dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K novému vydání českého překladu Makarenkovy „Pedagogické poemy“

Karel Horálek

[Discussion]

(pdf)

-

V Státním pedagogickém nakladatelství začaly vycházet spisy A. S. Makarenka a jako první svazek vyšlo nové, revidované vydání Denkova překladu Pedagogické poemy[*]. Českému čtenáři se má dostat do rukou celé dílo velikého sovětského pedagoga, který je také jedním z největších sovětských spisovatelů. Jde nyní o to, aby překlady tohoto souborného českého vydání byly takové, jak si toho žádá velký význam Makarenkova díla.

S překladem Makarenkovy ‚Pedagogické poemy‘ byly potíže a ještě při čtvrtém vydání z r. 1949 se mluvilo o ‚překladatelské ostudě‘. V Lidových novinách ukázal Maxmilián Rumerskirch na vybraných příkladech, že překladatel Makarenkova díla „je sice člověk odvážný, ale ruštinu vůbec neovládá,“ že překládá na př. bolezn’ (= nemoc) jako ‚bolest‘, na dvore (= venku) jako ‚na dvoře‘, místo ‚motyka‘ dává jednou ‚srp‘, po druhé ‚hrábě‘, rus. puška (= dělo) překládá jako ‚puška‘ atd. Své klasobraní chyb končil tehdy recensent přáním, aby bylo k Makarenkovu jubileu [169]připraveno revidované vydání, jež by svou kvalitou odpovídalo velkému významu originálu. V novém vydání byl překlad skutečně opraven a revisní práce byla svěřena přímo prof. Rumerskirchovi, jemuž náleží zásluha, že na chyby Denkova překladu upozornil. Ani toto revidované vydání však nemůže plně uspokojit. Rumerskirch provedl sice revisi dosti důkladně, ale na Makarenkův text nestačil. Ukázalo se, že ani jeho znalosti překladatelské techniky nejsou takové, aby z Denkova překladu všechny závady odstranil. V Rumerskirchově úpravě se najdou dokonce i nepřesnosti nové. Místy také zavinila snaha po překladě i stylisticky věrném,[*] že nová úprava ztratila na plynulosti a jazykové správnosti. Na novém znění je také jasně vidět, že si oprávce předem neujasnil základní problémy, jež jsou s překládáním Pedagogické poemy spojeny, a že postupoval bezplánovitě případ od případu, důvěřuje příliš sobě i slovníkům a dbaje málo na zvláštnosti Makarenkova stylu. Na jeho omluvu je možno říci, že revise špatného překladu je věc nesnadná a že dá někdy více práce než překlad sám.

Pokusíme se ukázat na příkladech, které jsou většinou vybrány z prvních kapitol knihy, že se bude muset na revisi překladu ‚Pedagogické poemy‘ dále pracovat. Omezíme se přitom pokud možná jen na případy typické a zároveň poučné pro každého, kdo se o překládání z ruštiny zajímá.

Bez kazu není již pravopisná stránka nové úpravy. Neuspokojuje tu na př. transliterace vlastních jmen, ze starších vydání jsou tu na př. ponechány tvary jako Semen Semenovič (místo Semjon Semjonovič), Buděnyj (správně Buďonyj), Kondratěvna (místo Kondratjevna) a j. Místy je také zbytečně napodobována interpunkce ruského originálu. V ukrajinských jménech mohlo by být g přepisováno jako h (Mirhorod atd.). V novém vydání je také dosti tiskových chyb.

Zbytečně ve shodě s originálem jsou ponechávána některá vlastní jména v nesklonné podobě, opakuje se tu na př. několikrát spojení ‚bratří Trepke‘ (‚statek Trepke‘ dřívějších vydání je však dobře opraveno na Treptovka).[**] Těžko lze souhlasit také s některými odvozeninami od vlastních jmen, jež jsou přímým napodobením tvarů ruských. Tak na př. místo adjektiva ‚gorkovský‘ (na př. ve spojení ‚gorkovský den‘) bylo by dobře užít neshodného přívlastku (den Gorkého). Podobně místo ‚vrubelovského Pana‘ mělo by být ‚Vrublova Pana‘. Nesnáze jsou s tvarem Gorkovec ve významu ‚chovanec kolonie Gorkého‘ a se substantivisovaným adjektivem Gorkovskij ve stejném významu; zde je nutno s napodobeninami se smířit, nebudeme-li se chtít uchýlit k těžkopádným opisům.

Hrubších chyb lexikálních zůstalo v nové úpravě celkem málo. Zatím co Denk klopýtal o slova jako četa (= ‚pár‘, Denk má četa), pis’mo (Denk překládal na př. … Gor’kij pišet pravdu v pis’me — ‚Gorkij hledá pravdu v písmě‘, Rumerskirch správně opravuje ‚G. píše v dopise pravdu‘), porubščik (= zloděj dříví, Denk měl ‚dřevorubec‘), pjatilinejnaja lampočka (Denk přeložil ‚pětiřadová‘, jde však o archaické udání míry, nové vydání má správně ‚maličká‘) atd., Rumerskirchovi unikají většinou jen chyby méně nápadné. Přece jen však ponechal na př. překlad ‚Arabka‘ za arapka (kontext je čto ona pochoža na arapku — ‚že se podobá Arabce‘; má být ‚černošce‘), dvuchetažnyj — ‚dvouposchoďový‘ místo ‚jednoposchoďový‘, morda (přelož. ‚hlava‘ místo ‚tlama‘; tato chyba neruší kontext) a j.

Stejně jako Denk nevěděl si Rumerskirch většinou rady s argotickými slovy, v nichž si Makarenkovi svěřenci libovali hlavně v prvních letech pobytu v ústavě. [170]Ponechává je v českém textu bez překladu a často i bez vysvětlení. Tak na př. na str. 28 nového českého vydání se čte o ‚mokrých‘ nočních událostech, při čemž adjektivum ‚mokrý‘ tu má zřejmě význam ‚krvavý‘ stejně jako v ruské zlodějské hantýrce (u Makarenka je slovo mokryj v uvozovkách).

Zbytečně je ponecháno v českém textu na př. slovo ‚klift‘ (str. 18), jež na jiných místech je pak překládáno jako ‚hadr‘ (str. 37), dále slovo ‚konďor‘ (str. 39 a j.), jež lze docela dobře přeložit jako ‚šlichta‘, po příp. ‚bleptanina‘ (konďor by mohlo být uvedeno v závorce nebo v poznámkách s označením ‚v orig.‘); ponechané urok, urkagan je jen nedostatečně vysvětleno rozvedením ‚pořádní zlodějové‘. Bez jakéhokoli vysvětlení bylo přejato do českého textu také ‚baťkové‘ (str. 15).

Některá argotická slova jsou přeložena nesprávně, na př. sjavka přeložil Denk ‚špindíra‘, Rumerskirch ‚břídil‘, mělo by však být ‚chmaták‘. Za nepřesný překlad je třeba považovat také slovo ‚pryčna‘ (v orig. dačka); hodilo by se sem lépe ‚kavalec‘.

Přísloví a rčení jsou obyčejně ponechána bez vysvětlivek, a mají-li idiomatický ráz, zůstávají českému čtenáři úplně nejasná. Na str. 29 čes. překladu je na př. ‚známé úsloví‘ ‚Sedm verst křesal a nepozoroval, jak křesal‘, jehož připomínka je v originále motivována skutečným křesáním při zapalování dýmky za jízdy na voze, jež však může být aspoň trochu srozumitelné jen za předpokladu, ví-li čtenář, že sloveso kresať mívá v nářečích také význam ‚jít, štrachat se‘. Přísloví (patrně literárního původu) Ni odna blocha ne plocha přeložil Denk dosti mechanicky ‚Ani blecha není špatná‘, Rumerskirchovi se to nezdálo dost věrné a doplnil slovo ‚jedna‘, takže vyšel překlad ještě mechaničtější. Mohlo by tu být na př. ‚I blecha může být k něčemu dobrá‘ (podobně postupuje překlad slovenský).

Častých nepřesností se dopouštěl Denk při překládání t. zv. slov mezinárodních, jež někdy mívají v ruštině poněkud jiný významový rozsah než v češtině. Místy je v takových případech nevhodně ponechával bez překladu, jindy zase je překládal nesprávně, Rumerskirch pak nechal dosti případů bez opravy. I v nové úpravě zůstalo na př. slovo ekonomka (str. 17) ve významu ‚správcová‘ či pod., tón (str. 11, 13) ve významu ‚způsob‘, chování‘ a j. Velmi rušivě působí ponechání slovesa demonstrovati (rus. demonstrirovať) ve větě: „Staří i noví kolonisté vždy demonstrovali přesvědčení, že vychovatelský personál není silou jim nepřátelskou“ (str. 44). Zde by bylo na místě ‚nikdy se netajili přesvědčením‘ nebo ‚dávali okázale najevo své přesvědčení‘. Na str. 33 bylo by bývalo dobře dát místo ‚anekdotou‘ — ‚veselým příběhem‘. V několika případech se dostalo takové nepřeložené slovo až do revidovaného znění, na př. ve větě Ograblennyje seljane prichodili k nam i tragičeskimi golosami prosili pomošči měl Denk ‚smutným hlasem‘, Rumerskirch dává méně vhodně ‚tragickým h.‘ (str. 12). Sporný je ostatně i nový překlad názvu díla jako Pedagogická poema.

Denk někdy taková slova také nevhodně nahrazoval a tyto chyby zůstávají i v revidovaném textu. Na př. na str. 45 je za rus. psichika ‚duše‘, ale mělo by tu být ‚mentalita‘ či pod. (celé místo zní: „Dělnických dětí u nás téměř nebylo; proletariát byl jim čímsi vzdáleným a neznámým a k rolnické práci většina z nich měla hluboké pohrdání. Ostatně ani ne tak k práci, jako k rolnickému životu, k rolnické duši.“ Na tomto místě zůstal také jako v předchozích vydáních nedoplněn přívlastek, má tu být ‚k zaostalému rolnickému životu‘.

Bez překladu jsou zbytečně ponechávána i slova jako ‚vintovka‘ (str. 24), interjekce ‚uhu‘ (v orig. ugu) a j. Váhové údaje v pudech (str. 20 i j.) jsou ponechávány bez přepočtení na kilogramy a nejsou vysvětleny ani v poznámkách.[*]

[171]Do revidovaného textu byla celkem zbytečně z ruského originálu přejata některá slova zkratková, na př. zavkol (str. 26; Denk měl ‚vedoucí kolonie‘; zkratka je vysvětlena v poznámkách na str. 579); dopr (str. 15), vysvětlivka na str. 579 není docela přesná (dom predvariteľnogo zaključenija) a český překlad se jí také na místech, kde zkratku rozvádí, nepřidržuje a překládá ‚donucovací pracovna‘ ve shodě se slovníkem Kopeckého.[*]

Speciálním překladatelským problémem jsou místní výrazy, jichž autor užívá k oživení charakteristiky prostředí, v němž se děj ‚Pedagogické poemy‘ odehrává. Je to prostředí ukrajinské (kolonie Gorkého je poblíž města Poltavy) a jde tu tedy především o různé ukrajinismy. Jedna z osob (Kalina Ivanovič) zde mísí ve svých projevech přímo ukrajinštinu s ruštinou. Napodobit v překladě tuto jeho zvláštnost v plné míře bylo by zbytečné, ale není správné, když se tu nepoužije ani slabého nářečního zabarvení (v takových případech se nejčastěji užívá slovenštiny, ale zde by snad stačilo užití nářečních prvků českých). Přímé řeči českého překladu jsou vůbec poněkud stylově povyšovány, v nové úpravě místy ještě víc než ve znění původním (na str. 22 je na př. opraveno ‚natlouct kebuli‘ na ‚natlouci k.‘).

Vyskytují-li se místní prvky v autorském textu a nelze-li tu užít podobně odstíněných výrazů českých, je zbytečné překládat charakteristiku, kterou autor takové zvláštnosti uvozuje, protože to pak působí rušivě. Čteme-li na př. v českém překladě (str. 7) větu: ‚Nejbližší sousedé převezli a přenesli do vlastních úschoven, nazývaných komorami a stodolami, všechno to, co mohlo být vyjádřeno v materiálních jednotkách‘ — pozastavíme se nad tím, že názvy ‚komora‘ a ‚stodola‘ jsou signalisovány jako něco zvláštního. Nahlédnutí do originálu nás poučí, že tu jde o upozornění na dvě oblastní slova (komora a klunja). Kdyby se překladatel na tomto místě rozhodl oblastní výrazy nějak napodobit, bylo by lépe dát ‚kterým se tu říká‘ místo ‚nazývaných‘.[**]

Z různých lexikálních nepřesností, jež v revidovaném znění byly ponechány, nebo se tam dodatečně dostaly, stojí ještě za zmínku na př. ‚chaty kulackého hospodářství‘ (str. 7; v orig. chaty, zde ve významu ‚chalupa‘), ‚Jekatěrina G. se chlubila svými čistými šaty‘ (str. 22) lépe ‚pyšnila‘. Ve větě: „Uvědomovali jsme si, že všechen tento blahobyt je čistě vnější forma discipliny a že se za ním neskrývá žádná ani nejprimitivnější kultura“ (str. 44) místo slova ‚blahobyt‘ (v orig. blagopolučije, jež tu vůbec nezapadá do kontextu, mělo by být ‚pořádek‘ nebo ‚klidný chod života‘). Na str. 38 je stylisticky nepřesně ‚bodře vykročil‘ (mělo by tu být ‚čile‘ nebo ‚chutě‘), na str. 23 se čte ‚naše ekonomka přerušila svou službu v kolonii‘ (lépe by bylo ‚ukončila‘), na str. 16 je ‚hovořila se mnou úředně vlídně‘ (lépe by bylo ‚s úřední zdvořilostí‘).

Jiné podobné nepřesnosti: ‚ohromující chudoba‘ (str. 22; lépe ‚otupující‘ — v orig. umoomračiteľnaja), ‚ani společností, ani jednotlivců v ložnici téměř nebylo‘ (str. 367; lépe ‚přátelských skupin‘, ‚individualistů‘), ‚šest mužů stačí‘ [172]— šesti čelovek dovoľno (str. 32; lépe ‚šest osob‘ — jde většinou jen o chlapce), ‚maličký, rozcuchaný Bratčenko vztáhl k Burunovi obě ruce‘ (str. 26, lépe ‚napřáhl‘), ‚pusťte mne s Antonem Semenovičem‘ (str. 27; lépe: ‚nechte‘), neproniknutelné bahno‘ (str. 37; má být ‚neschůdné a nesjízdné‘, v orig. je neprolaznuju, neprojezžuju), ‚aby splnili sen sociální výchovy‘ (str. 17; lépe by bylo ‚uskutečnili ideál‘; Denk tu měl: ‚použili ideálů‘), ‚že náš nápad skončí dobře‘ (str. 10; lépe: ‚podnik‘, v orig. je zateja).

Za zhoršení překladu v novém znění je třeba považovat na př. také opravu Denkovy věty: ‚Za dlouhých zimních večerů bývalo v kolonii hrozně‘. Slovo ‚hrozně‘ je tu za ruské žutko, což není docela přesný překlad, ale je rozhodně lepší než Rumerskirchova náhrada adverbiem ‚úzko‘. Sneslo by se tu za předpokladu, že by se dodalo zájmeno ‚nám‘, jež snad oprávce zapomněl doplnit. Za zlepšení nemůže být považována náhrada Denkova ‚já jsem na tom stejně‘ — vot u menja eto samoje (str. 14) nejasným ‚a já tento‘ (str. 6).

U některých oprav se ani nedohádáme, čeho chtěl jejich autor dosáhnout. Tak je tomu na př. s náhradou původního ‚složitý‘ (v orig. složen) nezvyklým ‚třelý‘ ve větě: ‚Na tak prostou věc, jako je vedení hospodářství kolonie mladistvých, byl příliš složitý‘. V revidovaném znění také zůstala bez doplnění některá místa zbytečně zkrácená, na př. na str. 203: ‚Žiji teď se stařičkou matkou‘ — Ja teper’ živu s mater’ju, glubokoj staruškoj, str. 511: ‚Na guberniální výkonný výbor‘ — V upravlenii delami gubispolkoma.

Jak již bylo naznačeno, nevyhovuje vždycky revidované znění českého překladu ani po stránce stylistické. Stylistické posouvání nastává na př. tam, kde je v překladě ponecháno stejně znějící slovo české se stejným významem věcným, ale s jinou hodnotou stylistickou. Tak na př. je na str. 18 shodně s originálem slovo ‚beseda‘, lépe by bylo ‚rozhovor‘ nebo ‚jednání‘ — jde o jednání na úřadě. Užitím slova ‚beseda‘ v českém překladě dodává se tu textu ironicky archaického zabarvení, jehož Makarenko sám jindy také užívá, proto tu posunutí nepůsobí rušivě. Horší je, když se na př. osobě, jež mluví směsí lidové ruštiny a ukrajinštiny, vkládá do přímé řeči slovo jako ‚existuje‘ (str. 283). Nevhodně se archaisuje text také na př. překladem ‚cestovní vak‘ — sakvoajaž (stačila by tu ‚brašna‘). Stylistické posouvání nastává také tam, kde se v překladě dodržují přívlastková spojení typu ‚chlapci-bosáci‘, ‚sousedé-venkované‘ (str. 7), jež jsou v ruštině mnohem častější než v češtině; zde je cítíme většinou jako něco neobvyklého.

Stylistickou pohotovost musí překladatel z ruštiny osvědčovat při převádění ruských prostředků vyjadřujících přivlastňování. To, co se v češtině vyjadřuje pomocí slovesa míti, vyjadřuje ruština obyčejně prostředky jinými, jež překladatele někdy svádějí k zbytečnému napodobování. To se Denkovi stalo na př. ve větě: ‚Na nohou několika málo kolonistů byly boty‘ — Na nogach u očen’ nemnogich kolonistov byli botinki (str. 30). Rumerskirch opravuje celkem správně ‚Několik málo kolonistů mělo na nohou boty‘, ještě lépe snad by tu bylo: ‚Jen několik málo kolonistů mělo boty‘.

V revidovaném znění zůstaly také některé stylistické neobratnosti, jež někdy i ztěžují porozumění textu. Sem patří na př. věta: ‚V našem životě uplyne mnoho vody, ale při počítání majetku svého hospodářství budou kolonisté ještě dlouho říkat …‘ (str. 32) — Mnogo vody utečet v našej žizni, a vo vremja vzaimnych chozjajstvennych razčetov dolgo ješče budut govoriť kolonisty … (mělo by zde být ‚… při kontrolách našeho majetku‘). Těžkopádně zní na př. věta: ‚Maličká lampa osvětlovala … bledou tvář Buruna, který protože byl těžkopádný, neobratný a měl silný krk, se [173]podobal Mac Kinleyovi, presidentu Spojených států severoamerických.‘ Denk tu překládal: ‚… který, jsa těžkopádný, nehybný a silného krku …‘ Nejlépe by snad bylo: ‚který se svou těžkopádností, neobratností a tlustým krkem podobal …‘; aby nebylo nutno dodržet na tomto místě genitiv Buruna, bylo by lépe celou větu přestavět.

V revidovaném znění byly zbytečně ponechány na některých místech přísudkové instrumentály, jež zase text stylisticky povyšují, na př. ‚Na podkladě usnesení sovětu velitelů se příprava divadelního představení považuje za práci, která je povinnou pro všechny kolonisty‘ (str. 213); ‚… protože byl nejenergičtějším a nejhovornějším‘; v originále jsou nominativy: samyj energičnyj i razgovornyj.

Většina slovosledných nepřesností a toporností byla při revisi opravena (na př. Denkovo ‚Anton nedal mi ani dokončit větu‘ je opraveno na str. 71 na ‚Anton mi nedal …‘, ale i po této stránce bylo možno jít dále. Tak na př. věta ‚Naši první chovanci, kteří k nám přijeli v dobrých šatech, dlouho se od ostatních nelišili‘ (str. 18) by byla získala na jasnosti, kdyby se příslovce ‚dlouho‘ položilo až na konec.

Některé Denkovy stylistické neobratnosti vznikly napodobením ruských konstrukcí bezespoječných a zůstaly místy i v revidovaném textu. Tak na př. na str. 368 se čte: ‚Samozřejmě, byli to opravdoví (Denk tu měl ‚samí‘) bezprizorní‘, v orig. se čte Razumejetsja, eto byli nastojaščije bezprizornyje; mělo by tu být ‚Je samozřejmé, že to byli …‘ nebo: ‚Byli to ovšem …‘ Někdy byly spojky zbytečně doplňovány, na př. na str. 201 ve větě: ‚Práce končí v pět hodin a do večeře zbývají ještě tři hodiny‘ — V pjať časov raboty okončeny, do užina ješče tri časa. Překlad by s menší úpravou dobře zněl i beze spojky: ‚Práce končí v pět, do večeře zbývají ještě tři hodiny‘. Tento překlad by měl tu výhodu, že by se odstranilo opakování slova hodina.

Někdy by bylo lépe volit jinou spojku, než tu, která se čte jak v původním, tak v revidovaném znění, na př.: ‚Kdosi je (ukradené bankovky) tam hodil úzkým okénkem konírny, takže se rozletěly po celé místnosti‘. — Ich kto-to brosil v uzkoje okno konjuši, i oni razletelis’ po vsem pomeščeniju (35). Zde bylo lépe užít poněkud odchylné konstrukce ‚tak, že‘ nebo prostě spojky že nebo . Zbytečně nahradil Rumerskirch větu: ‚Když venku bude stát hlídač‘ větou ‚Bude-li venku stát h.‘ (v orig. Kogda storož stoit). Jde tu o přímou řeč a užitím spojky ‚když‘ se dosáhne hovorovějšího zabarvení. Mohlo by tu také být: ‚Dokud bude venku hlídač, nikdo krást nepůjde‘.

Při překládání z ruštiny do češtiny musí být pamatováno na doplňování různých zájmen, hlavně ukazovacích, jež mají v češtině funkce, pro něž má ruština prostředky jiné. Užitím ukazovacích zájmen se na př. vyjadřuje v češtině citové zaujetí tam, kde se ruština spokojuje jen modifikací větné intonace nebo barvy hlasu. V překladě ‚Pedagogické poemy‘ se najdou místa, kde by se užitím takového zájmena získalo na výraznosti. Tak na př. ve větě: ‚Dej mi teď všechny své ‚křupany‘, za týden budou u mne pracovat jako mourovatí a za dva týdny mi budou děkovat‘ (str. 194) — Davaj sejčas mne vsech tvoich grakov, čerez nedelju u menja budut rabotať, kak terlen’kije, a čerez dve nedeli blagodariť budut (str. 249) by bylo dobré připojit zájmeno ty (‚všecky ty tvé k.‘). Vhodně tu bylo doplněno osobní zájmeno mi k slovesu ‚děkovat‘; mohla tu být také doplněna spojka a (‚a za týden …‘). Zájmeno osobní bylo celkem správně doplněno na př. ve větě: ‚Boková nás nezklamala‘ (str. 191) — Bokova ne podvela (str. 245), mohlo tu však také být ‚nelhala‘.

Ve větě: ‚(Kolonisté) hledali po lese lebky ohlodané liškami, nasazovali je na hůlky a přinášeli je do kolonie se zvláštním úmyslem — aby vyděsili Lydii Petrovnu‘ (str. 28-9) — (Kolonisty) razyskivali v lesu obglodannyje lisicami čerepa, nadevali ich na palki i prinosili v koloniju so speciaľnoj ceľju popugať Lidiju Petrovnu (str. 42) bylo sice [174]správně doplněno předmětové zájmeno je u slovesa ‚přinášeli‘ (čeština si žádá opakování předmětu společného dvěma slovesům), ale byl tu zbytečně potlačen účelový infinitiv (Denkův text jej ještě měl). Infinitivních konstrukcí se v ruštině užívá mnohem častěji než v češtině a to někdy svádí překladatele (a jak je vidět, také upravovatele) k přímočarému postupu, jemuž padnou za oběť i infinitivy, které čeština snáší docela dobře.

Ruština užívá často bezpodmětných vět tam, kde čeština dává přednost vyjadřování jinému. Chce-li překladatel vyhověti této zásadě, musí někdy dobře uvážit, nevznikne-li změnou větné konstrukce nějaká nejasnost. V takových případech je někdy lépe ponechat stejnou konstrukci, jakou má originál. Takový postup by byl býval na místě na počátku 4. kapitoly ‚Pedagogické poemy‘, kde se mluví o krádeži peněz v Makarenkově pracovně. V revidovaném znění čte se tento text: ‚Svazek nových bankovek zmizel z uzamčené zásuvky bez jakýchkoliv stop vloupání. Večer jsem to řekl chlapcům a žádal jsem je, aby mi peníze vrátili. Krádež jsem dokázat nemohl, a mohli tedy klidně obvinit ze zpronevěry mne‘ (str. 22). Poslední věta svádí k chápání, jako by tu šlo o možnost, že Makarenka budou obviňovat z krádeže sami kolonisté, ale nic takového tu přímo řečeno není. V originále toto místo zní: ‚i menja svobodno možno bylo obviniť v rastrate‘; nejlépe by bylo překládat ‚a mohl jsem tedy být docela dobře obviněn já ze zpronevěry‘.

Úprava Denkova překladu by byla také získala, kdyby se byla odstraňovala některá opakování slov, jež ruština snáší mnohem lépe než čeština. Tak na př. místo: ‚Od mlynářských dělníků jsme se dověděli, že statek patřil bratřím Trepke. Bratři Trepke odešli s Denikinovou armádou …‘ by znělo lépe, kdyby druhá věta začínala: ‚Ti odešli …‘ Mělo by to i tu výhodu, že by tu bylo méně o nesklonný tvar Trepke, za nějž ovšem mělo být i v prvním případě Trepkovi (stejně jako na jiných místech).

Nepozornou úpravou Denkova textu dopustil se Rumerskirch několika mluvnických i věcných chyb. Na str. 15 změnil původní text ‚Obědvali jsme všichni společně, s chutí i žertováním, ale ranní příhody jsme již nevzpomněli‘ na ‚… ale ranní příhodu jsme již nevzpomínali‘. Patrně tu chtěl mít ‚na ranní příhodu‘ (genitiv tu zní archaicky) a v korektuře chybu přehlédl. Na str. 23 se čte v revidovaném znění: ‚Jezdili jsme několik dní, až jsme sádlo sehnali … Konečně však sádlo do kolonie přece přivezli a uložili do sklepa‘. Druhá věta se tu kryje sice s originálem (Nakonec salo privezli v koloniju i vodvorili v pogrebe), ale správný překlad měl Denk, který tu měl jako v předchozí větě 1. os. množ. čísla (Konečně jsme však sádlo přece přivezli …). Upravovatel si neuvědomil, že se v ruštině u minulého času často vypouští osobní zájmeno tam, kde se osoba vyrozumívá ze situace či z kontextu, a že je třeba podle toho překládat.

Na str. 34 byl omylem ponechán původní chybný text vedle textu opraveného. ‚I poškozené budovy … překvapovaly … solidností stavebních základů, štíhlostí stropních krokvic‘. Spojením ‚solidností stavebních základů‘ překládal Denk nepřesně ruské strojnosťju stropiľnych nog. Na str. 8 byla zase vypuštěna celá věta ‚Vy budete vedoucím po stránce pedagogické?‘ (tato věta se na tomto místě opakuje).

Probrané ukázky, vybrané většinou jen z malého úseku knihy, jistě stačí za důkaz, že nově upravený překlad ‚Pedagogické poemy‘ není možno považovat za definitivní. Vzhledem k tomu, že jde o dílo tak důležité, bude nutno svěřit další revise i překlady Makarenka skutečným odborníkům a znalcům ruštiny i češtiny.

 

Připomínáme při této příležitosti, že bude třeba pro souborné vydání Makarenkových spisů revidovat i jiné překlady Makarenkových děl, jež dosud u nás vyšly. [175]Na prvním místě to platí o Denkově překladě ‚Vybraných pedagogických spisů‘, které vyšly v Státním pedagogickém nakladatelství 1952.[*] S různými nepřesnostmi a stylistickými neobratnostmi se tu setkáváme na každé stránce. Na str. 29 je na př. ‚pouhou dresurou‘ místo ‚pustou d.‘, na str. 30 je ‚po revoluci‘ místo ‚již před revolucí‘, na str. 32 se čte ‚o přestupku‘ (žákovi nedovoleném) — mělo by tu být ‚o jednání‘ (v originále postupok). Ve větě ‚Pedagogická arena se stávala čím dál víc majetkem pedologie …‘ (str. 29) by snad bylo dobře slovo ‚majetek‘ nahradit slovem ‚doména‘. Některé nepřesnosti jsou i zde zarážející a je s podivem, že ušla pozornosti redaktorů (jsou u této publikace, stejně jako u ‚Pedagogické poemy‘, uváděni dva).


[*] A. S. Makarenko, Spisy I. Pedagogická poema, přel. P. Denk, jazykovou revisi provedl M. Rumerskirch, Praha 1952, Dědictví Komenského — Státní pedagogické nakladatelství, str. 296(2), cena váz. 104 Kčs. V předešlých vydáních měl český překlad Pedagogické poemy název „Začínáme žít“.

[*] Na odbarvování Makarenkova stylu v Denkově překladě Rumerskirch ve své recensi sám upozornil.

[**] Správně je v revidovaném znění také na př. ‚Marusja Levčenková‘ za Denkovo ‚M. Levčenko‘ (v kapitole ‚Otčenáš‘).

[*] Vysvětlující poznámky byly sice k novému vydání připojeny, ale je to jen překlad vysvětlivek, jež byly připojeny k sovětskému vydání Makarenkových spisů, jež vychází péčí Akademie pedagogických věd RSFSR (I. svazek vyšel r. 1950, dosud vyšlo šest svazků). Je samozřejmé, že v českém vydání by mělo býti vysvětlivek více, protože českému čtenáři je nejasných mnoho věcí, jež v ruském vydání vysvětlovat nebylo třeba. Český čtenář bude na př. postrádat vysvětlivku k místu, kde se mluví o postavě z Rusalky (str. 19, nejde tu samozřejmě o Rusalku Dvořákovu, nýbrž Puškinovu), vysvětlivky by si zasloužila také jména jako Wrangel, Denikin, dále Kij, Šček a Choriv (to jsou legendární zakladatelé města Kyjeva), dále narážka na seminární výchovu s bitím (str. 17); zde by stačil odkaz na Pomjalovského povídky ze života studentů v církevních školách („bursách“) a j.

[*] V tomto významu je možno chápat zkratku dopr jako českou, ale to její zavedení do textu nijak neospravedlňuje, a to tím spíše, že vysvětlivka v přeložených poznámkách se vztahuje k ruskému znění a nesouhlasí s překladem „donucovací pracovna“, jehož je v českém překladě místy použito.

[**] V uvedené větě by bylo třeba provést i jiné opravy.

[*] Knihovna pedagogických klasiků, Nová řada sv. 4, 276 stran.

Slovo a slovesnost, volume 13 (1952), number 3-4, pp. 168-175

Previous František Daneš: Dickens v novém překladě (Příspěvek k theorii a praxi překládání)

Next Rudolf Havel: Vydávání dokumentů k životu a dílu B. Němcové