dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Slovansko-německé vztahy v zrcadle místních jmen

Slavomír Utěšený

[Chronicles]

(pdf)

-

7. prosince 1954 proslovil na filol. fakultě UK profesor dr. Rudolf Fischer z Lipska zajímavou přednášku na téma Slovansko-německé vztahy v oboru toponomastiky Německa. Ve svém českém projevu osvětlil přednášející novým způsobem povahu německo-slovanských vztahů v raně historickém údobí dějin, jak se to jeví zejména z nejstarších listinných zápisů místních jmen v Duryňsku a Sasku. Dnešní německá toponomastika, která má i v oboru germánsko-slovanských vztahů už dlouhou a vcelku dobrou tradici, nezůstává ovšem jenom při starých metodách bádání, nýbrž se snaží někdy přímo průkopnickým způsobem využít kriticky všech dat historické toponymiky jak pro hospodářské, kulturní, sociální a národnostní dějiny středověku, tak pro účely historické dialektologie a srovnávací mluvnice slovanských jazyků. Postupuje tu s plnou odpovědností vůči vědecké i nevědecké veřejnosti domácí i světové, odmítajíc rozhodně nacionalistické a fašistické zneužívání a falšování těchto fakt zvláště v nedávných dobách.

Z přednášky jasně vysvitlo, že se nejstarší historický vývoj v oblasti na západ od Čech nemusel odehrávat vždy jen ve znamení násilného a záměrného poněmčování těchto krajů, nýbrž také v duchu vzájemného soužití venkovského obyvatelstva obou národností, kterému ovšem byla nadřazena rozhodující vládnoucí vrstva německých feudálů, klášterů a pod. R. Fischer v této souvislosti varoval před lehkověrným zneužíváním jazykové formy starých zápisů místních jmen pro zjištění národnostních poměrů té doby (poněmčená forma těchto jmen vůbec nemusí svědčit o tom, že slovanský živel tu už vymizel) a zároveň varoval před vnášením [113]nacionalistických hledisek do dob, kdy národy v dnešním slova smyslu neexistovaly.

Velmi zajímavou součást přednášky tvořil uváděný dokladový materiál, z kterého vyšlo najevo, že hybridní německo-slovanské formy starých místních jmen — svědčící právě o těsném soužití obou ethnických skupin — jsou doloženy už v jedné z listin kláštera fuldského z r. 874. Je to na př. Trebunesdorf — vesnice Trěbunova (hypokoristikon Trěbun je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Trěbomysl) a dále Bonisesdorf — ves Bonešova (toto hypokoristikon vztáhl přednášející přesvědčivě ke jménu sv. Bonifáce, zakladatele kláštera fuldského!). V obou dokladech se také tají naše nejstarší písemné doklady na slovanské odvozovací přípony domáckých jmen -un a -eš. Na místních jménech typu Moinwinda v Duryňsku (doloženo r. 860) a Nabawinede v sev. Bavorsku (ze 12. stol.) dovodil pak prof. Fischer přesvědčivě, že velkého kolonisačního díla v těchto oblastech se účastnili od začátku i osadníci slovanští z údolí Mohanu a Náby. Potíže, které tu vznikají v řadě případů s určováním základní jazykové příslušnosti daných jmen, byly ukázány na osadních jménech typu Dragendorf, která se dají odvodit i od základu slovanského (srov. jména jako Dragobud) i od základu germánského (osobní jméno Drago). Konečně se přednášející zmínil i o nutnosti studovat ještě podrobněji zákony hláskové substituce při takovém vzájemném přejímání jmen, jakož i o nutnosti hodnotit všechny takové případy ve vztahu k možnému kmenovému a územnímu jazykovému rozlišení na obou zúčastněných stranách v minulosti i vzhledem k dnešnímu nářečnímu stavu. Materiál, který tu nasbíral Slovanský ústav v Lipsku za Fischerova vedení, svědčí na př. dost jasně pro to, že na západních a severozápadních svazích Smrčin a Krušných hor sídlily slovanské kmeny, jejichž jazyk byl úzce příbuzný s jazykem kmenů českých.

 

Diskusi, jíž se zúčastnil poukazem na velkou cenu, ale i problematičnost tohoto materiálu ve službách historické a prehistorické dialektologie prof. Šmilauer, kritickou poznámkou o povaze nejstarších německo-slovanských vztahů v celé východoněmecké oblasti a připomínkou objevného díla Trautmannova prof. Dostál, a konečně zdůrazněním významu toponymického díla Mukova dr. Krječmař, uzavřel akad. Havránek vřelým oceněním vzácné práce lipských slavistů, tolik potřebné jak pro bohemistiku a germanistiku, tak pro lepší budoucnost obou našich národů.

Slovo a slovesnost, volume 16 (1955), number 2, pp. 112-113

Previous Ctirad Bosák: Poznámka ke dvěma konferencím o fonologii a fonetice

Next Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v letech 1953—1954, část první