Biblická konkordance

Jiří Daňhelka

[Chronicles]

(pdf)

-

Není sporu o tom, že biblická konkordance je nepostradatelné pomocné dílo pro každého kulturního historika (nepřihlížíme zde ovšem k jejím úkolům v náboženské praxi), protože v kulturních dějinách novodobých národů měla bible vždy významnou úlohu a jazyk biblických překladů měl v mnoha případech velký význam pro vytváření a upevňování národního spisovného jazyka. U nás takovou významnou úlohu měla bible Kralická.

Proto i filologové uvítají, že v r. 1954 začala Synodní rada českobratrské církve evangelické vydávat v Ústředním církevním nakladatelství v Praze novou Biblickou konkordanci, která má nahradit nevyhovující a dnes již nedostupné podobné dílo z r. 1933. Nová Biblická konkordance je dílo úctyhodné, má vyjít ve dvou svazcích asi po 960 stranách a třetí svazek má obsahovat rejstříky hebrejsko-český a řecko-český. Materiál, jehož vypisování se zúčastnilo přes 250 spolupracovníků, zpracovávají prof. Dr. Miloš Bič a prof. Dr. Josef B. Souček. Jde o dílo, které snese srovnání s dokonalými biblickými konkordancemi jinojazyčnými. Zatím vyšlých 7 sešitů dovoluje již kriticky se zamyslit nad tím, jaký význam bude nová konkordance mít, v čem budou její přednosti a v čem její nedostatky.

Metodou práce se biblická konkordance velmi blíží slovníkům, ba možno říci, že sama je slovníkem, ovšem slovníkem se speciálními účely, kde konečným úkolem není vystižení lexikálního významu slova a doložení tohoto významu podle zřetelů semasiologických. Uvádění biblických slov je více odůvodňováno zřeteli věcnými, proto uspořádání biblických citátů je mechanické podle biblických knih, tak jak jdou doklady za sebou. Nová česká konkordance si však klade více nároků než být pouhým mechanickým soupisem slov. Proto je každé české heslo vysvětleno hebrejskými a řeckými ekvivalenty a u každého dokladu je odkaz na příslušné ekvivalenty, takže uživatel konkordance ihned ví, kterému hebrejskému a řeckému ekvivalentu příslušné české slovo na konkrétním místě odpovídá. Po této stránce se nová konkordance ještě daleko více blíží slovníkům než konkordance jiné.

Máme-li hodnotit vyšlé sešity, je třeba především podotknout, že konkordance je pořizována podle textu Kralické bible, a to podle vydání z r. 1613. Z výkladů na obálce není možno se dovědět, zda bylo excerpováno přímo vydání z r. 1613 či některý jeho nový přetisk. Pokud jsem kontroloval doklady, mohu konstatovat, že je citován přesně kralický text z r. 1613, nikoli některá jeho nová úprava. Po této stránce je tedy nová konkordance spolehlivá. Velkou její předností je také to, že u každého hesla udává, zda uvádí všechny doklady, či jen výběr. Jako nedostatek je třeba uvést to, že do ní nejsou pojaty knihy apokryfní, ačkoli ve vydání Kralické bible z r. 1613 otištěny jsou. Vydavatelé pro to měli své důvody theologické, ale tím zamezili, že by toto dílo mohlo podat úplný obraz jazyka kralického textu, pokud jde o jeho zásobu slov, a to je velká škoda. — Pokud jde o uvádění hebrejských a řeckých ekvivalentů, je třeba připojit dvě poznámky. Především uživateli konkordance není zatím jasné, který hebrejský a řecký text, po případě které jejich vydání bylo vzato za základ. Je otázka, zda bylo využito dosavadního bádání o kralických předlohách. Doufejme, že všechny tyto otázky budou podrobně objasněny v předmluvě, která bude k dílu dodatečně připojena. Za druhé je tu otázka, zda je správné uvádět jen doklady hebrejské a řecké. Je známo, že Kraličtí především revidovali tradiční už český biblický text, že ho revidovali právě hebrejskými a řeckými předlohami, ale přitom je jasné, že právě prostřednictvím onoho tradičního textu i text kralický souvisí [237]do veliké míry, a to zejména jazykově a stylisticky, s překladem latinským, a to s Vulgátou. Konkordanci by bylo prospělo, kdyby uváděla i ekvivalenty Vulgáty (po př. vhodným způsobem i neshody s Vulgátou).

Je tu také zásadní otázka, kam až může konkordance jít ve svém přiblížení slovníku. Nová česká konkordance šla tu dost daleko uvedením hebrejských a řeckých ekvivalentů, přece však zůstala na poloviční cestě možností, které se nabízejí. Jde o to, že konkordance vůbec nepřihlíží k významové stránce slov českého textu, že s hlediska českého textu je pouhým výčtem slov, po př. výčtem jejich dokladů. Tak na př. u slovesa donášeti jsou jasně zřetelné dva významy: nošením něco někam dopravovati (řec. anaferein, eisferein) a pomlouvati, denuncovati (řec. prodidonai). V dokladech tyto dva zcela odlišné významy českého slova nejsou odděleny a lze je rozeznat jen přihlížením k ekvivalentům. Ještě nápadnější je to u hesla hlava, kde se objevuje několik významů a významových odstínů. Ovšem tu je několik významů i u řeckých a hebrejských ekvivalentů, po případě různé významy se skrývají v různých vazbách nebo ekvivalentech vazeb, takže uživatel konkordance tu zůstane bez orientace po významech českých dokladů, pokud není dobrým znalcem biblické řečtiny nebo hebrejštiny. V heslech také vjedno splývají různé vazby slov, i když jsou podmiňovány různými významy nebo samy jiný význam podmiňují. Je to škoda, jestliže tak důkladné dílo po této stránce zůstalo na poloviční cestě.

Nemá jistě cenu upozorňovat na problematické detaily, týkající se typografické úpravy (na př. že je nevýhodné užívat versálek pro hesla, protože se setře nápadný rozdíl mezi jmény vlastními a obecnými), techniky dokládání (na př. že není správné, jestliže jsou jen odkazy na paralelní místa u prvního dokladu, i když je paralelní místo značně obměněno) nebo i určování samostatnosti hesel (na př. čím ve vazbách čím více, čím dále a pod. nemůže být samostatným heslem) atd., protože změny už nejsou možné. Tyto nedostatky, i když jsou jen drobné, ukazují, jak je důležité před definitivním vydáváním tak zásadního díla vydat ukázku a podrobit ji široké diskusi s přizváním odborníků různých příbuzných oborů. Stručné hodnocení Biblické konkordance M. Biče a J. B. Součka uzavíráme připomínkou, že jest si jen přát, aby se tempo jejího vydávání nezpomalilo, tak aby v brzké době mohlo vyjít dílo celé.

Zkušenosti s vydanou dosud částí nové biblické konkordance upevňují v nás přesvědčení, že je nutné pořídit a vydat skutečný slovník kralické češtiny. Konkordance i v té podobě, jakou má, ukazuje, že bohatství kralického jazyka, který se stal základem nové spisovné češtiny, je nesmírné. S přípravnými pracemi se již začalo, ale bude trvat ještě dlouhou dobu, než bude v Ústavu pro jazyk český shromážděn k takovému monografickému slovníku všechen potřebný materiál, a to nejen z kralického překladu biblického textu, jehož jazyk do jisté míry byl již ve své době i po lexikální stránce archaický, ale i z bohatých poznámek Šestidílky, v nichž je dosud skryto jazykové bohatství, jež sotva lze odhadnout a jehož význam pro poznání vývoje našeho spisovného jazyka není dosud bohužel doceněn.

Slovo a slovesnost, volume 17 (1956), number 4, pp. 236-237

Previous Jiří Daňhelka: Nové vydání Nejedlého Dějin husitského zpěvu

Next Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v roce 1955 (mimo bohemistiku)