Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K studiu odrazu změn národní kultury v slovní zásobě

Lumír Klimeš

[Chronicles]

(pdf)

К изучению отражения изменений народной культуры по запасу слов / Changements dans la civilisation nationale étudiés à travers le vocabulaire

Alfred Rommel, Die Entstehung des klassischen französischen Gartens im Spiegel der Sprache. Berlin, 1954, str. 212. Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin.

Úkolem této nové Rommelovy práce je zjistit, jak se odrážejí v slovníku kulturní a společenské změny v určitém časovém úseku, v našem případě v 16. a v 17. stol. Zkoumání tohoto druhu je však velmi náročné, a má-li dojít k výsledkům zcela konkrétním a bezpečným, je nutno omezit se pouze na určitý, dostatečně úzký úsek skutečnosti, a tím ovšem jen na část slovní zásoby, jež s tímto úsekem souvisí. Rommel si byl dobře vědom tohoto základního metodického požadavku, a proto se zabýval pouze vlivem vývoje francouzské zahrady v 16. a 17. stol. na slovník.

Rommelova práce je zajímavá především s hlediska metodologického. Autor rozčlenil svou studii do 11 kapitol; každá z nich je věnována určitému oboru těsněji nebo volněji souvisícímu s vývojem francouzské zahrady (park, cesty, terasy, schodiště, vodní plochy, květiny, stromy atp.). V těchto jedenácti kapitolách autor vyčerpal vše, co bylo možno o vývoji fr. zahrad v 16. a 17. stol. zjistit. Východiskem Rommelova zkoumání je především stará i nová literatura zahradnická, botanická a stavitelská (v seznamu literatury jsou uvedeny 22 knihy tohoto druhu) vedle množství prací kulturně historických a jazykovědných. Každá kapitola se pak dělí s věcného hlediska na několik oddílů s příslušnými slovníkovými hesly. U každého hesla najdeme několik citátů z příslušné literatury zahradnické, botanické atp. s časovými údaji a — pokud třeba — s etymologickým výkladem. Za tímto slovníkovým materiálem následuje vždy popis vývoje daného věcného úseku a úvaha o tom, jak se tento vývoj odráží v slovníku. Knihu uzavírá přehledný souhrn.

Výsledky, k nimž Rommel dochází, jsou velmi zajímavé: 1. Začátkem 17. stol. nastávají důležité změny ve vývoji fr. zahrad, zejména pokud se týče využívání výškových rozdílů. Tato věcná změna se projevuje i ve slovníku, především vznikem nových přívlastkových sousloví, na př. allée double, allée verte, allée en zic-zac, parterre fleuriste, parterre d’orangerie atp. 2. Výrazem závislosti fr. zahrady na zahradě italské je řada slov přejatých v 16. a 17. stol. z italštiny: cascade, grotte, socle, pilastre, piedestal … 3. Některé odborné názvy vznikly přenesením významu: palissade - z voj. terminologie, etoile - Wegstern, croix de S. André - Wegkreuz …, jiné termíny jsou vlastně obecné názvy starší, již dříve doložené (narcise, scabieuse). 4. Význam některých slov se poněkud pozměnil. Tak na př. slovo rocher znamenalo v 16. stol. isolovanou skálu v parku, později nabylo významu ‚okrasná skalka v zahradě ozdobená mušlemi atp.‘; slovem parc se v 16. stol. označoval hlavně les určený k lovu, v 17. stol. znamenal parc i pěstěný lesní pás organicky včleněný do zahrady.

Nová Rommelova studie je zajímavá jak výsledky svého zkoumání, tak i metodou, jíž k nim došla. Pro romanistu přináší mnoho významných dokladů z 16. a 17. stol., přesně datovaných a dobře roztříděných, doplněných vtipnými etymologickými výklady. Autorovi se podařilo dokázat, jak reaguje slovník na společenské, kulturní a technické změny; svými závěry přesahuje v tomto směru obor romanistiky. Rommelova práce má však i význam kulturně historický, neboť podává důkladný a názorný přehled vývoje fr. zahrady v 16. a 17. stol. Poněkud plastičtěji mohl být vyjádřen celkový podíl jednotlivých jazyků na vývoji zkoumané terminologie a vzájemný poměr mezi typy termínů, jak jsou uvedeny výše. — S hlediska metodologického je třeba kladně ocenit podrobnou věcnou znalost látky a důslednost v třídění materiálu, především schopnost nenásilně nalézat vztahy mezi kulturními a technickými [62]změnami na straně jedné a jejich odrazem v slovníku na straně druhé. Přehledné a organické členění látky umožňuje rychlou orientaci v knize; její hodnotu ještě zvyšuje podrobný rejstřík a velmi důkladný seznam literatury.

Slovo a slovesnost, volume 18 (1957), number 1, pp. 61-62

Previous Jiří Daňhelka: Soupis opavských rukopisů

Next Milan Romportl: K diskusi o zkouškách slabikové srozumitelnosti