Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Z pokladů našich knihoven

Jiří Daňhelka

[Chronicles]

(pdf)

Обзоры сокровищ наших библиотек / Lés trésors de nos bibliothèques

Státní pedagogické nakladatelství v Praze vydalo tři důležité publikace, které seznamují naše badatele i celou naši veřejnost s důležitými fondy našich předních knihoven. Je to především Soupis rukopisů knihovny Augustiánů na Starém Brně (Soupisy rukopisných fondů Universitní knihovny v Brně, sv. 1, Praha 1957, s. 144 + 8 s. příloh — cena brož. 13,— Kčs), který sestavil dr. Vladislav Dokoupil. Jde o vzorný popis rukopisů po[76]dle zásad, které byly vypracovány v Kabinetu pro filologickou dokumentaci při Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Upotřebitelnost soupisu zvyšují důkladně propracované rejstříky. — Bohemistu zaujmou některé důležité rukopisy české i latinské, zejména český právnický sborník z 2. pol. 15. stol. (A 26), rukopis české verse Pulkavovy kroniky z r. 1407 (A 29), sborník z 2. pol. 15. stol. obsahující českou versi Pseudo-Albertova Ženského tajemství (v dvojím překladu), Dětské lékařství, Ženské lékařství česky upravené pro Hynka z Poděbrad aj. (A 112) a dále sborník legendistických skladeb (A 53) s latinskou legendou o sv. Prokopovi (Chaloupecký ji má z jiného rukopisu) a s českou legendou o sv. Alžbětě (české vzdělání připisuje akad. Ryšánek Štítnému; srov. v akademickém Výboru z české literatury na s. 685). Zajímavé jsou i latinské postily Matěje z Lehnice (A 30) a zvláště sbírka (z 2. pol. 14. stol.) latinských václavských a vojtěšských legend (A 44). Pro literární historii má svůj význam Klácelův zápisník z r. 1824 (A 112). Jazykového zhodnocení si zaslouží zpovědní formule z 15. stol. (A 95) a glosy a přípisky v latinských kázáních z 15. stol. (A 37) a v latinském textu novozákonním, z 14.—15. stol. (A 49). Lze říci, že tento soupis je opravdu užitečná příručka, jejíž trvalá hodnota je dána jak pečlivostí zpracování, tak přehledností provedení.

 

Soupis prvotisků Universitní knihovny v Olomouci a její pobočky v Kroměříži sestavil Jiří Louda (Praha 1956, s. 368 + 16 s. příloh — cena brož. 26,60 Kšs). Jde o nový soupis olomouckých prvotisků, opravující a doplňující starší a dnes nedostupný i nevyhovující soupis Ant. Schuberta (z r. 1901). Loudovi náleží zásluha o to, že jednak podal dobře přehledný seznam inkunabulí, které jsou shromážděny v Olomouci a Kroměříži, a jednak že svůj soupis doplnil — s velkou dávkou kritičnosti — celou řadou údajů, zejména životopisného a knižně historického rázu, které by si badatel musil pracně shledávat, ovšem i kontrolovat a opravovat z různých pramenů, často těžko dostupných. — První část knihy tvoří vlastní soupis, řazený abecedně podle autorů tištěných děl. Pro práci jsou velmi užitečné připojené signatury základních cizích příruček téhož druhu (jako je např. Gesamtkatalog der Wiegendrucke, dále soupisy Hainův, Reichlingův a Copingerův, Stillwellův, Proctorův). Druhý díl knihy tvoří přehled (rovněž podle abecedního řazení) míst tisku a tiskařů v nich. Třetí část tvoří několikanásobné vzájemné konkordance signatur. Krátkou předmluvu o důležitosti soupisu napsal Oldřich Králík. — Jde o užitečnou i potřebnou knihu (její potřebnost a upotřebitelnost je dána hlavně zmíněným propracovaným systémem popisu), která zdůrazňuje význam olomoucké knihovny (její soubor prvotisků patří k největším v republice) pro badatelskou práci, ale zároveň připomíná i tíživost nedostatku aspoň základního repetitoria její sbírky rukopisné (mimo rukopisy české, popsané, i když už ne zcela vyhovujícím způsobem, V. Tillem).

 

Vzácným pokladům Universitní knihovny pražské je věnována publikace dr. Emmy Urbánkové Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny (Edice Universitní knihovny v Praze, Praha 1957, s. 116 + 124 s. příloh — cena váz. 26,70 Kčs). Je to kniha sice víc popularisačně zaměřená, v níž 124 reprodukcí vhodným a zajímavým způsobem dokumentuje vyspělost českého umění písařského, iluminátorského i tiskařského, ale v níž autorka dovedla naznačit i řadu zajímavých otázek literárně a kulturně historických. V jednotlivých kapitolách jednak podala přehledné dějiny fondů rukopisů, prvotisků a starých tisků Universitní knihovny (Z historie Universitní knihovny), jednak zajímavým a poučným způsobem upozornila na vzácné i jedinečné kusy z těchto fondů (České iluminované rukopisy, Vzácná bohemika) a na jejich původ i uměleckou a obsahovou hodnotu, jednak naznačila důležité a zajímavé problémy, o jejichž řěšení se pokouší nebo před jejichž řešením stojí knihovní věda jakožto důležitá součást naší především kulturní historiografie (Z osudů knih a knihoven). Zejména poslední připomenutá kapitola naznačuje, že dr. Urbánková může zásadním způsobem přispět nejen k objasnění a propracování obrazu nejstarších fází české knižní kultury, ale že může řešit i důležitou otázku rázu soukromých knihoven z 15. a 16. stol. (informuje o výsledcích shledávání knihoven Hodějovského, Tychona de Brahe, Korandy aj.) a tím objasnit leckterý zásadní problém z dějin české vzdělanosti. — K publi[77]kaci je možno připojit jen tu zásadní výhradu, že seznam obrazových příloh by si byl zasloužil (zvláště vzhledem k populárnímu zaměření knihy) propracovanějších výkladů, a to jak ze stanoviska výtvarně uměleckého (umělecká hodnota ukázek by si byla leckdy zasloužila barevné reprodukce), tak i ze stanoviska literárněhistorického. K výkladu v jednotlivých kapitolách knihy je sice v seznamu příloh u každého čísla odkázáno, ale, jak známo, odkazy tu nebývají ze stanoviska čtenářského vždy nejšťastnějším řešením. Ideální by bylo, kdyby takový výklad byl vždy přímo v popisu pod příslušným obrazem. — Záslužná a výchovně hodnotná kniha dr. Urbánkové ukazuje také, jak je naléhavě třeba, aby zevrubnými popisy byly zpřístupněny badatelské práci fondy této největší naší sbírky materiálů k dějinám české kultury, a to nejen ty fondy, které dosud nebyly popsány nebo byly nově získány, ale i ty, které byly popsány už dříve. Zkušenosti a poznatky, většinou jen náznakově uložené do této publikace, dávají záruku, že by to byl významný přínos pro bádání historické, literárněhistorické i uměleckohistorické.

Slovo a slovesnost, volume 19 (1958), number 1, pp. 75-77

Previous Ivan Lutterer: První čínská práce o češtině

Next František Daneš, Milan Jelínek: Zpráva o činnosti Jazykovědného sdružení při ČSAV