Zkouška strojového překladu v ČSR

stp (= Kolektiv oddělení pro teorii strojového překladu na filos. fak. Karlovy university)

[Kronika]

(pdf)

Испытание машинного перевода в Чехословакии / Essai de traduction automatique en Tchécoslovaquie

První zkouška překladu z angličtiny do češtiny na čs. samočinném počítači SAPO byla provedena 12. 1. 1960. Hlavním cílem pokusu bylo získat přímé zkušenosti z přípravy strojového překladu spoluprací lingvistů a inženýrů. Program práce stroje sestavila inž. K. Korvasová z Výzkumného ústavu matematických strojů na základě lingvistického rozboru vypracovaného členy oddělení pro teorii strojového překladu při katedře českého jazyka filosofické fakulty Karlovy university, které vede doc. P. Sgall. — Tento rozbor byl založen na třech jednoduchých anglických větách z lingvistického textu, obsahujících asi 40 různých slov; z týchž slov bylo sestaveno i několik dalších vět, zahrnujících jiné gramatické jevy, k nimž bylo při rozboru také přihlédnuto. Takto sestavený algoritmus neřeší sice ještě otázky polysémie, frazeologie ani stavby souvětí, ale počítá s růzností pádů, čísel, osob, časů, rodů jmenných a slovesných i s jednoduchými případy konverze slovních druhů v angličtině (spojení dvou anglických slov označených ve slovníku jako substantiva překládá se českým spojením denominativního adjektiva se substantivem). Při syntéze českého textu jsou vypracovány příznaky shody přívlastkových adjektiv s následujícím substantivem i shody přísudkových sloves a adjektiv s podmětem. Slovní zásoba ani gramatická stavba nemohly být pro tuto zkoušku zpracovány ve větším rozsahu vzhledem k malé kapacitě »paměti« stroje SAPO.

V další práci se oddělení zaměřuje na úplnější rozbor češtiny, neboť algoritmy jiných jazyků jsou sestavovány různými sovětskými pracovišti a spolupráce s nimi umožní, aby v dohledné době byl strojový překlad textů určitých oborů do češtiny uplatněn v praxi.

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 2, s. 156

Předchozí Bohumil Palek: Nové práce o strojovém překladu v SSSR

Následující Jiří Cejpek: Dobrá kniha o písmu