Nové práce o strojovém překladu v SSSR

Bohumil Palek

[Kronika]

(pdf)

Новые труды о машинном переводе в СССР / Nouvelles études sur la traduction automatique en URSS

V SSSR se strojový překlad těší neustále vzrůstající pozornosti lingvistů. Je to patrno už na množství publikovaných článků. Proti dřívějšímu postavení matematické lingvistiky, jak je zachycuje můj článek Strojový překlad v SSSR (SaS 20, 1959, 277—285), došlo v souvislosti s požadavky sedmiletého plánu rozvoje národního hospodářství v SSSR k některým změnám. Úkoly, které z tohoto plánu pro matematickou lingvistiku vyplývají, jsou uvedeny v redakčním článku nového časopisu Mašinnyj perevod i prikladnaja lingvistika (MPPL — je pokračováním časopisu Bjulleten’ ob’jedinenija po mašinnomu perevodu), Zadači [155]prikladnoj lingvistiki v svete semiletnego plana razvitija narodnogo chozjajstva SSSR, MPPL 2, 1—5. MPPL 1 obsahuje zprávu o prvé konferenci o strojovém překladu v SSSR v Moskvě r. 1958.

Teoretické otázky aplikované lingvisticky řeší článek N. D. Andrejeva a L. R. Zindera (Osnovnyje problemy prikladnoj lingvistiki, VJaz 1959, č. 4, 3—19). Zabývá se vlastní problematikou matematické lingvistiky, marxistickým přístupem k ní, poměrem matematické lingvistiky k ostatním jazykovědným disciplínám a k strukturalismu i perspektivami matematické lingvistiky; žádá strukturální rozbor jazyka. Podobné otázky řeší i L. A. Bulachovskij v dopise redakci časopisu Voprosy jazykoznanija (Nekotoryje soobraženija o perspektivach razvitija sovetskoj lingvističeskoj nauki, VJaz 1959, č. 4, 106—108).

V poslední době byla publikována také řada článků, které zpracovávají jednotlivé speciální problémy matematické lingvistiky. Matematická lingvistika věnuje velkou pozornost použití teorie pravděpodobnosti pro jazykovědné zkoumání. Rozsáhlý bibliografický materiál, týkající se této problematiky, uvádí V. N. Toporov (O vvedenii verojatnosti v jazykoznanije, VJaz 1959, č. 6, 28—35). Projevuje se tendence usilující nalézti styčné body mezi jazykovědou a teorií informace. Touto otázkou, závažnou zejména pro strojový překlad, se zabývá V. I. Grigorjev (O kode i jazyke, VJaz 1959, č. 6, 128—130). Vhodně zvolené kódování může velmi často pomoci při rychlém a účelném strojovém překládání. Pro kódování má význam rovněž článek Ju. K. Lekomceva (Strojenije koda i klassifikacija prostych predloženij, MPPL 3, 35—44).

Při strojovém překladu i jinde činí potíže programování,[1] protože je velmi zdlouhavé; je to způsobeno složitostí algoritmů. Proto vznikla myšlenka automatického programování. Významné jsou tu práce A. A. Ljapunova o programování pomocí operátorů; na lingvistiku se snaží jeho způsob aplikovat O. S. Kulaginová (Operatornoje opisanije algoritmov perevoda, MPPL 2, 6—22, MPPL 3, 3—34; Ob operatornom opisanii algoritmov perevoda i avtomatizacii processa ich programmirovanija, Problemy kibernetiki 2, 289—302).

Všeobecný zájem se soustředuje stále více k tzv. informačním jazykům.[2] Obecnou strukturu informačního jazyka postihuje V. A. Uspenskij, jehož článek je dobrým uvedením do celé problematiky (K probleme postrojenija mašinnogo jazyka dlja informacionnoj mašiny, PK 2, 39—50).

Na »paměť« stroje klade při strojovém překladu velké nároky slovník; jeho účelné rozdělení je proto předmětem důkladného zkoumání. I. K. Bel’ská se zabývá jeho systematizováním (O principach postrojenija slovarja dlja mašinnogo perevoda, VJaz 1959, č. 3, 89—94). R. M. Frumkinová zpracovává slovník z hlediska frekvence slov (Nekotoryje voprosy metodiki sostavlenija častotnych slovarej, MPPL 2, 23—37); sestavení slovníku podle frekvence urychluje totiž průběh překladu. Rozpracovávají se algoritmy jednotlivých jazyků. Při nich velmi pomáhají, především metodicky, poznatky, jež získali sovětští matematičtí lingvisté rozborem ruštiny (ten pro svou úplnost nabývá obecného dosahu). Jde např. o zpracování vidu a spojek v ruštině.[3] Nejen pro strojový překlad, ale i pro poznání stavby ruštiny má význam článek V. A. Nikonova o statistice pádu (Statistika padežej russkogo jazyka, MPPL 3, 45—65); práce ta zasahuje vedle synchronního plánu jazyka také plán diachronní.

[156]Zajímavé jsou dále dva články týkající se algoritmu gruzínštiny a arménštiny[4] a zpráva O. S. Kulaginové a G. V. Bakulovské o pokusech se strojovým překladem z francouzštiny do ruštiny na stroji STRELA (Opytnyje perevody s francuzskogo jazyka na russkij na mašine »Strela«, PK 2, 283—288).

Konečně upozorňujeme na dva informativní články, I. A. Mel’čuka o leningradské konferenci o matematické lingvistice r. 1959 a A. A. Babinceva o japonském překládacím stroji JAMATO.[5]

Slovo a slovesnost, ročník 21 (1960), číslo 2, s. 154-156

Předchozí Slavomír Utěšený: Od studia místních jmen k jménům osobním a rodinným

Následující stp (= Kolektiv oddělení pro teorii strojového překladu na filos. fak. Karlovy university): Zkouška strojového překladu v ČSR