Jitka Štindlová
[Discussion]
Ретроградные словари / Dictionnaires rétrogrades
Podstata retrográdního slovníku záleží v tom, že se slova, obsažená v jistém slovníku nebo v jistém archívním materiálu, seřadí sice abecedně, ale postupuje se od konce slov. Tím vznikne index slov, který nazýváme retrográdním slovníkem. (Měli bychom tedy spíše mluvit o retrográdním indexu slov.) V něm slova stejného zakončení, stejného tvoření (pokud jde o sled od konce slov) jsou pohromadě.
Jisté je, že takovýto index slov řazených od konce nemá význam pro širokou veřejnost, ale je velice platnou pomůckou pro odborníky, lingvisty. Ve výjimečných případech je vyhledáván i laiky; vidí v něm např. jakýsi gradus ad parnassum, umožňující vyhledání rýmujících se výrazů. V západním Německu je pak v retrográdním slovníku ruštiny spatřován materiálový podklad pro rozluštění klíčů ruských šifrovaných zpráv, neboť dává možnost vyhledat vylučující se výrazy.
Sestavení retrográdního slovníku je práce mechanická, pro člověka však velice pracná a namáhavá. Moderní technické prostředky mechanizace a automatizace jsou schopny retrográdně seřadit slovník rychle a přesně, bez vytváření speciálního archívního materiálu sloužícího jen pro tento účel, jako je tomu při dosavadním způsobu zpracování.
Myšlenka retrográdního slovníku je poměrně stará a nezrodila se snad až s moderními technickými prostředky. Mnoho takových slovníků bylo pracně sestaveno, mnoho jich existuje jen jako interní pomůcka jednotlivců nebo institucí, některé však byly i publikovány.
[271]Nejstarší z publikovaných retrográdních slovníků mně známých je slovník védský z roku 1873.[1] K jeho sestavení vedly důvody praktické — usnadnit čtení, neboť pro toho, kdo tento jazyk plně neovládá, je problémem hranice jednotlivých slov; první a poslední slabiky slov splývají a čtení odzadu ve skutečnosti napomáhá najít začátek slov.
V roce 1904 vyšly dokonce dva retrográdní slovníky — latinský a staroíránský.[2] Pak po dlouhé přestávce vyšel r. 1944 retrográdní slovník řecký, později slovník staroslověnský.[3]
Teprve r. 1957 vyšel první retrográdní slovník moderního jazyka, a to rumunštiny.[4] V poslední době byly v Německu vypracovány dva retrográdní slovníky ruštiny, v NSR v redakci Maxe Vasmera a v NDR v redakci H. H. Bielfeldta.[5]
U nás v Československu existuje několik ukončených retrográdních slovníků. V Ústavu pro jazyk český ČSAV byl sestaven rozsáhlý nepublikovaný retrográdní slovník získaný z devítisvazkového Příručního slovníku jazyka českého. V Československo-sovětském institutu ČSAV byl rovněž vypracován, ne však publikován, retrográdní slovník ruštiny. Jeho rozsah je shodný s Bielfeldtovým slovníkem, tj. byl sestaven na podkladě slovní zásoby Ušakovova a Ožegovova slovníku ruského jazyka. Pro práce na srovnávací mluvnici rusko-české byl na tomto pracovišti sestaven i retrográdní slovník z Vášova-Trávníčkova Slovníku jazyka českého.
Na konkrétních případech retrográdně řazených slovníků je zajímavé to, že se až dosud vždy omezovaly jen na zachycení hotových lexikálních děl, že tyto slovníky (indexy) nevznikaly současně se shromažďováním materiálu. To určoval dosavadní způsob zpracování, který vylučuje jakoukoli průběžnou kontrolu stavu jeho jednotlivých fází a konečné úplnosti materiálu.
Charakteristická je také skutečnost, že se až do poslední doby (do r. 1957) vypracovávaly především jen retrográdní slovníky mrtvých jazyků. Dlouho se jen u nich viděla potřeba a možnost získat tímto řazením slov spolehlivý a vyčerpávající materiál pro jazykovou analýzu.
Tím, že se retrográdní řazení slov omezovalo na slovní zásobu mrtvých jazyků, funkce a možnosti retrográdního řazení se zdaleka neuplatnily. Retrográdní slovník byl zbaven svého aktuálního významu, nesledoval např. živou produktivitu typů tvoření slov ještě neuzavřených, nevyčerpaných skupin. Nemohl být aktivním rádcem pro praktické úkoly slovotvorné, dnes zvláště naléhavé na úsecích nově se tvořícího odborného názvosloví, apod.
Retrográdního seřazení slov se může plně využít tehdy, použije-li se při jeho sestavování moderních technických prostředků. Stroje tuto práci provedou nejen rychle a přesně a bez [272]vytváření speciální excerpce, ale i umožní, aby takto řazený materiál byl připraven pro řešení i úkolů jiných;[6] jsou schopny kombinovat a konfrontovat formální charakteristiky slov s hledisky sémantické, stylistické nebo slovotvorné charakteristiky.
Zpracování retrográdního slovníku pomocí strojů, pokud by nebylo omezeno jen na ojedinělé jazyky, by dávalo nebývalé možnosti k vědecké práci v oboru srovnávacího studia. V případě, že by byly retrográdní slovníky sestaveny mechanograficky pro řadu jazyků, staly by se pevným základem srovnávání jazyků, a to především jazyků stejného typu, jedné skupiny, např. slovanské, románské, dnešní flektivní evropské jazyky apod. Bylo by totiž možno konfrontovat nejrůznější kritéria formálního vyjádření s hledisky významovými a stylistickými. Ovšem základním předpokladem takovýchto podkladů pro srovnávání by byla těsná spolupráce všech středisek pracujících pomocí moderních strojních prostředků.
Možnosti srovnávacího studia jazyků na materiálu zpracovaném technickými prostředky by se ještě zvětšily, kdyby byl standardizován základní kód pro evropské jazyky společné abecedy u všech strojů na děrné štítky i samočinných počítačů a kdyby bylo možno vzájemně reprodukovat údaje ze štítků dvou existujících systémů strojů na děrné štítky. Tak by totiž bylo možno levně získat reprodukce (kopie) nejrůznějších sbírek dokladů z různých jazyků a tento materiál by pak bylo možno přímo pomocí strojů konfrontovat.
[1] H. Grassman, Wörterbuch zur Rig-veda, Leipzig 1873; retrográdní index je na sloupcích 1887—1741. Nezasvěcenému čtenáři by se sice mohlo zdát, že materiál je abecedně neuspořádán, ale pořadí védské abecedy (podobně jako íránské, o tom viz dále) je jiné než pořadí abecedy v evropských jazycích; abeceda začíná hláskami hrdelnými a končí u retnic.
[2] Otto Gradewitz, Laterculi vocum latinarum voces latinas et a fronte et a tergo ordinandas curavit, Leipzig 1904. — Christian Bartholomae, Altiranisches Wörterbuch, Štrasburk 1904; retrográdní index je na sloupcích 1901—2000.
[3] Ernst Locker, Rückläufiges Wörterbuch der griechischen Sprache (pod vedením D. Kretschmera), Göttingen 1944; má 688 stran. — L. Sadnik u. R. Aitzetmüller, Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen Texten, Carl Winter Universitätstverlag — Heidelberg 1955, 2. část je retrográdní index, 173—207.
[4] Dictionar invers, vydala Akademie republicii populare Romîne, Institutul de lingvistica dire Bucaresti 1957; má 771 stran.
[5] M. Vasmer — R. Greve — B. Krösche, Rückläufiges russisches Wörterbuch, Osteuropa Institut an der Freien Universität, Berlin — Wiesbaden (vycházel od r. 1957 v sešitech). — H. H. Bielfeldt, Rückläufiges Wörterbuch der Russischen Sprache der Gegenwart, Akademie-Verlag, Berlin 1958. — Bielfeldtův slovník sleduje více cíl praktický, zvl. být pomůckou pro učitele ruštiny; obsahuje slovní zásobu Ušakovova a Ožegovova slovníku, Vasmerův slovník je rozsáhlejší, obsahuje i slovní zásobu slovníku Dal’ova. — Tento výčet si nečiní nároku na úplnost. Za některá upozornění děkuji Kurtu Günterovi z Berlína, spolupracovníku na Bielfeldtově retrográdním slovníku ruštiny, a členu koresp. prof. Václavu Machkovi z Brna.
[6] Vydatnou pomocí by např. bylo jen normální abecední seřazení slov retrográdně uspořádaných do skupin podle jistého typu tvoření.
Slovo a slovesnost, volume 21 (1960), number 4, pp. 270-272
Previous Blanka Borovičková, Jiřina Novotná: K použití strojů na děrné štítky pro výběr slovních tabulek při zkouškách srozumitelnosti
Next Miloš Dokulil: K diskusi o zásadách našeho pravopisu
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1