Některé vlastnosti entropie českého slovníku

Květa Korvasová, Bohumil Palek

[Rozhledy]

(pdf)

Некоторые свойства энтропии чешского словаря / Quelques particularités de l’entropie du vocabulaire tchèque

Veškeré údaje ukládané do samočinného počítače, např. při strojovém překladu, musí být co nejoptimálněji zakódovány, tj. musí zaujímat co nejmenší část paměti stroje. To platí nejen o údajích gramatických, ale i o jednotlivých slovech jak ve slovníku, tak v textu. Volba optimálního kódování vyžaduje zjištění základních vlastností struktury slovníku, které vyplývají z kvantitativních charakteristik kódovaných symbolů (tj. písmen nebo kombinací písmen). Dílčím problémem je tu zjištění vztahu mezi délkou „kmenů“ a entropií[1] jejich písmen, jehož výsledky v našem článku přinášíme.

[59]Optimální kódování je běžně spjato s problematikou identifikace textových slovních tvarů se slovy slovníku, uloženém v paměti počítače (vyhledání ze slovníku) při strojovém překladu. Dosud se nejběžněji slovník v stroji řadil abecedně, podle frekvence apod. Přes snahy o toto ekonomické uspořádání slovníku se ukázalo, že čas, který potřebuje stroj, aby vyhledal slovo ze slovníku (strojový čas), v průměru podstatně převyšuje strojový čas ostatních fází překladu (např. zpracování morfologických a syntaktických údajů). Proto jsme přistoupili k racionálnějšímu postupu, k tzv. „přímé metodě“ vyhledávání ze slovníku.[2] Tato metoda spočívá v tom, že z části slova v kódu počítače je vytvořena adresa (tj. písmena v kódu počítače jsou vyjádřena numericky), na níž jsou ve stroji uloženy gramatické údaje o daném slově.

Např.

slovo	kód počítače EPOS I	adresa	gram. údaje
kombinac(e) dodáv(at)	2936331326341014 1636161156	2936 1636	subst., fem. apod. verb.

(Adresou zde jsou zvoleny prvé čtyři dekadické číslice.)

Použití přímé metody je výhodnější než ostatní metody, ačkoli i ona je spojena s některými potížemi, jako je např. slovníková homonymie, ekonomické obsazení paměti stroje apod. Výhody přímé metody spočívají především v tom, že umožňuje větší rychlost překladu strojem a že klade menší nároky na kapacitu paměti stroje.

Formulace postupu pro vytváření adresy vyžaduje zhuštění kódu slova na číslo odpovídající adrese paměti (adresy paměti mohou být např. v rozmezí 0001—4096), a to takové, aby slovník byl uložen na souvislé části paměti počítače. Tento postup je vhodný proto, že nečiní potíže při programování.

Výzkum optimálního kódování češtiny jsme prováděli na základě statistiky písmen a kombinací písmen v elektrotechnickém slovníku češtiny.[3] Slovník, který byl za tím účelem sestaven, je slovník „kmenů“. Za „kmen“ považujeme neměnnou část slova, kmeny s hláskovými alternacemi pokládáme za kmeny různé. Tak byly do slovníku pojaty „kmeny“ např. v této podobě: zhodnocení, kyvadl, kyvadel, instruktor, instruktoř, poločlánek, poločlánk atd.

K sestavení slovníku bylo použito existujících technických slovníků (především Česko-ruského technického slovníku, Praha 1960, Československé státní normy), z nichž byla vybrána slova, resp. kmeny užívané v elektrotechnice. Kromě toho byl slovník doplněn kmeny běžného slovníku dvojjazyčného (B. Vydra, Česko-polský slovník, Praha 1953, jeho českou částí) a excerpováním elektrotechnických textů (z děl časopiseckých a knižních). Slovník přestal být doplňován tehdy, když přírůstek nových kmenů byl nepatrný. Tak byl získán slovník, který vedle speciálních základních elektrotechnických termínů tvoří i termíny obecně technické a odborné a konečně slova („kmeny“) běžného slovníku. Slovník obsahuje celkem 12 229 kmenů.

Při statistickém zpracovávání takto získaného materiálu se zjišťoval výskyt písmen v jednotlivých pozicích jednak vzhledem k délce kmene, jednak vzhledem k prvnímu písmenu. Dále byl [60]zjišťován výskyt kombinací dvou písmen v jednotlivých pozicích i vzhledem k délce kmene. Celkem bylo zpracováno 88 658 písmen, takže průměrná délka kmene je 7,25 písmene.

Postup při zpracovávání statistického materiálu. Při výpočtu entropie jsme vycházeli ze statistického zpracování výskytu písmen v jednotlivých pozicích vzhledem k délce kmene. Počítali jsme entropii písmene (symbolu) v jednotlivých pozicích:[4]

 I. a) pro všechna písmena [tj. písmena b) c) d)],

II. b) pro samohlásky,

    c) pro sonanty (j, l, m, n, ň, r, ř),

    d) pro ostatní souhlásky [tj. všechny souhlásky kromě souhlásek typu c)].

Každá skupina kmenů délky d (pro d = 3, 4, 5, … 16 písmen) zahrnuje m(d) písmen. Počet písmen abecedy je n = 41.

Každému písmenu je přiřazen index k takto:

písmeno k

a 1

á 2

e 3

é 4

ě 5

i 6

í 7

o 8

ó 9

u 10

ú 11

ů 12

y 13

ý 14

písmeno k

b 15

c 16

č 17

d 18

ď 19

f 20

g 21

h 22

k 23

p 24

q 25

s 26

š 27

t 28

písmeno k

ť 29

v 30

w 31

x 32

z 33

ž 34

j 35

l 36

m 37

n 38

ň 39

r 40

ř 41

Entropie symbolu, která je v podstatě průměrným množstvím informace, byla počítána podle vzorce

 

kde p_j je relativní četnost písmen. Pro skupinu a) h = 1 a k = 41, pro b) h = 1, k = 14, pro c) h = 35, k = 41, pro d) h = 15, k = 34. Entropie v jednotlivých pozicích skupin d = 3, 4, 5 … 16 jsou zachyceny v grafech, viz obr. 1, 2, 3, 4 pro skupiny a), b), c), d).

Těsnost vztahu mezi délkou kmene d a entropií H určuje korelační koeficient. Korelační koeficienty a koeficienty regrese byly vypočteny pro skupiny a) b) c) a d) z korelačních tabulek (tab. 1, 2, 3, 4).

Entropie jednotlivých skupin (tj. b, c, d) jsou částmi entropie celkové (skupina a), tj. H_a = H_b + H_c + H_d. V grafech b, c, d, kde jsou vyneseny H_b, H_c, H_d v jednotlivých pozicích, jsou jasně patrny rozdíly v částech entropie H_a a v jednotlivých pozicích. Poměr částí entropie H_b, H_c, H_d k celkové entropii H_a, vyjádřený v procentech, je na obr. 5.

Entropie pro jednotlivou skupinu písmen [tj. b) c) d)] jsou definovány

 

kde , kde f_j jsou četnosti písmen příslušné skupiny. Tyto entropie vyšetřovány nebyly.

[61]

 Obr. č. 1

 

 Obr. č. 2

[62]

Obr. č. 3

 

Obr. č. 4

 

[63]H d	0,4	0,6	0,8	1,0	1,2	1,4	1,6	1,8	2,0
3								2	1
4						1	1	1	1
5						4	1
6					3	3
7				2	4	1
8			1	7
9		3	6
10			10
11		2	9
12		3	9
13		11	2
14		14
15		15
16	6	10

Tab. 1 Písmena a)

  

H d	0,1	0,2	0,3	0,4	0,5	0,6	0,7	0,8	0,9	1,0	1,1	1,2	1,3
3		1								1			1
4							2		1	1
5				1	1		1	1	1
6				2		2	2
7				2	3	1		1
8			2	3	2	1
9		1	1	4	3
10		1	4	4	1
11		1	7	2	1
12		2	8	2
13		4	8	1
14	1	5	8
15		9	6
16	1	12	3

Tab. 2 Písmena b)

 

[64]H d	0,1	0,2	0,3	0,4	0,5	0,6	0,7	0,8	0,9	1,0	1,1	1,2	1,3
3				2			1
4			2		2
5		1	2	2
6			5	1
7		2	4	1
8		4	3		1
9	1	5	2	1
10		10
11	1	10
12		11	1
13	1	12
14	1	13
15	2	13
16	6	10

Tab. 3 Písmena c)

 

H d	0,1	0,2	0,3	0,4	0,5	0,6	0,7	0,8	0,9	1,0	1,1	1,2	1,3
3		1	1										1
4		1	1					2
5			2	1			1	1
6		2			2		2
7			2	1	3	1		1
8		2	1	3	2
9	1	1	4	2	1
10		2	4	4
11		2	6	3
12		2	9	1
13		6	9	1
14		9	4	1
15		12	3
16	5	7	3

Tab. 4 Písmena d)

 

[65]Korelační analýza se zabývá určením těsnosti vztahu mezi proměnnými a určením nejpravděpodobnějšího vztahu mezi nimi. Pro dvě proměnné x a y je korelační koeficient definován výrazem

                        Entropie H_b                                                  H_c

Obr. č. 5

 

                                H_d                                                   H

                           Obr. č. 5                                           Obr. č. 6

 

[66]kde  a σ_x, σ_y jsou směrodatné odchylky, které jsou kladnými odmocninami rozptylu, kde rozptyl je průměr čtverců odchylek od průměru

 

K odhadu, o jaký stupeň těsnosti vztahu jde, zpravidla lze užít této stupnice koeficientu korelace, který je v mezích od 0 do ±1.

Pro[5] 

0,3 ≥ 0,5 ≥ 0,7 ≥

rx,y rx,y rx,y rx,y rx,y

< 0,3 je nízký stupeň těsnosti vztahu, < 0,5 je mírný stupeň těsnosti vztahu, < 0,7 je význačný stupeň těsnosti vztahu, < 0,9 je vysoký stupeň těsnosti vztahu, ≥ 0,9 je velmi vysoký stupeň těsnosti vztahu.

Druhá část korelační analýzy se zabývá měřením nejpravděpodobnějšího typu vztahu. Jde-li o lineární vztah mezi proměnnými, je rovnice přímky

 

kde  je směrnicí přímky a nazývá se koeficient regrese.

Pro skupinu a), tj. všechna písmena, lze z koeficientu korelace r_d,H = — 0,86 usuzovat, že mezi délkou kmene a entropií je těsnost vztahu vysoká, a z regresního koeficientu b_H,d plyne, že změně délky kmene o 1 písmeno odpovídá změna průměrné entropie o 0,075. Příslušná regresní přímka R₁ ≡ H — 0,82 = — 0,075 (d — 11,2) — je na obr. 6.

Pro skupinu b), tj. samohlásky, lze usuzovat, že mezi d a H je těsnost vztahu význačná (r_d,H = — 0,69). Změně délky kmene o jedno písmeno odpovídá změna průměrné entropie o 0,031. Příslušná regresní přímka R₂ ≡ H — 0,31 = — 0,031 (d — 11,2) — je na obr. 6.

Pro skupinu c), tj. sonanty, je těsnost vztahu mezi d a H vysoká (r_d,H = — 0,89) a změně délky kmene o jedno písmeno odpovídá změna průměrné entropie o 0,018. Příslušná regresní přímka R₃ ≡ H — 0,23 = — 0,018 (d — 11,2) — je na obr. 6.

Pro skupinu d), tj. souhlásky, je těsnost vztahu vysoká (r_d,H = — 0,74). Změně délky kmene o jedno písmeno odpovídá změna entropie o 0,036.

Příslušná regresní přímka R₄ ≡ H — 0,36 = — 0,038 (d — 11,2) — je na obr. 6.

Závěr. Existující vztah mezi entropií písmen a délkou kmenů ukazuje, že při optimálním kódování je třeba zvolit jiný postup pro slova kratší (písmena v těchto kmenech a v jednotlivých pozicích mají větší množství informace) než pro slova delší.

Entropie ve vyšších pozicích se vyrovnávají; v grafech nejsou výrazná maxima ani minima a tyto entropie jsou nízké. Naopak v nižších pozicích jsou entropie vyšší a významně se od sebe liší. Z těchto důvodů není vhodné při optimálním kódování slov úplně vynechávat začátek slova, ani ho příliš zkracovat.

Vedle těchto poznatků bylo zjištěno a je také patrno z grafů, že entropie závisí na pozici a na skupině (b, c, d). Např. písmena skupiny b) mají většinou maxima v pozicích sudých a písmena skupiny d) naopak v pozicích lichých. Z této skutečnosti vyplývá, že jde o těsný vztah dvojic písmen, který bude nutno podrobit zkoumání.

Slovo a slovesnost, ročník 23 (1962), číslo 1, s. 58-66

Předchozí František Kopečný: Česká mluvnice

Následující Jitka Štindlová: Uplatňování metod mechanizace a automatizace v lexikologické práci v zahraničí