„Já myslel — tys myslel“
František Daneš
[Kronika]
«Já myslel — tys myslel»
V předminulém čísle tohoto časopisu v poznámce 2 (na s. 26) si Fr. Kopečný povšiml mé kusé a zcela okrajové poznámky o tvaru kdybys v Jazykovém koutku Literárních novin z 2. 6. 1962 („Tvar kdybys vznikl sice rovněž kdysi ze spojení kdyby + jsi …“) a vyslovuje názor, že tu „došlo nějakým zkomolením textu k nemilému nedopatření“. Obávám se však, že tu došlo k nemilému nedopatření ze strany Fr. Kopečného. Má stručná poznámka se totiž opírá o známý výklad Gebauerův a Trávníčkův. Tak např. Gebauer v Příruční mluvnici jazyka českého říká na s. 204: „v 2. os. jedn. je podle indik. nesl-jsi, nesl-si, nesl-s’ kondicionál nesl-by-jsi, nesl-by-si a obyčejně (!) nesl-by-s, psán nesl bys …“ a na s. 205: „V 2. os. jedn. vyvinulo se bys, tj. by-s’ ze staršího by-(j)si, jako tys, tj. ty-s’ z ty-(jsi) …“. Podobně Trávníček v Historické mluvnici na s. 423: „V 2. os. sg. se od stol. 17. vyskýtá novotvar by jsi, bysi, bys, třetí se časem rozšířil…“[1] — Fr. Kopečný nemusí ovšem s Gebauerem ani Trávníčkem souhlasit, nemůže však dost dobře vytýkat jinému autoru, který se v populárním článečku o tento klasický výklad opře, „zkomolení nemilým nedopatřením“.
Kopečný tu zřejmě podlehl svému moravskému jazykovému povědomí. Připouští totiž, že podoby žes psal, cos psal vznikly zkrácením ze že jsi psal, co jsi psal, pokud však jde o tvary abys, kdybys, je ochoten jen připustit, že vznikly až podle těchto zkrácených podob cos, žes. Ve skutečnosti ovšem plné podoby co (j)si, že (j)si (podobně jako psal (j)si) byly a jsou běžné na většině území Čech (srov. i čl. Al. Jedličky v předminulém čísle Slova a slovesnosti) a zároveň s nimi i tvary abysi, kdybysi (srov. i Gebauerovo omezení „obyčejně“ v uvedeném citátu!). Ty se mohou zdát hyperkorektní jen Moravanovi (jako je tomu právě u Kopečného), ve skutečnosti, jsou lidové (obecné); o hyperkorektnosti můžeme mluvit jen v případech, kdy se objeví v psaném spisovném kontextu, a to v podobě aby jsi, kdyby jsi, což je pak ovšem na téže rovině jako aby jste, kdyby jste (tvary abysi a abyste si v obecné češtině odpovídají.) Analogií podle cos, žes (a psals) můžeme vysvětlit jen přechod od podoby by-(j)si k podobě bys. Pro mluvčí ze středočeského a jihozápadočeského jazykového území [219]je tuším — v mezích obecné češtiny ovšem — poměr mezi abysi — abys obdobný jako mezi co (j)si — cos (i když ovšem tu působí interference spisovného jazyka, v němž podoba aby jsi neexistuje, zatímco podoba co jsi ano).
[1] Připojuji historický exkurs. Je třeba vzít v úvahu, že v staré češtině byly tvary jsi-si/s od počátku vedle sebe a že — na rozdíl od názoru Gebauerova a Trávníčkova — lze právem tvrdit, že si je patrně staré, ze staré dvojice jesi/si, a české jsi je vlastně novotvar. Tvary jsi-si/s stále trvaly vedle sebe a Gebauerova a Trávníčkova řada by-jsi, by-si, by-s není plně oprávněna; v materiálu dosud známém je převahou bys, řidčeji bysi, resp. by si, a tvar by jsi je doložen tak pozdě a tak okrajově, že vlastně nepřichází v úvahu. V staré češtině ovšem bylo, jak je známo, 2. sg. by, aby … a je překvapující, jak pozdě je doložen nový tvar bys …; je doložen až ze 17. století. V polštině například je byś doloženo snad již z 15. století, bezpečně a hojně ze 16. Ovšem náš materiál právě pro češtinu 16. století je dosud velmi neúplný. Podrobnější studium češtiny 16. a 17. století, kteréžto období mělo rozhodující význam pro vytvoření spisovné češtiny, je dosud naléhavým, ale nesplněným úkolem. BHk
Slovo a slovesnost, ročník 24 (1963), číslo 3, s. 218-219
Předchozí A. Lebedeva: Časopisy věnované matematické a aplikované lingvistice
Následující Blanka Borovičková: Seminář o jazykové komunikaci ve Stockholmu
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1