Nový časopis o automatickém zpracovávání informace

Eva Hajičová

[Kronika]

(pdf)

Новый журнал по математической переработке информации / Une nouvelle revue consacrée à l’élaboration automatique de l’information

Řada časopisů zabývajících se aplikacemi automatického zpracovávání informace v jazykovědě byla obohacena o nepravidelně vycházející časopis Beiträge zur Sprachkunde und Informationsverarbeitung, vydávaný od roku 1963 v Mnichově.[1] Časopis je určen především lingvistům, aby jim pomohl porozumět problematice automatického zpracovávání informace. Hlavní náplní je strojový překlad a mechanizace v lexikologii a dokumentaci.

První číslo má spíše informativní charakter, jsou v něm otištěny čtyři referáty z kolokvia, které pod názvem Automatisierung und Sprachwissenschaft uspořádalo r. 1961 v Amsterodamu holandské výzkumné centrum pro automatizaci administrativy. Referáty informují obecně o možnostech automatizace v jazykovědě [99]a v lexikologii zvláště, o jednom návrhu kódování gramatických údajů a uvádějí známé úvahy o možnostech a omezeních strojového překladu z hlediska lingvistiky.

Druhé číslo je již obsahově pestřejší a zajímavější, ukazuje, čím chce časopis být: tribunou pro uveřejňování různých, často i protichůdných názorů. Vedle zajímavého přehledu o německých pracovištích, zabývajících se automatickým zpracováváním jazykových údajů (H. Schnelle), první části studie o gramatických kategoriích z hlediska tradiční gramatiky a strukturní analýzy jazyka (A. Schopf) a úvahy o problémech strojového překladu z hlediska sémantického (E. Glasserfeld), jsou tu otištěny příspěvky dvou průkopníků strojového překladu (SP), A. D. Boothe a A. G. Oettingera.[2] Každý z nich dochází k jinému hodnocení dnešní situace a výhledů v tomto oboru. Zatímco Booth v stručném přehledu shrnuje dosažené výsledky v oblasti SP a jeho výhled je celkem optimistický, hodnotí Oettinger dosažené výsledky velmi střízlivě.[3] Staví se v podstatě za názory Y. Bar-Hillela o nedosažitelnosti tzv. plně automatického vysoce kvalitního SP, celkem však neuvádí pro svůj skeptický postoj žádné argumenty. Poukazuje jen na dva problémy, dosud nevyřešené při přípravách programu pro SP: výběr správné syntaktické interpretace věty (syntaktická mnohoznačnost) a správného výstupního ekvivalentu (lexikální mnohoznačnost). Dosavadní výsledky však podle jeho názoru opravňují k stanovení reálnějších cílů výzkumu SP pro několik příštích let, a to ve spolupráci mezi člověkem a strojem, která by vyústila v jistou formu pomoci odborníkovi, jenž nezná cizí jazyk, ale je schopen porozumět věcnému obsahu odborného textu. K tomu postačí skromnější a reálnější prostředky, než je dokonalý plně automatický překlad (např. Oettingerův projekt automatického slovníku nebo jakýkoli program počítající pouze se spoluprací člověka a počítače při překladu). Oettinger kritizuje i pokusy o přibližný překlad pořízený strojem[4] (např. King a Chang, Machine Translation of Chinese, Scientific American, June 1963, 12), které vycházejí z dnešních možností a snaží se dosáhnout jen praktického překladu bez zřetele k přesnému výběru ekvivalentů a k syntaktické mnohoznačnosti. Jde v podstatě jen o automatický slovník, doplněný několika morfologickými a syntaktickými pravidly.

Oettinger tedy kritizuje v podstatě směr, který si stanoví za cíl „stoprocentní“ strojový překlad bez zásahu člověka-překladatele; jde o kritiku nikoli ve jménu snížení nároků na kvalitu výsledného překladu, ale ústupu od zcela automatického postupu při SP ve prospěch spolupráce mezi člověkem a strojem. Z tohoto hlediska je jeho článek, na první pohled dokumentující přestup k „destruktivní škole“ (jak stoupence Y. Bar-Hillela nazval Booth ve zmíněném článku), pouze reálným pohledem na současný stav problematiky SP a vyznívá optimisticky ve prospěch těch, kteří chtějí nových metod využít k hlubšímu poznání struktury jazyků přirozených i umělých, i těch, kteří chtějí dosažené výsledky prakticky uplatnit při automatickém zpracovávání informace a zvláště při překladu za spolupráce mezi člověkem a strojem.

Diskuse pokračuje i ve třetím čísle (květen 1964) příspěvkem H. Schnelleho: Maschinelle Sprachübersetzung — ein kritischer Überblick, 1. Teil, který kriticky rozebírá a hodnotí dosavadní výsledky a dochází k závěru, že zkoumání problema[100]tiky spojené s SP je užitečné; tyto problémy jsou v podstatě řešitelné, ovšem praktické výsledky není možno očekávat v dohledné době.

První tři čísla tedy naznačují, že se objevuje nová tribuna zajímavých a nových (mnohdy i překvapivých) názorů a podnětů k zamyšlení.

Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 1, s. 98-100

Předchozí Pavel Novák: Logika syntaxe?

Následující Alena Skaličková: Japonský fonetický sborník