Newyorská konference o strojové lingvistice

Petr Sgall

[Chronicles]

(pdf)

Нью-йоркская конференция о машинной лингвистике (1965) / La conférence de New York sur la linguistique automatique

Různé druhy spojení lingvistiky s uplatněním samočinných počítačů (využití počítačů v lingvistickém výzkumu, strojový překlad a jiné způsoby automatického zpracování textu — pro účely dokumentace ap.) poskytují dnes cenné podněty teoretické lingvistice a také pohotově užívají jejích nových výsledků. Není proto divu, že v problematice tzv. strojové lingvistiky (computational linguistics, mašinnaja lingvistika) pracují jak odborníci ve strojovém překladu, tak jiní, kteří jsou často k perspektivám automatizace překladu skeptičtí a věnují se buď otázkám teoretickým (zejm. generativnímu popisu jazyka), nebo jiným aplikacím (od lexikografie přes sestavování konkordancí a indexování nebo klasifikaci textů až po logický rozbor textu v přirozeném jazyce a jeho převedení do jazyka formálního).

Témata ze všech uvedených okruhů byla zastoupena na Mezinárodní konferenci o strojové lingvistice v New Yorku v květnu 1965, která byla zároveň výročním zasedáním Sdružení pro automatický překlad a strojovou lingvistiku (Association for Machine Translation and Computational Linguistics). Byly tu zastoupeny vedle většiny amerických pracovišť (nezúčastnila se však skupina Chomského, dnes v teoretické lingvistice jistě jedna z nejvýznamnějších, ani skupiny zabývající se tzv. stratifikační lingvistikou) i Japonsko a různé země evropské, ze socialistických zemí ČSSR, Maďarsko a Polsko (některé z nich pouze zaslanými referáty). Je tedy možno podle výsledků konference si učinit obraz o rozvoji strojové lingvistiky ve velké části světa. Ukazuje se, že uplatnění samočinných počítačů v práci s textem stále nabývá na rozmanitosti i účinnosti. Pro konferenci bylo přijato a rozmnoženo 31 referátů, z toho 14 bylo i předneseno a o většině ostatních se v sekcích diskutovalo (při výběru přednášených referátů byla dávána přednost zejména zahraničním účastníkům).

Referáty teoreticky zaměřené se týkaly většinou problematiky generativního popisu jazyka. Generativnímí gramatikami se zabýval S. Abraham (Maďarsko), který je porovnával s Markovovými normálními algoritmy, definoval tzv. maticové gramatiky a dovozoval nesprávnost některých Chomského teorémů o nerozhodnutelnosti určitých vlastností pro kontextové gramatiky. I. Sakai (USA) pracoval s aparátem blízkým tzv. analytickým modelům jazyka; P. Kugel (USA) studoval typy kontextových gramatik podléhající různým omezením; J. L. Mey (Norsko) porovnával transformační gramatiky se zásobníkovými a jinými zaří[95]zeními. Značná pozornost byla věnována také otázkám sémantiky, jak ve vztahu k rozboru pojmu překladu (K. Čulík, MÚ ČSAV), tak v rámci generativního systému, kde může být sémantika považována za zvláštní složku, jak tomu bylo v referátu F. Kiefera (Maďarsko), nebo může být přímo začleněna do vlastního generativního aparátu, jak se o to snaží T. Sakai a M. Nagao (Japonsko). Pokud jde o speciální sémantické problémy, podal H. F. Edmundson (USA) pokus o matematickou formulaci pojmu synonymie a referát W. Skalmowského (Polsko) byl věnován otázce distribuce sémantických jednotek s ohledem na tvoření slov (na materiálu arabštiny). O vztahu generativního popisu a překladu přednášel autor této zprávy.

Modelování jazykového vývoje na základě generativní gramatiky bylo předmětem referátu S. Kleina (USA), který se snažil zachytit (zatím jen velmi zhruba) určité typy vzájemného ovlivňování mluvčích, jejichž jazykové systémy nejsou zcela shodné. Lexikálním vývojem z hlediska glottochronologie se zabýval D. Kleinecke (USA). Syntaktickou podobnost některých typů substantiv v ruštině zkoumal — na základě distributivních kritérií — K. E. Harper (USA). Pravděpodobnostní model sdělovacího procesu se snažil charakterizovat L. Doležel (ÚJČ ČSAV); o uplatnění faktorové analýzy v lingvistice uvažovala B. Cordierová (Francie). Vcelku konference potvrdila, pokud jde o teoretickou lingvistiku, že pozornost je dnes soustředěna k lingvistice algebraické, tvořící určité relativně ucelené jádro, kdežto uplatnění kvantitativních metod, i když je velmi aktuální při studiu stylistiky i jednotlivých složek systému, nemá k základním otázkám teorie jazykového systému dosud tak těsný vztah.

Z referátů věnovaných aplikacím týkala se velká část syntaktické analýzy pro strojový překlad. Určitý přehled různých přístupů dosud uplatněných podal S. Kuno (USA) v úvodu ke své přednášce o analýze založené na transformační gramatice. Vztahem gramatiky a algoritmu v procesu analýzy se zabýval P. L. Garvin (USA); dovozoval, že běžná snaha oddělit tyto dvě složky co nejdůsledněji (a formulovat gramatiku v podobě tabulek, které lze doplňovat beze změn vlastního algoritmu) nevede k slibovaným výhodám, a doporučoval dělit program analýzy jinak, totiž na hlavní program (určující celkový postup) a jednotlivé podprogramy (mající za cíl vyhledat v rozbírané větě jednotlivé jevy, stanovené hlavním programem). O postupu v přípravě syntaktické analýzy na jednotlivých pracovištích v USA a o užívaném formálním aparátu informovaly dále referáty J. Robinsonové (analýza angličtiny ve skupině RAND Corp.), A. Andreyewského (analýza ruštiny v IBM), dále společný referát D. Liebermana, D. Lochakové a K. Ochela z téže skupiny a konečně (o analýze němčiny na Texaské universitě) přednáška L. W. Toshe. Teoretickými otázkami syntaktické analýzy se zabývali také B. Vauquois, B. Veillon a J. Veyrunes (Francie), kteří užívají určité modifikace nekontextové frázové gramatiky a rozlišují několik jazykových rovin, a dále D. Varga (Maďarsko), ukazující zejména výhody závislostní gramatiky pro jazyky s bohatou morfologií. Automatizaci lingvistického rozboru (s pomocí plánované řady experimentů) připravují E. D. Pendergraft a N. Dale (USA).

K jiným aplikacím (mimo strojový překlad) přispívají zejména H. H. Josselson, USA (automatizace lexikografických prací), M. Coyaud, Francie (automatická klasifikace dokumentů), D. M. Manelski - G. K. Krulee, USA (převedení anglického textu do formálního jazyka), G. Salton (USA) (některé otázky automatického zjišťování údajů z textu), T. H. Howard-Hill, Anglie (textově kritický výzkum týkající se Shakespearova díla, s využitím samočinných počítačů). Programování pro lingvistické účely bylo předmětem referátů R. Taboryho a F. L. Zarnfallera (USA) a H. R. Vandenburgha (Francie). Závěrečná přednáška dosavadního předsedy Sdružení, W. P. Lehmanna, byla věnována perspektivám strojové lingvistiky.

Lze říci, že největší část skupin na konferenci zastoupených byla původně za[96]měřena na výzkum strojového překladu a nepustila tento cíl ze zřetele ani později, když se ukázalo, že automatizace překladu bude moci být v praxi uplatněna teprve po letech teoretického a experimentálního výzkumu. V dnešní době se hlavní úsilí soustřeďuje na teoretické otázky exaktního popisu jazykového systému, přičemž se dále sleduje i uvedený cíl praktický a ukazuje se, že obojí zřetele se vhodně doplňují. Podobně se vyvíjela a v zásadě v podobné situaci nyní je, jak známo, i naše universitní skupina pražská; nemá ovšem zdaleka tak dobré možnosti experimentálního a empirického zkoumání textů s pomocí velkých samočinných počítačů, jako hlavní skupiny americké, ale její základní zaměření i její teoretická výzbroj snese srovnání s většinou zahraničních pracovišť a její úloha v mezinárodní spolupráci naprosto není jen v pasívním přejímání. Tím větší je náš zájem na dalším rozvoji mezinárodní spolupráce ve strojové lingvistice, jehož podmínky se snad budou dále zlepšovat. Sdružení pro automatický překlad a strojovou lingvistiku, jehož předsedou pro rok 1966 byl zvolen P. L. Garvin, usiluje o vytvoření skutečně mezinárodní organizace (za účasti SSSR a dalších dosud nezastoupených zemí) a hodlá uspořádat příští mezinárodní konferenci r. 1967 v některé evropské zemi (v souvislosti s X. mezinárodním sjezdem lingvistů).

Slovo a slovesnost, volume 27 (1966), number 1, pp. 94-96

Previous Zdeňka Palková: Konference o otázkách „rétoriky“

Next Jan Průcha: Přehled světového výzkumu v matematické a aplikované lingvistice