Na okraj nového německo-českého slovníku

Vlasta Červená, Eva Pokorná

[Discussion]

(pdf)

По поводу нового немецко-чешского словаря / À la marge d’un nouveau dictionnaire allemand-tchèque

Německo-české a česko-německé slovníky mají u nás již dlouhou tradici. Uveďme aspoň některé z početné řady slovníkových děl od obrození: Thámův Nejnovější úplný česko-německý slovník (1808), Dobrovského Slovník česko-německý (1802—1812), Jungmannův pětidílný Slovník česko-německý (1835—39), Německo-český slovník Šumavského (1851), Kottův Česko-německý slovník (1890—1899). Sterzingerův—Mourkův Německo-český slovník (1909—1916), ve srovnání s tímto slovníkem rozšířený, velmi podrobný třísvazkový Encyklopedický německo-český slovník J. V. [159]Sterzingera (1916—1935). Posledním z těchto slovníků, na kterém se pracovalo ještě před druhou světovou válkou, je čtyřsvazkový Příruční slovník německo-český, který redigovali J. Janko a H. Siebenschein (1936—1948). Bohatstvím původního materiálu a moderním zpracováním je tento slovník jedním z našich nejlepších dvoujazyčných slovníků vůbec.

Po jisté pauze v poválečných letech se začala pociťovat potřeba moderního slovníku středního typu, který by podával obraz současné německé slovní zásoby. Tento požadavek veřejnosti byl splněn v r. 1964, když Státní pedagogické nakladatelství vydalo Německo-český slovník (dále S), který za vedení a redakce H. Siebenscheina zpracovali J. Fanta, J. Haupt, K. Jungwirth, A. Siebenscheinová, J. Souček a J. Šedivý. Slovník je dvoudílný, má 1442 stran a obsahuje 80 000 hesel.

Mezi hlavními prameny tohoto slovníku je jmenován již zmíněný čtyřdílný Jankův- Siebenscheinův Příruční slovník německo-český (dále J—S). Poněvadž si tyto dva slovníky stojí časově nejblíže (a poněvadž se H. Siebenschein podílel na zpracování obou), nabízí se jejich srovnání. Uveďme především ty rozdíly mezi oběma slovníky, které budou zřejmé téměř každému uživateli.

Základní mluvnické údaje v J—S (skloňování, časovaní) jsou v S obohaceny úvodní informací o německé skladbě (pořádek slov, souvětí, užívání konjunktivů, nepřímá řeč, vazby infinitivní) a základním poučením o tvoření slov.

Proti J—S neuvádí S u výchozího hesla německé synonymum nebo kratší německý výklad, u cizích slov přejatých do němčiny neuvádí původ. S proti J—S neoznačuje systematicky slovní druhy, uvádí u substantiv pouze koncovky členů (-r, -e, -s), sloveso charakterizuje zkratkami b., h. pro perfektum. V některých případech uvádí S zkratku přísl. (není uvedena v seznamu zkratek) u těch adjektivních hesel, kde jde jen o funkci příslovečnou. J—S upozorňuje na strukturní souvislosti příčestí a některých substantiv se slovesy pomocí odkazů (gebrannt viz brennen, Geblase srov. blasen); S od této praxe upouští. Proti J—S uvádí S navíc u těch silných sloves, u nichž dochází k jiné změně než ablautové, příslušný tvar préterita a perfekta v plném znění (gehen, ging, b. gegangen), což je užitečné pro uživatele. Vítané je také to, že v S je proti J—S u cizích slov zakončených na -tie za heslem uvedena odlišná výslovnost (Demokratie (demokraty)); výslovnost -ie /ijə/ na konci slov je naznačena čarou oddělující i a e (Famili/e, Akademi/en).

Infinitivní ekvivalenty uvádí S v dnes běžné podobě na -t. Bylo by žádoucí, aby u českých ekvivalentů cizího původu bylo užito počeštěného způsobu psaní (S má stabilisace, aktivisovat, theologie, fys. ap.).

S zredukoval značně počet zkratek pro označení odborných termínů a proti J—S je uvádí v české podobě (pokud existuje) (horn. místo mont., námoř. místo naut. ap.). Některé speciální obory by mohly být zahrnuty do oborů širších. Jako zkratka výtv. např. zahrnuje výrazy ze všech odvětví výtvarného umění, mohla by i zkratka sport. zahrnovat výrazy fotbalistické, pro které S uvádí zvláštní zkratku fotb. Podobně obor radiotechnický by bylo vhodné nahradit širším oborem sdělovací techniky, kam by patřil např. výraz die Röhre — elektronka (užívaná nejen u přijímačů, ale i na vysílačích, u počítacích strojů ap.) Také výrazy z oblasti jazykové by bylo lépe označit zkratkou jaz. (jazykovědný) než mluv. (mluvnický), uvádíme-li výrazy Kompositum, Wortzusammensetzung, produktiver Typus, die direkte, indirekte Rede aj. Bylo by také vhodné uvážit, co je třeba ve slovníku označit odbornou zkratkou. Taková spojení jako např. mit einer Firma arbeiten, in Leder arbeiten není třeba označovat jako odborné výrazy (obch. — obchodní).

Nový S zachycuje v základu slovní zásobu obsaženou již v čtyřsvazkovém J—S a doplňuje ji novými výrazy vzniklými zhruba v posledních dvaceti letech. Aby mohla být tato slovní zásoba pojata do dvoudílného slovníku, bylo nutno vedle některých úprav, o nichž byla již zmínka, omezit počet spojení a složenin. Touto redukcí se [160]při zachování základních strukturních typů složenin podařilo vyloučit méně užívané a víceméně potenciální složeniny (heslo Arbeiter … má v J—S např. 36 kompozit, v S pouze 29, u hesla probier- … najdeme v J—S 19 kompozit, v S 9). Více složenin než v J—S nacházíme v S tam, kde jde o vyjádření nových skutečností. U hesla Produktions- … jmenujme mezi novými např. kompozitum der Produktionsablauf, spojení Landwirtschaftliche Produktionsgenossenschaft (LPG). Nový význam a nová kompozita nacházíme také např. u hesla das Soll. Zatímco J—S uvádí doklady většinou z oblasti obchodní, právní a peněžní, zachycuje S další význam z oblasti plánovaného hospodářství a uvádí kompozita das Eiersoll, das Milchsoll, das Jahressoll. Nemůže být účelem této lexikograficky zaměřené recenze hodnocení výběru slov příslušející germanistům. Přesto se i na tomto úseku nabízejí zajímavé pohledy. Srovnejme malý úsek písmene b slovníku S s německým výkladovým slovníkem Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache (dále WGS).[1] S (i J—S) uvádí proti WGS složeniny s Belehrung-, belehrungs, hesla der Belehrungsversuch, dále: der Belagerer, belehrbar, der Beller, belorussisch, der Belt, beluschen, bemerklich, složeniny s Benediktiner-, sich bespitzen v hovorovém významu, ‚vypít o skleničku více, přihnout si‘. Vedle hesla bestaubt, uvedeného ve WGS, uvádí S i bestauben. U zkratkových slov uveďme aspoň hesla Defa, které S vysvětluje a WGS nemá. Již toto malé srovnání ukazuje, že S je založen na vlastním excerpovaném materiálu.

Stavbou hesla a sémantickým pojetím zpracování se S příliš neliší od J—S. U různých slovních druhů je různý přístup k sémantickému zpracování. U gramatických slov se ve shodě s jejich povahou více projevuje hledisko gramatické. Slovník S hnízduje pouze příčestí ke slovesu (reizend, gereizt k reizen, singend, gesungen k singen) a navíc proti J—S i podstatná jména slovesná (das Reiten, das Lernen, das Begehren atd.). Některá podstatná jména slovesná, zřejmě plně lexikalizovaná, jsou uvedena zpravidla samostatně. U některých případů se však jeví určitá nejednotnost: das Reden — ve spojení Reden ist Silber, Schweigen ist Gold — je přihnízdováno k slovesu, zatímco das Schweigen v témže spojení je uvedeno samostatně.

U samostatných lexikalizovaných významů vzniklých přenesením ze základního významu užívá slovník S zkratky obraz. (obrazně). Tohoto způsobu užívá J—S i WGS, z jiných dvoujazyčných slovníků např. Velký rusko-český slovník (dále VRČS).[2] Toto označení je problematické zejména u dvoujazyčných slovníků, které podávají synchronní, i když dynamickou konfrontaci dvou jazyků. Nadbytečnost této zkratky je zejména zřejmá u odborného termínu (das Versteck II obraz. voj. záloha, léčka). Také chápání a uvádění některých významů předložek jako obrazné není odůvodněno. Např. u im² I 4 obraz. im Laufe der Zeit (u Lauf II, 3 im L-e der Zeit není obraz.), im Bilde sein; nach I 1 obraz. nach etwas begierig sein. Zkratky obraz. není možno užívat u příkladů, v nichž jde o přirovnání: u hesla nach alles geht wie nach Noten, u hesla Espenlaub er zittert wie Espenlaub. Tato zkratka by měla být rezervována jen pro skutečné obrazné vyjadřování, jako např. u spielen I 2 Geige, Klavier spielen, obraz. er will immer die erste Geige spielen ‚chce hrát vždycky prim‘.

Příklady v hesle jsou vesměs uváděny v pořadí od jednoduchých, konkrétních, volných, stylisticky neutrálních spojení k složitějším, abstraktním, stylisticky příznakovým, k frazeologii a k termínům. Tento logicky správný postup by bylo třeba důsledně zachovávat. Např. u hesla frei II je mezi termínem fyzikálním a obchodním spojení freies Feld širé pole aj., u hesla essen je mezi stylisticky neutrálními příklady zasazeno spojení charakterizované jako hovorové: an dieser Speise könnte ich mich krank essen.

[161]U českých ekvivalentů uvádí S často vedle překladu i výklad, což je nutné u slov nepřeložitelných, zbytečné však všude jinde. U hesla produktiv nalézáme jako mluvnický termín spojení ein produktiver Typus produktivní typ, typ schopný dalšího vývoje; poněvadž jde o termín, stačil by zde jen ekvivalent produktivní typ a bylo by lépe vynechat výklad, který není zcela přesný. Slovník spisovného jazyka českého má u tohoto spojení výklad: ‚takový, kt. je v daném období jazykového vývoje živý a jehož se užívá při novém tvoření‘. Uveďme několik dalších příkladů: U hesla die Frequenz je výklad ‚počet kmitů‘ a ekvivalent kmitočet (chybí zde běžně užívaný ekvivalent frekvence); podobně die Zeitschrift redigieren ‚redigovat časopis, obstarávat redakčně časopis‘; die Leute reden wie ihnen der Schnabel gewachsen ist ‚lidé mluví, jak jim zobák narostl‘ (mělo by zde být i obecné narost), ‚bez obalu, otevřeně, přirozeně‘.

Při výběru ekvivalentů volí S někdy výrazy ne právě nejužívanější. Např. u beilegen IV 1, které S stylisticky ani časově neomezuje, je český poněkud zastaralý ekvivalent popílit si (J—S má vhodnější pospíšit si). Podobně u spojení Steuern abführen nacházíme český překlad ‚zapravit daně‘, ač by měl být uveden především ‚(za)platit daně‘. U hesla arbeiten u příkladu an einem Wörterbuch arbeiten by ekvivalent ‚pracovat o slovníku‘ (kt. je zastaralý a knižní) měl být aspoň za ekvivalentem ‚pracovat na slovníku‘.

S poměrně málo určuje stylisticky spojení výchozího jazyka. U německého spojení, které není nijak omezeno, nachází uživatel někdy vedle neutrálního ekvivalentu také příznakový, např. hovorový nebo lidový. Toto hodnocení zahrnuje i expresivitu. Takové spojení jako např. er macht lange Beine (WGS je hodnotí jako landsch. salopp) je přeloženo ‚přidává do kroku, hovor. natahuje jedenáctky, natírá to‘. Českému uživateli pak není jasné, do které stylové vrstvy spojení ve výchozím jazyce patří. Podobně der, das Bendel bez jakékoli charakteristiky a jakéhokoli spojení s ekvivalentem ‚stužka, hovor. pentle, tkanička‘ budí dojem, že jde o slovo zcela běžné. WGS však určuje toto slovo jako salopp a uvádí je jen ve spojení jemanden am Bendel haben — jemanden beherrschen. U slovesa sich verdrücken uvádí S spojení hovor. er hat sich schnell verdrückt ‚hovor. rychle se vytratil, zmizel, lid. upláchl, ulil se, vulg. zdejchl se‘ (živé je jen zdejch se, zdejchnul se), u hesla der Käse je obraz. hovor. sprich, rede doch nicht solchen Käse ‚nežvaň, vulg. nekecej‘; německé bemittelt má ekvivalenty ‚majetný, zámožný; lid. prachatý‘. U stylisticky neurčeného wo denkst du hin ‚co si myslíš, co tě napadá, co tě vede‘ je ještě jakožto hovorové ‚kam tě vede slepá vášeň‘. V takových případech by bylo vhodnější uvést pouze ekvivalent z odpovídající stylové vrstvy.

Otázka uvádění rovnocenných stylových ekvivalentů bez doplňujících neutrálních spojení vystupuje ve dvoujazyčných slovnících zejména u frazeologie. Tu uvádí S v takové míře, že by zasluhovala určitého označení v heslovém odstavci, jak je tomu např. ve VRČS. U frazeologických spojení uvádí S vedle ekvivalentů i výklady, např. er lebt wie die Made im Käse ‚žije jako prase v žitě, neví, co je nedostatek‘. Stálo by za úvahu, neměly-li by být tyto vedlejší výklady graficky odlišeny od rovnocenných ekvivalentů.

Při uvádění frazeologických ekvivalentů je třeba pečlivě volit a vybírat nejbližší a nejběžnější. U hesla auf má fráze auf eigene Faust český ekvivalent ‚o své újmě, na svůj vrub‘. Běžně užívané na vlastní pěst uvedeno není. Podobně er lebt auf großem Fuß ‚žije si jako velký pán, po pansku‘ by mělo mít ekvivalent žije na velké (vysoké) noze. U hesla rein je spojení die Luft ist rein vyloženo: ‚nikdo tu není, nehrozí nám nebezpečí, můžeš otevřeně mluvit‘ a český běžný ekvivalent vzduch je čistý uveden není. Těmto doslovně přeloženým běžně užívaným ekvivalentům není třeba se vyhýbat jako nesprávným germanismům. Spojení man soll Perlen nicht vor Säue werfen odpovídá české neházejme perly sviním nikoli ‚prasatům‘. U fráze er kam [162]aus dem Regen in die Traufe uvádí S vedle ekvivalentu (a v prvním případě doslovnému překladu) ‚přišel z deště pod okap, z bláta do louže‘, snad nadbytečně i hovorové ‚bylo to prašť jako uhoď‘. U hesla die Traufe tento třetí ekvivalent již uveden není.

U většího slovníkového díla je velmi obtížné udržet jednotnost jeho zpracování. Ani v S se autoři v některých případech u hesel, která si nějak odpovídají, neubránili jisté nejednotnosti, která je ovšem ve většině slovníků dosud běžná. Např. u hesla warm je význam ‚vřelý, vroucí, srdečný‘ (an einer Sache warmen Anteil nehmen) označen jako obrazný, kdežto u kalt je odpovídající význam ‚chladný, střízlivý, flegmatický‘ bez charakteristiky; spojení warme Farben, Töne jsou přiřazena k obraznému významu, zatímco spojení kalte Farben je označeno jako termín a uvedeno jako samostatný význam. Podobně např. u předložek von I místní vztah a původ; aus I 1 místně, 2 o původu.

Všimněme si ještě technického zpracování heslového odstavce. K členění heslového odstavce užívá S římských a arabských číslic a velkých písmen A, B … Ideální by bylo, kdyby každé z těchto označení platilo pro stejné jevy. Římské číslice označují základní významy, přihnízdovaná příčestí, podstatná jména slovesná, slovnědruhové varianty téže slovní formy (aus I jako předložka, aus II přísl.), a dva různé významy nebo odstíny příkladů v dokladové části např. u hesla Mohr einen Mohren weißmachen, bleichen ‚omývat mouřenína‘ a výklad I ‚konat marnou práci‘, II ‚omlouvat zřejmé nedostatky‘. Arabské číslice člení dále základní význam nebo u přihnízdovaných slov označených římskými číslicemi označují významy. Ve spojení jako er will alles wissen (u hesla wollen I 1) je u českého překladu A ‚chce vědět všecko‘, B ‚dělá moudrého‘. V tomto případě se muselo užít velkých písmen, protože funkce obou druhů číslic byla již vyčerpána. Velká písmena tučně tištěná jsou k tomuto podrobnému členění neúměrně nápadná.

Dokladová část slovníku S je uspořádána tak, aby i uživatel méně znalý německého jazyka snadno našel hotové spojení pro nejrůznější situace a nemusil je tvořit sám. Tím se snaží tento slovník dobře sloužit svému uživateli. Ovšem v některých případech by bylo možno redukovat členy volných spojení stejného okruhu, např. u hesla Haar je blondes, braunes, graues, schwarzes, weißes Haar s příslušnými českými ekvivalenty, které najdeme u jednotlivých adjektiv. U několika málo hesel najdeme v exemplifikační části citáty z klasiků (u spojky dann II); Werdʼich zum Augenblicke sagen: Verweile doch! du bist so schön, dann magst du mich in Fesseln schlagen, dann will ich gern zu Grunde gehn! (‚Když okamžik mě zvábí k slovu: Jsi tolik krásný! prodli jen — pak si mě sevři do okovů, ó pak chci rád být utracen‘) a u hesla dürfen Mein schönes Fräulein, darf ich wagen, meinen Arm und Geleit Ihr anzutragen? (‚Má krásná slečno, smím se ptát, zda mohu vám rámě a průvod dát?‘). V těchto případech by bylo vhodné uvést autora i překladatele (Goethe, O. Fischer).

Tyto úvahy a připomínky jsou myšleny jako příspěvek k problematice dvoujazyčných slovníků vůbec. Konfrontace dvou jakýchkoli jazyků takové otázky vždy přináší a patrně vždy zůstane některý z problémů otevřený. Lexikograf nahlíží při pročítání slovníku spíše do jeho „kuchyně“ a zajímá ho, jak se jiní autoři stavějí k určitým problémům, s nimiž se také potýká. Sebepodrobnější zásady pro zpracování slovníku nemohou beze zbytku postihnout rozmanitost jevů v jazyce a mnohdy teprve při konkrétní práci vyvstávají další problémy, které se často dají řešit z několika hledisek. Uživatele obvykle tyto otázky nezajímají. Ten chce ve slovníku především snadno najít co nejvíce informací.

Bohatým slovním fondem doplněným novými výrazy a bohatou frazeologií, podrobnou exemplifikací, která podává i obraz o německé flexi, širokým gramatickým přehledem i vhodnou grafickou úpravou uspokojuje Siebenscheinův slovník uživatele co do rozsahu informací jistě dobře a splňuje tak poslání, které si vytýká v předmluvě.

Slovo a slovesnost, volume 27 (1966), number 2, pp. 158-162

Previous Bohuslav Havránek, Helena Křížková: Pokus o podrobnou učebnici srbocharvátštiny

Next Aleksandr V. Isačenko, Milan Romportl: Návrh fonetické a fonologické transkripce češtiny a slovenštiny