Ivan Poldauf
[Discussion]
Заключительные замечания к дискуссии / Remarques terminales de la discussion
Omezuji se na základní věci, a to co nejstručněji. Kopečnému nic neznamená a neříká to, že rys, vyzdvihovaný jako příznak (neaktuálnost), je i u jiných sloves, která nejenže nejsou libovolná, izolovaná (jako jeho paralela housle, kamna), ale spojená charakterem svého významu, který je nadto přítomen i u násobených sloves (s formantem), jejichž příznak hledáme: členitost v časové linii, — jako spoří a dělává. Neaktuálnost u spoří je prý jen sémantická, formálně nevyjádřená, u spořívá je vyjádřená; pak by ale neměl být mezi spořívá a spoří funkční rozdíl. Ale spořívá je přece výslovná nepravidelná členitost (říkám ‚sukcesívnost‘) a v té je příznak „násobených“ sloves, tj. s formantem. Spořit atd. nejsou nějaká non-actualia tantum; srovnání s perfektivy/imperfektivy tantum neobstojí. Ta mají formální rysy perfektiv, resp. imperfektiv. Dokazovat bezpříznakovost co do aktuálnosti u všech nedokonavých sloves na slovese stravovat se příklady stravovat se láskou a stravovat se u Hiřmanů je přespříliš. Kopečný dobře ví, že vid náleží slovesům jako nositelům významu.
Byla by příznakem plurálu pluralita (nechme stranou, je-li tomu tak), kdyby ta byla i u jiných tvarů či podob substantiva, která nejsou plurály? (Kolektiva nejsou plurály.)
Nesouhlasím s pojetím „třetí vid“ a „tři vidové třídy“. Vid je kategoriální protiklad, nemůže mít lichý člen. Ať to, co násobenost implikuje, je či není lexikální (sémantické), je to přirozeně spjato s širší částí slovesné zásoby (zásoby slovesných významů), a tedy to vidím u dělávat jako méně podstatné, ne-li docela druhotné. Naopak násobenost ve smyslu sukcesívnosti (viz výše) jiným slovesům nepatří. Z toho plyne negativně: neaktuálnost není jen průvodním rysem násobených, je i jinde. Pozitivně: neaktuálnost je významovým rysem určitých významových typů českého slovesa.
Zařazování dělá — udělá — dělává do času. Přece zařazování se děje do oblasti určené chvílí promluvy (chv. p.). Kopečného umím sledovat jen takto: zahrnutí : nezahrnutí do chv. p.; ‚nezahrnutý‘ děj následuje: nenásleduje chv. p.; ‚zahrnutý‘ děj je (nebo není) ve chv. p. : není ve chv p. = přít. : min. + bud.; min. : bud.; aktuální (nebo co do aktuálnosti neutrální) : neaktuální. Ale poslední protiklad není jen v gramaticky systémovém vyjádření (za pomocí formantu). Pro mě mohou být násobenost i aktuálnost stejně dobře rysem sémantickým jako gramatickým, nepostuluji pro gramatičnost nějakou menší jasnost (i když zpravidla doprovází vyšší abstraktnost). Snažit se pokrýt za cenu vyzdvižení rysu, který jen nutně vyplývá, i případy mívá ji (knihu) ve výkladě a tam stávala hospoda je absurdní (proč nepokrýt i bývá, tj. bydlí, v chaloupce?). To bychom znemožňovali pochopení jakékoli gramatické kategorie (nakonec šel může být minulost, přítomnost i budoucnost, kdo to maloval/namaloval odráží jiné skutečnosti, než je sama podstata základního vidového protikladu).
„Ve shodě se skutečností“ jde opravdu jen o pojmenování příznaku v protikladu vidové kategorie násobenosti. Má se tak stát podle svérázného rysu (nepravidelná členitost, sukcesívnost) nebo podle toho, co — protože násobenost je druh členitosti v čase — tento rys implikuje (neaktuálnost)?
Ivan Poldauf
Pozn.: Redakce i autoři považují tuto diskusi o slovesné vidové kategorii „neaktuálnosti“ za uzavřenou.
rd
Slovo a slovesnost, volume 27 (1966), number 3, p. 262
Previous František Kopečný: Ještě ke gramatické „neaktualizaci“ českého slovesa
Next Stanisław Rospond: Polemika o najdawniejsze stosunki językowe polsko-czeskie
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1