O některých aspektech výzkumu přízvučnosti
Jana Ondráčková
[Články]
О некоторых аспектах исследования ударности / Sur quelques aspects des recherches de l’accentuation
Při zkoumání jazykových jevů, zvláště ve vyšších rovinách, se stále častěji setkáváme s konstatováním, že jde o jevy komplexní, které vyžadují adekvátní metody výzkumu.[1] I když by se snad mohly vyskytnout určité výhrady, domníváme se po dosavadních zkušenostech, že je užitečnější vidět a zkoumat jazykové jevy komplexně, než je přehnaně izolovat. Je ovšem nutno počítat s tím, že komplexní hledisko výzkum komplikuje. Čím více si uvědomujeme [189]komplexnost, např. prozodických faktorů v jazyce, tím více vyniká složitost a obtížnost jejich výzkumu.[2]
Uvedený fakt můžeme ilustrovat velmi názorně také na výzkumu přízvuku. Definic přízvuku bylo již publikováno mnoho. Zdá se však, že dosud žádná plně nevyhovuje nově získaným poznatkům o podstatě přízvučnosti. Podle našeho soudu ukazuje slibnou cestu pojetí Ladefogedovo a Rigaultovo (viz pozn. 7). Zatímco se dříve rozeznávaly různé druhy přízvuku (např. dynamický, melodický atd.), je dnes už běžně uznáváno v literatuře zahraniční i naší, že takový akustický efekt, který je percepčně hodnocen jako přízvuk, není způsoben jenom jednou z jeho akustických vlastností. Např. podle I. Mahnkenové je také zajímavá otázka podílu určitého melodického utváření na „komplexní kvalitě“ přízvuku (o. c., s. 93).
„Komplexnost přízvučnosti“ může být různého druhu podle toho, jakého hlediska chceme použít. Z aspektu produkce řeči je to komplexnost, která je výsledkem působení v různých fonetických rovinách: v rovině fonační, artikulační i akustické (cílem mluvčího je vytvořit určitý akustický efekt). Aktivita každé této složky se opět projevuje komplexem parametrů, jež mohou mít různé absulutní i relativní hodnoty. Tak např. k tomu, aby zazněl hlas, je třeba nejen činnosti hlasivek, ale i určitých impulsů (ať již přijmeme kteroukoli z protichůdných teorií vzniku hlasu). Artikulace se také neúčastní jenom jedna nadhrtanová dutina nebo jeden artikulační orgán a na výsledné akustické podobě dané slabiky hodnocené auditivně jako přízvučná se podílí v různých stupních síla, výška, trvání a někdy i určité posunutí (tj. do jisté míry pozměněné utváření) formantových oblastí.[3]
Přízvučnost však můžeme zkoumat nejen z hlediska mluvčího (producenta), ale i z hlediska posluchače (konzumenta). Z hlediska „konzumování“ řeči se přízvučnost uplatňuje v rovině auditivní, percepční a komunikativní. Sdělná funkce prozodických faktorů řeči (tj. melodie, intonace, rytmizace)[4] teprve začíná být náležitě doceňována. Jejich význam i pro srozumitelnost řeči je daleko větší, než jaký byl prozodickým faktorům přisuzován dříve.[5]
[190]Vnímání přízvučnosti se děje na základě komparativního hodnocení. Přestože se obvykle mluví jen o přízvuku, nelze o něm uvažovat jinak než v korelaci s „nepřízvukem“ (tj. s menším stupněm přízvučnosti).[6] O vnímání přízvučnosti, právě jako o vlastním procesu vnímání vůbec, nemáme zatím dostatečné množství informací. Přízvuk percipujeme a hodnotíme na základě auditivního vnímání. Výzkumy z poslední doby ukazují, že ho můžeme vnímat i na podkladě svých vlastních motorických pocitů, tj. vlastních zkušeností z jeho produkce;[7] nebo mohou fungovat obě percepční teorie zároveň.[8] Při percepčním hodnocení přízvučných a nepřízvučných slabik v daném kontextu je jistě velmi důležité jazykové povědomí uživatele daného jazyka. Tím by se dalo částečně vysvětlit i odlišné vnímání přízvuku v cizím jazyku. Korespondence s vlastními motorickými pocity zde chybí. Uplatňovalo by se tedy více (podle toho, do jaké míry je daný jazyk ovládán) hodnocení auditivní, ovšem zase na pozadí auditivního povědomí přízvuku ve vlastním jazyce.
Protože i analýza „přízvučnosti“ může být realizována v různých rovinách, je nejen možné, ale i užitečné srovnávání těchto výsledků. Je samozřejmé, že tyto roviny nemohou být zaměňovány. Nemusíme však srovnávat jenom výsledky rovin hierarchicky sousedních nebo nejbližších, ale i rovin vzdálenějších (např. roviny fonační a percepční). Ostatní roviny eliminujeme samozřejmě jen v laboratorních podmínkách, všechny koexistují.
Každá rovina vyžaduje opět užití adekvátních metod zkoumání. Výsledky získané např. na základě poslechové metody (rovina auditivní) můžeme srovnávat s výsledky akustické analýzy, není však možno je s těmito výsledky zaměňovat. Roviny fonační, artikulační, akustická, auditivní, percepční a jazyková se navzájem ovlivňují a dokonce i omezují, jak ukázal např. E. P. Hamp.[9]
Představy o podstatě přízvučnosti z hlediska akustického bude nutno revidovat vzhledem k výsledkům, které umožnila akustická analýza a syntéza. Je známo, že není přímá korespondence mezi tím, co slyšíme a jak to hod[191]notíme (např. větší sílu, výšku apod.), a naměřenými akustickými parametry (např. změny intezity, frekvence apod.). Jsou to známé vztahy fyziologických a fyzikálních hodnot.[10] Proč by také mělo percepční hodnocení fungovat jako analyzátor zjišťující akustické parametry přízvučné slabiky? Stejně absurdní by bylo požadovat od výsledků akustické analýzy rozhodnutí (určitý soud), která slabika v kontextu je přízvučná. Výsledky akustické analýzy však umožňují zjišťovat, jaké akustické parametry a v jakém stupni vyvolávají u percipující osoby dojem přízvučné slabiky. Jak bylo možno očekávat, není tato participace akustických vlastností v různých jazycích stejná pro dosažení takového auditivního efektu, který je označován obvykle termínem přízvuk.
Akustická analýza a syntéza přízvučných a nepřízvučných slabik přinesla v poslední době zajímavé výsledky.[11] Tak např. Delattre[12] doporučuje mluvit ve francouzštině o „l’accent de durée“, zatímco podle Rigaulta[13] je zde frekvence „le facteur physique prédominant“. Výsledky Delattrovy i Rigaultovy jsou pro nás velice zajímavé, protože francouzština právě jako čeština byla považována za jazyk s tzv. intenzitním přízvukem.
Jako relevantní složku pro hodnocení přízvučné slabiky v češtině zjistil Janota[14] sílu a trvání. Vychází z percepčních testů syntetických a přirozených dvouslabičných hláskových skupin. Výsledky uváděné Janotou pro češtinu korespondují se zjištěními, která získali Fry[15] i Delattre[16] pro angličtinu.
Z dosavadních prací zabývajících se otázkou, která z akustických složek [192]komplexu označovaného jako přízvuk (síla, výška, trvání a barva) převládá, je zřejmé, že to je ve většině případů výška (podle P. Janoty o. c., s. 64). Z uvedeného faktu by logicky vyplývalo, že se při šeptané mluvě v těchto jazycích stírá kontrast přízvučná ↔ nepřízvučná slabika; dá se však předpokládat, že tato složka přízvuku (zjištěná jako nejzávažnější) bude za jistých podmínek substituována složkou jinou.[17] Potvrdilo se to konkrétními pokusy, např. zajímavým experimentem Haddingové-Kochové[18] se šeptanou švédštinou. Zjistila, že „these results are only what would be expected if intensity features are used as cues when tonal ones are absent“ (637).
Domníváme se, že je užitečné srovnávat vlastnosti určitého jazykového jevu zjištěné v jedné rovině s jeho vlastnostmi projevujícími se v jiné rovině. Změna v rovině nižší se může (ale nemusí) promítat v rovině vyšší; příčinu změny v rovině vyšší lze zjistit v rovině nižší. Prověřování nižší roviny vyšší rovinou má tedy pozitivní výsledek, naproti tomu konfrontace jevů vyšší roviny s jevy nižší roviny může mít výsledek negativní.
R É S U M É
Über einige Aspekte in der Akzentforschung
Bei den Versuchen um den Akzent als einen von den prosodischen Faktoren der gesprochenen Rede zu charakterisieren, können wir nicht mit der bisherigen Auffassung, die den Akzent als eine Erscheinung, wo sich nur eine von den akustischen Eigenschaften geltend macht, auskommen. Auf der Bildung des perzeptionellen Eindruckes der Akzentsilbe, d. h. der Silbe mit der grösseren Akzentstufe im Gegensatz zu der Silbe mit der kleineren Akzentstufe, nehmen alle akustischen Eigenschaften des Akzentes (Höhe, Stärke, Dauer, beziehungsweise Farbe) teil. Die Stufe der Teilnahme von einzelnen Akzentkomponenten kann in verschiedenen Sprachen verschieden sein; eine Komponente kann eventuell durch eine andere ersetzt werden. Die Komplexität des Akzentes äussert sich in verschiedenen Ebenen (z. B. in der phonatorischen, artikulatorischen, akustischen, auditiven, perzeptionellen Ebene).
[1] Např. M. Romportl: „Der älteren Meinung gegenüber, daß jedes der satzphonetischen Elemente ähnlich wie der prosodischen Eigenschaften überhaupt bloß durch einen Zug, durch eine Eigenschaft, die dann als relevant anzusehen ist, charakterisiert wird, ist es heutzutage klar, daß jedes dieser satzphonetischen Elemente durch ein ganzes Bündel dieser Züge unterschieden wird. Unserer Ansicht nach bildet erst die ganze Summe dieser Eigenschaften den relevanten Zug“ v ref. Zum Wesen der Intonation. Proc. 4th Int. Congr. Phon. Sci., Helsinki 1961, The Hague 1962, s. 751.
[2] P. Janota, An Experiment Concerning the Perception of Stress by Czech Listeners, Phonetica Pragensia, Acta Universitatis Carolinae — Philologica 6, 1967, s. 62: „Even today … the problem of stress measurements cannot be regarded as being solved.“ — I. Mahnken, Redegebilde oder Zufallsstreuung? München 1962, s. 25: „So schwierig sich eine Untersuchung dieser Fragen auch gestalten mag, es bleibt ohne Zweifel eine Aufgabe der Phonetik zu untersuchen, in welcher Weise welche Komponenten an der Gestaltung dieser Erscheinungen … beteiligt sind oder sein können.“
[3] Srov. např. D. B. Fry, The Dependence of Stress Judgments on Vowel Formant Structure, Proc. 5th Int. Congr. Phon. Sci., Münster 1964, Basel—New York 1965, 306 až 311; B. Lindblom, On Vowel Reduction. The Royal Institute of Technology, The Speech Transmission Laboratory, Stockholm, Report No. 29, 1963; J. Ondráčková, K analýze přízvučnosti, zvláště v češtině, Acta Universitatis Carolinae-Philologica, Slavica Pragensia IV, 1962, 81—88.
[4] Práce z oblasti prozodických faktorů řeči mají v české lingvistice a fonetice značnou tradici (např. V. Mathesius, B. Havránek, B. Hála, M. Romportl, F. Daneš, A. Isačenko, P. Janota, A. Skaličková, Z. Palková, J. Ondráčková aj.).
[5] O’Malley a Peterson realizovali zajímavý pokus s percepčními testy, kdy byly přenášeny všechny suprasegmentální informace na základě prozodických parametrů, zatímco všechny segmentální informace byly zrušeny. Jako výsledek experimentu uvádějí: “Listening tests showed that phoneme intelligibility was almost eliminated while intonation and stress were only slightly affected.“ (M. H. O’Malley - G. E. Peterson, An Experimental Method for Prosodic Analysis, Phonetica 15, 1966, 1—13.)
[6] Pro češtinu viz např. J. Ondráčková, Contribution to the Question Concerning the Rhythmical Units in Czech, Phonetica 8, Basel—New York 1962, 55—72.
[7] Touto otázkou se zabývá např. A. Rigault: „En effet, l’accent — qu’il ait comme caractère physique la fréquence, l’intensité ou la durée, ou une combinaison des trois — est dû à une tension des organes de la parole (parmi lesquels il faut inclure les poumons et les muscles de la respiration). Un auditeur a donc tout naturellement tendance à juger de la proéminance d’une syllabe d’après l’effort physiologique qu’il fournirait lui-même pour la prononcer“; ref. Rôle de la fréquence, de l’intensité et de la durée vocaliques dans la perception de l’accent en français; cit. Proc. 4th Congr. Phon., s. 745. Ib. na s. 745—746 cituje Rigault také P. Ladefogeda, Syllables and Stress, Miscellanea Phonetica 3, 1958, 8: “It is generally agreed that the stress of an utterance cannot be correlated with any single acoustic property. But on the basis of our evidence it appears that the degree of stress is often related to the extra increase in muscular activity … Statements about stress are usually best regarded as statements about the speaker’s muscular behaviour (or the action of the listener’s muscles which would have to be made in order to produce similar sounds).” Další výzkumy svalové činnosti artikulačních orgánů především metodou elektromyografickou, ale i rentgenokinematografickou, právě tak jako výzkumy fonačních orgánů mohou také přispět k osvětlení podstaty přízvuku (viz např. J. Ondráčková - J. Lindqvist - G. Fant, Electrical Glottography, Proc. 6th Int. Congr. Phon. Sci., Praha 1967, v tisku).
[8] Srov. materiály 18. mezinár. psychologického kongresu v Moskvě 1966, zvl. z 23. symposia „Models of Speech Perception“, které navazovalo na uvedený kongres v Leningradě (v tisku). (Srov. zprávu pisatelky tohoto čl. v SaS 28, 1967, 108—110.)
[9] E. P. Hamp, The Interconnection of Sound Production, Perception and Phonemic Typology, cit. Proc. 4th Congr. Phon., s. 639—642.
[10] K. Sedláček, Základy audiologie, Praha 1956.
[11] Při uvedených pokusech se syntetickým materiálem velmi záleží na projektu celé práce, např. na počtu proměnných fyzikálních faktorů přízvuku. Delattre měnil pouze dva — trvání a sílu — při experimentu s anglickým materiálem; Janota pracoval s třemi faktory — s trváním, silou a výškou — na českém materiálu, stejně tak např. Rigault a Delattre při pokusech s francouzštinou a Cohen aj. s angličtinou, s americkou angličtinou, s francouzštinou a s němčinou (A. Cohen - J. F. Schouten - J. ’t. Hart, Contribution of the Time Parameter to the Perception of Speech; cit. Proc. 4th Congr. Phon., s. 555—560. — Důležitá je samozřejmě i volba jazykového materiálu.
[12] P. Delattre, Studies in French and Comparative Phonetics. L’accent final en français: accent d’intensité, accent de hauteur, accent de durée, Mouton 1966, s. 63: „Le rôle de l’intensité comme facteur de l’accent est donc négatif. Il n’est pas juste de parler d’accent de hauteur, car le rôle de la hauteur musicale, bien que très positif, n’est pas indispensable, et le sens des variations de hauteur n’est pas constant. Il serait plus justifié de parler d’accent de durée. En effet, le rôle de la durée est très positif. La durée est le seul des trois éléments acoustiques qui soit toujours, par sa proéminence, un facteur de l’accent. C’est le seul qui puisse y varier indépendamment des deux autres. Et c’est, dans le sens positif, l’élément le plus étroitement uni à l’accent.“ (Srov. recenzi této práce v tomto č. na s. 214.)
[13] A. Rigault v referátu na fonetickém kongresu (cit. Proc. 4th Congr. Phon., s. 733): „Les résultats montrent que la fréquence est, de loin, le facteur physique prédominant de l’accent. Ils nous paraissent remettre en question la définition du soi-disant ‚accent d’intensité‘ du français et nous amènent à proposer une révision de la terminologie relative aux faits accentuels.“
[14] P. Janota v o. c. v pozn. 2, s. 65: “The results of experiments show consistently that an increase of relative intensity induces an increased number of judgments labelled ‘stressed’ and that an increase of relative duration results, somewhat unexpectedly with regard to traditional views on Czech phonetics in a similar increase of the percentage of syllables rated as ‘stressed’.”
[15] D. B. Fry, Duration and Intensity as Physical Correlates of Linguistic Stress, JASA 27, 1955, s. 765: “The results of the experiments show that duration and intensity ratio are both cues for judgments of stress and that, m the material studied, duration ratio is a more effective cue than intensity ratio.”
[16] P. Delattre, o. c., s. 272: … „les deux facteurs contribuent à la perception de la place de l’accent, mais la durée plus que l’intensité.“
[17] Pro češtinu viz např.: … „větší stupeň přízvučnosti se nemusí projevit vždy větším stupněm hlasitosti. V důsledku toho můžeme předpokládat, že menší stupeň hlasitosti (popř. sonornosti) přízvučné slabiky je vykompenzován jinou složkou přízvuku, např. změnou výšky tónu nebo posunem formantů v hláskovém spektru.“ J. Ondráčková, o. c. v pozn. 3, s. 82.
[18] K. Hadding-Koch, Notes on the Swedish Word Tones; cit. Proc. 4th Congr. Phon., s. 630—638. Rovněž podle B. Malmberga je ve švédštině relevantní složkou přízvuku výška, protože … „seule la mélodie est responsable de la différence d’accent que nous percevons entre buren ‚la cage‘ et buren ‚porté‘“. Questions de métode en phonétique synchronique, Studia Linguistica 10, 1956, s. 33.
Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 2, s. 188-192
Předchozí Jan Chloupek: Nářeční výpověď
Následující Libuše Kroupová: Ruská práce o přechodu plnovýznamových slov v předložky
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1