O počítačích v jazykovědě

Ludmila Uhlířová

[Chronicles]

(pdf)

О вычислителях в языкознании / Les machines à calculer en linguistique

Stálý vzestup v používání počítačů pro účely lingvistické teorie i aplikací s sebou přináší i potřebu znovu a znovu uvádět do problematiky strojové lingvistiky, rekapitulovat její základy a vracet se k reprezentativním pracím oboru. Tuto úlohu plní v USA řada knih, zejména sborníků. K nejlepším a u nás dostupným, mezi něž náležejí např. sborníky Natural Language and the Computer z r. 1963 a Computation in Linguistics z r. 1966, oba vydané P. Garvinem, přibyla další: Readings in Automatic Language Processing, New York 1966, ed. D. G. Hays. V Haysově čítance je přetištěno a společným úvodem opatřeno celkem dvanáct statí, z toho sedm starších (z let 1957—62) a pět novějších (z let 1964—65, 1 práce je původní). Obsahem je poměrně blízká Garvinovu sborníku z r. 1963 (autoři jsou zčásti tíž), ale jádro sborníku je specializovanější; jde o otázky lingvistických (syntaktických) koncepcí. To je dáno tím, že část prací reprezentuje jedno výzkumné pracoviště, totiž RAND Corporation, v němž Hays vede výzkum v oboru syntaxe (je autorem koncepce závislostní gramatiky[1]). Ve srovnání s druhým Garvinovým sborníkem, z r. 1966, kde jde spíše o to, ukázat technologickou vybroušenost postupu při zpracování lingvistického materiálu na počítači, jde u Hayse v prvé řadě o lingvistické předpoklady automatizace a o formalizaci syntaxe vůbec: Dva články Haysovy (s. 73—82 a 107—126) pojednávají obecně o rokognoskativních postupech, zejm. ve frázových a transformačních gramatikách, s některými konkrétními problémy ukázanými na ruské syntaxi; D. A. Dinneen (s. 127—136) předkládá koncepci frázové gramatiky, v níž se ve zvláštním oddíle probírají tzv. větné specifikátory, tj. ty otázky větné modality, které mají vliv na slovosled anglické věty při vlastním syntaktickém rozboru; S. M. Lamb (s. 149—158) se zabývá jedním z nejzajímavějších useků své stratifikační gramatiky, totiž taktickou rovinou syntaktickou; a konečně S. Kuno, jeden z autorů prediktivní analýzy, navrhuje jisté zjednodušení v postupu analýzy.

V dalších statích jde především o aplikovanou lingvistiku (v dokumentačních disciplínách): S. M. Lamb a W. H. Jacobsen (s. 51—72) seznamují se systémem vyhledávání slov ve slovníku; H. P. Luhn (s. 159—168) popisuje identifikaci dokumentu v automatické bibliografii podle klíčových slov a jejich kontextu v dokumentu; G. Slaton (s. 169—188) navrhuje metodu, jak při zpracování obsahu [222]dokumentu uvádět ve vztah věty syntakticky různé, ale sémanticky příbuzné.

Ač Haysův sborník nechce být učebnicí, ve dvou obecně pojatých technologických článcích jí do značné míry je: S. Gorn (s. 9—32) na jednoduchém příkladě probírá dvanáct různých logických a matematických metod a prostředků formálního popisu, použitelných na jazykový materiál; M. Kay a T. W. Ziehe (s. 33—50) poučují o převádění textů v přirozeném jazyce do formy přijatelné pro stroj.

Obecně pojatý je též článek Yngveho (s. 189—198) o úkolech strojového překladu (z r. 1957). Metodologii strojového překladu je věnován příspěvek H. P. Edmundsona a D. G. Hayse (s. 137—148).

Sborník dokazuje, že hlavní význam počítače není jen ve využití jeho kapacity a rychlosti, nýbrž i v tom, že počítačem lze verifikovat hypotézy a vyvozovat závěry z premis.

Slovo a slovesnost, volume 29 (1968), number 2, pp. 221-222

Previous Jitka Štindlová: Mechanografické zpracování německých sloves

Next Jiří Krámský: Výbor z díla Gyuly Lazicziuse