Místo pořádku slov v generativní gramatice

Ludmila Uhlířová

[Chronicles]

(pdf)

Место порядка слов в порождающей грамматике / La place de l’ordre des mots dans la grammaire générative

V posledních letech se těší zvýšené pozornosti lingvistů otázka, co všechno má být zahrnováno pod pojem jazykový systém neboli kompetence mluvčího, tj. otázka, které jevy jazyka jsou svou povahou systémové a které textové. Tato otázka bývá nezřídka spojována se speciálním zájmem o pořádek slov a o to, jakými principy se pořádek slov v jazyce řídí. Někteří zahraniční autoři dospívají vlastní cestou k poznatkům a závěrům velmi blízkým těm,[1] které zastávali od let třicátých Mathesius, jeho současníci a pokračovatelé. Zájem o teoretické řešení těchto otázek souvisí i s vývojem koncepcí generativní gramatiky, za prvé již proto, že generativní gramatika chce odrážet kompetenci mluvčího, tj. v úplnosti popsat jazykový systém,[2] a za druhé proto, že pokusy vtěsnat do rámce generativní gramatiky i pravidla intonační a slovosledná — např. v pracích Kiparského, Kiefrových, Isačenkových, Savického a také Staalových[3] — ve všech případech vedou ke kritice dosavadní Chomského koncepce (naposledy knižně formulované v r. 1965[4]), a to buď v tom smyslu, že se omezuje její generativní schopnost, nebo že se navrhují různé více či méně radikální úpravy generativní gramatiky, nebo konečně se vypracovává koncepce zcela nová.

Následující poznámky chceme věnovat Staalově knize Word order in Sanskrit and universal grammar, cit. již v pozn. 3, která je pro nás zajímavá také tím, že za materiálovou jazykovou bázi pro řešení otázek slovosledných v generativní gramatice i pro její kritiku je v ní zvolen sanskrt, tedy jazyk s volným slovosledem a bohatou morfologií (typologicky značně odlišný od angličtiny), v němž má pořádek slov obdobné systémové zařazení jako v jazycích slovanských. Přitom vlastním cílem knihy není přinést původní poznatky o pořádku slov v sanskrtu — spíše se shrnují a navzájem konfrontují výsledky dosavadního bádání — ale zkonstruovat takovou generativní gramatiku, která by počítala i s jazyky s volným slovosledem. Vyslovuje se řada závažných myšlenek o místě pořádku slov v jazykovém systému.

Kniha má čtyři kapitoly a dodatek. V úvodní 1. kap. se podává stručný kritický výklad Chomského koncepce z r. 1965. Pozornost se věnuje zejména popisu báze a faktu, že podle Chomské[210]ho slovosledná pravidla v generativní gramatice jsou relevantní nejen v terminálních řetězech, ale pořadí symbolů je dáno již v hloubkové struktuře, pokud je pořádek slov gramatikalizován. Místo tzv. stylistické inverze (na rozdíl od inverze syntaktické, řešené pomocí gramatických transformací) však není uspokojivě vymezeno. V Chomského koncepci se nepočítá s volným slovosledem jako s lingvistickým faktem.

V kap. 2. se systematicky vykládají názory indických gramatiků na pořádek slov v sanskrtu a v kap. 3. názory západních orientalistů. Všechny názory se pak konfrontují v kap. 4.

Indičtí teoretikové se téměř jednoznačně shodují v tom, že pořádek slov v sanskrtu je volný, tj. nemá distinktivní funkci na rovině syntaktické struktury věty. Syntaktické vztahy mezi slovy jsou vyjadřovány flexí apod. Pro generativní popis sanskrtu to podle Staala znamená, že pořádek slov je jasně vyloučen z hloubkové struktury. Pořádek slov není však libovolný — „slovosled je fixován ve výpovědích, i kdyby nebyl fixován ve větách“ (s. 46).

Západní badatelé sice shodně zastávají názor, že pořádek slov v sanskrtu nemá přímý dosah pro větnou strukturu, avšak myšlenku, že pořádek slov je volný, odmítají a povyšují jednu ze slovosledných variant na základní (obvyklou, normální, gramatickou, nejfrekventovanější).

Staal konfrontuje západní a indický přístup takto: Zatímco indičtí teoretikové se zabývají jazykem „in competence“, západní teoretikové se zabývají jazykem „in performance“. Západní přístup se týká spíše užívání výpovědí než gramatičnosti vět. Činit rovnítko mezi pojmy slovosled frekventovaný — slovosled normální je chybné.

Důležitá je Staalova myšlenka, že „studium užívání vět se stává plodným pouze do té míry, pokud předpokládá studium gramatičnosti“ (s. 61).

Z konfrontačního rozboru názorů na pořádek slov v sanskrtu plynou důležité závěry pro generativní gramatiku. Má-li být báze generativní gramatiky univerzální gramatikou (jak proklamuje Chomsky), nemůže obsahovat pravidla o pořádku slov, protože pořádek slov v řadě jazyků je záležitostí povrchové, nikoli hloubkové struktury. Chomského gramatika v podobě z r. 1965 je pouze speciálním případem generativní gramatiky pro jazyky s pevným slovosledem.

V závěru knihy Staal navrhuje novou variantu generativní gramatiky, jejiž báze by generovala nikoli řetězy (strings) formativů, nýbrž množiny (sets) formativů.

Jasná formulace problému, logická argumentace a schopnost uvádět do nových vztahů a souvislostí lingvistická fakta přispívají k vysoké úrovni knihy.

Slovo a slovesnost, volume 30 (1969), number 2, pp. 209-210

Previous Alois Jedlička, Karel Hausenblas: Z VI. mezinárodního sjezdu slavistů v Praze

Next Marie Ludvíková: Významný příspěvek k srovnávací kvantitativní fonologii