Jazykové autorství některých německých vydání spisů J. A. Komenského

Stanislav Králík

[Articles]

(pdf)

Языковое авторство некоторых немецких изданий работ Я. А. Коменского / Problèmes d’auteurs concernant la rédaction de certaines éditions allemandes des ouvrages de Jan Amos Komenský

Od publikování stati H. Kunstmanna Die sichtbare Welt Comenii[1] se nezřídka přijímá názor,[2] že německé spisy Komenského jsou cizí překlady jeho českých nebo latinských předloh (Kunstmann to dokazuje o německé části Orbis sensualium pictus). U většiny z nich je opravdu těžké zjistit autora německého znění, u některých se však o to lze pokusit.

Komenský ovládal němčinu ve značné míře. Vždyť strávil několik let v Německu, studoval na tamějších školách, po svém návratu do vlasti jako duchovní spravoval bratrskou obec v jazykově smíšeném východomoravském Fulneku a dlouhá léta svého exilu pobýval v Lešně, které mělo německé a polské obyvatelstvo. Zde se stýkal s německými přáteli, v r. 1633 vydal německy své Informatorium školy mateřské a r. 1636 pronesl německé kázání[3] za zemřelého majorátního pána a svého příznivce hraběte Rafaela V. Leszczyńského. Němčiny užil Komenský také v některých svých pozdějších spisech: v přepracovaném vydání Vestibula a Januy jako paralelního textu k znění latinskému (jako příkladu „lingua vernacula“),[4] v Orbis sensualium pictus[5] (opět jako paralelního textu k latinskému znění), v Letzte Posaun über Deutschland a v několika spisech dalších.

Informatorium maternum, der Mutterschul vyšlo rok po dokončení rukopisu českého Informatoria školy mateřské.[6] Není to však pouhý jeho překlad. Má touž obsahovou strukturu, týž počet kapitol, až na malé výjimky týž myšlenkový sled uvnitř jednotlivých period textu, ba v převážné většině přeloženy i všechny pojmy českého znění. Má však zároveň samostatný několikastránkový úvod An den christlichen Leser, podepsaný „Den allgemeinen Wohlstand der Jugend zu befördern bereitwillige N. N. N., der Didacticae Liebhaber“ (jako by byli autoři tři?), samostatné vstupní motto a od českého znění odlišné německé příklady, hlásky, slabiky, slova, věty, modlitby a písně v těch částech textu, kde je předloha zaměřena na českého čtenáře, a doporučuje mu proto pro výchovu dítěte české nábožné písně a modlitby (v kap. 7), resp. uvádí jako příklady při nacvičování správné výslovnosti mateřského jazyka typické české hlásky, slabiky, slova a věty a pro seznámení dítěte se základy harmonie a rytmu doporučuje české říkanky a písně (v kap. 8). Ko[385]nečně je v německém textu i nemálo rozdílů ve způsobu vyjádření myšlenek předlohy.

Informatorium der Mutterschul je napsáno spisovnou němčinou 17. stol., na nejednom místě však má i syntaktické obraty a spojení vzaté z běžně mluvené němčiny — na rozdíl od české verze, napsané spisovnou humanistickou češtinou.

Už tyto skutečnosti nemluví pro překlad z cizí ruky a spíše podporují názor, že německá verze Informatoria vznikla především prací Komenského, i když pravděpodobně za jazykové pomoci jeho některých přátel. O tom svědčí i větná stavba spisu.

Svou strukturou se neliší od větné stavby české předlohy.[7] I zde je nejvyšší syntaktickou jednotkou perioda, obsahující předvětí a závětí, např.

Mimo to, stříbro a zlato jsou věci hned od svého stvoření běžné, slovem toliko učiněné: ale dítky tvor ten, o kterýž velebná Trojíce s. zvláštní radu držela a kterýž prsty Boha samého mistrovsky zformován jest.

Silber und Gold sind im Anfang durch bloße Wort Gottes erschaffen: aber Kinder sind ein solches Geschöpf, über welchen die hochgelobte Dreieinigkeit Rat gehalten und Gott selber mit seinen Fingern sie formieret.[8]

Také zde tvoří nezřídka každou z jejích částí i složitá souvětí, souvětí hypotaktická, jak to odpovídá jednomu ze základních požadavků pro konstrukci periody, sevřenosti; např.

Třetí, pohodlí a krásu sobě rozmazané matky obmýšlejíce, krásy a zdraví sobě ujímají, nýbrž života: poněvadž nemluvňata prsy požívající matek svých lékaří jsou a jim od mnohých v těle skrytých neduhů aneb vlhkostí zlých, z nichž by neduh povstati mohl, pomáhají (jakž to ten autor obšírně ukazuje).

Zum dritten, indem solche zärtliche Mütter, schön zu bleiben, Müh und Überlast zu entgehen vermeinen, kommt es, daß sie sich oftmals eben dadurch nicht allein der Schönheit, sondern auch der Gesundheit, ja ihres Lebens berauben: denn solche Säuglinge sind ihrer Mütter Ärtzte und benehmen ihnen viel im Leibe verborgene Gebrechen oder böse Feuchtigkeiten, daher eine Krankheit entstehen könnte: wie obgemeldter Autor solches weitläuftig erweiset.

Pokud však jde o jednotlivé syntaktické prostředky, jsou v německém textu ve srovnání s textem české předlohy rozdíly. V českém textu Informatoria mají substantiva, adjektiva, adverbia i slovesa (shodně jako v jiných českých spisech Komenského) u sebe nezřídka nějaký determinující výraz nebo i výrazů několik, takže větné členy jimi tvořené jsou obvykle více méně bohatě rozvity. V německé verzi je takových determinujících složek podstatně méně, a někdy chybí vůbec. Proto např. proti podmětu, předmětu nebo doplňku s přívlastkem jednoduchým nebo rozvitým (vyjádřeným několika adjektivy, adjektiválním výrazem nebo přechodníkovou vazbou) v českém textu stojí v odpovídajícím textu německém větný člen holý nebo podstatně méně rozvitý, např.:

dítky své milé : die Kinder; věčný a velebný boží Syn : der ewige Sohn Gottes; kůň neokrocený a tvrdoústý : ein wild Pferd; druhá za tím péče, nižší a běžnější, [386]o tělo : die Sorge um den Leib; nejjistší a nejčistší Kristova koupě : Christi gewiß erkauftes Eigentum; vyšší tyto a od smyslů těla vzdálenější věci : diese höhere Sachen; vážnosti … v gestích a povahách zevnitřních : zur Ehrbarkeit; ukrutný tyran a v lidské podobě lítá šelma : ein ruchloser Mensch und grausamer Tyran; jdoucí odtud skutečné poslušenství u předložených : zum Gehorsam, apod.

Příslovečné určení, vyjádřené v českém textu dvěma i více synonymními nebo významově příbuznými adverbii, má v německé verzi za protějšek výraz jednoduchý, např. rozumně a počestně : recht vernünftiglich; pobožně a svatě, avšak líbezně a potěšeně : gottselig. — Také přísudkové sloveso je v němčině — ve srovnání s textem českým — obvykle vyjádřeno jednodušeji, např. neslnul a nezemdlel : nicht geschwächt werde; (mysl) podpírána a štemflována býti má : (Gemüt) soll unterstützt werden.

Je pravděpodobné, že cizí překladatel české předlohy by byl cítil povinnost přeložit do němčiny daný text beze zbytku, tedy i všechny výrazy rozvíjející. A navíc jen autor spisu mohl do textu zasáhnout s takovou jistotou, jakou vidíme v německé verzi Informatoria: přes výrazové zjednodušení není nikde porušen smysl sdělení, ba nezřídka je jednodušší německý text obecně srozumitelnější.

Někdy je větný člen kvůli zvýšení konkrétnosti představy vyjádřen celou řadou substantiv nebo slovesných tvarů. Takové rozvinutí větného členu bývá v německém textu zachováno, např.:

… někdy také třeba něco dá, knižečku, kalamaříček, peníz, cukru, ovoce a cokoli: … bisweilen ihm etwas geben, verstehe ein Büchlein, Tintenfäßlein, Heller, Zucker, Obst und dergleichen; co jest běhati, skákati, vrtěti se, hráti s něčím, zapalovati něco, hasiti zase, točiti neb přelívati vodu, fochrovati něčím, přenášeti něco z místa na místo, zdvíhati, klásti, káceti, stavěti, obraceti, svíjeti, rozvíjeti, ohybati, přímiti, lámati, krájeti etc.: was da ist laufen, springen, sich umdrehen, mit etwas spielen, etwas anzünden, auslöschen, Wasser ausgießen, mit etwas fochern, von einem Ort zum andern legen, aufheben, niederlegen, umreißen, bauen, zusammenbinden, aufbinden, krümmen, aufgericht stellen, brechen, schneiden etc.

Hypotaktická spojení, korespondující v souvětné soustavě s principem rozvíjení jednotlivých větných členů, zůstala v německé verzi Informatoria nejen zachována, nýbrž byla podstatně rozmnožena, především tím, že vedlejšími vloženými větami tu byly zhusta nahrazeny přechodníkové vazby české předlohy (mluvená němčina přechodníků neužívala). Např.:

Jak mnohem snáze strůmek, aby tak neb tak rostl, ohnut a nastrojen býti může nežli strom odrostlý, tak mnohem snáze v tomto prvním věku mládež ke všemu navedena býti může nežli potom : Gleichwie viel leichter ein junges Bäumlein, daß es so oder so wachse, kann gebogen werden denn ein alter, hartgewachsener Baum : also kann ein Mensch viel leichter in disem seinem ersten Alter zu allem angeführet werden denn hernach; … že když k němu mládenec jeden přijda, s synem jej v pokoji na hůlce jezdícího nalezl a tomu se podivil, že … : … daß als ein Jüngling zu ihm kam und ihn samt seinem Sohn auf einem Stecken reitend fand und sich verwundert, daß …; … aby člověk rozumný jsa tvor, nic nečinil maní, všecko s soudem a rozumem, věda, proč co činí a co z čeho pojíti můž … : … daß der Mensch als eine vernünftige Kreatur nichts plumpsweise tue, sondern alles mit gutem Rat, daß er wisse, warum er ein jedes tue und was daraus erfolgen könne …

Přechodníkových spojení je v německé verzi poskrovnu, např. duch boží … [387]tak mluvě : der Geist Gottes … also redende; tropů … nemnoho chápati mohou : belangende die Tropos … da können sie nicht viel fassen.

Latinizace větného slovosledu, v českém Informatoriu častá, se v německém textu nezachovává, např.:

vážnosti také v gestích a povahách zevnitřních učeni býti mají : sollen sie auch schon zur Ehrbarkeit angehalten werden; již tedy jak sobě při které té věci s dítkami postupovati sluší, oznámí se : nun soll weiter angezeiget werden, wie man mit den Kindern in solchen Dingen prozedieren soll; tím zajisté způsobem ručičku sobě k držení potom křídy a k dělání trhů nevedou : denn also werden ihre Händlein fähig, die Kreide zu halten und Züge zu machen.

Je tomu pravděpodobně tak proto, že latinizovaný slovosled, jak se s ním setkáváme i v některých pozdějších německých spisech Komenského, v mluvené němčině neexistoval; a řekli jsme již, že autoru německé verze byla mluvená němčina bližší než němčina knižní.

Konečně německá verze má také některé samostatné formulace myšlenek, pro něž není v českém Informatoriu přímého vzoru. Je tomu tak např. na počátku kap. 4, na několika místech v kap. 8 a v kap. 10. Naopak některé české výrazy a obraty autor německé verze nepřeložil, pravděpodobně pro neznalost ekvivalentního pojmenování; např. háky, kliky; skřítkovy nohy; suky nějaké apod.

Pokud jde o Orbis sensualium pictus, je v německém, ale i v latinském textu jeho druhého a druhého opraveného vydání (v této stati je označujeme jako 2, 2a) ve srovnání s vydáním prvním (zde označeným 1) nemálo změn, které myslím nelze označit jinak než jako změny autorovy. Oba texty, německý i latinský, byly jimi vzájemně sladěny do té míry, že slova v nich korespondují nejen co do významu, ale i co do mluvnické kategorie a co do postavení ve větě, třebaže se tím namnoze porušil (především v němčině) přirozený slovosled. Je tak do důsledku realizován Komenského požadavek jazykového paralelismu, jak se o něm mluví v úvodu spisu. Velmi pravděpodobně byl proveden už v původním návrhu německého textu Orbisu, avšak jazyková úprava (Birkenova?) pro první vydání jej asi dostatečně nerespektovala. Proto byly v druhém vydání provedeny změny v jeho prospěch. Porovnejme texty obou vydání.

 

1. vyd.	2. vyd.
ab aeterno in aeternum	ab aeterno in aeternum
von Ewigkeit zu Ewigkeit	von Ewigkeit in Ewigkeit
quattuor elementa, quae sunt mundi maxima corpora	quattuor elementa, quae sunt mundi maxima corpora
vier Elemente, der Welt größte Körper	vier Elemente, welche sind der Welt größte Körper
et ambit terram	et ambit terram
und gehet um die Erde	und umgehet die Erde
prope terram	prope terram
hart an der Erden	nahe an der Erden
quae desecta fiunt foenum	quae desecta foenum fiunt
aus welchem, wann es abgehauen ist, das Heu wird	welche abgehauen Heu werden

 

[388]1. vyd.	2. vyd.
e stanno faciunt cantharos	faciunt e stanno cantharos
aus Zinn macht man die Kannen	sie machen aus Zinn die Kannen
vitrum simile est crystallo	vitrum est simile crystallo
das Glas vergleicht sich mit den Kristall	das Glas ist gleich dem Kristall
frumenta quaedam crescunt	quoddam frumentum crescit
das Getreid wächst etliches	etliches Getreid wächst
item vitis, quae emittit palmites	item vitis, quae emittit palmites
wie auch der Weinstock, von welchem schossen die Reben	wie auch der Weinstock, welcher herausgibt die Reben
castratus dicitur capo	castratus dicitur capo
wann er gekoppt worden, heißt er ein Kapaun	gekoppt heißt er ein Kapaun
sed ardea stans in ripis captant pisces	sed ardea stans in ripis captant pisces
der Reiher aber an den Ufern stehend fahen Fische	aber der Reiher stehend an den Ufern fahen Fische
qui arefacti adferunt	qui arefacti adferunt
welche ausgedörret zu uns gebracht werden	welche ausgedörret hergebracht werden
facitque sulcos	facitque sulcos
und schneidet Furchen	und machet Furchen
circumagente rota	circumagente rota
durch Umtreibung des Rads	durch ein umtreibendes Rad
tunc affundit aquam	tunc affundit aquam
alsdann gießet er Wasser zu	alsdann gießet er zu Wasser
suem glabrat igne vel aqua fervida	suem glabrat igne vel aqua fervida
die Sau senget oder brühet er	die Sau senget er mit Feuer oder brühet sie mit heißem Wasser

Byl však přiblížen také latinský text německému:

et frondes, factas ex foliis	et frondes, quae fiunt ex foliis
und grüne Zweige, die da werden aus den Blättern (Laub)	und grüne Zweige, welche werden aus den Blättern (aus dem Laub)
quibus spica habet aristas	in his habet spica aristas
an diesen die Ähre hat Spitzen	an diesen hat die Ähre Spitzen
anima est vita corporis, in toto una	anima est corporis vita, una in toto
die Seele ist des Leibes Leben, einig in dem Ganzen	die Seele ist des Leibes Leben, einig in dem Ganzen

V Orbis sensualium pictus jsou některá německá pojmenování z běžně mluvené němčiny, např. die Honigkuchen, der Weiser, die Rudeln (// die Ruder), die Narrenkolben, gedelt (jen v 1. vyd.) apod. místo spisovně německých die Waben, der Weisel, die Ruder, die Rohrkolben, aus Brettern zusammengefügt (už v 2. vyd.). Bylo jich užito kvůli obecné srozumitelnosti (poněvadž byla v norimberském prostředí, kde byl Orbis pictus vydán, obvyklá), [389]nebo snad proto, že autor německého textu jiné německé ekvivalenty k původním latinským pojmenováním neznal a upravovateli unikla? Slovo gedelt z 1. vydání je v 2. vydání už nahrazeno výrazem spisovným.

Z toho, co bylo uvedeno, soudíme, že původní znění německého textu Orbis sensualium pictus navrhl Komenský, že jeho návrh pro první vydání lexikálně doplnil a jazykově upravil v. Birken, že však Komenský nebyl se zněním textu v 1. vyd. spokojen, a proto že byl text pro 2. vyd. znovu upraven tak, aby původní pedagogický záměr Komenského byl plně respektován.

U dalších dvou německých spisů Komenského, o nichž se zde chceme zmínit, je zjištění jazykového autorství ztíženo nejen tím, že chybí jakákoli předloha pro srovnání textů, ale také jinými skutečnostmi: Spiegel guter Obrigkeit byl zvlášť upraven pro tisk, jak je patrno z úvodu k spisku, a není známo kým; a autor Letzte Posaun über Deutschland (prvé vydání v Amsterodamu 1663) je uveden v titulu spisu jen slovy „von einem heimlich seufzenden Jeremia J. C.“, což J. Müller[9] interpretuje jako … J. Comenius, F. M. Bartoš[10] však jako … Jezu Christi, a knížku připisuje současníku Komenského, kazateli Christianu Hoburgovi.[11] Větná stavba spisu, stylistické prostředky a formulace četných biblismů upomínající na podobná znění v českých spisech Komenského mluví pro názor Müllerův; dnes se spis považuje za dílo Komenského. Nicméně bude třeba věnovat této otázce ještě pozornost.

Pokud jde o text a souvětnou soustavu obou spisů, je tu užito podobných jazykových prostředků jako v českých spisech Komenského zaměřených kazatelsky. Větné členy jsou bohatě rozvity, např.:

der allweise Gott; ein großer, vornehmer Senator des Königreich Juda; diese durch Gottes Willen und Schickung von dort und her zusammengeflossene christliche Gemein; zur Sache aber schreitende … ich; eine sichtbare Hand eines unsichtbaren Schreibers; ich armer geplagter Jeremias; dieses von Christo in seinem Haus angezündetes Licht.

Nezřídka jsou vyjádřeny řadou substantiv, adjektiv nebo sloves, např.:

die Pharisäer …, aus übriger verkehrten Andacht nicht allein die Gebot und Verbot des Gesetzes, sondern auch wohl Wörter, Buchstaben, Akzent und Punkten zählende und viel Wesens machende von den äußerlichen Opfern, Handwaschen, Fasten, Minz, Dill, Kümmel und dergleichen geringe Sachen verzehenten, dahinten aber lassende das Schwerste im Gesetz, nämlich das Gericht, die Barmherzigkeit und den Glauben; eine andere liebe, treue, gerechte, gnädige, verständige, schutzreiche Obrigkeit; lauter unwiedergeborene, freche, mutwillige, ruchlose Weltkinder; ihm angefeidet, gelästert, gescholten, geschlagen, gefangengehalten und den Tod ihm gedrohet.

Je užito rozsáhlých souvětí, v nichž jedna věta přímo rozvíjí druhou, např.:

Dann gleich wie ein Knecht nicht sein eigen ist, sondern seines Herrn, der ihn entweder als unter ihm geboren, geerbt oder ums Geld gekauft oder ja ums Lohn gedinget: also sind alle Obrigkeiten, Kaiser, Könige, Fürsten, Grafen, Herren etc. Gottes Knechte, weil sie auf seinem Grund und Boden aus seinem leibeigenen [390]Untertanen erzeuget und noch dazu erkauft, ja auch mit Fleiß bestellt und gedingt sein.

Setkáváme se i s částečnou latinizací slovosledu: … bin ich auf diesmal, die Weitläuftigkeit zu vermeiden, herfürzusuchen nicht gesonnen.

Také žádný z méně výrazných jevů nemluví proti autorství Komenského. Zda je však Komenský jediným autorem, nebo zda tu jazyk upravoval ještě někdo jiný, anebo zda oba texty jsou jen a jen cizí překlady, které pečlivě zachovaly všechny syntaktické jevy předlohy Komenského, ukáže teprve důkladný jazykový rozbor.

 

R É S U M É

Die sprachliche Autorschaft einiger deutschen Ausgaben Schriften der Komenskýs

Seit der Veröffentlichung des Aufsatzes H. Kunstmanns Die sichtbare Welt Commenii wird öfters die Ansicht laut, die deutschen Schriften des Comenius seien fremde Übersetzungen seiner tschechischen und lateinischen Vorlagen. Bei den meisten deutschen Schriften ist es tatsächlich schwer, Comenius’ sprachliche Autorschaft nachzuweisen, es scheint jedoch möglich zu sein, es wenigstens bei einigen zu versuchen.

Nebst den bekannten Tatsachen, die auf eine gute Kenntnis der deutschen Sprache bei Comenius schließen lassen (seine Studienzeit in Deutschland, der Aufenthalt in dem sprachgemischten Milieu in Fulnek und in Lešno-Lissa) führt der Verfasser dieses Aufsatzes Vergleiche zwischen dem Text des deutschen Informatoriums der Mutterschul und dem dessen tschechischer Vorlage an und konfrontiert dann den Wortlaut der ersten und der zweiten (bzw. der zweiten verbesserten) Ausgabe des Orbis sensualium pictus. Im ersten Fall ist er bemüht zu zeigen, daß die syntaktischen Mittel des deutschen Textes (vor allem die der tschechischen Version gegenüber geringere Anzahl der determinierenden Elemente bei den Satzgliedern, das Ersetzen des tschechischen Transgressivums durch abhängige Nebensätze und demzufolge deren häufigeres Vorkommen und schließlich die Nichteinhaltung der latinisierten Wortfolge der tschechischen Vorlage) denen des tschechischen Informatoriums nicht entsprechen und schließlich daß der deutsche Text auch Formulierungen enthält, die im tschechischen Text kein Vorbild haben. Dies — glaubt er — unterstützt seine Ansicht von Commenius’ sprachlicher Autorschaft der deutschen Version. Im Falle des Orbis sensualium pictus nimmt er dann auf Grund der streng gegenseitig angepaßten Formulierungen des deutschen und des lateinischen Textes in der zweiten Ausgabe der Schrift an, daß Comenius in seiner ursprünglich an den Verleger in Nürnberg gesandten Skizze des deutschen Textes durch die wahrscheinlich durchgreifende Korrektur von Birkens (des Betulius) verursachte Verstöße gegen seine pädagogischen Prinzipien vorfand und den Text deshalb für die zweite Ausgabe im Sinne des von ihm geforderten sprachlichen Parallelismus zwischen dem lateinischen und dem deutschen Text umarbeiten ließ. Dadurch glaubt der Verfasser dieses Aufsatzes eine nicht unbedeutende Beteiligung des Comenius an der Ausarbeitung des deutschen Wortlauts des Orbis sensualium pictus als nachgewiesen betrachten zu dürfen.

In den zwei weiteren hier kurz besprochenen Schriften, dem Spiegel guter Obrigkeit und der Letzten Posaun über Deutschland, stellt der Verfasser nur das Vorhandensein einiger, in den tschechischen Schriften des Comenius oft angewandten syntaktischen Mittel und Formen fest — und für den Leserkreis eine weitere, genauere Untersuchung der Texte in Aussicht.

Slovo a slovesnost, volume 31 (1970), number 4, pp. 384-390

Previous Pavel Trost: Vztah Komenského k německému jazyku

Next Miloslav Šváb, Lumír Klimeš: Nový přístup k baroku