Staročeská píseň o bitvě u Varny 1444

R. J. (= Roman Jakobson)

[Chronicles]

(pdf)

L’ancienne chanson tchèque sur la bataille de Varna 1444

Tato píseň je nově osvětlena v historické monografii „Vladislav Varnenčík. Skutečnost i legenda“ Rud. Urbánka (Kruh pro studium čs. dějin vojenských při Vědeckém ústavu vojenském v Praze, 1937, 225 str.); je to promyšlený pokus o kritiku pramenů, o rozluštění záhady králova osudu po nešťastném boji a o revisi celého uzlu dějinných událostí, spojených s Vladislavem, uzlu nesmírně zamotaného hojnými legendami a národnostní nebo náboženskou předpojatostí u většiny vykladačů této pohnuté doby. Česká „Cancio de rege Wladislao“ dočkala se sice již nedávno historického komentáře od ruského badatele K. Viskovatého (Slavia X, 1931, 754 nn.), ale Urbánek v lecčems opravuje a šťastně doplňuje naše dosavadní znalosti o písni:

1. Proti chybnému čtení Fejfalíkovu uvádí podle rukopisu správné znění jejího druhého verše.

Od božieho narozenie po tisíc let,
po čtyři stech po čtyřidceti po čtyřech
uherský král, král Vladislav
na pohany vojsko sebral.

(Opravuji zde i Fejfalíkovo pochybné dělení první sloky na verše:)

2. Přesvědčivě dovozuje, že líčení bitvy v písni není původní, nýbrž že se opírá o známý list Jana Hunyada Michálu Országovi a Pankrácovi ze Sv. Mikuláše z 23. listopadu 1444; právem poznává v „biskupovi uherském“, kterého oplakává píseň, špatný překlad Hunyadova výrazu „episcopus Agriensis“ a shledává v ní i zmínku o Bátorim (ovšem přechod od Hunyadova „Stephanus de Buhar“ k „Beltheryš pán“ naší písně si vyžaduje, trvám, vysvětlení).

3. Upozorňuje na zajímavou shodu písně s listem Ambrože z Moravy z 25. VII. 1445 v líčení královy modlitby k Panně Marii, třebaže pochybuje o závislosti písně na tomto listu.

4. Podává poučný historický výklad, proč právě v Čechách vznikl „jeden z prvních projevů publicistických“ na oslavu krále Vladislava.

5. Rozděluje píseň „na dvě části nebo dokonce na dvě zvláštní písně“. Proti druhé z obou nadhozených možností lze rozhodně namítati, že jde zřejmě o celek vymezený nejen společnými metrickými, strofickými a stylistickými zvláštnostmi, ale zároveň i ucelenou komposicí. Velmi výstižné je však pozorování Urbánkovo, že první část písně, zahrnující 9 slok, liší se svým všeobecnějším rázem od další, konkretnější části o 8 slokách. Tato první část je vlastně typickou exposicí, obsahující podání o přípravách k bitvě, královu modlitbu před bitvou a souhrnnou charakteristiku bitvy, kdežto její zevrubnější líčení náleží části druhé. Druhá část se liší od [190]první také po stránce rytmické. Verše první části se vyznačují mnohem důslednějším sklonem k členění mezislovními předěly na čtyřslabičné celky. První, dvanáctislabičný verš sloky, se tak člení v celé písni. Jen začátek druhé části (V ten úterý | po svatém Martině bylo) tvoří výjimku. Druhý, rovněž dvanáctislabičný verš sloky, náleží k typu 4 + 4 + 4 (Rač nám dáti | svítěziti | nad pohany) v první části písně šestkrát, v druhé třikrát; typ 8 + 4 (Tu kdež pohané ležiechu | velmi silně) se vyskytuje v druhé části čtyřikrát, v první jen jednou. Druhá polovice čtyřveršové sloky se skládá ze dvou osmislabičných veršů; v první části písně se oba důsledně půlí (Uherský král | král Vladislav), v druhé však jen poslední, čtvrtý verš sloky zachovává toto členění (jediná výjimka je — stejně jako u prvního verše sloky — hned na začátku druhé části písně, jenž se nejnápadněji odráží od předchozích slok: A mezi králem uherským), kdežto třetí verš sloky v druhé části písně většinou (v 5 případech) postrádá tento řez.

Po stránce rýmové je tato skladba velmi rozmanitá, a je to zase třetí verš sloky, jenž vykazuje v obou částech písně největší rozdíly: první část má z devíti slok sedm, v nichž třetí verš na rozdíl od čtvrtého je mimo rým (moře — silně — modliti — pilně; slovu — spolu — najvětší — sboru), kdežto v druhé části pozorujeme totéž jen ve třech slokách z osmi. Menší rytmická vyhraněnost třetího verše sloky je v druhé části písně vyvážena jeho vydatnější účastí na rýmování.

Není pro bohemistu bez zajímavosti také postřeh autorův, že známá německá báseň Michala Becheima o bitvě u Varny vychází nejspíš z českého zdroje. Dodávám, že tvar Cschernym Mehel ve v. 359, označující „Michaelem ex cognomento Nigrum“, ukazuje na český, nikoli jihoslovanský pramen a opírá se pravděpodobně nejspíš o českou větu s jmenovacím instrumentálem: černým.

Slovo a slovesnost, volume 3 (1937), number 3, pp. 189-190

Previous R. J. (= Roman Jakobson): Základy středověku

Next Pavel Trost: Ruský sborník germanistický