Překlad literárního díla

Karel Horálek

[Kronika]

(pdf)

Перевод литературного произведения / Traduction d’une oeuvre littéraire

Pod tímto názvem vydalo nakladatelství Odeon v r. 1970 soubor přeložených příspěvků k teorii překladu („sborník současných zahraničních studií“ — tak zní podtitul knihy, 555 s.). Výbor uspořádali a edičně připravili Josef Čermák, Bohuslav Ilek a Aloys Skoumal, na přípravě sborníku se podíleli ještě další odborníci, další pak byli přibráni k práci překladatelské. Překládáno je z angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny, dobře je zastoupena so[371]větská teorie překladu; několik prací bylo přeloženo z polštiny. Užitečnost takových „čítanek“ je nesporná; je to dnes také velmi rozšířená forma studijních pomůcek. Podobné soubory prací o překládání vyšly i v zahraničí, česká čítanka nejvíc připomíná německou, jež vyšla pod názvem Das Problem des Übersetzens r. 1963 v Stuttgartě (red. Hans Joachim Störig). Z tohoto německého souboru bylo také překládáno pro čítanku českou. Ovšem již celkové zaměření obou souborů je různé: v německém převládají práce domácí, práce německých teoretiků a praktiků. V češtině již máme čítanku domácích prací od Levého (České teorie překladu z r. 1957), k níž by pomalu mohl být připojen svazek doplňků. Doplňky by mohly vycházet v souvislé řadě, podobné sovětské sérii Masterstvo perevoda. Také na obnovu „Dialogu“ bude třeba pomýšlet, z dosud vyšlých svazků by si leccos zasloužilo přetisku v knižní formě.

Český soubor překladových studií o překládání zahajuje úvaha německého klasického filologa Ulricha von Willamowitze-Moellendorfa Jak překládat („Was ist Übersetzen?“; český překlad je zkrácen). Je to práce z konce minulého století, ostatní přeložené studie jsou téměř všechny „soudobé“, pocházejí zhruba z posledního dvacetiletí, jen ojediněle z let dvacátých a třicátých. Jako vždy v podobných případech bylo by možno o výběru přeložených statí diskutovat, také uspořádání mohlo být provedeno jinak; beze všech pochyb jde však o výbor užitečný, který může posloužit nejen překladatelům, ale také filologům. Mezi přeloženými studiemi jsou práce filologů i lingvistů, literárních teoretiků i esejistů, kteří se zpovídají ze svých překladatelských dobrodružství. Některé z překladů jsou jen ukázky z větších prací knižních, u těch si mnohý čtenář posteskne, že si nemůže prostudovat práci celou, když ji nenajde v té či oné veřejné knihovně.

To se týká např. stati amerického teoretika Eugena A. Nidy Překladatelská tradice v západní Evropě, jež je převzata z knihy Toward a Science of Translation (Leiden 1964). Nida je znám hlavně jako teoretik překladu Bible (pracuje ovšem také v deskriptivní lingvistice, jeho kniha Morphology: The Descriptive Analysis of Words z r. 1946 patří mezi klasická díla amerického deskriptivismu; 2. vyd. je z r. 1949). Nidova kniha Bible Translating: An Analysis of Principles and Procedures (1947) opírá se o zkušenosti s překlady Bible do exotických jazyků, ale obsahuje také rozsáhlé úvahy obecně teoretického rázu. Po této stránce na ni navazuje kniha z r. 1964, z níž byla jedna kapitola přeložena pro českou čítanku. Obecně teoretické otázky Nida znovu promýšlí hlavně na základě novějších prací sémantických. Ke knize je připojena obsáhlá bibliografie prací o překládání, v níž jsou slovanské práce zastoupeny jen skrovnými ukázkami. Přeložená kapitola o překladatelských tradicích v záp. literaturách si všímá téměř výhradně překladů biblických, stranou autorovy problematiky zůstaly např. překlady filosofických textů (speciální problematiku mají latinské překlady řeckých klasiků na základě překladů arabských), bez povšimnutí zůstaly překlady indických textů. Slavista si může postesknout, že ani problematika biblických překladů není v dostatečné míře Nidou zachycena, nedostalo se ani na Konstantinův překlad, považovaný odborníky za „nejdokonalejší překladatelské dílo středověku“.

Jinou ukázkou z knižní práce je stať Řeč jako médium hermeneutické zkušenosti od něm. filosofa Hanse Georga Gadamera. Je to kapitola z knihy Wahrheit und Methode, překládáno však bylo podle uvedené čítanky Störigovy. Z Gadamerovy knihy byla přeložena další ukázka v sborníku Podoby (Praha 1967). Jde spíše o příspěvky k filosofii jazyka než k teorii překladu; ta ovšem přechází v obecnější rovině i k lingvisticko-filosofickým otázkám a je zde tedy třeba počítat s přechodnou oblastí. V jakých filosofických souvislostech se Gadamer pohybuje, je vidět dobře na sbor[372]níku Das Problem der Sprache, který vyšel v mnichovském nakladatelství W. Finka. Jsou zde shrnuty referáty 8. kongresu něm. filosofů, který se konal s menší zahraniční účastí v Heidelbergu 1966 a byl celý věnován filosofii jazyka. Kongresový svazek připravil k vydání Gadamer; jeho úvodní referát o postavení filosofie v dnešní společnosti se k jazykově filosofické problematice vztahuje jen nepřímo. Z některých referátů může kriticky těžit i teoretik překladu. Totéž lze říci o příspěvcích k literární hermeneutice a interpretaci ve sborníku Immanente Ästhetik: Ästhetische Reflexion-Lyrik als Paradigma des Modernen (Mnichov 1966, naklad. W. Fink). Jde o referáty literárněvědného kolokvia, na němž některé referáty byly věnovány ruskému formalismu. Pro překladatele zde mají význam hlavně některé interpretace moderních básníků, i když jsou diskusní nebo i nesprávné (G. Trakl, B. Brecht, T. S. Eliot aj.). Zajímavé studie jsou zde věnovány moderním technikám básnickým i výtvarným (montáže, koláže).

Kapitolou z knižní publikace je v českém překladovém sborníku stať G. Mounina Konotace a problémy překladu. Je přeložena z knihy Problèmes théoriques de la traduction (1966), jež patří k nejzávažnějším pracím z teorie překládání po druhé světové válce. Přeložená kapitola byla na začátku zkrácena o přehled různých pojetí konotace v jazykovědě, tím se ušetřilo místo, ale užitečnost stati tím utrpěla. O Hjelmslevově pojetí konotace se dnes může český čtenář poučit v překladu práce francouzského teoretika R. Barthese Základy sémiologie (vyšlo česky spolu se studií Nulový stupeň rukopisu 1967, srov. SaS 30, 1969, s. 412). Připomínáme při této příležitosti, že Mounin vydal nedávno knižní studie o F. de Saussurovi s ukázkami textů a bibliografií (Paříž 1968, nakl. Seghers) a populární úvod do moderní jazykovědy Clefs pour la linguistique (1968 v téže úpravě a v témže nakladatelství). Dříve vyšly jeho stručné dějiny jazykovědy po 20. stol. (Histoire de la linguistique des origines au XX^e siècle, Presse Universitaire de France, 1967, v sérii, v níž vyšly mimo jiné tyto práce: A. Martinet, La linguistique synchronique; Luis J. Prieto, Message et signaux (1970 vyšel polský překlad); B. Malmberg, Les nouvelles tendences de la linguistique; P. Garde, L’Accent; W. von Wartburg - St. Ullmann, Problèmes et méthodes de la linguistique; M. Philipp, Phonologie de l’allemand.

Na závěr své zprávy dovolujeme si poznamenat, že mezi nejdůležitější přeložené stati řadíme studii I. A. Richardse K teorii překladu (je převzata z amerického sborníku, u nás těžko dostupného), J. R. Firthe Lingvistická analýza a překlad (z jubilejního sborníku R. Jakobsonovi z r. 1956), Fr. Flora Jednota jazyka a překlady (není uvedeno, kdy italský originál vyšel) a W. Wintera Nemožnosti překladu (z překladatelského sborníku Texaské university z r. 1967).

Český sborník vyšel k mezinárodnímu kongresu federace překladatelů, který se měl konat u nás r. 1970; zasedání však bylo odloženo. Referáty překladatelských kongresů, které se konaly v Godesbergu 1959 a v Dubrovníku 1963, byly vydány knižně v angloamerickém nakladatelství Pergamon (první pod názvem Quality in Translation 1963, druhý s názvem Ten Years of Translation 1967 — obě knihy mají též francouzský název). Žádný z těchto sborníků nepřinesl mnoho cenného. Pro překladovou čítanku by se z nich sotva co dalo vybrat, třebaže to jsou svazky objemné. Většina příspěvků má spíše novinářský než vědecký charakter.

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 4, s. 370-372

Předchozí Marie Ludvíková: Popis fonologického systému ukrajinštiny

Následující Iva Nebeská: Nová literatura o RKZ