Popis fonologického systému ukrajinštiny

Marie Ludvíková

[Kronika]

(pdf)

Описание фонологической системы украинского языка / Une description du système phonologique de l’oukraïnien

Dalším z výsledků komplexního statistického výzkumu ukrajinštiny, který se provádí v Ústavu jazykovědy v Kyjevě,[1] je analýza ukrajinského fonologického systému, monograficky zpracovaná v knize V. S. Perebejnosové, Kil’kisni ta jakisni charakteristiki sistemi fonem sučasnoji ukrajinskoji literaturnoji movi, Kiiv 1970, 268 s. Je to poprvé, kdy je fonologický systém ukrajinštiny podroben soustavnému vědeckému zkoumání a mnohostranné analýze metodami statistickými a strukturními. Problematika je rozvržena do pěti hlavních oddílů.

První usiluje o stanovení fonologického systému současné spisovné ukrajinštiny a probírá teoretické problémy s tím spojené. Při definování fonému se vychází z dvoustupňové Šaumjanovy fonologické teorie. Fonologický systém se stanoví kombinováním dvou postupů: provádí se distribuční analýza foneticky přepsaných jednomorfémových slov vy[370]braných z ukrajinsko-ruského slovníku (red. V. S. Iľjin, 1964) a pomocí tzv. operátorové metody, formulující pravidla odlišnosti mezi hláskami a fonémy na syntagmatické ose, se dospívá k fonémovému paradigmatu. Statistickou analýzou výskytu fonémů v různých výběrech textů se vyděluje fonologický systém centrální a dále periferní podsystémy platné pro přejatá slova.

Druhý oddíl práce obsahuje popis fonologického systému ukrajinštiny v termínech artikulačních rysů, zkoumá ekonomičnost takového popisu a rozložení fonémů ve vícerozměrném prostoru tvořeném distinktivními rysy.

O kombinačních vlastnostech fonémů ukrajinštiny pojednává oddíl třetí. Fonémové digramy a trigramy se zkoumají ve třech výběrech, a to v jednomorfémových slovních tvarech ze slovníku, ve vícemorfémových slovech ze slovníku a konečně v textu o délce 300.000 fonémů. Výsledky potvrzují hypotézu, že existuje přímá závislost mezi četností fonémových skupin v slovníku a v textu, jak bylo ověřeno koeficientem korelace pořadí, i když formální slova tu představují významnou výjimku. Zajímavé je zkoumání fonotaktické gramatičnosti fonémů ukrajinštiny: na podkladě konsonantických digramů na počátku slova se formuluje řada uspořádaných pravidel, která v termínech distinktivních rysů vyjadřují kombinatorická omezení v této pozici.

Čtvrtý oddíl je věnován fonémové struktuře slova. Podobně jako u jiných jazykových jednotek a na jiných jazykových rovinách se uplatňuje jev, který autorka nazývá „zákonem převahy“: podle něho nevelké množství silně frekventovaných struktur každé roviny se podílí s velkou četností na vytváření jednotek roviny vyšší, takže nese vysoké funkční zatížení. Soubor těchto statisticky význačných jednotek lze v podstatě ztotožnit s tím, co kvalitativně považujeme za jádro jazykové struktury. Tento zajímavý postřeh, jehož oprávněnost intuitivně cítíme, by si zasloužil hlubšího rozboru z hlediska různých jazykových rovin i z hlediska různých jazyků; zdá se, že tu jde o statisticky formulované jazykové univerzálie. Tato kapitola o fonémovém složení slova zahrnuje i četnosti fonémů v různých pozicích v slově, závislosti mezi výškou sousedních vokalických fonémů v rámci slova, pozornost se věnuje i slovnímu přízvuku, zvl. z hlediska jeho místa a četnosti přízvučných vokalických fonémů.

V pátém, posledním oddílu se statisticky studuje schopnost slovních tvarů dané délky a schopnost fonémů a fonémových skupin vytvářet minimální páry a dále závislost fonologického protikladu tvořícího minimální pár na pozici fonémů ve slově.

Celá tato monograficky zpracovaná tematika je bohatě doložena množstvím dat a výsledků, získaných pomocí automatického počítače a předložených formou četných matric, schémat a tabulek. — V obsáhlém dodatku se uvádějí seznam znaků fonetické transkripce, frekvenční tabulky fonémových digramů utříděné podle artikulačních rysů, frekvence konsonantických trigramů v různých slovních pozicích, konsonantické tetragramy vyskytující se v jednotlivých výběrech, seznamy minimálních párů tvořených slovními tvary o délce dvou až šesti fonémů. Připojen je i předmětový rejstřík a résumé v ruštině a angličtině. — Tuto důkladnou a mnohostrannou práci lze uvítat, protože je to první systematické zpracování fonologického systému ukrajinštiny ze strukturního a kvantitativního hlediska.

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 4, s. 369-370

Předchozí Zdeněk Hlavsa: Nové lipské Linguistische Arbeitsberichte

Následující Karel Horálek: Překlad literárního díla