K tematické výstavbě nepřipravených mluvených dialogických projevů

Olga Müllerová

[Články]

(pdf)

К тематической последовательности неподготовленных разговорных диалогических выступлений / La structure thématique des énoncés dialogiques parlés improvisés

Oblast mluveného dialogického vyjadřování je oblastí stále ještě málo prozkoumanou, i když už byly postiženy mnohé rysy její specifiky.[1] Vzhledem k tomu, že jde o velmi širokou oblast jazykového vyjadřování, která bývá někdy pokládána za primární a v tom smyslu nadřazenou monologu,[2] je třeba zabývat se výzkumem dialogu a postihnout jeho stavbu, a to nejen úzce gramatickou (syntaktickou stavbu dvojic promluv, např. otázky a odpovědi), ale i stavbu dialogického projevu jako celku s jistou organizací, např. tematickou. Považujeme za vhodné postupovat při zkoumání dialogu právě směrem od celého projevu k úsekům kratším. V dialogickém projevu, který je výsledkem komunikace dvou nebo více partnerů, se totiž prolínají jevy roviny větné a nadvětné, a především v rovině nadvětné tkví specifika dialogu. Pro postižení a pochopení podstaty dialogu musíme jít ovšem ještě dál, tam, kde se základna jazyková stýká s nejazykovou, na rovinu styku promluv účastníků, kontaktu partnerů dialogu. To, jak se dialog utváří, jak se vyvíjí, o čem se mluví, jak se partneři vůči sobě chovají atd., jsou skutečnosti, které přímo ovlivňují stavbu dialogického jazykového projevu nejen v jeho rysech nejhrubších, ale často je jimi přímo podmíněno užití některých jazykových prostředků (např. výskyt a opakování některých slov atp.).

Delší souvislý dialogický projev je možno zkoumat z mnoha hledisek, např. z hlediska řečového chování účastníků,[3] z hlediska výstavby modální, z hlediska navazování promluv na sebe[4] atd. Nás zde zajímá především výstavba tematická, to, o čem se mluví, jakým směrem rozhovor pokračuje, jakým způsobem se upřesňuje, utváří nebo dotváří základní téma rozhovoru či jak se postupně vytváří jeho smysl.

Většinou každý rozhovor[5] ohraničený začátkem a koncem[6] od něčeho vychází (námět, vztah partnerů, záměr apod.) a k něčemu dospívá (dohoda, získání informace, ujasnění atd.). Obojí existuje vlastně mimo rozhovor, ovšem tímto rozhovorem se pohyb v poznání o dané věci uskutečňuje. Text (získaný přepisem) je jakýmsi jazykovým obrazem rozhovoru. Má kromě ostatního i svou určitou organizaci tema[309]tickou, a i když vlivem nejrůznějších mimojazykových činitelů nejsou patrně nikdy dva rozhovory stejné, lze postihnout některé její obecnější rysy. Fr. Daneš[7] ukázal hlavní způsoby tematického uspořádání textu monologického. V textu dialogickém[8] lze dospět k výsledkům obdobným, ovšem je v něm (a zejména v dialogu nepřipraveném) méně pravidelnosti a vícestupňovitost tematické stavby, která je důsledkem komunikace více partnerů, je zde výrazná. Všimneme si některých jejích rysů postupně na třech rovinách; I. na nejvyšší rovině, tj. na rovině dialogického projevu jako celku, II. na rovině seskupení několika promluv, III. na nejnižší rovině, tj. na rovině jedné promluvy.

I.1. Rozhovor mezi dvěma partnery většinou probíhá tak, že každá další promluva navazuje[9] nějakým způsobem na promluvu předcházející. Partneři reagují jeden na druhého a přitom mohou vyjadřovat souhlas, nesouhlas, námitky, pochybnosti atd. Základní podmínkou k tomu, aby se normální[10] rozhovor mohl uskutečňovat, je tedy to, že partneři musí být ochotni hovořit o téže věci. Tuto vzájemnou ochotu partnerů hovořit o témž nazýváme tematickým souladem. Dokud účastníci rozhovoru mluví o jedné věci, trvá mezi nimi tematický soulad (bez ohledu na to, zda jejich názory nebo pocity jsou shodné či ne).

 

Př. (1):	A				B
… bude ti to posuzovat Mach		4
			5	proč?
no ředitel to dal Machovi		6
no proč já nevim proč no bude			7	proč?
to posuzovat Mach		8
			9	proč mu to dával?
ale no dal mu to		10
			11	dal mu to jo?

 

Některé (někdy i značně dlouhé) rozhovory, např. diskuse a spory o odborných problémech, se vyznačují nepřetržitým tematickým souladem partnerů.

2. Často se ovšem stává, že po jisté době dochází k tomu, že se tematický soulad mezi partnery poruší: jeden z nich nenaváže z nějakého důvodu na obsah bezprostředně předcházející promluvy partnera a začne mluvit o něčem jiném (změní téma[11] rozhovoru). Toto „jiné“ může být dvojí povahy:

[310]a) Není v žádné obsahové souvislosti s celou předcházející částí rozhovoru, začíná se mluvit o něčem úplně novém. Celý rozhovor může mít dvě nebo dokonce i více základních témat.

 

Př. (2):	A			B
dneska ale byla v bazéně
studená voda		1	2	a zima tam byla
no ale pak jsme si zvykli viď		3
				zvykli ale ze začátku tam nebylo
			4	rozsvícíno a takový ty vlny
Věro co si eště koupíš kromě těch bot
tajdlenc?		5
			6	já si už nemůžu nic koupit

 

Častěji se s touto skutečností setkáváme v rozhovorech z běžného denního života, při nichž působí řada podnětů mimojazykové situace, např. mluvčí nejsou tolik soustředěni na téma rozhovoru, jsou snadno přístupni různým vnějším podnětům.

b) Jeden z mluvčích sice nenavazuje (nechce už pokračovat, problém ho přestal zajímat atd.) na bezprostředně předcházející promluvu partnera, dochází tedy k porušení tematického souladu mezi partnery, přesto však jednota základního tématu porušena není. Je tu několik typů:

ba) Jeden z partnerů navazuje na některou z promluv dřívějších[12] (chce např. získat nějaké další informace o dané věci nebo zjistit partnerův názor na to, o čem byla předtím řeč apod.). 

 

Př. (3):	A			B
… neni možno dráždit neustále ředitele
a a tak jak ho dráždí Kardaš a jak ho
dráždí Hána a vobčas já ale		17
			18	copak ho Hána dráždí?
		19
			20
		.
			.
		.
			.
		.
			28
no von (Hána) chtěl potrestat ředitele
a potrestal sebe		29
				a Kardaš ho sere tim že to má rozdělený
			30	jo?

 

Promluva 30B nenavazuje na promluvu předcházející (29A), ale na vzdálenější promluvu 17A (mluvčí B se vrací k dřívější části rozhovoru).

bb) Jeden z partnerů začíná mluvit o nějakém dalším aspektu základního tématu, např. ptá se na něco, podává informace, sděluje svůj názor, hodnotí atd.

 

[311]Př. (4):	A				B
				a Kardaš ho sere tim že to má rozdělený
			30	jo?
ne Kardaš ho štve tim že neustále se
snaží ze všech možných těch vytlouct
pro sebe co nejvíc … dneska se zas
chytli vo kvůli místnostem … to nemá
vůbec žádný význam todle		31
				a co ty si řikal že ty chceš dělat na tý vé
			32	jedenáctce?
ne já nechci dělat nic		33

 

Promluva 32B navazuje na celou předcházející část rozhovoru. Signálem navázání je „vé jedenáctka“ (tj. plán výzkumu), která je vlastně stručným vyjádřením základního tématu celého rozhovoru. Mluvčí B se snaží zjistit co nejvíce skutečností týkajících se „vé jedenáctky“.

bc) Jeden z partnerů se neustále vrací k jednomu bodu rozhovoru (k tomu, co ho nejvíc zajímá).

  

Př. (5):
2B	no ne mně jako záleží na tom jak to bude konkrétně vypadat … jaký má důsledky todlento dělení ….
.
.
.
4B	no ne tady de vo to podivej se budeš ty mít proti tomu něco dyš já budu dělat takový ty věci co sem chtěl dělat?
.
.
.
62B	taji de víceméně vo to jak to tedy ty vůči mně budeš ňákym způsobem postupovat žejo podle toho jak si to představuješ …
.
.
.
82B	no tady de právě jestli ty mi necháš tady určitou svobodu tedy
.
.
.
100B	no né no tak já hele podivej se mně to todlento jestliže já taji budu moct nějakym způsobem realizovat žejo tady to égé i dyš to bude uzpůsobený nějakym způsobem Brunclíkovi no tak prosim no

 

Mluvčí B využívá každé příležitosti, aby obrátil hovor k problému, o který mu jde především, i když formulace jednotlivých promluv se od sebe liší. Jejich srovnáním lze zjistit určitý vývoj (upřesňují a ujasňují se navzájem vztahy mluvčích i vztahy k osobám dalším atd.).

Ze všech uvedených příkladů je patrno, že vždy jeden z partnerů porušuje tematický soulad tím, že začne mluvit o něčem jiném; druhý partner přistupuje na změnu (dílčího nebo základního) tématu a tak se vytváří nový tematický soulad. Někdy se stává, že partner není připraven nebo ochoten téma rozhovoru změnit, a nový soulad se nevytváří hned, ale postupně.

 

[312]Př. (6):
A			B
nojo a dovedeš si představit jak by ta
situace vypadala kdyby ti šéfoval Mach?	93
			Mach? do těch mejch pokusů už
		94	potom vůbec nemluvil
nojo stejně ale kdyby todlento věděl	95
		96	co?
no nic dej dohromady	97
			potom sem co sem dělal já tu část tak
			to potom von nechal na mně to je tam
			celkem to já už sem ani ani ani to
		98	nebylo dobře možný
tak je ti něco nejasnýho?	99
		100	no né no tak

 

V promluvě 98B mluvčí stále ještě pokračuje ve vysvětlování, zdůvodňování, zatímco A se spíše snaží vést rozhovor ke konci. Jsou i případy, kdy partner nepřistoupí na porušení tematického souladu a ke změně tématu nedojde (záleží na mimojazykových okolnostech, např. na vztahu partnerů daném dominancí nadřízeného,[13] na zajímavosti tématu apod.). Může dojít k ukončení rozhovoru[14] nebo mohou vzniknout další varianty.

Celý rozhovor[15] se může v závislosti na porušování a opětném vytváření tematického souladu mezi partnery členit na jednotlivé části. Každá z takových částí rozhovoru se vyznačuje tematickým souladem obou mluvčích: mluví (jsou ochotni mluvit) o téže věci. Tyto části budeme nazývat bloky. Např. v jednom rozhovoru o 102 promluvách byl 9× porušen tematický soulad partnerů, 10× se začalo mluvit o nějakém jiném aspektu základního tématu (rozhovor se člení na 9 bloků). Jednotlivé bloky jsou různě dlouhé, nejkratší může být tvořen jen dvěma promluvami, nejdelší ze zkoumaných obsahoval 22 promluv. Délka bloku přímo závisí na mimojazykové situaci rozhovoru. Bylo by možné hledat paralelu mezi blokem rozhovoru a odstavcem[16] v projevu písemném (monologickém). V obou případech jde o nějaký nadvětný útvar daný tematicky; v psaném projevu je ovšem (s výjimkou nepřipravených písemných textů, např. dopisů apod.) předem naplánován, členění na odstavce je záměrné a slouží tematickému rozčlenění látky. V mluveném dialogickém projevu lze takovéto členění na „odstavce“ (bloky) provést teprve zpětně.[17] V některých případech je téměř náhodné (změna situace vyvolá změnu nebo pozměnění tématu) nebo alespoň neúmyslné (pozměnění tématu na základě asociace, snahy získat nebo předat informaci, upřesnit, vysvětlit atd.), jindy je naopak zcela úmyslné (mluvčí se vrací stále k témuž). Mimojazyková situace, její dvojí uchopení a pohled na ni mají zde primární úlohu.

[313]Schematické znázornění rozhovoru o 102 promluvách rozčleněného na jednotlivé bloky:

 

(1) Bloky I, II, VIII, IX, X řeší nebo jsou začínány s cílem řešit stejný problém vnášený do rozhovoru vždy týmž mluvčím, který využívá každé příležitosti, aby se k němu vrátil. Je zde možno vidět jistou obdobu „průběžného tématu“ (srov. Fr. Daneš, o. c. zde v pozn. 7).

(2) Bloky IV, VI, VII jsou relativně samostatné, navazují jen na celkový kontext rozhovoru, vztahují se obsahově k hlavnímu tématu rozhovoru a zároveň do rozhovoru vnášejí vždy něco nového (novou skutečnost, názor, pohled, informaci). Mohli bychom zde hovořit o „tematickém odvozování“ (srov. o. c. v pozn. 7).

(3) Blok III přímo navazuje na blok II, blok V na blok IV. Navazuje se na jednu z obsahových složek předcházejícího bloku většinou tak, že se přidávají nové podrobnosti k tomu, co už bylo řečeno. Lze zde vidět jistou paralelu Danešovy „tematizace rématu“.

(4) Jeden z bloků rozhovoru nenavazuje na blok bezprostředně předcházející, ale na jednu z obsahových (rematických) složek některého z bloků dřívějších, srov. Danešovo „rozvíjení rozštěpeného rématu“ (ve zkoumaném rozhovoru není doloženo). Zdá se, že tento typ je ze všech uvedených nejproměnlivější a má nejvíc modifikací.

Členění dialogického textu na bloky je tematické členění už nikoli jenom na čistě jazykové rovině verbálního styku partnerů komunikace a je kromě toho i výrazem tematické dynamiky textu.[18] Existují jazykové, zvl. lexikální prostředky, např. opakování „klíčových“ slov atd., které tomuto členění slouží.

II. Vývoj tématu, tematickou dynamiku lze dále sledovat uvnitř jednotlivých bloků, kdy jsou partneři v tematickém souladu. Zde dochází též ke střídání jednotli[314]vých dílčích témat a i zde lze postihnout některé obecnější principy tematické výstavby.

1. Následující promluva (p_n+1) navazuje na předcházející (p_n) a zároveň přináší něco nového. Na (p_n+1) naváže další promluva (p_n+2) a zase se přidá něco nového atd. Téma se tak postupně vyvíjí a jednotlivé bloky vystavené takto se vyznačují tím, že se většinou (a zvl. pokud jsou delší) na jejich konci mluví už o něčem docela jiném než na začátku. 

 

Př. (7):	A				B
ježíši kriste no nebudu ti kecat do těch
tvejch pokusů ale budu ti kecat do toho
jak ty pokusy děláš to jak si dělal
posledně s tou doktorkou já nevim jak se
menuje s tou psycholožkou to se mně
nelíbilo Aloisi		87
				tam se ti nelíbilo že sem tady u toho
			88	nebyl žejo
žes u toho nebyl že nevíš co ti tam
vlastně s tou s těma osobama dělala		89

 

Dialogické texty reprezentované touto ukázkou jsou tematicky uspořádány tak, že se téma vyvíjí jedním směrem pořád dál. Můžeme mluvit o lineárním uspořádání či organizaci tématu. Tematická dynamika takového textu je značná.[19] I zde se můžeme setkat s obdobami některých typů tematických posloupností, konkrétně např. s „tematizací rématu“. Čistá podoba této tematické posloupnosti na úrovni seskupení několika promluv je dost vzácná, lze se s ní setkat v úsecích, jejichž promluvy jsou krátké (jsou tvořeny jen jednou výpovědí): réma předcházející promluvy (výpovědi) se stává tématem promluvy (výpovědi) následující, srov. v poslední ukázce promluvy 88B a 89A. Častěji, v úsecích tvořených delšími promluvami, následující promluva navazuje na jednu (a častěji poslední) z obsahových rematických složek promluvy předcházející, srov. v posl. ukázce promluvy 87A a 88B.

2. Naproti tomu v některých úsecích (a dokonce i v celých rozhovorech) nejde o poskytování neustále nových faktických informací. Téma zůstává stejné nebo se vyvíjí zcela pomalu a primární je výměna či střetnutí názorů na jednu věc, konfrontace stanovisek obou mluvčích.[20] Takovéto „hnízdové“ uspořádání tématu je časté zejména ve sporech a v pracovních debatách mluvčích s protikladnými názory. Tematická dynamika bývá obvykle dosti malá.

 

Př. (8):	A				B
domluvili sme se že budeš v rezortním
úkolu?		16
			17	my sme se vo tom spolu domluvili ano
domluvili?		18
			19	ty si řikal
ale prosim tě kdy sme se vo tom				(ty si řikal)
domlouvali?		20

  

[315]Př. (9):	A				B
				teď řikám klasický podmiňování
			16	tak ta páčka je tam náhodně jo?
dobře tak klasický podmiňování
a to co tu páčku mačká zvíře nebo kdo		17
				klasický podmiňování aspoň podle toho
				jak já si představuju je že by nojo počkej
				to to je taky neni podmiňování já
				myslim podmíněnej reflex danej myslíš
			18	jako experimentátorem žejo
ale ne v tom neni rozdíl
rozdíl mezi instrumentálním a klasickým
podmiňováním je v tom že zvíře …		19

 

Bylo by zde možno hovořit o Danešově „průběžném tématu“. Další dva typy tematických posloupností (rozvíjení rozštěpeného rématu a tematické odvozování) se v dialogu uplatňují spíše na nejvyšší rovině projevu jako celku, alespoň na kratších úsecích (blocích) se nám je nepodařilo postihnout.

Uvedené způsoby tematické výstavby několika promluv uvnitř bloků se jen zřídka vyskytují v čisté podobě (a to ještě jen na kratších úsecích textu). Jsou sice rozhovory, v nichž převažuje způsob první (lineární), např. takováto lineárnost bývá spjata s časovou následností, v jiných, např. ve sporech a hádkách, převažuje způsob druhý (hnízdový). Nejčastěji se však oba způsoby kombinují v rámci jednoho rozhovoru tak, že některé úseky jsou tematicky dynamičtější, jiné méně dynamické. Lze se setkat i s různými typy přechodnými.

 

Př. (10):	A				B
to neni tak jednoduchý podivejte se
přihlášku na školu můžete dát jenom na
potvrzení zaměstnavatele zaměstnavatel se
zaručuje že vám umožní studium mimo		24
				ne to se nemusí nemusí
(ne?)				zaručit von mně nemusí
			25	doporučit vůbec zaměstnavatel
a přijmou vás v tom případě?		26
			27	no v tom přijmou
no já sem se s tim nikdy v této podobě
nesetkal já sem měl dycky dojem že to
potvrzení zaměstnavatele je nutné		26

 

Jde o objasnění určitého problému na základě konfrontace protikladných názorů obou mluvčích. Kromě vzájemného poskytování informací se ještě oba snaží přesvědčit partnera o správnosti své informace. Tematická dynamika se zdržuje, zpomaluje.

III. Vývoj tématu, tematická dynamika se konečně uskutečňuje i na nejnižší z nadvětných rovin, na rovině jedné promluvy.

1. Z různých mimojazykových důvodů může dojít i k velkému tematickému zvratu, ke změně základního tématu rozhovoru uvnitř jedné promluvy.

 

Př. (11):	A				B
já myslim dále že například oblast řeči
je velice lákavá pro matematika		40
[316]				ne ale to kdyby se všim na mě žejo
			41	mužete přijít
já vim ale jako téma vám to nemohu zadat		42
			43	no no
protože ta výzkumná laboratoř tady je v
podstatě popelka trpěná a tak a teď sou
tady rozhodující jiný jiný provozy abych
tak řekl to sou ty čistě medicínský to je
Brunclík Hána a podobně no já sem si tady
z velkym zájmem přečetl ty vaše to vaše
povídání něco se mně velice líbilo něco už
méně jako vždy		44

 

Mluvčí A v promluvě 44 zřejmě proto, aby ukončil postupně rozhovor, přestává mluvit o předcházející věci a přistupuje bez jakéhokoli přechodu k dalšímu.

2. Zejména v delších promluvách se téma vyvíjí v závislosti na postupu myšlení mluvčího (viz v př. 12 promluvu 51A).

 

Př. (12):	A				B
			48	asi bude mít ale hodně práce Brunclík
no to nevadí		49
				ten asi bude teďka lítat z jednoho do
			50	druheho
to nevadí to nevadí protože von tam má
celou řadu lidí u sebe má tam doktorku
Syrovou a tak spolupráce s Brunclíkem se
rovná i spolupráci s těmi lidmi kteří tam
má u sebe a kromě toho ta konkrétní
spolupráce začne až příštím rokem v
tomto roce má mít hotový Brunclík ten
svůj kombajn to znamená ten takovej ten		51
			52	vyšetřování
ne to je takovej automat		53

 

Bylo by rovněž možné postihnout způsoby vnitřního tematického uspořádání jednotlivých promluv dialogu. Lze říci předem (bez dokladů z materiálu), že i zde se uplatňují některé z typů tematických posloupností, ovšem s větším množstvím variant, nepravidelností, modifikací způsobovaných neustálou změnou v situaci dialogu, mluveností, expresivitou atd.

Pokusili jsme se popsat tematické členění delšího souvislého dialogického textu. Tento popis nemůže být pochopitelně vyčerpávající; je omezen např. výběrem materiálu (byly zkoumány vesměs dialogy „nedějové“, tj. nespjaté s nějakou akcí mluvčích). Přesto však lze konstatovat, že i v textech běžně mluvených, které jsou na první pohled neuspořádané a postrádají nějakou pevnější organizaci, se jako jeden z obecných principů jejich výstavby uplatňují tematické posloupnosti.

 

[317]R É S U M É

On the Thematic Structure of Unprepared Spoken Dialogic Text

In this paper the thematic structure of a larger continuous dialogic text is studied at three different levels: (1) at the highest level of a dialogic text as a whole, (2) at the level of several grouped utterances, (3) at the lowest level of a single utterance.

Although two dialogues are never alike under the impact of various extralinguistic factors, it is possible to detect some more general principles of their thematic structure. Such principles are analogues of the “thematic progressions” (see F. Daneš, Types of Thematic Progression in Text (Based on an analysis of Czech technical text), SaS 29, 1968, pp. 125—141).

In a dialogue, however, there are obviously less irregularities, and particularly the multilevel organization of its thematic structure is more salient than in a monologue.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 4, s. 308-317

Předchozí Eva Hajičová: Struktura doplňovací otázky a odpovědi z hlediska aktuálního členění

Následující Věra Vlková: Charakteristika slovní zásoby odborného stylu z hlediska kvantitativního