O koncepci jednosvazkového slovníku němčiny

Eva Pokorná

[Kronika]

(pdf)

О концепции однотомного словаря немецкого языка / La conception du dictionnaire allemand à un volume

39. číslo Linguistische Studien A, 39, 1977, je věnováno koncepci jednosvazkového Příručního slovníku současné němčiny (Handwörterbuch der deutschen Gegenwartsprache), jehož zpracování spadá do let 1976—1980 a který má vyjít jako dílo kolektivu pracovníků akademického ústavu Zentralinstitut für Sprachwissenschaft v akademickém nakladatelství v roce 1983. Elaborát konceptu je rozdělen do osmi kapitol:

I. Cíl a úloha slovníku. Během posledních 25 let, kdy vycházel Wörterbuch der Deutschen Gegenwartsprache (dále WDG), se dovršily společenské změny, které měly vliv i na normu současné němčiny, a velký pokrok v tu dobu zaznamenala také lingvistika v NDR i v jiných zemích, zejména pokud jde o systémové zkoumání otázek týkajících se sémantiky, valence a vztahu jazyka a společnosti. Výsledky tohoto bádání je třeba uplatnit také v lexikografii. Chystaný slovník bude obsahovat asi 60 000 slov, což je množství odpovídající slovníku středního typu.

Slovník podá především popis současného stavu němčiny na území NDR. Plánovaný rozsah potřebuje určité omezení; slovník bude uvádět pouze kontextová spojení, nikoli citáty a přísloví, která potřebují obsáhlejší komentář. Frazeologismy a metaforická užití budou na rozdíl od WDG v heslovém odstavci zvýrazněny „hřebem“. Pro snadnou orientaci bude uspořádání hesel (také na rozdíl od WDG) přísně alfabetické, což usnadní orientaci uživatelům.

II. Výběr hesel. Základem je WDG s 95 000 hesel. Tento materiál byl doplněn materiálem novým, a to z časového rozpětí posledních 25 let. Slovník zachytí především tu část lexika, která patří do centra slovní zásoby a slouží obecné komunikaci a je rozšířena na celém území NDR. Hranice mezi centrem a periférií jsou však plynulé a zejména odborné výrazy z oblasti filozofie, přírodních a společenských věd, divadla, filmu ap. se stávají součástí obecné slovní zásoby. Pro obohacení odborných výrazů z oblasti přírodních věd se excerpovaly přírodovědné učebnice z 10.—12. třídy, protože absolventi dnešní desítiletky mají větší zásobu odborných výrazů než absolventi z padesátých let. Časový limit — posledních 25 let — vylučuje z materiálu zastaralé výrazy, např. Skriptum, Sozietät aj.; zastarávající výrazy jako sittsam, wohlerzogen ap. se do hesláře slovníku s příslušným omezením ještě zařadí. Z hesláře budou také vyňaty historické výrazy, jejichž denotáty patří minulým epochám, a zařazeny budou pouze ty, které jsou z dnešního hlediska relevantní, např. Sklave. Z regionalismů mají přednost lexémy z území NDR a NSR, avšak budou zařazeny i výrazy z oblasti rakouské a švýcarské. Hledisko centrum-periférie se uplatňuje i v oblasti morfologicko-sémantické. Průhledná kompozita a odvozeniny, např. feminina na -in, přinese slovník pouze v přísném výběru, např. Verkehrspolizistin, Lehrerin, Kellnerin. Zkratky se uvedou pouze tehdy, jsou-li proti základu významově pozměněny. Vlastní jména se do slovníku zařadí jen tehdy, jsou-li z nich odvozena apelativa.

III. Definice lexémů. Otázky týkající se významu nebyly — přes mnohé zásadní poznatky posledních 20 let — dosud uspokojivě vyřešeny a pracovníci si nemohli osvojit během krátké doby moderní metody zkoumání významů. Význam definují autoři podle Lorenze-Wotjaka[1] a podle Theoretische Probleme der Sprachwissenschaft[2] jako „odraz skutečnosti přisouzený formativu[3] jazykovým společenstvím, obsahující nejdůležitější příznaky věcí, jevů a pochodů“.

Autoři rozeznávají tři komponenty významu: (1) designát, tj. kognitivní příznaky, (2) konotaci, tj. vedlejší významy, expresívní příznaky, (3) oblast platnosti nebo užití.

Pro chystaný slovník byla zvolena převážně metoda tradiční synchronní lexikografie, přičemž se maximálně dbá prohloubeného obsahového popisu pomocí systémů odkazů a monosémantizací pomocí synonym v definicích a znázorněním jejich sémantických vztahů. Paralelní výstavbou substantiv a adjektiv, substantiv a sloves téže slovní čeledi se znázorňuje různá spojitost lexémů v systému. Blíže se [78]určují tři typy definic: (1) analytická, (2) pomocí synonym a antonym n. odkazů a (3) pomocí komentáře. Bez definice budou uvedeny typy kompozit, pokud lze určit význam slova z významu jejich morfémů. Způsob definice je dvojí: (1) je uvedena před kontextovým spojením (např. sandig — Sand enthaltend), (2) uvádí se za syntaktickým spojením a po ní následují další kontextová spojení (např. resultieren — etw. geht als Ergebnis aus etw. hervor, …: die Folgerung resultiert aus falschen Voraussetzungen), (3) definice je v závorkách za kontextovým příkladem; obvyklá bývá ve frazeologismech u lexikálních jednotek se silně omezeným okruhem užití nebo u jednotlivých kontextových příkladů s významovým odstíněním (např. morgen packen wir unsere Koffer — morgen reisen wir ab).

IV. Znázornění ideologicky vázané slovní zásoby. Systém interpretace ideologicko-politických hesel přebírá jednosvazkový slovník z WDG. Tato hesla a hesla z ekonomické oblasti jsou interpretována z marxisticko-leninského hlediska a jsou označena zkratkou příslušného oboru. Výběr těchto hesel je v souladu s výběrem slov obecné slovní zásoby, avšak uvádějí se i starší, která jsou svědky nové historické etapy po r. 1945, i když dnes již nejsou součástí běžné slovní zásoby, např. Neubauer, Neulehrer ap. Podle užití v různých společenských soustavách lze vyčlenit tyto hlavní skupiny, které jsou v rámci ideologické slovní zásoby relevantní:

1. Denotát existuje v socialistických i nesocialistických poměrech pod stejným označením. 1.1. Denotáty mají v různých společenských poměrech stejnou povahu a ideologicky jsou neutrální, např. Minister. 1.2. Denotáty mají v rozdílných společenských poměrech různou povahu, např. Markt, Staat. 1.3. Denotát se hodnotí a interpretuje různě, např. Klasse.

2. Denotát existuje v různých společenských poměrech pod různým označením. 2.1. Demokratie, Volksvertretung, 2.2. Denotáty jsou stejné nebo podobné povahy, převládá však rozdíl v označení, např. Kaderakte, Personalakte. 2.3. Ideologicky irelevantní denotáty v NDR se již neužívají, ale žijí v povědomí uživatelů, např. Fahrerlaubnis, v NSR Führerschein.

3. Denotát existuje jen v socialistickém nebo jen v nesocialistickém prostředí, např. 3.1. v nesocial. prostředí Börse, 3.2. v social. prostředí Volkseigentum.

4. Denotát existuje jen v jednom nebo v druhém prostředí a je různě označován, např. v nesocialistickém prostředí Wettbewerb (eufemismus pro Konkurrenzkampf) nebo Ostblock (v NSR označení diskriminující ideologicko-politickou jednotu socialistických států).

V. Výstavba hesla. Při sémantickém členění hesla jsou užita tato hlediska:

(1) Psychologické hledisko. Pro ně je měřítkem varianta, která při vyslovení formativu vytane posluchači na mysli jako první. Tento aspekt je důležitý jen tehdy, dá-li se předpokládat, že v komunikující společnosti je tato varianta stejně zakotvena. (2) Aktuálnost stojí nejblíže hledisku psychologickému, obě hlediska mohou být kongruentní, ale varianta realizovaná jako první nemusí být vždy aktuální, např. Kutte 1. Mönchskutte, 2. Anorak (lyžařská větrovka s kapucí), avšak může být na prvním místě ve významu Anorak. (3) Nejdůležitější je hledisko sémantických příznaků, protože polysémie se buduje na základě společných a diferencujících příznaků. Otázka homonymie a polysémie je v jednosvazkovém slovníku především otázkou způsobu členění.

VI. Gramatické údaje. V této části se uvádějí příklady gramatické charakteristiky hesla na jednotlivých slovních druzích.

VII. Charakteristiky hesel a podmínky užití. Proti WDG se charakteristiky modifikují: „dichterisch“ a „gehoben“ splývá v novém slovníku v „gehoben“, „normalsprachlich“ se neoznačuje, „umgangssprachlich“ je označeno „umg.“, „salopp-umgangssprachlich“ — v „sallop“, „vulgär“ se označuje jako „derb“. Při určování stylového zabarvení je zavedeno označení „papierdeutsch“, které má být chápáno jako pokyn, aby se výraz užíval co nejméně. Pro časovou charakteristiku jsou užita označení „veraltend“ (např. Kanonade, Kanappe), „historisch“ (např. Taler, Kaperschiff). Regionální určení je členěno do sedmi oblastí: „norddt.“ (sever NDR a sever NSR), „berlin.“ (prostor Berlín), „süddt.“ (jih NSR), ostmdt.“ (prostor Lužice, Saska, Durynska v NDR), „westmdt.“ (převážně Hessensko a Porýní), „österr.“ (Rakousko), „schweiz.“ (německá oblast Švýcarska). Z odborné slovní zásoby se uvádějí hesla, [79]která jsou zároveň součástí obecné slovní zásoby většiny uživatelů jazyka. Taková hesla jsou určena jako „fachsprachlich“, pokud se jich užívá ve více oborech, nebo jedním konkrétním oborem. V osmé kapitole jsou poznámky týkající se výslovnosti a v deváté, nejrozlehlejší části, jsou ukázky zpracování jednotlivých hesel.

Pohled do koncepce jednosvazkového slovníku současné němčiny ukazuje, že pojetí moderního slovníku současné němčiny středního typu se v podstatě shoduje s pojetím slovníku spisovné češtiny, který vyšel v tomto roce. Časové hledisko (výběr slov se zřetelem k posledním zhruba třem desítkám let, které v současnosti znamenají ve vývoji slovní zásoby jazyka víc než dříve delší časový úsek), úsporné zpracování hesel, nové hodnocení hesel z hlediska časového a z hlediska stylových rovin ap. se zřetelem k současnému stavu — to vše jsou momenty shodné, které bychom nalezli patrně i u moderních jednosvazkových slovníků jiných jazyků. V slovníku němčiny, kterou se hovoří v několika státech patřících do nesocialistické oblasti, jsou, jak nám koncepce ukázala, složitější poměry v oblasti hesel ideologicky vázaných; zde je třeba rozlišovat a přesněji charakterizovat oblast a význam užití než v slovníku jazyka, jehož oblast užití se kryje se společenským zřízením. Také členění ideologicky nevázané slovní zásoby podle oblasti užití je v slovníku německého jazyka náročnější.

Srovnáváme-li jednotlivosti mezi českým a německým slovníkem, vidíme, že německý slovník neuvádí údaje o původu slov, patrně proto, že jsou již uvedeny ve WDG, kdežto Slovník spisovné češtiny podá uživateli i tuto informaci. Proti německému slovníku přihlíží český slovník i k tomu, že uživatel potřebuje nejen výklad slov, ale pro snadnější porozumění textu, zejména publicistickému, i výklad obvyklých zkratek, které se v textech objevují stále častěji, a uvádí proto jejich seznam. Dále přináší také seznam užívaných rodných jmen a jmen zeměpisných s gramatickými a slovotvornými údaji. Doplňování výkladového slovníku podobnými přílohami je ovšem již věc druhotná a záleží také na tom, jak jsou takové okrajové složky jazyka zpracovány v samostatných publikacích.

Recenzovaná koncepce slovníku ukazuje podrobně promyšlený přístup k zpracování, který slibuje, že dílo, které má vyjít v roce 1983, bude splňovat maximálně požadavky kladené na moderní popis současné německé slovní zásoby.

Slovo a slovesnost, ročník 40 (1979), číslo 1, s. 77-79

Předchozí Jaroslav Hubáček: Konference o slangu

Následující Antonín Tejnor: Slovník slovanské lingvistické terminologie