Sémantika cizích slov

Miroslav Roudný

[Discussion]

(pdf)

Семантика слов иностранного происхождения / La sémantique des mots étrangers

Otázky sémantiky cizích slov zaujímají svým rozsahem daleko více látky, než kolik lze vyčerpat v této krátké stati. Nezbývá proto než se omezit jen na několik poznámek k tomuto tématu. Především je třeba položit důraz na jeden opomíjený aspekt této problematiky, že totiž „cizost“ tzv. cizích slov netkví jen v jejich formě, nýbrž i v jejich obsahu.[1]

V současné době např. v oblasti odborného názvosloví u nových úseků vědy a techniky přicházejí do naší jazykové oblasti nové termíny — jak známo — buď překládáním cizí odborné literatury, nebo s přejímáním nových zařízení z cizího prostředí do naší praxe. Můžeme to pozorovat zvl. v oblasti počítačů a též např. v oboru zemních strojů. Ale podobná situace vzniká i při přejímání módních pokrmů do naší kuchyně nebo módních prvků v oblékání, při dovozu nových druhů zboží, při přejímání některých nových pojmů v oboru populární hudby apod. Často ani sama cizost výrazu není dána jeho zvukovou stránkou, nýbrž právě obsahem. Takovým příkladem je název teleskopový tlumič. Zvuková stránka přídavného jména teleskopový není v rozporu se zvukovým charakterem českého jazyka, dokonce ně[53]která domácí slova v plném znění připomíná; ale protože se od těchto domácích slov liší významem, nabývá toto adjektivum rázu cizosti. Přispívá k tomu ovšem i slovotvorná stránka a příbuznost s jinými slovy řeckého původu (telegraf, mikroskop).

V některých případech je přejímáno cizí slovo pouze po stránce významové.

Tento případ nastal např. u hutnického názvu ocel. Původně se tímto slovem označoval ‚kalitelný železný kov na výrobu nástrojů a zbraní‘. Podle anglického odborného termínu steel má dnes náš odborný název ocel význam širší; označuje nejen kalitelnou ocel, nýbrž i ocel konstrukční, např. na výrobu hřebíků, drátů a měkkých plechů. Nahrazuje tím starší označení měkké nebo kujné železo. V souvislosti s tím se užívá též názvu ocelobeton místo železobeton.

Velmi běžné je, že se cizí slovo naopak nepřejímá v celém svém významu, nýbrž že jeho význam bývá v přejímajícím jazyce specifikován a zúžen. Tak je tomu např. u slov start, seance, karusel. Jde tedy o jakousi sémantickou adaptaci.

Jazykové bariéry mezi národy netkví jen v různosti jazykové formy, nýbrž i v různosti pojmů samých a jejich systémů. Např. pojmy čisté zlato a čistý líh mají z odborného hlediska v různých státech odlišný význam, protože odborná definice a příslušná státní norma udává jejich procentové složení různě v různých státech. Tím se stává, že při přejímání cizích odborných názvů dochází k nepřesnostem a v překladu k omylům. Název metr by nemohl být mezinárodní, kdyby nebylo mezinárodně definováno, jakou délkovou hodnotu označuje.

Mezinárodně organizované snahy (UNESCO, ISO) o vyjasnění pojmové nejednotnosti mezi národy se zaměřují např. na názvosloví systému barev, který se u různých národů v podrobnostech dosti liší. (Podobný problém naznačuje i snaha dosáhnout jednotného způsobu fonetického přepisu výslovnosti pomocí latinských písmen a z nich odvozených znaků. Jazyky užívající latinského písma vyslovují příslušné hlásky různě, i když většinou podobně; větší rozdílnosti jsou hlavně u písmen c, s, x, ch, th, a, e, i, u.)

Příliv cizích výrazů bývá většinou způsoben všeobecným rozšířením verbálního studia (zatím bez reálných zkušeností) nebo četby cizí literatury, ať již v originále, nebo v překladech, které z nedostatku jiného řešení použily výrazů jazyka originálu. V těchto případech přichází obsahové zvládnutí nových slov a názvů v celonárodním měřítku až dodatečně, později. Věcné zvládnutí nastane zavedením příslušných reálií do domácí praxe. Potom teprve dochází ke splynutí cizího prvku s domácí slovní zásobou a často zároveň k tvoření domácích synonym k cizím výrazům. Známé je vytlačení názvu autostráda slovem dálnice, užívání přídavného jména jaderný místo nukleární, nahrazení termínu Dieselův motor spojením vznětový motor. Splynutí cizích názvů s domácí slovní zásobou bývá též provázeno pravopisnou a morfologickou adaptací, která musí mít v pozadí domácí sémantická ustálení.

Na vývoj a osud přejatých slov mívá často vliv mimojazyková skutečnost. Názvy majolika a fajáns zdomácněly už dávno v české odborné slovní zásobě, takže nikdo nepomyslil na jejich nahrazení nějakým domácím synonymem. Změna však nastala tehdy, když se zjistilo, že výrobky takto pojmenované se pokládají za luxusní zboží a musí se z nich při vývozu do cizích států platit vysoké clo. Naše výrobky tohoto druhu pak dostaly název bělnina, aniž změnily kvalitu, ale snížení cla tím bylo dosaženo.

Slovo cizí svou formou má — jak známo — různé stupně integrace s domácí slovní zásobou: buď se už jeho cizí původ nepociťuje (škola, košile), nebo se pociťuje jen částečně (brýle, káva), anebo se pociťuje jasně, ale s vědomím, že slovo je pevnou součástí národní slovní zásoby (auto, televize), zvláště když není vhodná domácí náhrada. K těmto třem stupňům integrace přistupují další dvě skupiny tzv. citátových slov: první z nich je součástí lexika a je tvořena slovy v původní pravopisné podobě s cizí výslovností i přízvukem a s původní morfologií (qui pro quo, pro fu[54]turo ap.; náleží sem vlastně i celá biologická a lékařská nomenklatura latinská používaná „makarónsky“ v českém domácím kontextu) a druhá zahrnuje výrazy z cizích jazyků používané v českém kontextu příležitostně osobami těchto jazyků znalými jako citáty vůbec neumístěné v domácím lexiku. Tyto stupně integrace se projevují i v míře formální adaptace přejímaných výrazů v domácím jazykovém systému (výslovnost, přízvuk, pravopis, tvoření slov, tvarosloví, uplatnění v souslovích, vazby, stylistické zabarvení).

Jiná situace je u slov, kde je působením cizího jazyka ovlivněn jejich význam a která nás v této stati nejvíce zajímají. Také zde lze rozdělit takto vznikající slova do několika skupin:

(1.) Slova utvořená prostředky domácího jazyka při převzetí cizího pojmu. Nejčastěji to bývají odborné názvy z oblasti zeměpisu a biologie, které označují jevy a pojmy známé jen z cizího prostředí; zde bychom mohli uvést např. slova příliv, škrap, rejnok, klokan, pryž.

(2.) Slova vzniklá doslovným překladem (kalky): podstata (substance), parostroj (Dampfmaschine), královna matka (reine mère). Pokud je takový překlad spojen zároveň s metaforickým přenesením pojmenování paralelně v obou jazycích, hovoříme o sémantickém kalku (zapalovací svíčka — Zündkerze, koleno kouřovodu — Kniestück).

(3.) Slova, která sice nejsou formálně závislá na cizím jazyce, ale vznikla nově z domácích slovotvorných prostředků jako pojmenování přejatého významu (kopaná — football). Přejímání cizího významu se děje současně s přejímáním cizí skutečnosti a tím se tato skupina liší od skupiny první.

(4.) Slova, k nimž podle cizího vzoru přibyl nový význam (koníček — hobby-horse). Od sémantických kalků se liší tím, že nejde o metaforický vztah a od doslovného překladu (prostého kalku) se odlišují tím, že použité domácí slovo svým základním významem na nový význam nenavazuje.

Pronikání a zanikání cizích prvků v domácí slovní zásobě bývá ovlivněno i tím, do jaké míry je rozšířena znalost cizího jazyka, z něhož se slova přejímají, mezi příslušníky přejímajícího jazyka (ovšem též v závislosti na jejich znalostech mimojazykové skutečnosti a kulturního prostředí národa, od něhož se přejímá). Cizí prvky se začleňují do domácí slovní zásoby, je-li k tomu příznivá situace, když mimojazykové vlivy, změny ve způsobu života a myšlení i v hospodářské a výrobní praxi vytvářejí potřebu těchto cizích prvků v domácích jazykových projevech využívat a přebírat tak s formálně cizími prvky i cizí myšlenky a pojmy.

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 1, pp. 52-54

Previous Libuše Kroupová: Vztah významu gramatického a lexikálního u předložek

Next Běla Poštolková: K specifičnosti významu termínů