Za Václavem Křístkem

Miroslav Komárek

[Kronika]

(pdf)

За Вацлавом Кржистком / Hommage à Václav Křístek défunt

9. září 1979 zemřel ve věku 61 let Václav Křístek, profesor českého jazyka na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Odešel v něm vysokoškolský učitel a vědecký pracovník, který zvláště v posledních letech zastával v české jazykovědě a zejména v bohemistice řadu odpovědných vědeckých a organizačních funkcí. Byl mimo jiné vedoucím katedry českého jazyka na filozofické fakultě Karlovy univerzity, členem jazykovědného kolegia ČSAV, hlavním redaktorem Staročeského slovníku, členem redakční rady časopisu Naše řeč, předsedou pravopisné komise ČSAV, předsedou bilaterální bohemistické a slovakistické komise ministerstev školství ČSSR a NDR, předsedou komise českého ministerstva školství pro lektoráty češtiny v zahraničí atd.

Na zaměření vědecké práce V. Křístka měli vliv jednak jeho vysokoškolští učitelé, zejména Fr. Trávníček, jednak jeho původ — pocházel totiž ze staré hornické rodiny na Ostravsku. Vliv metody a zájmů Fr. Trávníčka je patrný již v Křístkových studiích o jazyce K. M. Čapka-Choda (jednou z nich Křístek poprvé vstoupil r. 1950 na stránky našeho časopisu), o jazyce Julia Fučíka a o jazyce českého revolučního tisku, a také v jeho nejstarší stati o hovorovém jazyce ostravském (vyšla r. 1948 ve sborníku k šedesátinám Fr. Trávníčka a Fr. Wollmana).

Příklad druhého jeho významného učitele — B. Havránka — se v Křístkových pracích výrazněji projevuje až později — posílen také spoluprací s J. Běličem, který měl na Křístka vliv již v letech jeho olomouckého působení před r. 1960 a pak na filozofické fakultě pražské. Křístek se v sedmdesátých letech věnuje tématům, která jsou charakteristická právě pro Havránka a Běliče: jazyku národního obrození, zvl. jazyku J. Jungmanna (Slovo a slovesnost a Naše řeč, 1973), otázkám periodizace českého jazykového vývoje (Slovo a slovesnost, 1976), problémům jazykové kultury atd.

Nejdůležitějším a nejpřínosnějším úsekem Křístkova díla jsou jeho studie o hornické mluvě na Ostravsku, zvláště jeho knižní monografie Ostravská hornická mluva (1956). Předpokladem úspěchu byla mu zde konkrétní znalost pracovních podmínek v ostravském hornictví, dokonalé ovládání nářečí, na jehož základě se formuje ostravská hornická mluva, a také důvěrná znalost společenského prostředí a hornického pohledu na svět. Není nadsázka, řekneme-li, že Křístek popisoval mluvu horníků jako jeden z nich. A právě v tom vidíme nejvíce inspirativní stránku Křístkova odkazu.

Křístek ve všech svých pracích usiloval o marxistický přístup k jazyku a jazykové praxi. Bylo to pro něho zcela samozřejmé i proto, že se nikdy nepřestal cítit jako syn dělníka, syn dělnické třídy. Proto se po celý svůj život angažoval pro socialismus a jako uvědomělý člen KSČ neodmítal ani velmi náročné úkoly politické (byl několik let náměstkem ministra školství, pak velvyslancem ČSSR v Číně aj.). I tímto svým aktivním poměrem k potřebám socialistické společnosti je Václav Křístek příkladem.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 1, s. 78

Předchozí Radoslav Večerka: K šedesátinám Arnošta Lamprechta

Následující Světla Čmejrková: Sovětská práce o překladu a aktuálním členění výpovědi