Sovětská práce o překladu a aktuálním členění výpovědi

Světla Čmejrková

[Kronika]

(pdf)

Советская работа о переводе и о актуальном членении предложения / Un ouvrage soviétique sur la traduction et la perspective fonctionnelle de l’énoncé

Konfrontační studium aktuálního členění výpovědi v jazycích s volným i pevným slovosledem má v československé lingvistice významnou tradici, na jejímž počátku stojí Mathesiovy objevné myšlenky o vztahu aktuálního a gramatického členění v češtině a angličtině, dále rozvíjené našimi lingvisty. Na výsledky tohoto studia navazuje práce sovětské autorky [79]L. A. Čerňachovské Překlad a významová struktura,[1] věnovaná překladovému aspektu dvojího členění výpovědi v ruštině a angličtině. Cílem práce je ukázat, jak zřetel k aktuálnímu členění výpovědi podmiňuje při překladu z ruštiny do angličtiny gramatické transformace větné struktury.

Vlastní koncepci aktuálního členění formuluje autorka v první části práce převážně s ohledem na ruský psaný text. Aktuální — v terminologii práce významové (smyslovoje) — členění chápe autorka v rámci dvourovinového přístupu k výpovědi jako projev významové struktury, autonomní vůči struktuře gramatické. V pojetí významové struktury jako sémantických vztahů významových komponentů výpovědi rozmístěných podle stupně komunikačního zatížení (KZ) vychází autorka z Firbasovy teorie funkční větné perspektivy.[2] Její pojem stupně KZ koresponduje s Firbasovým pojmem stupně komunikačního dynamismu, tj. míry, jíž prvek přispívá k rozvíjení sdělení. Zdá se, že autorka v širším měřítku uvažuje o signalizaci stupně KZ lexikálním významem slova, formuluje hypotézu o nepřímé úměře mezi významovým rozsahem slova před vstupem do kontextu a jeho sémanticko-kontextovou hodnotou jako faktorem KZ (autorčiny dílčí závěry týkající se rozdílů mezi zájmennou a substantivní sémantikou i rozdílů uvnitř slovesné sémantiky odpovídají zjištěním některých našich lingvistů). S teorií funkční větné perspektivy spojuje autorčinu koncepci předpoklad přechodného článku mezi tématem a rématem výpovědi, a konečně i pojetí tématu výpovědi, při jehož vymezení dochází Čerňachovská podobně jako u nás Daneš[3] aj. k rozlišení tří kritérií. Kritérium minimálního stupně KZ váže autorka na kritérium tématu jako východiska sdělení, jež může být jak známé, tak nové. Kritérium známosti — novosti východiska se uplatňuje v autorčině klasifikaci výpovědí na dirémy, v nichž tematický komponent označuje známý předmět sdělení, a monorémy, v nichž tematický komponent uvádí nový předmět sdělení. Rozlišení dirém a monorém je v autorčině koncepci důležitým momentem, předznamenávajícím zároveň protiklad dvou typů rusko-anglických překladových transformací.

Zákonitost v rozmístění významových komponentů výpovědi podle stupně KZ, tzv. sémantický slovosled, považuje Čerňachovská za stálý výrazový prostředek významové struktury výpovědi. Úloha intonace, již autorka považuje za druhý výrazový prostředek významové struktury, otázka vzájemného poměru těchto dvou prostředků (srov. např. Adamcovo pojetí slovosledně intonačních variant aktuálního členění výpovědi[4]) ustupuje v práci do pozadí. Za stálý formální příznak aktuálního členění v ruském psaném textu považuje Čerňachovská rozmístění významových komponentů podle vzrůstajícího KZ, tj. vzestupný sémantický slovosled.

V druhé části práce autorka aplikuje tezi o sémantickém slovosledu jako strukturním komponentu výpovědi na analýzu anglického textu. Polemizuje s názorem, že pro angličtinu není v důsledku pevného syntaktického slovosledu typický vzestupný sémantický slovosled. (V novinovém textu, který autorka sledovala, se uplatnil v 94 % případů.) Rozvíjí Mathesiovu a Firbasovu myšlenku, že rozpor mezi gramatickým a významovým členěním se jazyk snaží překlenout syntaktickým ztvárněním významových komponentů: tematická skupina bývá v anglické výpovědi nejčastěji vyjádřena podmětem, jehož základní pozicí ve větě je pozice počáteční, réma je vyjádřeno tím větným členem, jehož koncová pozice je odůvodněna gramaticky (předmět, příslovečné určení, jmenná část přísudku). Dokazuje, že i v angličtině je vzestupný sémantický slovosled základním prostředkem vyjádření významové struktury výpovědi, je ovšem spjat se syntaktickým ztvárněním jejích komponentů (na rozdíl od ruštiny, v níž je syntaktické ztvárnění komponentů významové struktury, rozmístěných podle pravidel sémantického slovosledu, relativně volné).

Čerňachovská ovšem přihlíží i k dalším výrazovým prostředkům aktuálního členění v angličtině, mezi nimiž zdůrazňuje rematizu[80]jící úlohu délky rytmické skupiny, na druhé straně poněkud zpochybňuje úlohu určitého a neurčitého členu (např. neurčitý člen signalizuje novost, nikoli však ještě rematičnost podmětu). Pokouší se stanovit součinnost faktorů podmiňujících tematičnost či rematičnost anglického podmětu nesoucího novou intonaci (tematičnost - rematičnost predikátu, aktivní - pasívní konstrukce, přítomnost - nepřítomnost vedlejšího větného členu s velkým stupněm KZ, délka rytmické skupiny apod.).

V třetí, nejobsáhlejší části práce autorka na překladu různých typů vět z ruského publicistického textu do angličtiny ověřuje svou hypotézu, že zachovat aktuální členění znamená ve většině případů zachovat v překladu sémantický slovosled, tedy pozice významových komponentů ve výpovědi. Syntaktická podoba významových komponentů přitom zůstává buď stejná (je-li např. téma ruské věty vyjádřeno podmětem), nebo se mění podle potřeb anglické gramatiky (je-li téma ruské věty vyjádřeno vedlejším větným členem: Svojimi projektami /on/ predvoschiščal / nastuplenije kosmičeskoj ery. His projects / anticipated / the approach of the space age). Strukturní transformace, jimiž se v angličtině dosahuje souladu mezi sémantickým a gramatickým slovosledem, zobecňuje autorka do několika přehledných modelů. Její hypotéza o zachování vzestupného sémantického slovosledu se potvrzuje překladem všech typů ruských dirém, vymyká se jí jen překlad rušivé monorémy s rematickým podmětem na konci (Sochranilas’ / interesnejšaja zapis’ Lisickogo, / datirovannaja 1911 godom. A highly interesting note of his / written in 1911 / has been preserved). Porušení vzestupného sémantického slovosledu se pak v angličtině kompenzuje prostředky dodatečné rematizace (neurčitý člen, délka rytmické skupiny, pasívní konstrukce).

K modelům překladu ruských dirém a monorém, v nichž se uplatňuje vzestupný sémantický slovosled, autorka připojuje model překladu přechodného typu, dvouvrcholové výpovědi s rematickým vrcholem na počátku a na konci: Naiboleje bystrymi tempami / rasťot u nas / potreblenije energii sel’skim chozjajstvom. Na překladu tohoto typu výpovědi demonstruje (There have been / big developments / in the application of electricity in agriculture), že angličtina dodržuje princip vzestupného sémantického slovosledu ještě důsledněji než ruština.

Překladový aspekt umožnil autorce ukázat rozmanitost prostředků, jimiž se dosahuje ekvivalence v aktuálním členění ruské a anglické výpovědi. Kritérium vzrůstajícího komunikačního zatížení, jež si při posuzování této ekvivalence vytkla, jí umožnilo proniknout k zákonitosti řady překladatelských transformací a shrnout je do několika modelů. Platnost těchto zákonitostí rozšiřuje autorka v závěru práce i na větší výpovědní celky. Také v tom spočívá významný přínos této práce.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 1, s. 78-80

Předchozí Miroslav Komárek: Za Václavem Křístkem

Následující Ján Horecký: Invariantný význam odvodených slov