Antologie Vinogradovových příspěvků k dějinám ruské a sovětské jazykovědy

Jiří Nekvapil

[Kronika]

(pdf)

Антология работ В. В. Виноградова по истории русского и советского языкознания / Une anthologie des contributions de Vinogradov à l’histoire de la linguistique russe et soviétique

Dobrá orientace v historii příslušného vědního oboru je pro badatele samozřejmým předpokladem. Tomuto požadavku se vychází vstříc vydáváním různých sborníků, průvodců a antologií,[1] často nestejného charakteru i úrovně. Chceme tu upozornit na sovětskou publikaci tohoto druhu.[2]

Zvláštností této příručky je, že je sestavena z prací pouze jednoho autora; to má samozřejmě své přednosti, ale i svá omezení. Těm čelil pořadatel knihy J. A. Belčikov mimo jiné tím, že na začátek antologie zařadil rozsáhlou studii J. Rožděstvenského „O pracích akademika Vinogradova z historie ruské jazykovědy“. Ve studii se poukazuje i na Vinogradovovo místo v sovětské lingvistice a na národní a evropský vědecký kontext, v němž jeho názory vznikaly. Tím je čtenář uveden do četby vlastní antologie.

Vinogradovovy práce Belčikov utřídil do pěti tematických oddílů: První — centrální — je věnován gramatickým teoriím. Zde je v devíti statích postupně kriticky hodnocena vědecká činnost M. V. Lomonosova, A. Ch. Vostokova, F. I. Buslajeva, A. A. Potebni, D. N. Ovsjaniko-Kulikovského, Baudouina de Courtenay, A. A. Šachmatova, A. M. Peškovského a L. V. Ščerby. — Do druhého oddílu jsou zařazeny stati věnované studiu lexikologie a sémaziologie. Čtenář se tu seznámí s názory A. A. Potebni, N. G. Černyševského, M. M. Pokrovského a V. I. Černyševa. — V třetím oddíle nacházíme stati týkající se stylistiky a kultury ruského jazyka. Po studii o činnosti M. V. Lomonosova (v této oblasti) následují práce, které se časově vztahují už k období existence SSSR. Kromě souhrnného pohledu na studium jazyka umělecké literatury jsou tu partie o G. O. Vinokurovi a A. I. Jefimovovi. — Čtvrtý oddíl je úzce spjat s oddílem předcházejícím. Je věnován studiu rozvoje ruského spisovného jazyka. Čtenář tu najde informace hlavně o názorech A. A. Šachmatova a B. A. Larina. — Do posledního — pátého — oddílu byla zařazena rozsáhlá syntetická studie „Ruská věda o ruském spisovném jazyce“, která je jakýmsi résumé celé antologie, a článek „V. I. Lenin a rozvoj sovětské filologie“.

Podívejme se nyní na to, o jaké zdroje se antologie opírá a pro koho může být přínosem. Do antologie jsou pojaty jednak části Vinogradovových publikací knižních,[3] jednak řada předmluv k výborům z díla různých lingvistů, jsou tu přetištěny i časopisecké články a práce sborníkové; to jistě přidalo recenzované antologii na závažnosti. Koncepce antologie má však na zřeteli především lingvistu začínajícího: stati jsou mnohdy upravovány (kráceny), speciálnější partie vypouštěny, někdy se přetiskují přímo fragmenty. Je třeba ovšem ocenit, že úpravy jsou zřetelně vyznačeny, ať už přímo v textu, nebo v komentářích, které doprovázejí každou stať. Přehlednosti prospívá i obsáhlý jmenný rejstřík, který antologii uzavírá.

Největší přínos knihy lze spatřovat v tom, že umožňuje zájemcům, zvláště pak nerusis[252]tům, udělat si relativně celistvý obraz o vývoji ruské a sovětské jazykovědy. Není také nezajímavé zjistit, co je dnes v SSSR z Vinogradovova odkazu považováno za živé a aktuální. Konečně nám kniha připomíná, že dějiny naší jazykovědy stále čekají na své zpracovatele.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 3, s. 251-252

Předchozí Emanuel Michálek: Sovětská práce o směrech v soudobé jazykovědě

Následující Běla Poštolková: Slovenský výkladový slovník jazykovědné terminologie