dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Slovenský výkladový slovník jazykovědné terminologie

Běla Poštolková

[Kronika]

(pdf)

Словацкий толковый словарь лингвистической терминологии / Le dictionnaire explicatif slovaque de la terminologie linguistique

Slovník jazykovedných termínov od J. Horeckého a A. Rácové (vyd. SPN v Bratislavě 1979, 203 s.) je prvním výkladovým slovníkem jazykovědné terminologie u nás. Dosud byly k dispozici jen soubory systematicky uspořádaných termínů bez výkladů, totiž starší Základná jazykovedná terminológia (Bratislava 1952) a nový dvoudílný Slovník slovanské lingvistické terminologie (dále SSLT) (Praha 1977 a 1979, srov. rec. J. Filipce v SaS 40, 1979, 315—321).

Do nevelkého stránkového rozsahu slovníku se autorům podařilo umístit 1530 heslových slov, což vzhledem k tomu, že některá z nich jsou polysémní, představuje celkem 1548 termínů. Podle úvodního slova autorů byl výběr zaměřen na všechny středoškolské termíny a na některé všeobecné termíny vyskytující se zejména ve vysokoškolských učebnicích. Autoři sem dále zařadili i některé termíny z historické a současné teoretické jazykovědy. Naproti tomu se rozhodli právem vynechat z fonetiky názvy mluvních orgánů a názvy figur a tropů z učebnic stylistiky a rétoriky. Ve výkladech i v příkladech se opírají o učebnice středoškolské a vysokoškolské. Za cíl výkladů jednotlivých názvů si autoři nekladou encyklopedické poučení o významu termínů, nýbrž především identifikaci termínů. Definice (či spíše identifikační charakteristiky) označují jako stručné; jen výjimečně jsou obšírnější (u všeobecně důležitých termínů).

Nahlédnutím do slovníku zjistíme, že hesla jsou přece jen definována a dokládána diferencovaněji, než autoři v úvodu připouštějí. Nalezneme zde zhruba tři typy heslového zpracování.

1. Stručná hesla obsahují krátký výklad, popř. exemplifikaci (např. systém ‚inventár prvkov spätých istými vzťahmi‘ nebo idiomatizmus ‚ustálený výraz príznačný pre daný jazyk: robiť si psinu z niečoho‘). Tento výkladový rozsah mají např. termíny priezvisko, dvojtvar, príslovka času a některá hesla týkající se neslovanských jazyků (adesív, elatív 2).

2. Hesla „středního rozsahu“ obsahují vedle jednověté definice i další utřídění (např. k heslu filológia je připojen výčet oborů, které do této disciplíny patří) nebo názorně vybrané doplňující příklady (u hesel gramatický zápor nebo alomorféma). Tam, kde jde o historické jevy, bývají uváděny i příklady z příslušného jazyka (u hesla ablatív a absolútny ablatív z latiny, u aoristu ze staroslověnštiny a řečtiny).

3. „Obšírnější“ jsou zejména hesla obecného rázu, složitější nebo novější pojmy-termíny. Tento typ hesel obsahuje výklad, popř. i klasifikaci (např. u hesla jazykové univerzálie: „delia sa podľa predmetu na fonologické, gramatické a sémantické, podľa formy na elementárne a implikačné, podľa tvrdenia na absolútne a štatistické, deduktívne a induktívne“) nebo zhodnocení daného termínu (např. u hesla bilaterálna teória znaku: „Prejavuje sa tu dialektická jednota formy a obsahu predovšetkým v tom, že ide o nezávislosť označujúceho (materiálneho) od označovaného, ale aj o ich nerozlučné spojenie“). Jednotlivé části hesel (výklad, třídění, příklady, hodnocení) se oddělují středníkem nebo jsou uváděny v samostatných souvislých větách.

Slovník pracuje též se synonymy; uvádí je v pořadí podle frekvence užívání, tj. na prvním místě termín běžnější. Způsob označování synonym je prostý: uvádějí se znakem rovnosti. Bývá jich někdy i více než dvě, např. slovný základ = slovotvorný základ = odvozovací základ = derivačný základ. V abecedním pořadí slovníku jsou však i méně běžná synonyma zařazena na svém příslušném místě s odkazovací poznámkou p. (= pozri). Např. u hesla rekcia najdeme: p. väzba. Záhlaví tohoto hesla pak zní väzba = rekcia; pod ním následuje výklad. Vedle toho se vyskytuje v textu slovníku jen jediná další zkratka por. (= porovnaj), která odkazuje k tomu výkladovému heslu, v jehož rámci se daný termín vykládá. Např. u hesla bodkočiarka je por. interpunkčné znamienko. Zde nalezneme obecný výklad o interpunkčních znaménkách, ale také výčet všech znamének s jejich grafickými znaky včetně středníku. Tato úspornost v symbolech a zkratkách je nesporným kladem slovníku, zejm. pro školní účely.

[253]Materiál učebnic, z kterého slovník vychází, určuje také do jisté míry množství a druhy termínů z jednotlivých jazykovědných disciplín. Nejbohatěji je zastoupena morfologie. Podrobně jsou např. zachyceny a diferencovány pojmenování pádů a jednotlivé slovnědruhové kategorie. Zhruba stejný rozsah navzájem mají názvy ze syntaxe, fonetiky s fonologií, z tvoření slov, lexikologie s lexikografií a ze stylistiky. Spíše okrajově (jen některými základními termíny) je charakterizována terminologie dialektologická, onomastická, ortografická, dále termíny týkající se jazykové kultury a vývoje jazyka. Značnou pozornost věnuje slovník základním pojmům z obecné jazykovědy (a tím také zdůrazňuje jejich důležitost pro mladého uživatele). Jsou to např. hesla jazyk, jazykový znak, jazyková rovina, dále typy jazyků a nejdůležitější lingvistické směry. Termíny nových lingvistických směrů, metod a škol, např. z matematické lingvistiky, a to algebraické i statistické (kvantitativní), dále gramatiky generativní, transformační, ze strojového překladu aj., se zachycují ve výběru.

Při srovnání s SSLT je vidět, že se autoři snažili přihlížet k znění i k výběru hesel tohoto slovníku. Neuvedli již např. termíny článkovanie a subjektové sloveso, které SSLT považuje za nevhodné, zařadili názvy čisto zvratné sloveso a prézentný (prítomný) kmeň nebo mají doporučovaný termín alespoň na prvním místě (súvetie = zložená veta). Jen u některých termínů vycházejí z praxe a proti navrhovanému znění SSLT vidovo nepárové sloveso a diferenčný slovník uvádějí jednovidové sloveso a diferenciálny slovník. Spojení diferenciálny slovník jako lingvistickému termínu dává ovšem přednost i Slovník slovenského jazyka (1. díl, Bratislava 1959).

Vzhledem k zaměření na školní učebnice obsahuje slovník i výklady hesel, jako jsou např. zákon otvorenosti slabík, vsúvanie samohlások, pásmo postáv, klasická filológia, nepriamo opytovacia veta, členská spojka aj.

Předností Slovníku jazykovedných termínov je přehledné uspořádání výkladové části a jasné a srozumitelné formulace. Důraz na podrobnější zpracování hesel z obecné jazykovědy je třeba ocenit stejně jako pečlivě uvážený výběr termínů souvisících s novými lingvistickými směry a metodami. Slovník bude dobře sloužit nejen při vysokoškolském studiu, ale i při práci lingvistické.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 3, s. 252-253

Předchozí Jiří Nekvapil: Antologie Vinogradovových příspěvků k dějinám ruské a sovětské jazykovědy

Následující Ludmila Uhlířová: Text — jazyk — poetika