Jazykovědná příručka pro polonisty

Alena Macurová, Józef Pyzik

[Kronika]

(pdf)

Языковедческое пособие для полонистов / Un manuel linguistique pour les polonistes

V r. 1974 začalo polské nakladatelství Ossolineum vydávat pod řízením J. Sławińského ediční řadu Vademecum polonisty. Edice má seznamovat vymezený okruh čtenářů (studenty polonistiky, středoškolské učitele polštiny, mladé vědecké a kulturní pracovníky) s nejrůznějšími oblastmi humanitních věd, zejména s historií a teorií literatury, metodologií, tzv. pomocnými vědami humanitními a v neposlední řadě také s lingvistikou. Informace, jež edice zprostředkovává, bývají často předkládány čtenáři formou encyklopedického, slovníkového zpracování; ta umožňuje snazší orientaci v (často obšírných) faktografických komplexech a sama svou povahou vyžaduje stručné a výstižné pojednání o dané problematice.

V podstatě encyklopedickou povahu má [256]také jedna z posledních publikací edice, Przewodnik po językoznawstwie polskim.[1]

Informuje přitom nejen o pracích polských autorů o polštině, ale o všech pracích, jež se problematiky polského jazyka týkají, a také o pracích obecně lingvistických, pokud jsou s problematikou polštiny nějakým způsobem spjaté.

Tematicky je publikace tedy značně široce zaměřena; její věcné rozvržení spolu s kompozicí však širokou tematiku rozčleňuje takovým způsobem, že orientace v rozsáhlém materiálu je poměrně snadná. V jednom ze dvou základních oddílů, oddílu — mohli bychom říci — výkladovém, jsou probrány základní práce z jednotlivých lingvistických oborů (obecná jazykověda, současná polština, historická polština, kontakty polštiny s jinými jazyky, také s češtinou, jazyk velkých polských spisovatelů, dialektologie, slangy, dětská mluva — afázie, lexikologie — lexikografie — frazeologie, stylistika, jazyková kultura, onomastika) a také základní příručky bibliografické, časopisecké apod. Přitom je výklad orientován na postižení základních vývojových tendencí jednotlivých oborů (a souvislostí mezioborových) a na specifikaci kvalitativně nejdůležitějších prací. Výkladová struktura jednotlivých oddílů je v podstatě analogická (předmět a oblast bádání, krátký historický přehled, směry a stav bádání, nejdůležitější práce z oboru).

I když výkladová část publikace je bezesporu důležitá, hlavní přínos Przewodniku spočívá v obsáhlé bibliografii (zhruba 2600 titulů) uspořádané podle jednotlivých lingvistických oborů a zpracovávající období od r. 1919 do r. 1970 (zahrnuty jsou i důležité práce, jež vyšly v období 1970—1974). Do bibliografie byly zařazeny ty lingvistické práce, jejichž věcný nebo metodologický přínos je z hlediska vývoje dané vědní disciplíny nesporný[2] (tzv. materiálové práce byly z bibliografického zpracování vyloučeny).

Úroveň zpracování příručky je takového rázu, že bibliografické údaje i základní faktografie o jednotlivých vědních oborech slouží dobře i lingvistovi odborníkovi. Przewodnik po językoznawstwie polskim se tak ústrojně zařazuje do edice Vademecum polonisty,[3] která jako celek svědčí o tom, že polské humanitní vědy dospěly do období, v němž pociťují potřebu syntetizovat, resp. systematizovat své vědní poznatky a seznamovat s nimi nejen veřejnost úzce odbornou.[4]

Příručka podobného typu by jistě dobře posloužila i u nás.

Slovo a slovesnost, ročník 40 (1979), číslo 3, s. 255-256

Předchozí Marta Martonová: Nové sovietske monografie o otázkach terminológie

Následující František Daneš: O identifikaci známé (kontextově zapojené) informace v textu