Bulharský sborník o lexikologicko-lexikografických otázkách

Běla Poštolková

[Chronicles]

(pdf)

Болгарский сборник о лексикологико-лексикографических вопросах / Un recueil bulgare consacré aux problèmes de la lexicologie et lexicographie

V listopadu r. 1976 se konalo v bulharské Varně druhé pracovní zasedání lexikologicko-lexikografické komise při Mezinárodním komitétu slavistů. Předneseno bylo 35 referátů a sdělení a 38 diskusních příspěvků. Zasedání organizovala za Ústav bulharského jazyka Bulharské akademie věd K. Čolakovová.

Po třech letech vyšel sborník Săpostavitelno izučavane na častnite leksikalni sistemi na slavjanskite ezici v sinchronija i diachronija (Sofija 1979, 216 s.) obsahující příspěvky přednesené na tomto zasedání. Vydání připravila bulharská strana — K. Čolakovová jako odpovědná redaktorka a E. Pernišková jako sekretářka. Příspěvky jsou řazeny v sledu, v jakém byly předneseny, a uchovávají původní znění. Referáty, které již byly publikovány jinde, jsou zde uveřejněny ve formě résumé. Diskusní příspěvky otištěny nejsou. Kromě přednesených referátů obsahuje sborník krátký redakční úvod shrnující tematiku a závěrečný protokol týkající se hodnocení druhého pracovního zasedání, dalšího programu a organizačních změn.

Hlavní téma zasedání „Dílčí lexikální systémy v slovanských jazycích z hlediska synchronie a diachronie“ je rozděleno do tří tematických skupin: (1.) teoretické a metodologické otázky slovanské lexikologie a lexikografie, (2.) otázky frazeologie, (3.) otázky současné lexikografie. Obsahově nejrozmanitější a nejrozsáhlejší je první tematický okruh.

(1.) Úvod tvoří teoreticky podnětný referát J. Filipce zaměřený k výstavbě lexikologie jako lingvistického úseku a k její vnitřní diferenciaci. Ukazuje se v něm, že lexikální jednotky a jazykové roviny je třeba hodnotit ve vztahu k jazykové typologii. Mezi pěti základními jazykovými rovinami (jejichž upravené stratifikační schéma je v referátu obsaženo) tvoří ovšem slovní zásoba rovinu základní a lexikální jednotka (slovo) má v systému jazykových rovin postavení centrální. Je předveden a vysvětlen možný model lexikálního znaku a jeho vztahů. Výrazová a významová souvislost lexikální jednotky se všemi jazykovými rovi[347]nami vede k požadavku jejího mnohoaspektového popisu. Vedle lexikálně sémantické analýzy zdůrazňuje autor také onomaziologickou syntézu. Synchronní lexikologii navrhuje dělit na paradigmatickou (tj. na lexikální sémantiku, onomaziologii, slovotvornou část, frazeologii, konfrontaci dílčích systémů) a na syntagmatickou (tj. kombinační).

Důležitou teoretickou otázkou, tj. které jazykové faktory podmiňují polysémii lexikálních jednotek, se zabývá K. Čolakovová. Rozlišuje při tom faktory morfologické (kategorie determinace a generalizace, číslo, rozsah paradigmatu a vid), syntaktické (v podstatě valenční strukturu a vazby) a lexikální (kontextovou spojitelnost). Za specifického činitele považuje defrazeologizaci, tj. rozpad frazeologické jednotky a její zkrácení na prvek základního významu.

Systémovosti slovní zásoby slovanských jazyků je věnováno několik referátů. — Teoretickou problematiku shrnuje v první části svého příspěvku o metodologických otázkách rekonstrukce mikrosystému v plánu konfrontačním V. Blanár. Soustřeďuje se zejména na elementární lexikálně sémantické soubory nemotivovaných slov. V komplexní analýze při rekonstrukci mikrosystému požaduje, aby se přihlíželo ke třem aspektům: k analýze mikrosystému zpracovávaného období, k srovnání s novějším materiálem a ke konfrontaci se sousedními (zvl. příbuznými) jazyky. Svou propracovanou metodu lexikálně sémantické rekonstrukce pro synchronii a diachronii dokumentuje na vztazích antonymních myšlenkových obsahů pojmového pole dobrý-zlý člověk v slovenštině a v některých západoslovanských jazycích. — O lexikální struktuře staré polabštiny pojednává ve svém referátě R. Olesch (NSR). Uvádí jednak slova původní (elementární, vztahující se k člověku a jeho činnosti), jednak slova přejatá (zejm. ze střední dolní němčiny) a četné kalky. — O pojetí lexikálního systému na materiále rodinné terminologie (pokrevní i vzniklé sňatkem) referuje M. Szymczak (PLR). Tato terminologie vyniká propracovaností vztahů, má relativní a korelativní charakter. Proto lze při její analýze, a to jak vztahů prostých (např. otec-syn, muž-žena), tak vztahů kombinovaných (např. synovec-teta), maximálně využít relačních pojmů. Autor vychází zejm. z pojetí Ł. A. Kałužného a E. F. Skorochod’ka.[1] Na třech skupinách vybraných příkladů z polštiny pak dokumentuje systémový charakter rodinné terminologie v synchronním aspektu, ale také systémový charakter sémanticko-lexikálních změn. — Systémovostí při obohacování bulharské slovní zásoby se zabývají K. Babov (ze sofijské univerzity), který podrobně rozebral typy přejímaných rusismů, a v oblasti tvoření slov M. Lilov. — Německé lexikální kalky v systému hornolužické slovní zásoby a v tvoření slov hodnotí H. Schuster-Šewc (NDR). Podává definici kalku a ukazuje, že se při kalkování přejímají slovotvorné modely nebo (řidč.) významy. Rozlišuje a bohatým materiálem dokládá osm typů kalků.

Otázce druhů slov je věnována řada referátů bulharských účastníků. Významný je konfrontačně zaměřený příspěvek S. Spasovové-Michajlovové týkající se sémantických a funkčních zvláštností předložkového systému. Autorka rozlišuje vlastní (invariantní) význam předložky (jako jazykovou abstrakci) a lexikální význam (jako realizaci v projevu). Na popis předložek aplikuje Andrejčinovo[2] rozlišení statických a finálních (dynamických) funkcí sloves. V tomto tematickém okruhu dále E. Pernišková rozebírá metonymicky motivovanou polysémii substantiv a adjektiv v bulharštině a v ruštině, B. Nikolaev vymezuje pojetí numerativů, V. Murdarov charakterizuje temporální významy některých deverbativních substantiv a A. S. Popovová podává sémantickou charakteristikou bulharské částice da.

Tvoření slov v bulharštině se týkají příspěvky J. Baltovové (analýza činitelských substantiv), T. Balkanského (typologie slovotvorných homonym), F. Georgijevové (slovotvorné procesy terminologických adjektiv), M. Čorolejevové (charakteristika iniciálových zkratek) a L. Jordanovové (pojmenování z obchodních značek).

(2.) Problematika frazeologie se probírá v konfrontačním plánu. K. Ničevová, jedna z autorek frazeologického slovníku,[3] charakterizuje ve svém příspěvku jednojazyčné a dvojjazyčné slovanské frazeologické slovníky. Upozorňuje na sémantickou, pragmatickou a stylistickou specifičnost frazeologických variant, na problémy při překladech obrazných frazeologismů apod. — Dvojice autorů S. Raděvová a J. Majchrovski (oba ze sofijské univerzity) referují o frazeologismech obsahujících jako jeden komponent pojmenování lidského těla. Jejich práce vychází z polsko-bulharského materiálu. — V. Kjuvlijevová-Mišajkovová se ve svém sdělení zabývá frazeologickými ekvivalenty bulharskými a slovenskými. Upozorňuje zejm. na to, že konfrontovat lze jen frazeologické ekvivalenty prokázané. — Ch. Pantělejevová a M. Lakovová předvádějí na bulharsko-ruském materiálu typ slovesně jmenných spojení, který lze považovat za přechodný jev mezi volným spojením slov a frazeologismem.

(3.) Referáty zabývající se otázkami současné lexikografie jsou tematicky velmi rozmanité. — Příspěvek Š. Peciara vychází z práce na Česko-slovenském slovníku a je za[348]měřen k výběru slov a problematice vhodných ekvivalentů. Zdůrazňuje se v něm požadavek, aby se při náročnějších překladových slovnících zachycovaly i shody (např. v základním slovním fondu, v slovech cizího původu, ve frazeologii, stejně jako při exemplifikaci). — O připravovaném synonymickém slovníku spisovného bulharského jazyka referují M. Dimitrovová a A. Spasovová. Jde o výkladový slovník, který je založen na materiálu z děl význačných spisovatelů a má přispět k správnému užívání spisovné bulharštiny. — Pojetí historické a etymologické lexikografie je věnován příspěvek O. N. Trubačova (SSSR). Zdůrazňuje se v něm, že historii slova je třeba chápat jako jeho úplný smyslový a formální vývoj, tedy nikoli jen jako období jeho písemné dokumentace. Autor odmítá redukci etymologie na historii písemnou. Historické lexikografii doporučuje reálnější a střízlivější pohled. — Otázky nářeční slovní zásoby ve výkladovém slovníku národního jazyka řeší Ch. Choliolčev. Zdůrazňuje systémový pohled a nutnost správného hodnocení slov doložených v různých místních oblastech ve vztahu k spisovné slovní zásobě, zvl. tautonym a slov polysémních. — Problematiku současné lexikografie uzavírá příspěvek S. Urbańczyka (PLR) o struktuře a provenienci staropolských přejatých slov vycházející ze srovnání slovníku staré polštiny s texty.

Sborník ukazuje aktuálnost témat i pojednávaných otázek a bude jistě inspiračním zdrojem pro další práci ve všech zmíněných oblastech. Bulharské straně pak náleží dík za pečlivou úpravu a pěkné vydání knihy.

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 4, pp. 346-348

Previous Jiří Kouba: Sborník Antika a česká kultura

Next Ludmila Uhlířová: Bulharština ve světle české teorie spisovného jazyka