Jazyková politika v podmínkách výstavby a existence rozvinutého socialismu

Junus D. Dešerijev (Moskva)

[Articles]

(pdf)

Языковая политика в условиях строительства и развития зрелого социализма / Language policy in the conditions of construction and existence of the developed socialism

Chtěl bych především zdůraznit, že v některých nutných případech se v tomto referátě uvádějí teoretické výklady známé z jiných prací základního charakteru, protože nám tu jde o jisté vědecké zobecnění závěrů marxisticko-leninského myšlení a praxe socialistické výstavby v zemích socialistického společenství.

Cílem referátu je stručně naznačit řešení následujících problémů cílového projektu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti: (1.) základní principy marxisticko-leninské národnostní a jazykové politiky; (2.) nejdůležitější výsledky v socialistických zemích při uskutečňování marxisticko-leninské národnostní a jazykové politiky; (3.) obecné a zvláštní při uskutečňování jazykové politiky v zemích socialistického společenství; (4.) kritika nemarxististických koncepcí jazykové politiky; (5.) úkoly a obsah kolektivní spolupráce na téma „Jazyková politika v podmínkách výstavby a existence rozvinutého socialismu“. Výsledek této spolupráce v průběhu pětiletého plánu na léta 1981—1985 vyústí v kolektivní monografii (srov. zde s. 28 až 30), na jejímž sestavení se budou podílet všechny zúčastněné země.

Jazyková politika se vztahuje ke kategoriím, které souvisejí s uvědomělým působením společnosti na jazyk. Nebude jistě nadsázkou, řekneme-li, že problematika uvědomělého působení společnosti na fungování, vývoj a vzájemné působení jazyků ještě nikdy v dějinách nebyla tak živá a aktuální, jako je tomu v současné době. Toto působení se uskutečňuje různými cestami, od nejobecnějších problémů jazykové politiky ve světě, jejichž řešení dává jazykovědcům možnost zabývat se základními teoretickými i aplikovanými úkoly společenského vývoje, až po rozpracování dílčích otázek jazykové kultury, terminologie, pravopisu, grafematiky apod.

Z toho, co jsme až dosud uvedli, vyplývá správnost Marxova a Engelsova výroku, „… že individua budou moci jednou úplně kontrolovat i tento produkt rodu“ (Marx - Engels, Spisy 3, s. 436).

Pokud jde o vzájemný vztah mezi jazykovou politikou a národnostními poměry, je třeba zdůraznit, že jazyková politika je součástí politiky národnostní. Její uskutečňování se liší podle toho, jde-li o stát jednonárodní nebo mnohonárodní. Znamená to tedy, že jazyková politika je koncentrovaným výrazem v širokém smyslu sociálních a ideologických principů, které vymezují politický, teoretický a praktický postoj určitého ideologického systému, státu, strany vůči fungování, rozvoji a vzájemnému působení jazyků a vůči jejich úloze v životě národa.

Jak známo, existují různé cesty, způsoby a metody uvědomělého působení společnosti na jazyk. Z nich nejdůležitější a zároveň i nejobtížnější je jazyková politika, rozhodující o osudech jazyků malých národů a národností. Jedním z nejhorších, protidemokratických a protinárodních příkladů imperialistické jazykové politiky byla jazyková politika carského Ruska. Jeden z ruských carů dokonce zakázal užívat slovo progress (pokrok) a nařídil vyškrtnout je ze současné literatury. Carovi epigoni ze strachu napsali: „Dejte jazyku písemnou podobu, pokuste se o vypracování jeho spisovné podoby, vyložte jeho mluvnická pravidla, zaveďte ho do škol a tím (hrůza vyslovit!) upevníte a rozvinete národ, který jím mluví!“ Tento výrok je jedním z důkazů správnosti Leninových slov odsuzujících protidemokratičnost a protilidovost jazykové politiky v carském Rusku.

Podobně i rasová politika fašismu byla jedním z nejhorších projevů národnostní a v důsledku toho i jazykové politiky.

[9]V tomto referátu nechceme podat vyčerpávající charakteristiku typologie jazykové politiky minulosti a současnosti. Přesto však považujeme za užitečné povšimnout si několika obecných a charakteristických rysů koloniální a imperialistické jazykové politiky. To nám umožní jasněji si uvědomit značné přednosti národnostní a jazykové politiky v socialistických zemích, které důsledně uvádějí marxisticko-leninskou teorii do praxe. Z těchto obecných příznaků chceme zvláště zdůraznit dva: (a) potlačování jazyků a kultur vykořisťovaných národů, (b) násilné vnucování jazyků a kultur vládnoucích tříd z imperialistických metropolí jazykům a kulturám potlačovaným. Takovou národnostní a jazykovou politiku marxismus-leninismus rozhodně odmítá.

V. I. Lenin, zakladatel sovětského státu, hluboce a všestranně rozpracoval Marxovu myšlenku, že „každý národ se může a musí učit od národů ostatních“, a vytvořil nutné podmínky pro její praktické uskutečnění. Při rozpracování teorie národnostních vztahů vycházel Lenin z účelnosti a nutnosti rozvíjet a vzájemně obohacovat jazyky a kultury jak velkých, tak i malých národů a národností, protože obojí mohou přinést svůj podíl kultuře světové. Naproti tomu teoretikové II. internacionály se v podstatě vyslovili pro myšlenku, že jazyky a kultury malých národů budou potlačeny jazyky a kulturami národů velkých. Podle K. Kautského „cílem socialistického vývoje … je sblížení mas nikoli s kulturou národní, ale s kulturou evropskou, která přechází do kultury světové“ (Kautsky, 1930, s. 147).

Proti názorům Kautského vystoupil Lenin s vědecky podloženou marxistickou teorií rozvoje národnostních vztahů a jazykové politiky. Podstatu této teorie lze shrnout takto: Nikoli potlačování jazyků a kultur národnostních menšin a utlačovaných národů, nikoli násilná asimilace, pohlcování malých národů velkými, likvidace tzv. „primitivních“ kultur a jazyků, nikoli jejich vzájemná izolace, ale všestranný rozvoj a vzájemné obohacování velkých i malých národů, národností, jazyků a kultur. V Sovětském svazu v období výstavby socialismu je tento proces doprovázen postupným sbližováním národů, národností a jejich kultur. Leninská teorie se tak stala základnou jazykové výstavby v Sovětském svazu, základnou dalšího vývoje národních kultur opírajících se o jednotlivé národní jazyky.

Současně s tím Lenin zdůrazňoval, že národnostní a státní rozdíly mezi národy a státy zůstanou zachovány ještě dlouho po dosažení diktatury proletariátu ve světovém měřítku. Proto považoval za životně důležité, aby se národních jazyků a kultur využívalo ve prospěch socialismu a komunismu. Po vítězství Říjnové revoluce asi padesát jazyků, které předtím neměly žádnou písemnou podobu, přešlo do kategorie jazyků s vlastní novou abecedou. Jazyky této kategorie se uplatňují v autonomních republikách (ve dvaceti případech), v oblastech (v osmi) a v okruzích (v desíti), a to při školní výchově, v periodickém tisku, v rozhlase a v televizi, při vydávání umělecké, společenskopolitické, vědeckopopulární literatury, při rozvíjení národní kultury a umění. Zvlášť významně se rozšířily sociální funkce spisovných jazyků a národů, jejichž název se stal součástí pojmenování svazových republik. Tyto jazyky se navíc ještě uplatňují v odborném a vysokém školství, ve společenských, přírodních a technických vědách.

Z toho tedy vyplývá, že se při rozvoji sovětského mnohonárodního státu věnuje značná pozornost uskutečňování leninské národnostní politiky a zvyšování úlohy mateřštiny při výchově lidových mas. Pozoruhodné výsledky při praktickém uskutečňování této politiky lze pozorovat zvláště v současné době, po dovršení šedesáti let od vítězství Velké říjnové socialistické revoluce. Spisovné jazyky národů SSSR — a totéž si troufám tvrdit i o ostatních jazycích zemí socialistického tábora — nedosahovaly nikdy tak vysoké úrovně, na jaké se nacházejí v současnosti.

I přes přesvědčivou existenci uvedených metodologických i teoretických zásad marxisticko-leninské národnostní a jazykové politiky v SSSR snaží se ideologové antikomunismu zamlčovat nebo záměrně překrucovat nejdůležitější východiska [10]leninského učení o rozvoji národů i jejich jazyků a kultur. Za těchto podmínek se ukazuje naléhavá potřeba vypracovat základní teoretické dílo, ve kterém by byly vyloženy základní principy národnostní, jazykové a kulturní politiky socialistických zemí a uvedeny nejdůležitější výsledky při uskutečňování této politiky. Představitelé světového komunistického a národně osvobozeneckého hnutí i zástupci rozvojových zemí se často na nás obracejí s prosbou, abychom jim doporučili práce, v nichž by našli vysvětlení otázek jazykové politiky v socialistických zemích i praktický postup při jejich řešení. Takové práce, které by nepochybně měly být výsledkem společného úsilí, však v naší odborné jazykovědné literatuře dosud chybějí. Proto také vznikl záměr vytvořit kolektivní dílo, které by neslo název „Jazyková politika v podmínkách výstavby a rozvoje socialistické společnosti“. Obsah tohoto díla by umožnil ukázat vzrůstající úlohu vědy o jazyce ve společenském životě i při rozvíjení materiálních a duchovních hodnot v zemích socialistického společenství.

Tato práce bude mít zároveň značný kulturní a historický význam, protože na příkladu jazykové politiky uskutečňované v širokém celostátním měřítku bude charakterizovat postavení marxisticko-leninské ideologie mezi jinými ideologiemi a bude vymezovat úlohu této politiky při rozvíjení materiální a duchovní kultury společnosti. Tato práce by zároveň měla vysvětlit i to, že ze zkoumání vzájemných vztahů mezi národními jazyky a národními kulturami nijak nevyplývá chápání jazyka jako dílčího prvku kultury. Podobný přístup k jazyku by vedl k zjednodušenému pojetí složitých souvislostí mezi jazykem a kulturou, k nesprávnému chápání podstaty jazyka a snižování jeho úlohy při rozvíjení kultury a společnosti. Zároveň nám je však cizí přeceňovat úlohu jazyka ve společnosti, jak to nacházíme v pracích existencialistů, kteří v jazyce spatřují základní sféru kultury vůbec.

Úlohou jazyka je pomocí vlastních prostředků sloužit vyjadřování ve všech odvětvích materiální a duchovní kultury, a to zcela v souladu s jeho specifikou. Národní specifičnost jazyka a národní specifičnost kultury nejsou zdaleka veličinami zcela souměřitelnými a souvztažnými. Totéž platí i o typologii jazyka a typologii kultury. Zatímco typologie kultury může nacházet svůj odraz v jazyce, nachází typologie jazyka svůj odraz v typologii kultury jen okrajově. Proto strukturní jazykové změny ponechávají vývoj kultury téměř zcela beze změn a zároveň také kulturní změny nemusejí logicky nutně vyvolávat změny na všech rovinách jazykové struktury.

Z těchto obecných teoretických i metodologických zásad vyplývají některé závažné závěry, které je třeba respektovat při vymezování zásad a úkolů praktického uskutečňování jazykové politiky v konkrétních historických podmínkách v různých zemích. Přitom je třeba brát v úvahu známou leninskou zásadu, podle níž „bezpodmínečným požadavkem marxistické teorie při rozboru kterékoli sociální otázky je zasadit tuto otázku do určitého historického rámce a pak, jde-li o jednu zemi (např. o národnostní program pro danou zemi), uvést konkrétní zvláštnosti, které tuto zemi v témže historickém období odlišují od jiných zemí“ (Lenin, Vybrané spisy 2, s. 289).

Další důležitou vlastností připravované monografie by měl být její poznávací (gnozeologický) význam. Jazyková politika totiž musí brát v úvahu to, že jazyk je nejdůležitějším prostředkem k poznávání a vytváření materiální kultury i jejích společenských a estetických funkcí. Přitom si zároveň uvědomujeme, že ne všechny jazyky Sovětského svazu splňují tyto funkce ve vztahu k naprosto všem oblastem světové kultury, vědy a techniky.

V monografii by měl být rozvinut i aspekt axiologický, protože jazyková politika musí brát v úvahu i sociální hodnoty vyplývající z užívání jazyka v té či jiné sféře lidské činnosti, musí si uvědomovat společenské potřeby při užívání jazyka v určitých odvětvích kultury, vědy a techniky.

Spolu s uvedenými metodologickými, ideologickými a teoretickými aspekty je třeba podle našeho názoru v kolektivní monografii věnovat pozornost rozlišení obecných [11]a dílčích problémů jazykové politiky. Z obecných problémů zde chceme upozornit alespoň na dva: a) na problém svobody jazyka, jeho nerušeného rozvíjení a užívání v souladu s přáními a životními potřebami jeho nositelů; b) na rozsah společenských funkcí jazyka a sfér jeho užívání, protože tyto funkce mají významnou společenskou úlohu v duchovním a hospodářském životě společnosti. Z dílčích, přesto však dosti významných problémů jazykové politiky si zasluhují pozornost a) procesy vzájemného ovlivňování a obohacování jazyků (v souvislosti s ideologickými funkcemi přejímání slov, konstrukcí ap.), b) otázky normy a jazykového normování, resp. kodifikování, jimž teorie i praxe jazykové politiky věnuje již tradičně značnou pozornost.

Na závěr chceme stručně charakterizovat strukturu výkladů o jazykové politice, které budou předloženy v rámci plánované kolektivní monografie. Tyto výklady se budou skládat z předmluvy, úvodu a ze tří kapitol. V předmluvě budou vysvětleny cíle a úkoly práce, její obsah, bude uveden autorský kolektiv a způsob, jakým budou jednotlivé výklady rozděleny, časové rozdělení výzkumu, dosažené výsledky, předpokládaný čtenářský okruh a konečně okruh prací, které budou v monografii podrobeny kritice.

V úvodu bude vytyčena problematika jazykové politiky jako jednoho z globálních směrů výzkumu současného společenského rozvoje a jako jedné z dílčích oblastí politiky národnostní. Budou zde vyloženy metodologické základy k uskutečňování této politiky v různých historických obdobích a v různých společenských podmínkách a podána typologie jazykové politiky v současném světě. Mimo to úvod bude obsahovat analýzu obecných tendencí převládajících v soudobých jazycích, metodologické zásady jazykové politiky a konečně vztah jazykové politiky k svobodě jazyka a nerušeného vývoje jazyků velkých i malých národů a národností.

První část monografie bude věnována základním principům uskutečňování marxisticko-leninské národnostní a jazykové politiky v socialistických zemích. Její obsah budou tvořit čtyři kapitoly:

V první z těchto kapitol budou vyloženy ideologické a sociálně-lingvistické základy jazykové politiky socialistických zemí i metodologické a ideologické zásady pro vytyčování a řešení otázek vzájemného obohacování jazyků, bude podána charakteristika jazyků, v nichž se uskutečňuje mezinárodní výměna kulturních hodnot, budou shrnuty závěry z výměny zkušeností získaných na základě praxe jazykové politiky v mnohonárodnostních státech socialistického zřízení a ze studia jazyků v ostatních socialistických zemích, bude vysvětlena podstata bilingvismu a multilingvismu v socialistických zemích a konečně bude podán rozbor vlivu jazykové politiky na řešení komplexních sociolingvistických a hospodářských problémů souvisejících s materiálním zajišťováním funkcí a rozvoje jazyka v socialistických zemích.

Druhá kapitola bude obsahovat tyto problémy: jazyková politika a lingvistické základy řešení otázek jazykové kultury a kodifikace spisovných jazyků v širokém společenském měřítku, vztah mezi jazykovou kulturou a jazykovou politikou v mnohonárodnostním státě, zásady rozpracování lingvistických základů normování a kodifikace spisovných jazyků z hlediska národnostní a jazykové politiky mnohonárodnostního státu.

V této souvislosti je třeba připomenout, že v Sovětském svazu se vede soustavný a vědecky podložený boj proti puristickým tendencím na straně jedné i proti zbytečnému přejímání cizích slov a výrazových prostředků na straně druhé. Přitom sovětští jazykovědci považují za nezbytné všestranně podporovat vzájemné obohacování jazyků a kultur.

Z teoretického hlediska by zvláště zajímavá měla být kapitola třetí, která by se měla zabývat stavem a budoucím rozvojem společenských funkcí národních jazyků.

Konečně čtvrtá kapitola první části by měla být věnována vztahům mezi jazyko[12]vou politikou a teoretickými zásadami internacionalizace, zvláště v souvislosti s internacionalizací a univerzalizací terminologie v socialistických zemích. V jazycích SSSR se např. uplatňují tyto tři hlavní zdroje obohacování terminologie: (1.) domácí slovní zásoba, (2.) ruština jako jazyk mezinárodní komunikace, (3.) internacionální sovětský terminologický fond. Obsahem kapitoly by měly být tyto problémy: současný stav terminologie v socialistických zemích, zkušenosti z vytváření internacionálního terminologického fondu, rozvoj společenskopolitické a vědeckotechnické terminologie, praktická doporučení z oblasti univerzalizace terminologie v socialistických zemích, problémy dalšího vývoje internacionálního terminologického fondu jazyků socialistických zemí.

V druhé části tematického okruhu věnovaného jazykové politice, která ponese název „Marxisticko-leninská jazyková politika v praxi“, bude třeba ukázat obecné a zvláštní rysy uskutečňování jazykové politiky v socialistických zemích a podat obecnou charakteristiku základních výsledků, jichž socialistické země při tom dosáhly. Každá zúčastněná země zpracuje zvláštní kapitolu, v níž budou vyloženy hlavní vývojové etapy její jazykové politiky, např. (1.) existující jazyky a vzájemné vztahy mezi nimi před vítězstvím socialistického zřízení a po něm, (2.) rozvoj společenských funkcí těchto jazyků v současnosti, (3.) funkce ruštiny a ostatních cizích jazyků, (4.) charakteristika vývoje společenskopolitické a vědeckotechnické terminologie.

V závěrečné části tematického okruhu týkajícího se jazykové politiky budou naznačeny nejdůležitější tendence dalšího vývoje jazykové situace socialistických zemí a předloženy celkové závěry a praktická doporučení z marxisticko-leninské jazykové politiky jako jednoho z hlavních prostředků posílení a dalšího rozvíjení přátelství a bratrské spolupráce zemí socialistického tábora.

Z ruského originálu přeložil Jiří Kraus

 

R É S U M É

Языковая политика в условиях строительства и развития зрелого социализма

В докладе сделана попытка рассмотреть в кратком изложении следующие проблемы (в плане постановки вопроса):

1. Основополагающие принципы марксистско-ленинской национальной политики.

2. Постановка вопроса об общем и особенном (специфическом) в осуществлении языковой политики на основе этих принципов в странах социалистического содружества.

3. Постановка вопроса о важнейших достижениях социалистических стран в проведении в жизнь марксистско-ленинской языковой политики.

4. Критика немарксистских концепций языковой политики.

5. Задачи и содержание коллективного труда «Языковая политика в условиях строительства и развития зрелого социализма». На базе этого труда будет написана часть коллективной монографии «Национальные языки в развитом социалистическом обществе».

Slovo a slovesnost, volume 43 (1982), number 1, pp. 8-12

Previous Jan Petr: K realizaci programu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti

Next Helmut Schönfeld (Berlin): Vliv sociálních faktorů na diferenciaci národního jazyka (úkoly, metody, výsledky)