Obsah kolektivní monografie „Aktuální problémy fungování a rozvoje národních jazyků v zemích socialistického společenství“

[Články]

(pdf)

Contents of the collective monograph „Actual problems of functioning and development of national languages in socialist countries”

1. oddíl — Jazyková politika v podmínkách výstavby a rozvoje vyspělé socialistické společnosti

 

1. Jazyková politika jako jeden z globálních problémů zkoumání národnostních vztahů v soudobém světě

(50 s., září 1982, J. Petr, Ju. D. Dešerijev)

a) obecné zásady a typologie jazykové politiky,

b) marxisticko-leninské vytyčení a řešení otázek jazykové politiky,

c) kritika nemarxistických koncepcí jazykové politiky.

2. Nejdůležitější výsledky uskutečňování jazykové politiky v socialistických zemích

(80 s., září 1983, jeden účastník z každé země)

a) praktické uskutečňování leninské národnostní politiky svobodného rozvíjení a nerušeného uplatňování jazyků v souhlase s životními potřebami jejich nositelů,

b) důsledné uplatňování demokratizace jazyka,

c) pozitivní výsledky bojů proti puristickým tendencím (v souhlase s názory B. Engelse) a za internacionalizaci a unifikaci společensko-politické a vědeckotechnické terminologie (kde je to možné a účelné),

d) výsledky v oblasti rozvoje a unifikace marxisticko-leninské terminologie společenských věd,

e) praktické výsledky boje za jazykovou kulturu, proti zbytečnému přejímání a vyumělkovanému tvoření neologismů

f) důsledné uskutečňování zásad vzájemného obohacování jazyků,

g) nejdůležitější výsledky v oblasti rozvoje sociálních funkcí v jazycích socialistických zemí.

3. Základní zvláštnosti uskutečňování jazykové politiky v zemích socialistického společenství (Bulharsko — 8 s., Československo — 12 s., Maďarsko — 14 s., Polsko — 8 s., SSSR — 20 s.)

(55 s., září 1983)

Charakteristiky základních zvláštností jazykové politiky každé země skládají se

(a) ze stručného rozboru jazykové politiky v příslušné zemi před vítězstvím socialistického společenského řádu a po jeho vítězství, (b) z popisu specifických rysů politiky rovnoprávnosti a nerušeného rozvoje i praktického uplatňování národních jazyků, (c) ze zvláštností rozvoje společensko-politické a vědecko-praktické terminologie, (d) ze zvláštností jazykové kultury, (e) ze vzájemných vztahů mezi společenskými funkcemi různých jazyků před vítězstvím socialistického zřízení a po jeho vítězství atd.

4. Perspektivy dalšího uskutečňování jazykové politiky v socialistických zemích

(10—15 s.)

5. Vědecká a praktická doporučení

(5—10 s., květen 1984)

a) propaganda vzájemného poznávání jazyků socialistických zemí,

[29]b) charakteristika úlohy a významu rozvoje i šíření dvojjazyčnosti a vícejazyčnosti v socialistických zemích,

c) vědecky podložené vymezení a vysvětlení úlohy ruského jazyka při uskutečňování spolupráce socialistických zemí v rámci RVHP a při výměně kulturních hodnot mezi národy socialistických zemí.

 

2. oddíl — Sociální faktory a jazyk

 

1. Základní pojmy (20 s., NDR):

— druhy sociálních faktorů,

— prostředky působení sociálních faktorů na jazyk,

— odraz sociálních faktorů v jazykové skutečnosti.

2. Společnost — komunikace — jazyk (60 + 20 s., NDR — ČSSR, Polsko, SSSR)

— jazykové změny podmíněné ekonomickými a sociálními procesy (vnitřní a vnější faktory),

— utváření spisovných jazyků, rozšiřování jejich sociální základny, rozvíjení ústních variant spisovných jazyků,

— sociální diferenciace národního jazyka,

— proměny ve struktuře jazykových útvarů (existenčních forem), charakteristika jejich stavu dosaženého v období socialistické společnosti, změny jejich hodnocení,

— interference mezi existenčními formami jazyka,

— sociálně a situačně podmíněné faktory užití řečových variant (stupeň oficiálnosti aj.),

— normy a jejich fungování,

— zvláštnosti vzájemného vztahu mezi ústní a písemnou komunikací,

— specifické komunikační sféry a jejich vzájemné vztahy (se zvláštním přihlédnutím k vývoji pracovní komunikace),

— struktury existenčních forem jazyků v ČSSR, SSSR a Polsku.

3. Jazykové aspekty masové komunikace v rozvinuté socialistické společnosti

(40 s., ČSSR)

— úkoly masové komunikace v socialistické společnosti,

— vzájemný vztah mezi ústní a písemnou komunikací v masových sdělovacích prostředcích,

— slovní zásoba spisovná a nespisovná,

— vývojové proměny v syntaxi a ve výstavbě textu.

4. Úloha jazykové komunikace při rozvoji osobnosti (20 + 20 s., ČSSR, NDR)

— obecné předpoklady rozvoje osobnosti,

— stupně tohoto rozvoje a jejich řečové vlastnosti,

— jazykové prostředky sociální existence osobnosti,

— osvojování jazyka, jazykové chování a jeho obecné i individuální rysy,

— vzrůstající nároky na rozvoj socialistické osobnosti a jejich působení na jazykové chování.

 

3. oddíl — Jazyková kultura

 

1. Jazyková kultura v kontextu kultury rozvinuté socialistické společnosti (NDR — 10 s., SSSR — 10 s.).

2. Teoretická východiska a interdisciplinární souvislosti jazykové kultury v zemích rozvinutého socialistického společenství (postavení jazykové kultury v celkové [30]jazykové situaci období rozvinuté socialistické společnosti; stručný přehled historického vývoje jazykové kultury (v souvislosti s teorií a praxí jazykové výchovy školní i mimoškolní); terminologické zvláštnosti pojmového systému jazykové kultury v jednotlivých socialistických zemích). Perspektiva dalšího vývoje jazykové kultury v těchto zemích. Teoretická a praktická doporučení.

(20 s. každá zúčastněná země, předběžný termín září 1982.)

3. Úloha jazykové kultury v prostředcích hromadného sdělování. Současný stav jazyka hromadných sdělovacích prostředků z hlediska jazykové kultury. Metody a prostředky zvyšování úrovně jazyka a stylu hromadných sdělovacích prostředků.

(5—10 s. každá zúčastněná země, předběžný termín září 1982.)

4. Současné komunikační potřeby a problémy kodifikace spisovného jazyka v zemích rozvinutého socialistického společenství:

a) typy kodifikací, instituce s kodifikační pravomocí;

b) vývojové tendence kodifikačních variant a zóny těchto variant v jazycích zemí rozvinutého socialistického společenství;

c) společenské aspekty kodifikace (ve vztahu k uživatelům jazyka v přípravných stadiích kodifikační činnosti a při zavádění kodifikace do praxe).

(20 s. každá zúčastněná země, předběžný termín 1983—4.)

Přeložil Jiří Kraus

Slovo a slovesnost, ročník 43 (1982), číslo 1, s. 28-30

Předchozí Jiří Kraus: Jazyková kultura jako součást cílového projektu Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti

Následující Jan Kořenský: Myšlenky o jazyce v díle klasiků dialektickomaterialistické filozofie