K nedožitým devadesátinám akademika Bohuslava Havránka

Redakce

[Articles]

(pdf)

К недожитому девяностолетию академика Богуслава Гавранка / Towards the 90th anniversary of the late Bohuslav Havránek

Dne 30. ledna 1983 uplynulo 90 let od narození akademika Bohuslava Havránka, který až do své smrti byl vedoucím redaktorem našeho časopisu. Redakce SaS vzpomíná při této příležitosti jeho osobnosti, která podstatným způsobem ovlivnila profil i rozvoj naší slavistiky, bohemistiky i obecné jazykovědy svou činností jak vědeckou a pedagogickou, tak i organizátorskou.

Naše vzpomínka nechce opakovat fakta a hodnocení rozsáhlých studií analyzujících život a dílo akademika Havránka; spíše bychom se v duchu tradic našeho časopisu, k jehož zakladatelům akademik Havránek patří, zamyslili nad tím, jak tato osobnost profilovala historii naší lingvistiky a jak ovlivňuje naši lingvistiku v současnosti.

Akademik B. Havránek se stal beze sporu vůdčí osobností v naší lingvistice zejména v době po druhé světové válce, když přešel z Brna do Prahy. A bylo jen štěstím, že byl v té době již vyhraněnou osobností: Sám byl zkušený a vyzrálý vědec, který už publikoval význačné studie jako Genera verbi ve slovanských jazycích (1928, 1937), Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura (1932), Nářečí česká (1934), Vývoj spisovného jazyka českého (1936). Byl to vědec nového typu se zkušenostmi z týmové práce v Kanceláři slovníku jazyka českého České akademie věd. Byl to zkušený a pohotový polemik, který dovedl energicky hájit své představy a vědecké názory a který uměl v otevřené diskusi přesvědčit a zaujmout. Byl i nadšený učitel s dlouholetými zkušenostmi z výuky středoškolské i vysokoškolské a neúnavný organizátor vědecké práce. Všechny tyto vlastnosti spojoval v sobě i pokrokový člověk vědec s vyhraněným kladným vztahem k SSSR, k vědeckému světovému názoru i k sovětské vědě. Jen takto vybavená osobnost mohla se ctí splnit všechny úkoly, které si vytyčovala nově se rodící společnost a postupně se vytvářející i nově koncipovaná čs. marxistická věda o jazyku. Je snadné shrnout toto období do řady výčtů funkcí a akademických hodností, které akademik Havránek zastával, ale nikdo zřejmě nemůže zpětně evokovat nezměrné úsilí i tvůrčí invenci, které vkládal do vedení katedry českého jazyka a obecné jazykovědy (od r. 1950) na FF UK, do hodnosti rektora Vysoké školy ruského jazyka a literatury v Praze (1953—1961), do externího a později interního vedení Ústavu pro jazyk český ČSAV a do četných jiných funkcí. Můžeme říci, že akademik Havránek byl v posledních desítiletích u zrodu všech význačných výzkumných projektů, podílel se podstatným způsobem na vytyčování strategie i taktiky jazykovědného výzkumu a uvádění jeho výsledků do praxe. Bylo také jeho zásluhou, že v poválečných letech začlenil naši jazykovědu do kontextu slavistického i světového. Zejména poslední rys je třeba zdůraznit, neboť ne každý vědecký obor v rámci nově založené ČSAV měl to štěstí, že mohl soustředit výzkumnou kapacitu na prozíravě formulovaný a důsledně plněný výzkumný program.

Všichni, kteří denně přicházeli do styku s akademikem Havránkem, jen neradi si uvědomovali, že vypjaté vědeckoorganizační činnosti věnoval nejplodnější léta své vědecké dráhy. V tomto období se obvykle završuje celoživotní dílo vědeckého pracovníka, shrnují se badatelské zkušenosti, píší se rozsáhlé syntetické práce ap. Zcela v duchu moderně pojaté týmové práce se ak. Havránek věnoval vedení základních výzkumných projektů: dokončení Příručního slovníku jazyka českého, vypracování Slovníku spisovného jazyka českého, Velkého rusko-českého slovníku, Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy, základnímu dialektologickému výzkumu pro Český jazykový atlas a Slovanský jazykový atlas i přípravě a zpracovávání projektů nových (Staročeský slovník, vydávání staročeských památek ap.). Pro všechny tyto úkoly si akademik Havránek dovedl vybrat i vychovat spolupracovníky. Rozsáhlá je v tomto období i jeho činnost redakční a vědecko-popularizační. Spolu se spolupracovníky připravil k vydání Studie o spisovném jazyce a výbory ze starší české literatury a jako spoluautor (s A. Jedličkou) vydal dosud nejlepší Českou mluvnici. Škoda, že nestačil nově zpracovat a doplnit svou předválečnou práci Vývoj spisovného jazyka, pro niž dlouhodobě shromažďoval materiál.

[82]V 60. a 70. letech dorůstá první poválečná vědecká generace, která přesto, že ctí a uznává svého učitele, přichází i s vlastním výzkumným programem, který je v úzkém vztahu k vývoji světové lingvistiky i k pokroku moderní techniky. Akademik Havránek s pochopením uvolňuje prostor a kapacity i pro tento směr lingvistického bádání.

Koncem 60. let — po vypjatém, téměř dvacetiletém úsilí — přeskupuje akademik Havránek své síly a soustřeďuje se více na úkoly vědecké než organizační, odchází z vedení ÚJČ a přenechává je svým žákům a nejbližším spolupracovníkům. Postupně omezuje i své přednášky a semináře na filozofické fakultě UK, dále se intenzívně věnuje velkým kolektivním dílům, která jsme jmenovali výše.

V posledních letech svého života překonával akademik Havránek velmi statečně vážné zdravotní potíže. Do poslední chvíle však žil problémy svého pracoviště, svých žáků a spolupracovníků a zejména osud našeho časopisu, dítka jeho nejmilejšího, jak říkával, mu do poslední chvíle života ležel na srdci. Akademik Havránek zemřel 2. března r. 1978. Jeho 90. narozeniny slavíme jako nedožité.

Akademik Havránek dosáhl za svého života nesporných vědeckých úspěchů, stal se jedním z předních světových slavistů a lingvistů. Podařilo se mu uskutečnit většinu z jeho velkých vědeckých projektů, podařilo se mu úspěšně vést českou lingvistiku nejméně po dvě desetiletí. Má mnoho žáků, kteří si považují za čest hlásit se k jeho odkazu.

Slovo a slovesnost, volume 44 (1983), number 2, pp. 81-82

Previous Jiřina Hůrková, Růžena Buchtelová: Konfrontační fonologie ruštiny a němčiny

Next Pavel Novák: Poznámky o jazyce lingvistiky (O směšování funkčních úseků textu v lingvistice)