K valenčním vlastnostem primárních adjektiv v češtině

Hana Prouzová

[Články]

(pdf)

К свойствам управления первичных прилагательных в чешском языке / On the valency of underived adjectives in Czech

V tomto článku bychom chtěli na relativně úplném materiále[1] podat systematický popis adjektiv, která se tradičně označují jako primární (též původní, vlastní, neodvozená, popř. nemotivovaná), tedy takových, která nelze odvodit slovnědruhovou transpozicí. Hranice mezi těmito adjektivy a adjektivy odvozenými od základů slovesných, popř. jmenných, není — jak známo — vždy ostrá; např. mnohá adjektiva od původu deverbativní ztrácejí vztah ke svému základovému slovesu a dnes se už cítí rovněž jako vlastní, neodvozená, srov. sytý, lačný, známý, věrný, zkušený, vhodný aj. (Piťha, 1982). Jsme si tedy vědomi toho, že výběr materiálu může být považován do jisté míry za subjektivní. V tomto článku se však otázkou stanovení přesnější hranice mezi oběma druhy adjektiv podrobněji nebudeme zabývat.

Při výkladu valenčních vlastností primárních adjektiv vycházíme z pojetí valence a intence, jak je představeno v kolektivních pracích oddělení gramatiky Ústavu pro jazyk český ČSAV (Daneš - Hlavsa - Kořenský a kol., 1973; Daneš - Hlavsa a kol., 1981).

Valencí tu rozumíme schopnost slova vázat na sebe jistý počet pozic (označujeme je jako valenční potenciál) pro členy syntakticky podřazené (dominované). Základ valence je významový: valence je výrazem sémantické vlastnosti slova; tuto vlastnost shledáváme v rovině větně sémantické a nazýváme ji intencí. Intenci chápeme jako schopnost implikovat (1.) jisté participanty, které vytvářejí intenční pole (tj. ekvivalent valenčního pole v rovině větně sémantické) a kterým syntakticky nadřazený člen přiděluje jisté významové role, např. roli agentu, patientu, posesora, adresáta aj. (Daneš, 1971), (2.) sémantické selektivní tendence v lexikálním obsazování valenčních pozic. Valence a intence jsou tak spjaty s lexikálním významem slova, které zaujímá pozici dominujícího (syntakticky nadřazeného) členu.

Valence tedy souvisí se schopností slova být větně konstitutivním členem; bývá proto spojována v prvé řadě se slovesy (právě slovesa se díky svému centrálnímu postavení ve větě stala východiskem pro zkoumání tohoto syntaktického jevu) a dále též s deverbativními adjektivy a deverbativními substantivy; jejich valenční vlastnosti (ve smyslu existence valence i formálně syntaktického ztvárnění valenčně rozvíjejících členů) lze odvozovat od příslušných základových (motivujících) sloves, srov. např. odlišný od vzoru — lišit se od vzoru, zásluhy o úspěch — zasloužit se o úspěch apod. Vedle deverbativních adjektiv jsou valenční i některá adjektiva primární. Jsou to ta, která mohou tvořit jmennou část slovesně jmenných predikátů, tzv. predikativy, tedy významové těžiště predikátů. Adjektiva, která nemohou být predikativem, valenci nemají. Jinak řečeno: každé adjektivum, které má valenci, může být predikativem, ale ne každé adjektivum s funkcí predikativu je valenční. Primární adjektiva, jejichž valence není motivována slovesnými, popř. jmennými základy, si tedy z hlediska valenčního zasluhují podle našeho názoru zvláštní pozornosti.

 

I. Valence primárních adjektiv z hlediska formálně syntaktického

Tato problematika je do značné míry zpracována ve Šmilauerově Novočeské skladbě (1966); nejsou zde však zachycena všechna adjektiva vyžadující rozvíjení a postrádáme tu rovněž některé zřetele, jež považujeme pro úplnější obraz o valenci [266]primárních adjektiv za důležité, především větší zřetel k alternativním možnostem formálně syntaktického ztvárnění valenčně rozvíjejících členů. Tyto členy se vyznačují tím, že se jejich různé formální podoby mohou vyskytovat souběžně; alternativní realizace mají charakter substituční, tzn. že valence se realizuje buď tou, nebo onou formou z řady dvou (ev. několika) možných forem. Na rozdíl od Šmilauera, který sice mnohé alternativní možnosti uvádí, pokoušíme se v našem relativně úplném materiále jednak registrovat všechny alternanty (substituce), jednak uvádět jejich různé realizace pohromadě (pro názornější představu o rozmanitosti formálně syntaktické stránky adjektivní valence). Dále nás zajímá rovněž stupeň závaznosti, v jakém se valence rozvíjejících členů realizuje na formálně syntaktické rovině; pracujeme tu s pojmy obligatornost, potenciálnost (neobligatornost). Valenční rozvíjející členy, které zaujímají pozice implikované slovesem nebo valenčním adjektivem, popř. substantivem a jejichž realizace v rovině formálně syntaktické je nezbytná pro vytvoření sémanticky úplné a gramaticky správné věty, nazýváme obligatorními. Za významově neúplné, a tedy gramaticky nesprávné, považujeme útvary jako Včera jsem potkal, Matka navštívila, s adjektivy ve funkci predikativní Karel byl účastný, Syn je podobný, ve funkci atributivní pak např. náchylné dítě, povinný zaměstnavatel aj. Řídící výrazy těchto útvarů (potkal, navštívila, účastný, podobný, náchylný, povinný) implikují totiž vedle participantu v pozici subjektu (já, matka, Karel, syn, dítě, zaměstnavatel) ještě další participant, tj. koho (jsem potkal), čeho (byl Karel účastný), čím (je zaměstnavatel povinný) atd. Jeho realizace je tedy závazná, obligatorní. Naproti tomu členy, jejichž nerealizování („nulová“ realizace) nezpůsobuje, že věta je mluvčími považována za neúplnou a mluvnicky nesprávnou, považujeme za neobligatorní, potenciální. (V notaci se potenciálnost zachycuje kulatými závorkami.) I pro takové členy je však vytvořena pozice, nemusí být pouze nutně obsazena.

Motivace „nulových“ realizací této valenční pozice může být různá: (1.) u některých adjektiv lze participant v této pozici chápat všeobecně; můžeme tu mluvit o významu všeobecnosti, který je spojen s valenčně rozvíjejícím členem, srov. např. milý člověk, příjemné podnebí, zřejmý omyl, zjevná závada, známá postava — milý, příjemný, zřejmý, známý všem, všeobecně; zvědavé sousedky, opatrný člověk, líné děti — zvědavý, opatrný, líný na všechno, vůbec; (2.) jde o ‚někoho (něco) blíže neurčeného‘, srov. prospěšný skutek, příznivé podmínky; (3.) participant je mluvčímu nutně znám, srov. společný problém, přítomní posluchači. — Tato valenční pozice se ve všech případech uvedených (1.)—(3.) realizuje jen tehdy, je-li třeba příslušný participant vyjádřit, a to buď z důvodů obsahových, anebo vzhledem k záměru mluvčího apod.; srov. známý člověk — člověk známý svým smyslem pro humor; zkušený autor — autor zkušený v tomto žánru.

„Nulová“ realizace může být dále motivována (4.) možnostmi kontextu nebo situace — v neeliptických textech monologických (v dialogickém textu má elipsa jinou povahu), srov. (Karel studuje geofyziku) Eva studuje myslím nějaký příbuzný obor (tj. obor příbuzný geofyzice). JZD zavedlo pokusně chov koní, ale nemá dost zkušených pracovníků (tj. pracovníků zkušených v chovu koní) apod. Jistou úlohu při motivaci „nulové“ realizace má též (5.) lexikální obsazení syntaktického členu v pozici subjektu, srov. košík plný (hub) — turisté plní dojmů; člověk věrný svým zásadám — věrný pes.

Při zkoumání valenčních vlastností adjektiv se nabízí srovnání se slovesy: (1.) Srovnáme-li oba slovní druhy co do počtu valenčních pozic, zjišťujeme, že adjektiva jsou v zásadě méněvalenční; naprostá jejich většina je dvouvalenční, tzn. že vedle pozice subjektu (tj. pozice řídícího substantiva) mají pouze jednu další valenční pozici. Jen výjimečně jsou polyvalenční (např. dlužen/-ný co komu). — (2.) Po stránce formálně syntaktické se valence adjektiv stejně jako valence sloves [267]realizuje různými prostředky. Formální podoba členu řízeného valenčním adjektivem závisí v prvé řadě na charakteru participantu co do objektovosti — komplexnosti: Participanty substančního, objektového (v negramatickém slova smyslu) typu, tj. takové, které odpovídají živým i neživým objektům v reálné situaci, se realizují výhradně prostým nebo předložkovým pádem (syntaktického) substantiva, např. (koš) plný jablek, (muž) věrný své ženě, (počasí) příznivé žním, (půda) chudá na vápno, (materiál) rovnocenný v pevnosti atd.

Participanty, jimž v realitě odpovídá celá komplexní situace (stav věcí) — nazýváme je komplexní — se realizují primárně větně, srov. orgán kompetentní k tomu, aby rozhodl ve věci přidělení bytu; hodnocení přiměřené tomu, jak se dítě chová. Vedle větné podoby může mít člen rozvíjející valenční adjektivum též podobu nevětnou: infinitivní nebo nominální, popř. kondenzační. Propozice, kterou z hlediska větně sémantického v pozicích takových participantů předpokládáme, bývá totiž často kondenzována a vyjádřena pojmenováním osoby, popř. objektu nebo jménem abstraktním, srov. muž ochotný vzít jakoukoli práci/k jakékoli práci; spisovatel hodný psát o tomto tématu/takového tématu; pracovník svolný podepsat smlouvu/k podpisu smlouvy aj.

Na rozdíl od sloves nemají primární adjektiva, až na jedinou výjimku (dlužen co komu), rekci akuzativní; ta se vyskytuje jen u adjektiv odvozených z přechodníků: (dívka) zpívající píseň, (léky) zatěžující organismus, (chování) vzbuzující odpor aj.

Akuzativní rekce je doménou sloves; u ostatních slovních druhů, jimž rovněž připisujeme valenční vlastnosti, tj. u některých adjektiv a substantiv, se nevyskytuje. Domníváme se, že neexistence akuzativní vazby souvisí s nedostatkem jejich dějovosti. Zatímco u sloves je akuzativ považován za nejvlastnější pád dějem zasahovaného objektu, z útvarů odvozených od slovesných základů mají akuzativní rekci už jen adjektiva odvozená z přechodníků, a to zřejmě právě díky svému relativně výraznému dějovému charakteru. Ostatní adjektiva motivovaná slovesnými základy dějový charakter ztrácejí a akuzativní vazba základového slovesa se u nich mění tak, že akuzativní pozici slovesné odpovídá ve valenčním poli adjektiva: (1.) genitiv (obdoba změny akuzativní rekce základových sloves na genitivní u deverbativních substantiv), srov. znát co — znalý čeho, podobně chtivý, vědomý, poslušný, žádostivý a další; (2.) dativ, srov. obtěžovat koho — obtížný komu, naklonit si koho — nakloněný komu; předložkový pád: snášet co — snášenlivý k čemu, kritizovat co — kritický k čemu aj.; (3.) nominativ u adjektiv odvozených od sloves s dvojí valencí (akuzativ v aktivní (agentní) konstrukci se v konstrukci pasívní (s adjektivem) mění pravidelně na nominativ), srov. např. otevřít hranice turistům — hranice otevřené turistům, podrobit materiál zatěžkávacím zkouškám — materiál podrobený zatěžkávacím zkouškám atd. — Adjektiva primární (nemotivovaná), a tudíž nedějová akuzativní rekci rovněž nemají.

 

II. Valence primárních adjektiv z hlediska větné sémantiky

Ve větných strukturách s valenčními adjektivy považujeme spojení (výraz) je + valenční adjektivum za (sémantický) predikát: jisté substanci se přisuzuje nějaká vlastnost, příznak, v tomto případě příznak statický (na rozdíl od příznaků dynamických, dějových, tj. probíhajících v čase, které jsou kategoriálně pojmenovány slovesy). Predikát je z hlediska významu základním usouvztažňovacím prostředkem, lze jej charakterizovat jako relátor. Struktury se statickými relátory (statické relace) typu Petr je zvědavý na Evu, Karel je věrný svým zásadám považujeme tedy za sémantické predikace, které mají z hlediska větné sémantiky význam predikace vlastnosti (srov. k tomu zejména Kořenský, 1971, 1979). My se zde ovšem statickými relacemi jako takovými nezabýváme; zajímají nás valenční adjektiva v postavení atributivním. Valenci primárních adjektiv v tomto postavení je možno vykládat jako výsledek transformace větné struktury do substantivní fráze, srov. Tento muž je schopný/schopen řídit i velký podnik → Tento muž, schopný řídit i velký podnik, … [268]Neotužilý člověk je náchylný k nemocem → Neotužilý člověk, náchylný k nemocem, … Nehodou byl vinen řidič nákladního auta → Řidič nákladního auta, vinný nehodou, …

Některá primární adjektiva si dosud — jak známo — zachovala jmenné tvary, srov. hoden, vinen, prost, blízek aj. Vzhledem k tomu, že v atributivním postavení nelze těchto tvarů užít, registrujeme je (v materiálové části) pouze jako druhou alternativu (mocný/mocen); v příkladech se nevyskytují.

Vzhledem k tomu, že primární nebo motivačně zastřená adjektiva s valencí jsou nositeli statických relací svou podstatou a základní funkcí, je u nich ve srovnání se slovesy význam statické relace rozvinut bohatěji. Pokud jde o sémantickou interpretaci, lze valenční (intenční) pole adjektiv analyzovat obdobně jako valenční (intenční) pole sloves. V úvodu bylo řečeno, že intenční pole sloves i adjektiv je tvořeno jistými participanty, kterým syntakticky nadřazený člen, v našem případě valenční adjektivum, přiděluje různé významové role. Z hlediska větné sémantiky jde ve strukturách s valenčními adjektivy nejčastěji o význam, který můžeme obecně označit jako ‚vztah objektu k situaci, zpravidla ději‘. (Situaci (stav věcí) zde chápeme nejen staticky, ale též dynamicky, tj. i jako děj.) Tento vztah bývá různě specifikován:

(1.) Jako vztah dvou entit charakterizovaný co do vzdálenosti — s participanty náležejícími k relaci lokalizace, tj. ‚lokalizovaná entita (locatum)‘ (y) a ‚místo (locus)‘ (x); základní význam je hmotný, pak (přeneseně) jde o vztah dějů, abstraktních jevů apod. (Jde-li o hmotné předměty, je možné chápat vztah obousměrně, srov. les vzdálený od silnice — silnice vzdálená od lesa (v hmotném významu se participant ‚locus‘ realizuje asi jen pomocí předložkového pádu), nikoli už otec vzdálený přetvářky — *přetvářka vzdálená otce.) Náleží sem adjektiva blízký, daleký, vzdálený: horolezci blízcí vrcholu, člověk daleký vší přetvářky, lidé vzdálení civilizace.

(2.) Jako prostý souvýskyt; participanty této relace lze v základním (hmotném) významu označit jako „kontejner“ ‚objekt, který něco obsahuje‘ (x) a „náplň“, ‚substance obsažená v kontejneru‘ (y); odtud pak různé významy přenesené, abstraktní; plný, prostý, účastný, přítomný: košíky plné hub, člověk prostý špatných úmyslů, odborníci účastní na konferenci, pracovníci přítomní rozhovoru; (2.a) adjektiva chudý, bohatý vyjadřují hodnocení množství y obsaženého v x z hlediska kapacity x: půda chudá na vápno, kraj bohatý na historické památky; u adjektiva sytý je objekt x účastnící se situace y adjektivem kvalifikován ve smyslu ‚nechce pokračovat v účasti na y‘; jde o význam ‚souvýskyt + reagování na něj‘: muž sytý společenského života; u důstojný jde v základě o vztah situace x k situaci y, adjektivum vystihuje, hodnotí x, y co do vzájemné přiměřenosti, adekvátnosti: chování nedůstojné této události, přivítání důstojné státníka; (2.b) jako souvýskyt, přičemž adjektivum vystihuje, hodnotí podíl účastníka na situaci (ději), srov. cizí, hodný, příznivý: jednání mému otci cizí, muž hodný takových poct, okolnosti příznivé našim požadavkům.

‚Vztah objektu k situaci, ději‘ bývá dále specifikován jako:

(3.) Aktivní účast objektu na ději, srov. vinný (adj. kvalifikuje x z hlediska ‚podílu na průběhu, vzniku, … minulého děje y‘: řidič vinný nehodou; povinný (adj. kvalifikuje x z hlediska subjektivních nebo objektivních předpokladů účasti na současném nebo budoucím ději y): děti povinné školní docházkou, pracovníci povinní zúčastnit se školení; zkušený: řemeslník zkušený v takové práci; zručný: žáci zruční v modelářství; jistý (čím): muž jistý svým vystupováním; hotový (s čím): žáci hotoví s úlohou; hotový (k čemu): národ hotový k boji za samostatnost; kompetentní: pracovník kompetentní k podpisu smlouvy.

(4.) Pasívní účast objektu na ději (participant x má roli patientu), srov. náchylný: lidé náchylní k nemocem; bezbranný: děti bezbranné proti násilí; imunní: pacienti imunní proti TBC; jistý (před čím), bezpečný: ozbrojené hlídky jisté (bezpečné) před [269]napadením, lhostejný: stát lhostejný k svému osudu; hluchý: odborník hluchý ke kritice svých kolegů.

(5.) Schopnost/neschopnost děj uskutečňovat; adjektivum vyjadřuje hodnocení předpokladů participantu x vykonávat děj y, srov. (ne)schopný: pracovník neschopný vypořádat se s úkoly; mocný: raněný sotva mocný slova.

V sémantice struktur s valenčními adjektivy je relativně značně zastoupen význam ‚reagování‘ s participanty ‚reagující‘ a ‚podnět‘; adjektivum vyjadřuje pocit, který vzbuzuje ‚podnět‘ (zprav. nějaká situace, děj buď bez časového omezení, nebo situovaný do minulosti, popř. budoucnosti) u ‚reagujícího‘ (zprav. se sémantickým rysem [+ person]), způsob reagování, postoj ’reagujícího‘ k situaci, projevující se smýšlením, činností apod.: (chlapec) nervózní, nešťastný, smutný, veselý z představy nadcházejícího večera; (dívka) žhavá do vdávání; (pacient) srozuměný s osudem; (člověk) zaujatý proti technickému pokroku; (lékař) laskavý, ohleduplný, hodný, dobrý k nemocným; (prodavačka) ochotná k zákazníkům; (člověk) bezohledný, beztaktní, bezcitný, hrubý, zlý k starším lidem; (děti) drzé, pozorné k rodičům; (matka) něžná k dítěti; (rodiče) hrdí, pyšní, nároční, opatrní, pozorní, zvědaví na své děti; (děti) choulostivé na průdušky; (mládež) nadšená pro nový tanec; (slova) drahá, milá, svatá, vzácná každé matce; (oblečení) pohodlné, příjemné dětem; (hudba) libá sluchu; (postoj) nepřátelský naší společnosti; (muž) věrný své ženě. Jindy vyjadřuje adjektivum spíše hodnocení (s různou mírou subjektivity) předpokladů účasti x na činnosti y: (člověk) líný, lenivý, slabý na takovou práci; (dívka) nezralá pro rodinný život.

V sémantice struktur s valenčními adjektivy je dále zastoupena relace mentálního vlastnictví s participanty ‚vlastník (posesor)‘ a ‚vlastněná entita (posesum)‘ v širokém slova smyslu. Adjektivum vyjadřuje mentální vlastnění + lexikální komponent ‚porozumění obsahu informace‘: (text) jasný jen málokomu; (tvář) povědomá televizním divákům; (řemeslník) pověstný svou dovedností; (orchestr) slavný interpretací Gershwina; (muž) známý svou účastí na spiknutí; (žena) nápadná barvou vlasů; (diváci) jistí vítězstvím Slávie (participant x je adjektivem kvalifikován podle vnitřního přesvědčení, není rozhodnuto co do faktovosti); (člověk) nebezpečný svými názory; (rozdíl) zjevný, zřejmý, zřetelný i nezasvěcenému čtenáři.

U adjektiv pověstný, slavný, vzácný má participant mající roli informace (x) složitější sémantickou povahu: obsahuje subkategorie označované jako syžet (zhruba ‚o čem se mluví‘) a diktum (zhruba ‚co se o tomto tématu říká‘), tj. nějakou další část informace. Adjektivum vyjadřuje vlastnění + rozsah v obecně pojatém okruhu vlastníků (y). Participant y je chápán obecně, je potenciální, někdy jej nelze vůbec vyjádřit, srov. Karel, známý (všem) svou poctivostí, … ale nikoli už Karel, pověstný, slavný (všem) …

Relativně méně početně nebo zcela ojediněle jsou zastoupeny některé další relace:

a) totožnosti a podobnosti: (problémy) příbuzné našim problémům; (materiál) podobný, rovnocenný, rovný kovu;

b) přiměřenosti: (stanovisko) konformní oficiálnímu stanovisku; (zatížení) úměrné, přiměřené, adekvátní tělesné konstrukci; (překlad) kongeniální originálu;

c) podmíněnosti: (situace) vhodná k uskutečnění jeho plánu; (přístroj) dobrý, nezbytný, nutný k takové práci;

d) nesymetrický vztah mezi participanty: (zpráva) bezcenná, důležitá, užitečná pro řídící středisko; (vedoucí) benevolentní, spravedlivý k podřízeným; (osud) milostivý k viníkům; (rodiče) nároční, povolní k dětem; (pracovník) svolný s mimořádným úkolem.

Obecné výklady o formálně syntaktické a sémantické stránce adjektivní valence doplníme dále materiálovou částí. Z úsporných důvodů budeme pracovat s ustálenými symboly: S (pozice Snom), Si (pozice Sgen, Sdat, …), x (participant v pozici S), y (participant v pozici Si), SENT (větný ekvivalent substantiva v pozici Si). Sémantické selektivní rysy participantů [270]uvádíme formou ustálených zkratek se znaménky + ‚musí‘, — ‚nemůže‘: (ne)živost [anim], (ne)osobovost [person] (rozumí se v širokém smyslu, tj. i lidské jednání, chování, event. jeho výsledek, dále též kolektiv osob), (ne)abstraktnost (nepředmětovost) [abstr], (ne)komplexnost [complex].

Valenční adjektiva s rozvíjejícím členem

a) v genitivu:

A — Sgen/toho, aby SENT; blízký/blízek, daleký/dalek: žena b. zhroucení/toho, aby požádala o rozvod; muž d. takového jednání/toho, aby rezignoval

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/toho, aby, co SENT; sytý: (otec) s. nekonečných jednání/toho, aby se doprošoval/toho, co musel poslouchat

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/toho, aby SENT; prostý/prost: počínání p. špatných úmyslů, žena p. všech ideálů/toho, aby někomu ublížila

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/toho, co SENT; plný: džbánky p. jahod; turisté p. dojmů/toho, co prožili; události p. příslibů do budoucna

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (Sgen/toho, co SENT); důstojný: oblek d. takové příležitosti; přivítání d. státníka; d. přivítání

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/na Sloc; účastný/účasten: pracovníci ú. projednávání plánu/na konferenci

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/k Sdat/INF/ toho, aby SENT; schopný/schopen: muž s. těžké práce/toho, aby řídil podnik/řídit podnik; auto s. k jízdě

S ~ x[—abstr], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/od Sgen/toho, aby SENT; vzdálený: člověk v. přetvářky/toho, aby se vyhýbal zodpovědnosti/od skutečnosti; les v. od obce

S ~ x[—abstr], Si ~ y[+complex]

A — Sgen/INF/toho, aby SENT; hodný/hoden: člověk h. naší důvěry/toho, aby nás reprezentoval/zastávat zodpovědné místo; mocný/mocen: raněný sotva m. řeči/toho, aby promluvil

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex] (u m. jde jen o situaci mentální)

b) v dativu

A — (Sdat); příbuzný: obor p. biochemii; společný: problém s. mnoha odborníkům; zřetelný: rozdíl z. i náhodnému pozorovateli

S ~ x[—abstr], Si ~ y[—abstr]

A — (Sdat); libý: hudba l. sluchu; drahý: památky matce d.; milý: pozornost m. každé ženě; nepřátelský: akt n. všemu lidu; příjemný: situace málokomu p.; svatý: slova mnohým lidem s.; zjevný: z. Karlova převaha; zřejmý: omyl z. jen odborníkům

A — Sdat/tomu, co SENT; věrný: žák v. odkazu svého učitele/tomu, v co věřil jeho učitel

S ~ x[+anim], Si ~ y[+complex]

Participant y se nerealizuje asi jen tehdy, je-li v pozici S jméno, které má vztahový význam (věrný přítel, tj. mluvčího n. známé osoby), nebo je-li významem nuly všeobecnost (věrná povaha).

A — (Sdat/pro Sacc); pohodlný: bydlení pro matku málo p.; p. obuv; vzácný: obrázek rodičům zvlášť v.; v. návštěva

S ~ x[+complex], Si ~ y[+person]

A — (Sdat/tomu, relat SENT); adekvátní: hodnocení a. tomu, jak se dítě chová/jeho chování/tomu, co umí; úměrný: dovednosti dítěte ú. jeho věku; přiměřený: úkol p. schopnostem pracovníka

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (Sdat/k Sdat/s Sinstr/s tím, relat SENT); konformní: stanovisko k. oficiálnímu stanovisku/s oficiálním stanoviskem/s tím, co obsahuje prohlášení

[271]S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (Sdat/s Sinstr); kongeniální: překlad k. originálu/s originálem

S ~ x[—abstr], Si ~ y[—abstr]

A — Sdat; cizí: jednání tomuto muži c.; stanovisko c. nám všem

S ~ x[+complex], Si ~ y[+person]

A — (Sdat/k Sdat/pro Sacc); příznivý: podmínky p. naší žádosti; situace p. k plavbě/k tomu, aby loď vyplula; p. podnebí

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (Sdat/tomu, relat SENT); přítomný: odborníci p. jeho přednášce/tomu, co se projednávalo/tomu, jak posluchači reagovali …

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (Sdat/pro Sacc); jasný: nařízení, většině pracovníků/pro většinu pracovníků ne zcela j. …

S ~ [+complex], Si ~ y[+person]

A — Sdat — (Sinstr/v Sloc); rovný/roven: materiál svými vlastnostmi/v pevnosti r. kovu

U participantů nezjišťujeme nějaké výrazné selektivní tendence, podmínkou však je, aby participanty v obou pozicích S a Sdat měly sémantický rys týž, tj. oba mají např. rys [+person]: protivník r. Karlovi obratností. (Totéž platí o participantech u podobný, rovnocenný, viz níže.)

A — (Sdat) — (Sinstr/v Sloc); podobný: koncepce p. naší koncepci; rovnocenný: hmota pružností/v pružnosti r. kovu

A — (Sdat) — (Sinstr); povědomý: hlas p. rozhlasovým posluchačům; tvář p. ostrými rysy

S ~ x[±abstr], Sdat ~ y[+person]

c) v instrumentále

A — (Sinstr/tím, že SENT); pověstný: soused p. svou dovedností/tím, že umí všechno spravit; nápadný: pták n. pestrým zbarvením; slavný: orchestr s. svou interpretací Gershwina/tím, že zvítězil …; známý: člověk z. svým skeptickým postojem/tím, že odmítl …

A — (Sinstr/tím, že SENT/pro Sacc); nebezpečný: člověk n. svými názory/tím, že příliš mluví/pro svou lehkomyslnost

O sémantických selekčních rysech u pověstný, nápadný, slavný, známý, nebezpečný viz výše v obecných výkladech.

A — Sinstr/(tím, že SENT); jistý: diváci j. vítězstvím Sparty/(tím), že Sparta vyhraje …

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — Sinstr/tím, že SENT; vinný/vinen: řidič, v. porušením předpisů/tím, že nedodržel předepsanou rychlost, …

S ~ x[+complex], propozice je často kondenzována a realizována jménem osoby; Si ~ y[+complex]

A — Sinstr/INF/tím, že SENT; povinný/povinen: pracovníci p. lékařskou prohlídkou/tím, že budou očkováni/docházet na školení

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

d) v pádech předložkových

A — (z Sgen/z toho, relat SENT/(z toho), že SENT); nervózní: lidé n. z cesty/(z toho), že musí podniknout delší cestu; smutný: děti s. z toho, co se stalo/z toho, jak výlet dopadl; veselý: mladíci v. z představy nadcházejícího večera/z toho, jaký měli úspěch

S — x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (z Sgen/nad Sinstr/(z toho), že SENT/z toho, relat SENT); nešťastný: Karel, n. z výsledku zkoušky/(z toho), že neudělal zkoušku/z toho, co slyšel o Jarmile/z toho, jak dopadl u zkoušky, …; žena n. nad svým osudem/nad tím, jak dopadla

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — do Sgen/do toho, aby SENT; žhavý: kluk ž. do cestování/do toho, aby mohl cestovat

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (k Sdat); dobrý: člověk d. k lidem i zvířatům; něžný: chlapec n. k dívce

[272]S ~ x[+person], Si ~ y[+person]

A — (k Sdat/na Sacc); hodný, hrubý, zlý: člověk h., h., z. k svým spolupracovníkům/na děti

S ~ x[+person], Si ~ y[+person]

A — (k/vůči Sdat); bezcitný, bezohledný, beztaktní, drzý, laskavý, ohleduplný, pozorný: člověk bezohledný, bezcitný, beztaktní k starším spoluobčanům; prodavačka l. k zákazníkům; děti o., p., d. vůči svým rodičům

S ~ x[+complex]; propozice je často kondenzována a realizována zprav. osobním jménem; Si ~ y[+person]

A — (k Sdat/INF/k tomu, aby, že SENT); ochotný: muž o. k riskantní práci/riskovat/(k tomu), aby riskoval/(k tomu), že bude spolupracovat

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (k Sdat); benevolentní: vedoucí b. k svým podřízeným; milostivý: rozsudek m. k obviněným; spravedlivý: rozhodnutí s. k oběma dětem

S ~ x[+complex], zprav. lidské jednání, chování; Si ~ y[+person]

A — (k, vůči Sdat/na Sacc); náročný: učitel málo n. na děti/k (vůči) dětem; studium n. na samostatné myšlení; žena n. na oblékání

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]; při kondenzaci jménem osoby se tento participant realizuje jako Sdat n. na Sacc, při kondenzaci jménem dějovým pouze jako na Sacc.

A — (k Sdat/v Sloc/v tom, aby SENT); povolný: pracovník p. k takovému jednání/v té záležitosti/v tom, aby se jednalo o jeho přeřazení

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — k Sdat/s Sinstr/INF/s tím, že, aby SENT; svolný: odborník s. ke spolupráci/spolupracovat/(s tím), že se účastní jednání/s tím, aby se jednalo

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (k Sdat/pro Sacc/pro to, k tomu, aby SENT); dobrý: přístroj d. pro takový účel/k takovému účelu; nezbytný: podmínky n. pro/k další práci; nutný: postup n. pro zjištění přesných dat/k tomu, aby se zjistila …; vhodný: podmínky v. (k tomu/pro to), aby se uskutečnil jeho plán

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (k Sdat/k tomu, že, relat SENT); lhostejný: lidé l. k současným událostem/k tomu, jak se události vyvíjejí/k tomu, že se ve světě válčí/k tomu, co se stalo/k tomu, jaký osud potkal tento národ; rozhodnutí l. k lidskému utrpení

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — k Sdat/k tomu, že, aby, relat SENT; hluchý: vedoucí h. k požadavkům svých podřízených/k tomu, že pracovníci jsou s ním nespokojeni/k tomu, aby vyslechl požadavky lidí/k tomu, jaké požadavky jsou na něj kladeny/k tomu, co se od něj žádá/k tomu, jak se situace vyvíjí

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — k Sdat/INF/k tomu, aby SENT; hotový: národ h. k boji za samostatnost/bojovat za …/k tomu, aby bojoval …

S ~ x[+anim], Si ~ y[+complex]

A — S (k Sdat/v Sloc/INF/(k tomu), aby SENT); kompetentní: orgán k. rozhodnout v té věci/k tomu, aby rozhodl …/k podpisu smlouvy/v bytových záležitostech

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (proti, vůči Sdat/proti, vůči tomu, aby, relat SENT); zaujatý: rodiče z. proti sportu/vůči vyššímu vzdělání/proti tomu, aby děti sportovaly/co děti dělají/jak tráví volný čas/jaké čtou knížky; imunní: lidé i. proti, vůči TBC/proti tomu, aby onemocněli infekční žloutenkou/proti infekčnímu onemocnění

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (proti, vůči Sdat/proti, vůči relat SENT); bezbranný: lidé b. proti násilí/proti tomu, jak se s nimi jedná/co se připravuje

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — na Sacc; půda ch. na vápno; kraj ch. na historické památky; život ch. na události

S ~ x[±abstr], Si ~ y[±abstr]

A — na Sacc; choulostivý¹: děti ch. na průdušky

[273]S ~ x[+person], Si ~ y[—abstr] (součást objektu x)

A — na Sacc/Sinstr: bohatý: potrava b. na vitamíny; život b. událostmi

S ~ x[±abstr], Si ~ y[±abstr]

A — (na Sacc/na to, že, relat SENT); hrdý: kluci, h. na své vítězství/na to, že zvítězili/co dokázali/jak se umístili v soutěži, …; pyšný: žena p. na svůj zevnějšek/na to, že budí pozornost/jaké má úspěchy

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (na Sacc/na to, zda, relat SENT); zvědavý: fanoušci z. na výsledek zápasu/ (na to), zda vyhrála Sparta/jak zápas dopadl/kdo vstřelil branky/ jaké je skóre

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (na Sacc/na to, relat SENT); choulostivý²: člověk ch. na každé slovo/na kritiku/na to, jak se o něm mluví/co se o něm říká/kdo o něm mluví/jaká je na pracovišti atmosféra

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — na Sacc/na to, aby SENT; opatrný: muž o. na každé slovo/na to, aby se neprozradil; pozorný: děti p. na své knížky/na to, aby měly školní věci v pořádku; slabý: lidé s. na těžkou práci/na to, aby vykonávali těžkou práci

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — na Sacc/k Sdat/na to//k tomu, aby SENT; náchylný: lidé n. na nachlazení/k onemocnění průdušek/na to//k tomu, aby z nich byli alkoholici

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (na Sacc/INF/na to, aby SENT); lenivý, líný: žáci l. na učení/na to, aby se víc učili/udělat něco pro zlepšení prospěchu

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — na, pro Sacc/k Sdat/na to, aby SENT; zralý: pracovník ne dost z. pro tak náročnou funkci/k takové práci/(na to), aby vykonával …; situace z. k jednání

S ~ x[+complex], zprav. je propozice kondenzována a realizována jménem osoby; Si ~ y[+complex]

A — (pro Sacc/pro to, aby, relat SENT); bezcenný: připomínky b. pro další postup/pro to, jak budeme postupovat; důležitý, užitečný: řešení d., u. pro další práci/pro to, abychom se vyhnuli chybám/pro to, jaký postup zvolíme/pro to, co bude následovat; vlastnosti d., u. pro zájemce o toto povolání

S ~ x[+complex], Si ~ y[+complex]

A — (pro Sacc/pro to, aby SENT); nadšený: děti, n. pro výlet/pro to, aby se jelo na výlet, …

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — (v Sloc/v tom, co, jak SENT); zkušený: funkcionář z. v takové práci/v tom, jak si počínat/co je třeba zařídit; zručný: chlapci z. v modelářství/ v tom, jak sestavit model

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

A — v Sloc; jistý²: odborník j. ve svém oboru

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]; nejde tu o budoucí činnost jako u jistý¹, srov. tam. V pozici Si bývají různé typy sémantického zastoupení, např. prostředí, kde se činnost koná, apod., srov. žena j. ve společnosti.

A — s Sinstr/s tím, co SENT; hotový: žáci h. s úlohou/s tím, co měli vypočítat

S ~ x[+person], Si ~ y[+complex]

 

V tomto příspěvku jsme se pokusili podat systematický popis valenčních vlastností primárních adjektiv. Vzhledem k tomu, že hranice mezi těmito adjektivy a adjektivy motivovanými slovesnými nebo jmennými základy není vždy dost ostrá, může být z tohoto hlediska zejména materiálová část předmětem diskuse. Pro celkový obraz o valenci adjektiv jako slovního druhu by bylo proto jistě užitečné zabývat se též valenčními vlastnostmi adjektiv odvozených. To by však už byl námět pro další článek.

 

[274]LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Pokus o strukturní analýzu slovesných významů. SaS, 32, 1971, s. 193—207.

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. - KOŘENSKÝ, J. a kol.: Práce o sémantické struktuře věty. Praha 1973.

KOŘENSKÝ, J.: K problému větněsémantických funkcí nedějových významů českého slovesa. SaS, 32, 1971, s. 208—216.

KOŘENSKÝ, J.: Teorie tzv. statických významů české věty. SaS, 40, 1979, s. 271—285.

PIŤHA, P.: K otázce valence u adjektiv. SaS, 43, 1982, s. 113—118.

ŠMILAUER, Vl.: Novočeská skladba. Praha 1966.

 

R É S U M É

On the valency of underived adjectives in Czech

In the article an attempt at a systematic description of the valency of underived adjectives is presented. As for the chief problems of its formal aspect, it includes especially the forms of participants, the degree of obligatoriness, the motivation for the “zero-implementation” of participants etc. From the semantic point of view, underived adjectives are stative predicates; they bear various local meanings including co-occurrence, or relate the arguments into relations of mental possession, identity and similarity, adequacy, contingency etc. Theoretical discussion is supplemented by a complete list of the Czech underived adjectives with symbolic representations of syntactic properties of their valencies and by semantic selective restrictions imposed on particular participants.

Slovo a slovesnost, ročník 44 (1983), číslo 4, s. 265-274

Předchozí Jan Kořenský: Strukturace sémiotické triády se zřetelem k pragmatické dimenzi

Následující Marie Těšitelová: K jazyku věcného stylu z hlediska kvantitativního