Za profesorem Eugenem Paulinym

Otakar Šoltys

[Chronicles]

(pdf)

За профессором Еугеном Паулини / In memoriam of Professor Eugen Pauliny

V květnu 1983 se naplnila životní dráha předního slovakisty a význačného československého lingvisty, profesora Eugena Paulinyho. Uzavřelo se dílo vědce, který do posledního dne svého života obohacoval nejen československou, ale i světovou lingvistiku novými a originálními myšlenkami, který do posledního dne silou svého poznání inspiroval lingvisty. Jeho dlouhodobá a soustředěná práce přinesla nesporné výsledky na poli vědeckovýzkumném a jeho zkušenosti a síla osobnosti se uplatnily v činnosti vědeckoorganizační a zejména pedagogické. Je proto přirozené, že společnost oceňovala výsledky jeho práce. Prof. E. Pauliny byl univerzitním profesorem, doktorem filologických věd, členem korespondentem SAV a nositelem Řádu práce.

Profesor E. Pauliny se narodil 13. prosince 1912 ve Zvolenu. Zde také ukončil středoškolská studia na gymnáziu, poté se zapsal na bratislavskou filozofickou fakultu, kterou absolvoval v r. 1935. Po krátkém působení na střední škole se vrátil na filozofickou fakultu, na níž působil až do r. 1979, kdy odešel do důchodu. Jeho pedagogická praxe jej inspirovala k tomu, že jeho vědecké zájmy byly vskutku velmi široké. Každá oblast, které se věnoval, byla zpracována do jasného a uzavřeného tvaru, tolik potřebného pro efektivní předávání vědeckých poznatků. Připomeňme si v této souvislosti jeho Štruktúru slovenského slovesa (1943), práci, která dodnes inspiruje československé syntaktiky a stala se jedním z nejvýznačnějších domácích zdrojů pro současný sémantický výklad syntaxe. Srovnatelný význam mají i jeho dialektologické práce Dve kapitoly o spisovnom jazyku a nárečí (1946), Nárečia zátopových osád na hornej Orave (1947), v nichž je vedle hutně a přesvědčivě podaného materiálu dialektologického řešen nejeden problém obecně lingvistický. Průkopnické a v jeho době originální bylo pojetí vývoje slovenštiny jako vývoje stylů v Dejinách spisovnej slovenčiny (1948). Klasickou a vrcholnou ukázkou Paulinyho schopnosti dokonale předávat vědecké poznatky je kniha Fonológia spisovnej slovenčiny (1961, 1968), v níž Pauliny vytvořil více než důstojný protějšek fonologickým popisům českého jazyka. Fonologické problematice jsou také věnovány publikace Fonologický vývin slovenčiny (1963) a Slovenská fonológia (1979). Prof. Pauliny se věnoval i syntetickým pracím, které neztrácejí nic z výkladové přesnosti monografických studií. Máme na mysli řadu gramatik, které sám napsal nebo se na nich podílel: Krátká gramatika slovenská, Slovenská gramatika (spolu s J. Ružičkou a J. Štolcem, 1. vyd. 1953, 5. vyd. 1968) a Slovenská gramatika (1981). Slovenská gramatika je poslední publikací z jeho pera, kterou jsme dostali do rukou.

V prof. Paulinym odešel lingvista a osobnost, která stmelovala lingvisty na Slovensku a vázala na sebe lingvisty v zahraničí. Jeho přátelské vztahy s mnohými českými jazykovědci byly příkladné. Jeho dílo bude žít, dokud budou žít problémy, které prof. Pauliny řešil.

Slovo a slovesnost, volume 44 (1983), number 4, p. 330

Previous Petr Vavroušek: K nové gramatice védského jazyka

Next Jan Petr: Pokus o nový přístup k zpracování polských nářečí