Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Učebnice francouzštiny pro samouky

Stanislav Lyer

[Kronika]

(pdf)

-

Učebnice cizích jazyků, i když byly určeny pro samouky, učily dosud většinou jazyku čistě literárnímu. Teprve v poslední době si autoři učebnic uvědomují i prakticky rozdíl mezi jazykem spisovným a mluveným, a proto se shledáváme nyní častěji s knihami, které mají ve svém programu učit jazyku mluvenému. Naučit jazyku mluvenému si vzala za úkol sbírka cvičebnic nakladatelství „Orbisu“, nazvaná Velká brána jazyků od A do Z. Učebnici francouzštiny pro ni zpracoval V. Smolák. Svou knihu postavil autor na podklad hovorového jazyka. Tomuto hledisku podřídil nejen výběr slov, probírání mluvnické látky, ale i výběr tekstů. Hned s počátku se čtenář seznamuje s praktickými rčeními a úryvky skutečných rozhovorů, kde se vyskytují slova nejužívanější a nejpotřebnější. Čím dále tím více tyto úryvky se skládají ve větší rozhovory, které vyplývají ze skutečné situace. Vedle toho později se rozšiřuje zásoba slovní na výňatcích z novin a poutavých živých článcích, obsahujících vždy praktický slovník; „esprit gaulois“ jest ukazován na typických francouzských anekdotách. Teprve ke konci knihy se seznámí žák s literárními teksty. Mluvnická látka se podává velmi názorně a srozumitelně podle důležitosti a potřebnosti určované praktickým zřetelem; není podávána kategoricky v podobě pouček a pravidel, nýbrž tvoří jakési poznámky vyplývající z tekstu a dopomáhající k jeho porozumění. Velmi praktické je důsledné uvádění výslovnosti při každém novém slově. Své mluvnické vědomosti si může každý ověřit při překládání českých vět — ovšem zase praktických — do francouzštiny; svůj překlad si pak můžeme kontrolovati klíčem, který jest na konci knihy. Ke konci knihy najdeme přehled časování francouzských sloves a slovník francouzsko-český a česko-francouzský (v tomto slovníčku velmi bychom vítali označení výslovnosti).

Na konec několik kritických poznámek. V kapitole o výslovnosti jest právem zdůrazněna nutnost rozeznávati přesně výslovnost francouzského u a i, e otevřeného a zavřeného, kde rozdíly mají fonologickou platnost; naproti tomu rozdíl otevřeného a zavřeného ö ji nemá, proto nelze přikládati těmto dvojím rozdílům stejnou závažnost. Při přepisech výslovnosti se omylem vyskytla určitá nedůslednost; un oiseau jest přepsáno (str. 23) ne zcela přesně [ nuazo]. Podobně il aime (str. 20) [il em] místo [ilem]; atd. Na str. 34 parle-t-il je přepsáno [parltil], ale parlent-elles přesněji [parlötel].

Každý samouk by jistě uvítal s povděkem, kdyby měla kniha věcný rejstřík; je ovšem otázka, zdali by se tím kniha, která se řadí k našim nejlepším cvičebnicím francouzštiny, příliš neprodražila.

Slovo a slovesnost, ročník 5 (1939), číslo 3, str. 160

Předchozí Josef Hrabák: Kniha o slovinském verši

Následující Josef Hrabák: Roudnické umučení a Rada otce synovi