Sovětská práce o odborném stylu z kvantitativního aspektu

Helena Confortiová

[Chronicles]

(pdf)

Советская работа о научном стиле в квантитативном аспекте / A Soviet study on the style of science and technology from the quantitative aspect

V sovětské jazykovědě se věnuje stálá pozornost propracovávání funkčních stylů. Tuto otázku zkoumá i germanistka E. S. Trojanská z katedry cizích jazyků AN SSSR v Moskvě; ve sbornících Akademie publikovala několik článků zabývajících se problematikou funkčních stylů (např. K voprosu o techniko-stilističeskich prijemach v naučnoj reči. In: Jazyk naučnoj literatury. Moskva 1975, s. 27—86; K obščej koncepcii ponimanija funkcional’nych stilej. In: Osobennosti stilja naučnogo izloženija. Moskva 1976, s. 23—82; Aktual’nyje problemy issledovanija funkcional’nych stilej. In: Lingvo-stilističeskije issledovanija naučnoj reči. Moskva 1979, s. 3—11). V poslední době vyšla její monografie Lingvo-stilističeskoje issledovanije nemeckoj naučnoj literatury (Moskva 1982, 312 s.), která se opírá o kvantitativní metody.

Monografie má úvod a dvě části. V úvodu autorka rozebírá názory různých badatelů na klasifikaci jednotlivých funkčních stylů. Konstatuje, že odborný styl se vcelku jako zvláštní styl uznává, diskutuje se však o jeho monolitnosti vzhledem k různým žánrům odborné literatury. Autorka sama pak u stylu rozlišuje jádro, kterým se výrazně odlišuje jeden styl od druhého, a periférii, která má některé styčné body shodné s jinými styly (např. ústní forma odborného stylu se blíží publicistice). Autorka považuje styly za funkční varianty spisovného jazyka, které jsou charakterizovány řadou jazykových zvláštností, jejichž cílem je dosáhnout určitého stylistického efektu, příznačného pro daný styl.

Autorka předpokládá, že v současné němčině existuje pět funkčních stylů (hovorový, umělecký, publicistický, odborný a administrativní) a že odborný styl je monolitní. V recenzované práci se zabývá vzájemnými vztahy jazykových prostředků a jejich stylistickým využitím. Jejím cílem je podat co nejúplnější lingvostylistický popis odborného stylu metodou tzv. symptomatické statistiky (zaměřuje se na výrazné, charakteristické rysy neboli symptomy daných jevů).

První část monografie se zabývá obecnou koncepcí pojetí jazykových rysů různých funkčních stylů, které — podle autorky — jsou výsledkem vzájemného působení faktorů mimojazykových a jazykových. Pojednává nejprve o jazykových rysech, které představují kvantitativní i kvalitativní charakteristiku funkčního stylu. Rozlišuje jazykové rysy charakteristické (kvantitativní) a speciální (kvalitativní). Pro každý styl je možno stano[349]vit charakteristické rysy, vedle toho pak tu ovšem najdeme i četné odchylky od nich.

Mimojazykové faktory dělí autorka do čtyř skupin: (1.) obsah, téma, (2.) situace (písemná/ústní, připravená/nepřipravená, oficiální/neoficiální aj.), (3.) charakteristika mluvčího a adresáta (původ, bydliště, sociální postavení, věk ap.), (4.) zaměření na kvalitu projevu, optimální pro daný okruh.

Materiál monografie tvoří 14 000 vět ze sedmi vědních oborů (z každého 2000 vět); texty byly vybrány z odborných časopisů a jako doplňujícího materiálu bylo užito odborných monografií. Kvantitativní charakteristiky opírá autorka o údaje z Frekvenčního slovníku obecně odborného lexika německého jazyka (obsahuje 400 000 hesel ze 34 odborných disciplín), který se připravuje k vydání (Častotnyj slovar’ obščenaučnoj leksiki nemeckogo jazyka, red. R. G. Sinev, vydává sekce německého jazyka katedry cizích jazyků AN SSSR). Pro srovnání excerpovala autorka tři knihy německých prozaiků, které jí poskytly materiál z umělecké literatury (6000 vět z autorské řeči) a hovorového jazyka (6000 vět z dialogů a monologů).

Druhá část monografie analyzuje stylistické prostředky a specifické jazykové rysy odborného stylu. Jako charakteristické rysy odborného jazyka se tu uvádějí: (1.) jasnost (tj. porozumění), (2.) logičnost (logický výklad), (3.) komprese výrazu, (4.) přesnost vyjadřování, (5.) neutrální expresivita, (6.) subjektivní hodnocení, (7.) objektivnost, (8.) oficiálnost, (9.) standardnost, tj. opak individuálnosti, (10.) nulová obraznost, (11.) nulová emocionálnost. Za základní rysy odborného stylu pokládá autorka: (1.) jasnost (která zahrnuje i logičnost, kompresi, přesnost, neutrální expresivitu, subjektivní hodnocení a částečně objektivnost a standardnost) a (2.) oficiálnost (která zahrnuje neutrální expresivitu, nulovou obraznost, neemocionálnost a částečně objektivnost a standardnost).

Stylistické postupy charakterizuje autorka jako uvědomělý a cílevědomý výběr jazykových prostředků k dosažení určitého stylistického efektu. Funkce jazykových prostředků (lexikálních, gramatických a zvukových) se promítá ve stylistických postupech, kterých autorka rozlišuje celkem devět: (1.) knižnost výkladu, (2.) emocionální a subjektivně hodnotící neutrálnost, (3.) obecnost (zobecňování), (4.) kompoziční členění, (5.) aktivizace pozornosti čtenáře, (6.) monosémie slov, (7.) explicitnost výkladu, (8.) ekonomičnost výkladu, (9.) užití standardní formy odborného výkladu. Tento výčet považuje autorka za otevřenou řadu. Ve své práci z r. 1983 (Nekotoryje osobennosti vyraženija otricatel’noj ocenki v žanre naučnoj recenzii (k voprosu o nekategoričnosti vyskazyvanija v naučnom stile). In: Jazyk i stil’ naučnogo izloženija. Moskva 1983, s. 3—22) jich už autorka uvádí deset, doplňuje je o nekategoričnost výkladu.

Práce E. S. Trojanské je doložena četnými příklady s frekvenčními údaji. Nesoustřeďuje se pouze na jevy s vysokou frekvencí, ale všímá si i jevů méně frekventovaných. Hlavní tabulky (celkem 29) jsou soustředěny v příloze. Obsahují např. frekvence vedlejších vět, zejm. podmínkových neosobních konstrukcí, abstraktních substantiv, substantiv v genitivním atributu apod.

V závěru autorka konstatuje, že daný výzkum potvrdil její předpoklad, že odborný styl se liší od ostatních funkčních stylů a je monolitní. Odborný styl se liší zvláště od stylu uměleckého a hovorového, a to jak stylistickými postupy, tak i jazykovými charakteristikami po stránce kvantitativní i kvalitativní. Kromě toho se ukázalo, že v některých parametrech se odborný styl přibližuje publicistice a administrativě. Monografie E. S. Trojanské došla tedy k obdobným závěrům jako výzkum češtiny (srov. M. Těšitelová a kol., Linguistica II, Linguistica IV, PSML 8); dokazuje to, že srovnáváním výsledků týkajících se různých jazyků můžeme dospět k cenným zobecněním.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 4, pp. 348-349

Previous Jan Chloupek: O úloze jazyka v řízení socialistické společnosti

Next Ludmila Uhlířová: Příručka bulharské morfologie v tabulkách