Sovětské sborníky o jazyce a stylu

Helena Confortiová

[Discussion]

(pdf)

Советские сборники о языке и стиле / Soviet volumes on language and style

V období vědeckotechnické revoluce roste význam a úloha jazyka v tzv. věcném stylu (Mistrík, 1970; Těšitelová, 1983), kam se obvykle řadívá odborná literatura, publicistika a administrativa. Také v Sovětském svazu se věnuje pozornost jazyku těchto funkčních stylů. Kromě četných prací, monografií, sborníků a časopiseckých [313]článků setkáváme se s výsledky výzkumu zvláště jazyka odborného stylu ve sbornících vydávaných různými vysokými školami a vědeckými pracovišti (např. Trudy instituta jazykoznanija AN SSSR; Učenyje zapiski LGU; Novoje v zarubežnoj lingvistike; Stroj i funkcionirovanije romanskich i germanskich jazykov apod.). Zkoumají se zvláštnosti jazyka v odborném stylu nejen v ruštině, ale i v cizích jazycích, které mají důležitý význam pro ekonomickou, obchodní i kulturní spolupráci.

V naší recenzi se budeme zabývat sborníky prací, které pravidelně vydává katedra cizích jazyků Akademie věd SSSR a které se týkají výsledků výzkumu jazyka odborného stylu. Všechny sborníky vydalo v Moskvě nakladatelství Nauka. První sborník této řady byl vydán v r. 1965 (Osobennosti jazyka naučnoj literatury), druhý v r. 1970 (Stilistiko-grammatičeskije čerty jazyka naučnoj literatury), třetí v r. 1975; od té doby jsou sborníky vydávány každoročně. Je tedy možno pokládat je za periodikum, jeho řada ovšem nenese jednotný název. Po střídání odpovědných redaktorů rediguje sborník od r. 1979 M. Ja. Cvilling. Kromě uvedených sborníků vydává katedra cizích jazyků AN SSSR také sborníky zaměřené na metodiku výuky cizích jazyků, zvl. u vědeckých pracovníků. Některé z těchto sborníků jsou však ve své převážné části věnovány hlavně problematice odborných textů (část zaměřená na metodiku výuky tvoří jen nepatrný díl svazku). Tyto sborníky jsme rovněž zahrnuli do „řady“ zabývající se věcným stylem.

Sborníky jsou členěny do tří nebo čtyř, výjimečně pěti oddílů. První část se obvykle týká široce pojatých obecných otázek, většinou různých problémů stylu odborné literatury, popř. otázek vývoje jazyka v ní. Další oddíly obsahují práce zabývající se speciálními rysy odborné literatury, a to otázkami jak stylistickými, tak morfologickými, syntaktickými, lexikálními a frazeologickými. V posledních letech nacházíme ve sbornících i práce věnované podle potřeby některým aspektům překladu odborné literatury, odborné terminologii a sémantickým otázkám, výstavbě odborného textu, mluveným odborným textům apod. Někteří autoři také užívají metod statistické analýzy a moderní výpočetní techniky.

Sborníky dokazují, že problematika odborného stylu je tak rozsáhlá a složitá, že přináší neustále řadu nových problémů a úkolů. I když se sborníky zaměřují na odborný styl, setkáváme se téměř v každém sborníku s výzkumy srovnávajícími rozdíly mezi stylem odborným a uměleckým (srov. u nás Těšitelová, zejména 1974 a 1980). V posledních sbornících se věnuje pozornost také srovnání odborného stylu se stylem publicistickým i administrativním (srov. zprávu o přehledu prací vydávaných u nás v čl. M. Těšitelové, 1984).

Pro recenzované sborníky je charakteristické, že první článek (nebo jeden z prvních článků) má většinou zásadní charakter, vytyčuje úkoly sborníku a ty se pak objevují v článcích dalších. Mezi jednotlivými sborníky existuje i jistá návaznost, takže články v pozdějších sbornících navazují na články uveřejněné ve sbornících předcházejících.

Vzhledem k tomu, že není možné (a ani účelné) podávat zde podrobnou recenzi všech 10 sborníků (o rozsahu 2797 s.), zaměříme se v naší recenzi: (1.) na celkovou charakteristiku jednotlivých sborníků z l. 1975—1985 s uvedením některých zásadních článků obecného charakteru věnovaných zejména obecným otázkám stylu a (2.) na články zaměřené metodologicky, opírající se zejména o aparát kvantitativní lingvistiky.

1.1. První sborník, kterým se budeme v naší recenzi zabývat, vyšel r. 1975 s názvem „Jazyk odborné literatury“ (Jazyk naučnoj literatury) a skládá se ze 4 oddílů. Ve 2. oddílu jsou články věnované stylistice. V jednom z nich se E. S. Trojanská zabývá specifikou technických a stylistických prostředků v německém odborném jazyce (s. 27—86). Autorka rozebírá dva z uvedených prostředků k dosažení jasnosti vý[314]kladu: (1.) členění textu na odstavce, přičemž podtrhuje úlohu odstavců pro kompoziční strukturu díla, (2.) aktivizaci pozornosti čtenáře s pomocí tzv. aktivizátorů. Tyto činitele se nacházejí obvykle v hlavní větě podřadného souvětí a jejich úkolem je odkazovat na předcházející kontext a napojovat informaci novou, následující. K této problematice se autorka vrací ve sborníku r. 1976 (viz zde 1.2.) i v dalších sbornících (z r. 1982, 1983). — V oddílu 4., který je zaměřen na otázky překladu, se srovnávají originály anglické nebo francouzské a jejich překlad do ruštiny. Zajímavý je tu článek Ju. A. Suškova, který pojednává o specifice termínů ve vědeckotechnické literatuře (s. 245—254). Zdůrazňuje, že dobrý překladatel musí ovládat zvláštnosti jazyka vědecké literatury, zejména specifiku slovníku, skládajícího se ze tří vrstev, tzv. neutrálního slovního fondu, obecně užívaných spisovných slov a slov-termínů. Strukturně jazykové prostředky k vyjádření určitých pojmů demonstruje autor na francouzštině.

1.2. Sborník z r. 1976 — „Zvláštnosti stylu odborného výkladu“ (Osobennosti stilja naučnogo izloženija) — má podobnou strukturu jako sborník z r. 1975. V 2. oddílu věnovaném obecným problémům funkčního stylu nacházíme rozsáhlý článek E. S. Trojanské (s. 23—83). Po uvedení metodiky výzkumu funkčních stylů probírá autorka mimojazykové i jazykové znaky, které jsou důležité pro charakteristiku funkčních stylů a jejich klasifikaci. Tento článek je vlastně základním stavebním kamenem, o který se opírají četné další práce nejen v tomto sborníku, ale i v sbornících dalších. Trojanská reaguje na různé diskuse o vymezení, klasifikaci a popisu funkčních stylů. Charakterizuje stylistické prostředky různých funkčních stylů; v beletrii a publicistice se projevují emocionální stylistické prostředky, v odborném stylu technicko-stylistické, v administrativě technické a v hovorovém stylu úsilí o stylistické zpracování chybí. Trojanská uvádí klasifikaci stylů a pojetí různých autorů. Sama se přidržuje dělení R. A. Budagova: rozlišuje styl hovorový (převážně mluvený) a styly „literárně zpracované“ (písemné, knižní), které dále dělí na styl odborný, administrativní, publicistický a umělecký. Pokud jde o jazyk odborného stylu, pokládá jej Trojanská za jednotný, monolitní. Odborný jazyk se v jednotlivých vědních oblastech sice liší termíny, ale nikoli jazykovými rysy. V závěru článku se uvádí sedm jednotných technicko-stylistických prostředků odborného stylu. — Ve 3. oddíle, obsahujícím články s tematikou morfologickou, syntaktickou a lexikálně sémantickou, nacházíme zajímavý článek E. A. Rejmanové o neterminologickém lexiku odborných textů (s. 178—192). Uvádí, že v odborném textu existuje množství slov neterminologického charakteru. Tato slova nabývají v určitém kontextu různých významů. Autorka zkoumá i slovní spojení, zvláště synonymní skupiny slov. Upozorňuje na to, že zvláštnosti odborného stylu neodrážejí jen slova plnovýznamová, ale i slova gramatická.

1.3. Sborník vydaný v r. 1977 se nazývá „Jazyk a styl odborné literatury“ a má podtitul „Teoretické a praktické otázky“ (Jazyk i stilʼ naučnoj literatury. Teoretičeskije i prikladnyje problemy). V 1. oddílu, který zkoumá obecně metodické problémy vydělení daného funkčního stylu, stanovení žánrů, jazykové zvláštnosti a jiné vlastnosti odborných textů, zaslouží si pozornosti čl. Ju. A. Vasiľjeva (s. 47—64) o jazykové a stylistické organizaci odborného textu. Autor chápe text jako písemně zafixovanou a strukturně zformovanou posloupnost jazykových jednotek vznikajících v procesu komunikativně řečového aktu. Zamýšlí se nad některými teoretickými otázkami analýzy jazykové a stylistické organizace tohoto textu bez zřetele ke konkrétním jazykovým prostředkům. Studuje text z pozice celostního funkčně komunikativního přístupu. Pozornost věnuje zejména jednomu z nejrozšířenějších žánrů odborné prózy — tzv. časopiseckému článku.

1.4. Sborník z r. 1978 — „Styl odborného jazyka“ (Stil’ naučnoj reči) — tvoří také jen tři oddíly. 1. oddíl, víc než polovina sborníku, obsahuje práce zabývající se sty[315]listikou, sémantikou a terminologií. E. A. Rejmanová (s. 117—128) navazuje na svůj článek ve sb. z r. 1976 a charakterizuje neterminologickou slovní zásobu jazyka odborného stylu těmito rysy: (1.) Užívá se tu slov, která jsou v jiných stylech méně frekventovaná. (2.) Slova frekventovaná se vyskytují ve významu, který v ostatních oblastech jazyka frekventovaný není. (3.) Slova nabývají nového významu nebo (4.) jejich význam nabývá specifického odstínu. (5.) Existují zde jiná seskupení synonym. (6.) Slova tvoří specifická slovní spojení a (7.) mnohé jednotky spisovného jazyka mají v odborném stylu jiný význam.

1.5. Sborník z r. 1979 nese název „Lingvostylistické výzkumy odborného jazyka“ (Lingvostilističeskije issledovanija naučnoj reči). 1. oddíl je věnován problematice funkčních stylů. E. S. Trojanská se tu ve svém článku (s. 3—11) vrací k počtu různých druhů funkčních stylů. Nejednotnost je zde podle autorky způsobena tím, že dosud neexistují vědecky zdůvodněná kritéria, která by funkční styly důkladně utřídila. Chybí rovněž obecný lingvistický popis funkčních stylů. Důležitou problematiku zde představují tzv. stylistické žánry a postupy, jako jsou popis, vyprávění/sdělení, úvaha, a vztah mezi ústní a písemnou formou v jednotlivých stylech. Autorka pak ukazuje, jak se formují lingvistické rysy funkčních stylů, a to vlivem obsahu, formy, výběru jazykových prostředků apod. Při stanovení některých z uvedených rysů je možno použít statistické metody a srovnávacího studia.

1.6. Sborník z r. 1980 „Funkční styl odborné prózy“ s podtitulem „Problémy lingvistiky a metodiky výuky“ (Funkcionaľnyj stiľ naučnoj prozy. Problemy lingvistiki i metodiki prepodavanija) přináší v čl. M. N. Kožinové o vztahu stylistiky k textové lingvistice přehled názorů na tuto problematiku (s. 3—17). Čl. V. S. Čulkovové (s. 36—50) se zabývá problémem integrace odborných textů na materiále současné německé lingvistické monografie. Autorka klade důraz na to, že text musí být monolitní jednotkou a přitom členěný. Rozeznává integraci informační a strukturní. Informační integrace záleží podle autorky v tom, že odborný text podává vždy informaci buď absolutně hodnověrnou, nebo hypotetickou; snahou odborníků pak je změnit informaci druhého typu na informaci typu prvního. Strukturní informace vyplývá z toho, že odborný text pokládáme za lingvistický celek, který je hierarchicky uspořádán, skládá se z jednotek různých stupňů, z nichž každá má své určité místo a funkční zaměření.

1.7. Sborník z r. 1981 „Lingvostylistické zvláštnosti odborného textu“ (Lingvostilističeskije osobennosti naučnogo teksta) je rozdělen do pěti oddílů. 3. oddíl se zabývá stylistickými a gramatickými zvláštnostmi odborného textu: funkcí adresáta, projevem individuality autora a konkretizátory slovesa v uměleckých a odborných textech. O posledním tématu pojednává E. A. Rejmanová (s. 81—93). Prvky, které rozvíjejí anglické sloveso, nazývá konkretizátory znaku atribuovaného slovesem. Autorka si vybrala jako předmět svého zkoumání dva druhy konkretizátorů: adverbiále času (vyjádřené předložkovými jmennými konstrukcemi) a předmět s předložkou by. U temporálního konkretizátoru zjistila, že odborný styl se vyznačuje přesností časového určení, a to na rozdíl od stylu uměleckého, kde jsou časové významy většinou nepřesné nebo neutrální. Objektového konkretizátoru slovesa s předložkou by se užívá v angličtině k vyjádření vztahů rezultativnosti. Sloveso bývá stylisticky neutrální, objektový konkretizátor je často vzat z oblasti lexika terminologického. I když sloveso a konkretizátory (temporální i objektové) pocházejí z neterminologického lexika, spojení lexikálních jednotek vytváří komplexy, jejichž obsah odpovídá stylu buď odbornému, nebo uměleckému.

1.8. Sborník z r. 1982 „Funkční styly a výuka cizích jazyků“ (Funkcionaľnyje stili i prepodavanije inostrannych jazykov) je obsahem relativně nejbohatším sborníkem. Je rozdělen do dvou velkých oddílů. První oddíl je věnován výzkumu funkčních [316]stylů. První část 1. oddílu je zaměřena na obecné otázky výzkumu funkčních stylů — odborného, publicistického i uměleckého. Je uveden článkem L. V. Slavgorodské (s. 3—14) o komunikativní zaměřenosti odborného textu. Autorka uvádí dvě sociálně kulturní funkce textů odborných publikací: fixaci odborných vědomostí a realizaci komunikace mezi vědci. Podtrhuje návaznost jednotlivých děl; každá práce je reakcí na práce už publikované a stimulem pro práce nové. Každý odborný text je podle autorky možno pokládat za repliku dialogu. Odborný text odráží situaci při komunikaci, určitý vzájemný vztah jejích účastníků. Vzít v úvahu komunikativní zaměřenost je důležité nejen pro systém odborných textů jako celku, ale i pro analýzu každého jednotlivého díla.

1.9. Sborník z r. 1983 má titul „Jazyk a styl odborného výkladu“ s podtitulem „Lingvometodické výzkumy“ (Jazyk i stiľ naučnogo izloženija. Lingvometodičeskije issledovanija). Sborník má dva oddíly. První oddíl (lingvostylistické zvláštnosti odborného textu) se v 1. části zaměřuje na stylistiku. Zajímavým článkem k vyjádření nekategoričnosti výpovědi v německém odborném stylu přispěla do sborníku E. S. Trojanská. V čl. (s. 3—22) se zabývá typickými rysy skladby odborné recenze a všímá si způsobů záporného hodnocení. Hodnotící prvek je totiž pro recenzi prvkem základním; i když v recenzích převládá hodnocení kladné, určité místo tam zaujímá i hodnocení záporné. K vyjádření záporného hodnocení se užívá tzv. nekategoričnosti, „změkčení“. Nekategoričnost řadí autorka jako další prostředek k devíti stylistickým prostředkům, které vyděluje ve své knize Lingvostilističeskoje issledovanije nemeckoj naučnoj literatury (Moskva 1982; srov. Confortiová, 1985). Trojanská už dříve (1969) ukázala, že odborný jazyk se vyhýbá kategorickému tvrzení, a proto základním způsobem vyjádření negativního hodnocení v recenzi je eufemismus. Ve svém článku vyčleňuje čtyři způsoby tzv. změkčení negativního hodnocení. — Zajímavým příspěvkem v tomto svazku je také stať L. V. Slavgorodské (s. 34—45) o jazykových prostředcích zajišťujících spojitost ústního projevu. Autorka zdůrazňuje, že v poslední době vzrůstá hodnota ústního projevu ve vědě; ústní forma je důležitým informačním kanálem, pomocí něhož se lidé seznamují s výsledky výzkumu rychleji než formou písemnou. Nejčastějším místem získávání ústních informací jsou konference. Ústní formy komunikace zajišťují nejen rychlou výměnu informací, ale i jejich efektivní osvojení. Zvláštnosti výstavby textu v ústním sdělení se projevují i na volbě jazykových prostředků, které zajišťují spojitost ústní jazykové jednoty. Pro vědecké sdělení je důležitým prostředkem spojitost logická. Analýza charakteru logického spojení v ústním odborném sdělení pomůže odhalit některé rysy ústního odborného projevu, které se liší od projevu písemného.

1.10. Zatím poslední sborník „Odborná literatura“ s podtitulem „Jazyk, styl, žánry“ (Naučnaja literatura. Jazyk, stiľ, žanry), vydaný v r. 1985, má 3 oddíly. V 1. oddíle nazvaném Problémy stylu odborné literatury je úvodní článek V. L. Najera věnován postavení funkčních stylů (s. 3—15). Ostatní články se zabývají dílčími stylistickými otázkami odborného textu. — V 2. oddíle se pojednává o zvláštnostech žánrů odborné literatury. Základním je tu čl. E. S. Trojanské (s. 67—81) věnovaný jazyku a stylu odborného textu z hlediska autora recenze. Autorka upozorňuje na zvláštnosti lexika odborné recenze, na něž má vliv výběr prvků vyjadřujících kladné hodnocení.

2. Články zpracované kvantitativní metodou se týkají jevů různých jazykových rovin, a to: morfologie (14 článků, z toho 8 článků o slovesech), lexika (12 článků), syntaxe (11 článků) a stylistiky (13 článků).

Co se týká morfologických problémů, je ze tří čtvrtin věnována pozornost slovesům (zvláště anglickým). Z dalších oblastí morfologie se kvantitativně zkoumají ukazovací zájmena v němčině a neurčitá zájmena v angličtině, částice v ruštině [317]a ruská pasívní příčestí — vše ve srovnání textů odborných a uměleckých. — E. S. Morozovová (1983, s. 160—168) zkoumá sémantiku pasíva v textech funkčního stylu odborného jazyka na základě srovnání s texty umělecké literatury. Konstatuje, že častější užití pasívních forem v odborné literatuře není spojeno jen se snahou o objektivnost, neosobovost a zobecňování ve stylu odborném, ale i se specifikou objektu a s přístupem k němu v odborné literatuře. — N. V. Kiričenko (1979, s. 97—110) studuje zvláštnosti krátkých pasívních příčestí v ruském odborném jazyce ve srovnání s jejich užitím v textech uměleckých. Závěry, ke kterým dochází, se týkají širšího okruhu otázek: Jazykové vyjádření ve funkčním stylu je závislé na mimojazykových faktorech. Jazykové zvláštnosti textu jsou podmíněny jeho funkčně stylistickou zaměřeností. Autor zkoumá rozdíly mezi aktivním a pasívním vyjadřováním a studuje sémantiku pasívních konstrukcí. Dospívá k zjištění, že se v mnoha případech rozchází sémantika slovesa a jeho příčestí; to se ve výkladových slovnících neuvádí. Změna sémantiky slova v odborném textu je projevem tendence odborného jazyka k specializaci vyjadřovacích prostředků, k přesnosti a objektivnosti. — Dva články I. A. Jasnické (1983, s. 142—160 a 1985, s. 231—244) o významech substantiv v atributivním genitivu v písemné odborné ruštině vycházejí z faktu, že genitiv je nejfrekventovanějším pádem v odborném stylu (srov. u nás Těšitelová a kol., 1985a; Linguistica IV; Linguistica VII aj.). Zkoumaný materiál obsahoval 108 000 tvarů z 8 vědních oborů s výskytem asi 13 400 slovních spojení v genitivu vyjádřeném substantivem. Autorka zjistila, že substantivum ve formě genitivní má největší frekvenci v chemických textech, nejmenší v textech matematických: pro matematiku je typické přesné a stručné vyjadřování, proto se tu neužívá dlouhých genitivních řetězců; pro chemické texty je naproti tomu charakteristický popis různých jevů a procesů, jejich vztah, vzájemné působení apod. To se v ruštině projevuje dlouhým řetězem substantivních genitivů ve funkci neshodných atributů.

Kvantitativní studie z lexika se týkají např. adjektiv v odborné literatuře, funkčně stylistického aspektu lexika odborného stylu na základě německého materiálu, internacionalismů v porovnání ekvivalentů anglických a ruských; z ostatních prací zaměřených na angličtinu jmenujme např. názvy nemocí, názvy živočichů a částí jejich těla, ustálená slovní spojení a hloubkovou strukturu sémantického pole adjektiv spojených stejným významem. — L. A. Filatovová se ve svém článku (1975, s. 112—130) zabývá sémantickými vztahy internacionalismů v angličtině a v ruštině a rozděluje je do tří skupin: (1.) sémanticky shodné, (2.) úplně neshodné, (3.) částečně neshodné. Autorka sleduje, zda se nesoulad týká rozsahu významů, gramatických funkcí, stylistického zabarvení nebo stupňů frazeologické volnosti. — E. S. Trojanská se ve svém článku (1981, s. 13—39) pokouší charakterizovat slovní zásobu odborného stylu v němčině zejména z aspektu funkčně stylistického. Materiál pochází z 34 odborných disciplín nehumanitního zaměření; vyloučila z něho úzce specializované termíny. Slovník odborného stylu tvoří podle autorky mimostylový lexikální základ, termíny a malá vrstva tzv. polotermínů (tj. slov s různým stupněm terminologizace) a knižního lexika. Autorka dochází k závěrům, že jak kvalitativní, tak kvantitativní charakteristiky umožňují vyčlenit styl odborné prózy a oddělit ho od ostatních funkčních stylů (publicistického, uměleckého a hovorového). Podle autorky se nesnadno odděluje styl odborný od stylu administrativního (srov. Těšitelová a kol., Linguistica XV, 1985b).

Syntaktické články kvantifikují větné členy a souvětí, dále délku věty, vkladné konstrukce a vsuvky, spojování vět a odstavců apod. Autorky M. N. Kožinová a M. P. Kotjurovová publikovaly článek (1978, s. 3—23), ve kterém zkoumají vývoj délky věty, vsuvkových a vkladných konstrukcí a vyjádření spojitosti vět a odstavců. Došly k několika obecným závěrům: S postupujícím vývojem se délka [318]souvětí zkracuje, zmenšuje se zvláště rozsah podřadných souvětí, zatímco délka věty jednoduché se prodlužuje. Rozvíjí se užití vkladných a vsuvkových konstrukcí, roste počet jejich typů. Počet spojovacích vazeb mezi větami a odstavci se rozšiřuje. Tento vývoj zřetelně odráží tendenci jazyka ke kompresi a k přesnému a jasnému výkladu. Pestřejší vyjádření spojitosti textu v odborném stylu souvisí i s tím, že v období vědeckotechnické revoluce převažuje častější výskyt úvahy nad popisem. — T. C. Glušaková, D. A. Paremská a V. F. Balakirev (1982, s. 149—158) zkoumají, jak se styl odb. literatury a publicistiky liší ve vyjadřování nominalizace, tj. užití jmenných skupin v subjektu, objektu, adverbiále i v jmenném predikátu. V odborném textu dochází k hierarchickému řazení jmenných skupin (kvalitativní faktor), v publicistice jde o paralelní uvedení několikanásobných větných členů (kvantitativní faktor). — K výrazným obecným závěrům o slovese dospěla E. A. Rejmanová (1980, s. 17—35). Sloveso, které v určitém tvaru spolu se subjektem tvoří jádro anglické věty, má organizující úlohu ve formálně gramatické i sémantické struktuře věty. V odborných textech — na rozdíl od uměleckých textů — je sémantika slovesa určitější, přesnější a spíše jednovýznamová; slovesa jsou většinou společná pro různé vědní obory. — N. N. Ivakinová se zabývá právnickým jazykem (1983, s. 45—59). Studuje jeho syntaktické prostředky a zjišťuje shody a rozdíly ve srovnání s jazykem odborným. Počítá predikativní konstrukce, věty jednoduché i složené, souvětí, zvláště souvětí podřadná, a zjišťuje jejich nejfrekventovanější typy (věty atributivní a podmínkové). V lexiku sleduje i vliv hovorového jazyka (speciální spojení slov, kontaminace). Jazyk zákona se shoduje s odborným jazykem v přesnosti vyjádření, v převaze skupiny jmenné nad slovesnou (množství jmenných predikátů, slovesa s oslabenou sémantikou, řetězy genitivů), v častém užití participiálních obratů, v počtu podřadných souvětí apod. Rozdíly jsou např. v tom, že se v právnickém jazyku neprojevuje — podle autorky — vliv aktuálního členění, že konstrukce s pasívní formou tvoří více než 75 % apod. V syntaxi se ukazují základní rysy administrativního a odborného stylu, podmíněné některými obecnými, mimojazykovými rysy. To potvrzuje vzájemné působení a pronikání funkčních stylů spisovného psaného jazyka.

Stylistická problematika různých jazyků se ve sbornících týká zejména angličtiny, dále němčiny a ruštiny a pak ruštiny ve srovnání s angličtinou a se španělštinou. Studují se jazykové i mimojazykové rysy funkčních stylů, sevřenost textu při odborném překladu, spojitost odstavců a vět, organizace odborného textu, obraznost v odborném stylu apod. — S. V. Abramovová (1981, s. 66—74) srovnává údaje o vyjadřování spojitosti v odborných textech španělských s odpovídajícím materiálem ruským. Zjišťuje, že se analogicky v obou jazycích využívá stejných jazykových prostředků s přibližně stejnou frekvencí.

V recenzované řadě akademických sborníků se věnuje — jak zřejmo — velká péče základním otázkám konstituování a klasifikace funkčních stylů. Rozpracovávají se velmi důkladně charakteristické faktory jazykové i mimojazykové. Kladně lze hodnotit také rozmanitost témat, která se ve sbornících zkoumají. Tato tematická pestrost není samoúčelná; klíčová témata se dále celkem plánovitě rozvíjejí. Zatímco v prvních pracích sborníků témata na sebe navazovala spíše ojediněle, v posledních svazcích se danou problematikou zabývá řada článků, a to z různých hledisek. Také grafická úprava názvů oddílů přispěla k jasnější diferenciaci článků. Jistě i ustálení redakčního kolektivu mělo vliv na jednotné zaměření u série sborníků. Svůj význam má také uvádění četných odkazů na literaturu, jak cizí, tak sovětskou (čtenáři to usnadňuje orientaci v dané problematice). Sympatické je, že autoři sborníků přihlížejí k pracím československých lingvistů. Citují monografie i články v jazyce ruském, anglickém nebo německém (z Travaux, PSML, Prague School Reader, Novoje v zarubežnoj lingvistike, Voprosy jazykoznanija), ale i v češtině [319](z SaS) a znají i české monografie. Přehlednější by bylo uvádět bibliografii souhrnně na konci každého článku; avšak sborníky se v tomto směru řídí praxí zavedenou v mnoha sovětských publikacích, tj. uvádění literatury pod čarou. Velkým kladem série je také pravidelnost, s jakou jednotlivé svazky v poslední době vycházejí, tj. každým rokem. Sborníky se stávají nepostradatelnými pro každého, kdo se zajímá o otázky stylu a jazyka i o problematiku metodologickou.

 

LITERATURA

 

CONFORTIOVÁ, H.: Sovětská práce o odborném stylu z kvantitativního aspektu. SaS, 46, 1985, s. 348—349.

MISTRÍK, J.: Štylistika slovenského jazyka. Bratislava 1970.

TĚŠITELOVÁ, M.: Otázky lexikální statistiky. Praha 1974.

TĚŠITELOVÁ, M.: Využití statistických metod v gramatice. Praha 1980.

TĚŠITELOVÁ, M.: K jazyku věcného stylu z hlediska kvantitativního. SaS, 44, 1983, s. 275 až 283.

TĚŠITELOVÁ, M.: O kvantitativní analýze češtiny s pomocí moderní výpočetní techniky. NŘ, 67, 1984, s. 47—50.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Psaná a mluvená odborná čeština z kvantitativního hlediska (v rámci věcného stylu). Linguistica IV. Praha 1983a. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné odborné češtiny (v rámci věcného stylu). Tabulky a přehledy. Linguistica VII. Praha 1983b. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985a.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Současná česká administrativa z hlediska kvantitativního. Linguistica XV. Praha 1985b. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TROJANSKAJA, E. S.: Osobennosti grammatičeskoj sinonimii stilja naučnoj reči. Filol. nauki, 1969, č. 2, s. 58.

Slovo a slovesnost, volume 47 (1986), number 4, pp. 312-319

Previous Eva Macháčková: Dvacet pět let leningradské skupiny strukturní typologie

Next Milada Hirschová: Nad syntaktickou problematikou ve Folia linguistica