Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Diskusní poznámka k české literatuře na vyšší střední škole

Josef Hrabák

[Rozhledy]

(pdf)

-

V nynější době, kdy se učí na našich středních školách podle zatímních osnov a připravují se osnovy nové, je čas, abychom se zamyslili, jak se osvědčuje dosavadní rozdělení látky z vyučovacího jazyka. Celá otázka je složitá a nedá se ani náznakem vyčerpat v krátkém článku; poukáži proto stručně jen na jeden úsek, na dějiny písemnictví na vyšší střední škole. Nechci podat žádný ucelený návrh, jen několik poznámek, které by působily podnětně k diskusi.

Dosavadní systém nevyhovuje. Tím, že se v páté třídě začíná starou dobou a pak se pokračuje dále, takže se v poslední třídě skončí dobou současnou, zachovává se sice kontinuita literárního vývoje, ale souvisí s tím i řada nevýhod. Nejvíce tím trpí písemnictví staré doby, které se probírá v době, kdy se žáci nenaučili dosud chápat literární dílo současné; jak mají správně pochopit dílo, které je vybudované na docela odlišných estetických předpokladech? Není divu, že se pak velmi často stane hodina češtiny pro žáky neztravitelnou, krása a cena staré literatury je nepochopena a v dospělém věku se k ní žák už sotva kdy vrátí. Zkrátka dějiny písemnictví začínají se právě tou nejtěžší kapitolou. Při nynějším systému však trpí i literatura nejnovější: látka se v poslední třídě probírá hodně urychleně, aby zůstalo dosti času na opakování k maturitě. A nadto celé práci čtyř let se nedostane na konci studií žádoucího shrnutí; kvapné opakování na konci poslední třídy jistě není s to, [217]aby dalo studentovi celistvý obraz literárního vývoje, ač právě zde by byl synthetický obraz velmi žádoucí.

Je tedy třeba nalézti takový postup, v kterém by netrpěla ani stará, ani nová doba a který by byl zakončen synthetickým přehledem. Tomu by tuším odpovídalo rozdělení látky takové, že by se látka páté třídy přeložila do třídy nejvyšší a látka ostatních tříd sestoupila vždy o jednu třídu níže (sextánská do kvinty atd.). Protože je v nejvyšší třídě žactvo vyspělejší a na gymnasiálních typech je o jednu hodinu týdně více češtiny než v kvintě, stará doba by byla probrána nejpozději v březnu a ve zbývajícím čase by se pohodlně zopakovaly v chronologickém pořadí největší literární zjevy až do doby současné.

Výhody takového rozdělení by byly:

1. synthetický, scelující pohled na naše písemnictví (a tím i vzdělanost) v nejvyšší třídě;

2. této synthesi napomáhá, že v téže třídě podává scelující pohled na náš vývoj politický, hospodářský atd. vlastivěda;

3. žákům se dostalo poučení o starší literatuře německé, po př. i francouzské, takže lépe chápou řadu věcí z písemnictví staročeského;

4. vyspělejší žáci lépe chápou ty prvky staré literatury, které jsou odlišné od našeho estetického chápání;

5. větší znalost latiny umožňuje žákům typu gymnasiálních lepší porozumění humanismu;

6. celá látka literární pro maturitu se probírá v nejvyšší třídě.

 

Praktický pokus by nebyl nijak obtížný, především by nebylo prozatím třeba žádných nových učebnic ani změn v počtu vyučovacích hodin. Pro eventuální učebnice nové bylo by žádoucí, aby se systematicky přihlíželo zároveň s vývojem literárním k vývoji jazykovému а k vývoji poetiky. Jako literární rukověť by nejlépe vyhovovalo vydání v jednom svazku pro celou vyšší střední školu, kde by bylo vhodně označeno (na př. větším tiskem), co jest třeba opakovati v nejvyšší třídě jako látku maturitní.

Tento návrh nepokládám ovšem za konečnou formulaci. Zůstává totiž nevyřešena ještě jedna důležitá otázka, a to, zdali je vhodné začínat s dějinami literatury už v kvintě. Bylo by snad lepší, kdyby se dějiny literatury omezily na tři nejvyšší třídy a v páté třídě byli žáci jen uvedeni do rozboru literárních děl a do poetiky. V dalších třídách by se tím jistě ušetřilo hodně času a bylo by lze rychleji postupovati. Takový zásah do učebných osnov by však nutně vyžadoval nové učebnice a nevím, zda by byl proto vhodný.

Slovo a slovesnost, ročník 5 (1939), číslo 4, str. 216-217

Předchozí Jan Mukařovský: Nové německé dílo o základech literární vědy (Marginalie ke knize J. Petersena: Die wissenschaft von der Dichtung)

Následující Bohuslav Havránek: Glosy k jubilejnímu vydání Ohlasů Čelakovského