Moderní příručka syntaxe a sémantiky

Jiří Nekvapil

[Kronika]

(pdf)

Новое пособие синтаксиса и семантики / A modern manual of syntax and semantics

Kniha Úvod do syntaxe a sémantiky (P. Sgall a kolektiv: A. Bémová, J. Borota, E. Hajičová, I. Hajičová, P. Jirků, J. Panevová, P. Piťha, M. Plátek, J. Vrbová; Praha 1986, 197 s.) podává přehled některých nových směrů v teoretické lingvistice (tak je zformulován i její podtitul). Obsahově je Úvodu do syntaxe a sémantiky místy blízká už starší publikace F. Daneše, Z. Hlavsy, J. Kořenského a kolektivu Práce o sémantické struktuře věty (Praha 1973, interní tisk Ústavu pro jazyk český ČSAV) i novější kniha R. Zimka Sémantická výstavba věty (Praha 1980). Předností Úvodu do syntaxe a sémantiky, vyplývající už jen z toho, že přichází ke slovu jako poslední, je zachycení nejnovějšího vývoje sledovaných lingvistických směrů a dále nesporně to, že je — na rozdíl od výše uvedených publikací — dostupný širší čtenářské obci. Může tedy posloužit — a tato funkce mu byla přiznána — jako vysokoškolská příručka. S tímto posláním lze vydání Úvodu do syntaxe a sémantiky vcelku uvítat, neboť zaplňuje alespoň některé tematické mezery v naší nečetné obecnělingvistické učebnicové literatuře; zároveň je však třeba říci, že i po jeho vydání těchto mezer zůstává ještě řada, o čemž se můžeme přesvědčit např. nahlédnutím do nejnovější knihy G. Helbiga Entwicklung der Sprachwissenschaft seit 1970 (Lipsko 1986). Celkově lze konstatovat, že náplň Úvodu do syntaxe a sémantiky tvoří analýza především těch nových směrů v teoretické lingvistice, které jsou relevantní pro pracovní zaměření skupiny lingvistů z katedry aplikované matematiky matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity, tj. týmu vedeného P. Sgallem. Toto základní omezení je ovšem vyváženo tím, že umožnilo autorskému kolektivu komentovat stav a rozvoj sledovaných lingvistických směrů na pozadí výsledků dosažených v jejich týmu, čímž Úvod nepochybně získal na zajímavosti.

Recenzovaná kniha je rozdělena do šesti kapitol: (1.) Transformační popis jazyka a směry na něj navazující, (2.) Analytické modely a model „smysl — text“, (3.) Funkční směry v západní lingvistice, (4.) Lingvistika textu, (5.) Sémantika z hlediska intenzionální logiky, (6.) Významová stavba věty a funkční generativní popis. Knihu uzavírá příloha věnovaná matematickým otázkám popisu přirozeného jazyka. Nejvíce místa zabírá první kapitola, v níž čtenáře patrně zaujme mj. analýza prací N. Chomského z 80. let, a kapitola šestá, která podává jakési souhrny knih a studií, které publikovali jednotliví pracovníci Sgallova týmu. Sympatická je snaha autorů vidět vývoj sledovaných lingvistických směrů v kontextu české jazykovědné tradice. Zajímavé jsou glosy k nejnovějším syntakticko-sémantickým monografiím z česko[74]slovenské produkce (viz úvod šesté kapitoly). K pozitivním rysům knihy patří to, že vedle shrnutí dosažených poznatků naznačuje i možnosti dalšího bádání, popř. i jeho momentální problematičnost.

Studium Úvodu předpokládá poměrně vyspělého čtenáře, ovládajícího angličtinu a ruštinu. I čtenář mající tyto vlastnosti však patrně ne vždy bude schopen plně pochopit pojmoslovnou výstavbu probíraných teorií; to není způsobeno ani tak náročností užívaných formalizací jako spíše hutností a zkratkovitostí některých kapitol a oddílů. Jak jsme už naznačili, neusilovali autoři o zachycení moderních syntaktických a sémantických teorií v relativní úplnosti; to je viditelné zejména na upozadění problematiky významu v komunikačním procesu (např. teorii řečových aktů a tzv. konverzačním maximám je věnováno po jednom odstavci). Těžiště Úvodu je ovšem v popisu jazykového systému, nikoli komunikačního procesu. Souvztažnost těchto dvou oblastí si však autoři jasně uvědomují: v závěrečných poznámkách kladou před lingvistiku jako úkol „charakterizovat jazykový systém v takové podobě, aby se jeho popis mohl stál jedním ze základních východisek pro studium jazykové komunikace“ (s. 149).

O užitečnosti Úvodu do syntaxe a sémantiky nelze pochybovat. Je to dílo, které na lingvistiku klade přísné metodologické požadavky a její vědeckost vidí — jak je to dnes běžné — zejména ve sbližování s matematikou a logikou. Takový přístup může lingvistice získat respekt i na poli různých aplikací, zejména pokud jde o výpočetní techniku.

Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 1, s. 73-74

Předchozí Marie Těšitelová: Kniha o kvantitativním studiu slovenštiny v oblasti gramatiky

Následující Petr Piťha: O kognitivních aspektech problému subjektu