dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Kniha o kvantitativním studiu slovenštiny v oblasti gramatiky

Marie Těšitelová

[Kronika]

(pdf)

Книга о квантитативном описании словацкого языка в области грамматики / A book on the quantitative investigation of Slovak in the area of grammar

Kvantitativní studium slovenštiny bylo nedávno obohaceno o novou práci J. Mistríka Frekvencia tvarov a konštrukcií v slovenčine (Veda, Bratislava 1985, 319 s.). Kniha představuje významný doplněk k předcházejícím dvěma Mistríkovým základním pracím: Frekvencia slov v slovenčine (Bratislava 1969; dále FSS) a Retrográdny slovník slovenčiny (Bratislava 1976; dále RSS). Zatímco tyto práce přispívají ke kvantitativnímu studiu slovní zásoby slovenštiny, nová Mistríkova kniha znamená přínos pro kvantitativní studium slovenštiny v oblasti gramatiky, a to morfologie a syntaxe. Vzniká tak celek, který vytváří předpoklady jednak ke kvantitativnímu popisu slovenštiny na základních jazykových rovinách, jednak k porovnávání s češtinou (srov. např. M. Těšitelová a kol., Kvantitativní charakteristiky současné češtiny, Praha 1985 a M. Těšitelová, J. Petr a J. Králík, Retrográdní slovník současné češtiny, Praha 1986, srov. zde s. 52n.) a lze očekávat, že i k porovnávání s dalšími slovanskými jazyky.

Recenzovaná práce J. Mistríka se skládá ze tří částí: I. frekvence a sled grafémů (s. 9—44), II. frekvence a distribuce slovních tvarů (s. 45—243), III. frekvence a distribuce větných konstrukcí (s. 245—304); vedle obvyklých doplňků, které představují závěry a literatura, je ke knize připojeno résumé ruské a anglické.

Vzhledem k návaznosti na dvě předcházející díla, FSS a RSS, zaslouží ocenění, že autor i ve své nové knize použil téhož materiálu, tj. z pěti stylových oblastí (dialogu, umělecké prózy, poezie, publicistiky a naučné prózy), a zachoval v podstatě i základní jednotku — slovo, i když z toho vznikají některé problémy (srov. dále). Pracoval většinou s 50 000 vět (z 50 textů uvedených 5 stylových skupin po 1000 větách); empiricky zjištěný korpus pak převáděl na teoretický v rozsahu 500 000 slov.

V první části, přinášející výsledky kvantifikace grafémů, se vedle frekvence věnuje pozornost i jejich „sekvenci“ se zřetelem k frekvenci a distribuci, srov. digramy a trigramy. Dosud se většinou sledovala distribuce monogramů, ev. digramů vzhledem k jejich pozici ve slově. Za cennou v recenzované práci považuji distribuci digramů a trigramů zjištěnou v textu v kombinaci s důsledným abecedním uspořádáním podle prvního písmena. Pokud jde o interpretaci variability digramů v mediální pozici, rozdíly mezi texty umělecké prózy a texty publicistickými, ale i odbornými lze vyložit i strukturou, stavbou slova ve slovenštině, nikoli jen delšími slovy cizími.

Druhá část — nejobsáhlejší — je v podstatě retrográdní slovník tvarů slov v slovenštině. Každý tvar provází absolutní frekvence stanovená ve shodě s RSS. Protože i pro češtinu máme dnes retrográdní frekvenční slovník tvarů (srov. zde na s. 52), dostává se našim jazykům cenných pramenů pro porovnávání tvarů slov a jejich kategorií ve slovenštině a v češtině. Problematické se tu však ukazuje pojetí slova jako důsledně grafické jednotky (srov. FSS), které u některých jevů (např. složených tvarů slovesných) působí jako limitující činitel při zjišťování některých morfologických kategorií. Dále je překvapující, že mezi tvary slov jsou zařazena slova neohebná, a to adverbia typu sotva, kde, nikde apod., spojky, např. a, ale apod., předložky pri, o, do apod., citoslovce, např. ha, ha-ha, ejha apod.

Za cenné v druhé části Mistríkovy knihy považuji i uvádění frekvence u jednotlivých druhů slov; nacházíme zde velmi zajímavé shody s českým frekvenčním slovníkem (J. Jelínek, J. V. Bečka, M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961). Pro typologické studium slovenštiny, ale i pro porovnávací studium češtiny a slovenštiny jsou tu shromážděna velmi cenná data. Platí to např. i o studiu jevů, které dosud nestály v popředí zájmu při kvantitativním studiu jazyka, např. studium proprií (ve srovnání s apelativy) apod. Nevýhodou retrográdního uspořádání tvarů slov ve slovenštině však je, že tu není rozlišena morfologická homony[73]mie, která je, jak známo, v našich jazycích poměrně vysoká (srov. M. Těšitelová, O morfologické homonymii v češtině, Praha 1966, a zde o řešení tohoto problému v Retrográdním slovníku současné češtiny, s. 52).

Třetí část recenzované knihy přináší mnoho cenného materiálu ke kvantitativnímu studiu syntaxe. Tradičně věnuje pozornost především délce věty, kterou měří počtem slov, opět v rámci pěti stylových skupin v rozsahu 50 000 vět. Novem v uvádění větných struktur je zjišťování frekvence vět rozlišených modalitou. Za problematické ovšem považuji rozlišování modality podle interpunkčních znamének na konci věty, protože např. věty žádací nemají vždy na konci vykřičník, obsahují-li slovesný tvar ve způsobu rozkazovacím, apod. I přes spornost pojetí klauze je cenné zjišťování klauzových konstrukcí, které je zajímavým typem větných vzorců. Uvádění jejich frekvence v pěti stylových skupinách pokládám za důležitý přínos Mistríkovy práce i pro oblast syntaxe vůbec.

Závěry připojené ke knize J. Mistríka přehledně shrnují předcházející výklady, charakterizují předkládaný materiál a naznačují jeho interpretaci, např. o variaci klauzových konstrukcí podle pozice klauze vzhledem k začátku věty. Dobře se tu ukazuje, že mnohá zjištění pro slovenštinu lze srovnat s výsledky kvantitativní analýzy češtiny.

Mistríkova kniha Frekvencia tvarov a konštrukcií v slovenčine znamená cenný přínos pro teorii i praxi slovenštiny, ale i pro porovnávací studium češtiny a slovenštiny a slovanských jazyků. Představuje hodnotný vklad i do kvantitativní lingvistiky vůbec.

Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 1, s. 72-73

Předchozí Naděžda Svozilová: K vývoji pojetí funkce (K vývoji pojetí některých základních lingvistických pojmů a termínů)

Následující Jiří Nekvapil: Moderní příručka syntaxe a sémantiky