Poznámky o místě zkratek v jazyce

Ladislav Cejp

[Articles]

(pdf)

-

1. Významnou úlohu začala mít zkratka v evropských jazycích teprve po světové válce. Již před tím měly ovšem některé jazyky určité druhy zkratek, které se rozšířily a vžily, takže bylo třeba uvažovat při rozboru jazyka také o jejich významu pro příslušný jazykový systém. Takovým jazykem je na př. angličtina a vůbec jazyky, které mají silnou tendenci ke značkovitosti.

[38]Postavení zkratek v jazykovém systému je zvláštní. Jsou jakýmsi systémem v systému podobně jako cizí slova. A je potřebí určitých podmínek vnitřních i vnějších, aby se zkratky mohly objevit v jazyce v množství, které je činí významným činitelem v některých oblastech jazykových. Takovým činitelem vnějším může být na př. i důležitá událost politická neb pod. Tak tomu bylo v ruštině po revoluci; srov. k tomu v článku Jakobsonově „Vliv revoluce na ruský jazyk“ v Novém Atheneu (1921, str. 205): „pro revoluční slovník nedostačovala hrstka slov vzatých z ciziny, bylo nutno najít methodu, jež by dovolovala rychle a lehko tvořiti jména nová. K cíli tomu bylo používáno způsobu telegrafických zkratek... V době říjnové revoluce tato málo známá slovíčka se hrnula v tisk. Nejprve všechny tyto zkratky objevovaly se v uvozovkách a psaly se velkými počátečními písmeny, ale politické vášně se rozpoutaly, neobyčejné nové jméno stávalo se nástrojem posměchu, papírové termíny stávaly se ostrými slovy a počínaly zvučet nejprve v ústech posměváčků a později také v kruzích přivrženců. Noviny odhazovaly uvozovky, zkratky počaly se skloňovati.“

K rozboru zkratek lze přistoupiti s několika stran. Můžeme především zkoumati dialektiku jazykového systému a zkratek. To je ovšem otázka nejvšeobecnější. Lze však přistoupiti k věci i se stanoviska problémů dílčích: protikladu zkratky optické (psané) a akustické (vyslovované), zkratky obvyklé a náhodné, ryze odborné i obecné; lze dále zkoumati zkratku podle oblastí, v kterých je nejčastější, atd. V těchto poznámkách se zabývám především optickou a akustickou zkratkou, jejich vlastnostmi a jejich vzájemnou souvislostí.

Optické zkratky vznikají několikerým způsobem:

Mšano (min. školství a národní osvěty) je zkratka hlásková nebo literková, t. j. je tvořena počátečními písmenami zkrácených slov.

Gestapo (Geheime Staatspolizei) je příklad zkratky slabičné, t. j. zkratky, jež je tvořena počátečními slabikami zkracovaných slov.

Rodokaps (román do kapsy) je typ zkratky slovní, t. j. zkratky tvořené aspoň částečně celými slovy nebo jejich větším dílem. Mezi zkratkami slovními zvláštní místo náleží těm, u nichž slovní část stojí na konci, na př. Kulrota (Kulometná rota).

Dělení Mazonovo v studii „Lexique de la guerre et de la révolution en Russie“ (1920, str. 1 n.) nehledí k protikladu zkratky optické a akustické, takže zkratky z názvů počátečních písmen směšuje se zkratkami akustickými.

 

2. Oblastí, v kterých se zkratky vyskýtají, je hodně a zdá se, že jejich počet neustále vzrůstá; uvádím aspoň nejdůležitější:

a) Obchodní zkratky. Sem náleží všechny zkratky, s kterými se můžeme setkati v obchodní korespondenci, cenících, formulářích a pod. Jsou to zkratky měnové, měsíců, měr a vah, názvů firem i patentů, výrobků. Jejich množství se neustále mění a roste.

Zde zároveň narážíme na další vlastnosti optické zkratky: používá někdy zvláštních typů a znaků tiskacích, jako &, % a pod. Dále mívají některé zkratky obchodní určité postavení, třeba před slovem nebo za slovem, čímž se jejich optická charakteristika zesiluje.

Příklady obchodních zkratek: & spol. (a společnost), s. r. o. (společnost s ručením [39]obmezeným), K (koruna), £ (libra), EP (elektrické podniky), ABC (Al. Brejcha, cement), ЕМKА (Emil. Maceška).

K nim těsně přistupují zkratky reklamní a insertní.

Reklamní zkratky mají za účel připomenouti spotřebiteli určitým způsobem buď firmu nebo její výrobky. Rozhodný je nejen typ písmen, nýbrž i způsob umístění, ať už v novinách nebo na plakátu, na zdi atd; umístění je tu dominantním znakem. Reklamní zkratka pronikla na ulici, do biografů, do zábavních podniků, na opony divadel, zmocnila se elektrického světla (neonové reklamy), dostala se do rozhlasu v mnohých státech, kde je rozhlas v držení soukromých společností (ve své akustické formě), vidíme ji podél silnic, z vlaku, okolo letišť. Za příklad mohou sloužit názvy firem, jako ASO a pod.

Insertní zkratky, pokud jsou povahy neobchodní, jsou na rozdíl od předchozích, jež jsou sice umělé, ale nikoli náhodné, velmi často libovolné a zkracování má tu za znak náhodnou jedinečnost.

Příklady: Рok., kuch. s přísl. pron. za r. náj. 3200. — V nové vile pron. komf. роk. byty s přísl. Ústř. top., tep. voda, pl. spor.

b) Vědecké zkratky. Dělí se dle oborů na chemické, fysikální, zeměpisné atp. Každá věda má dnes značný systém zkratek; vyznačují je dvě vlastnosti: předně jsou přesně vymezeny pro každý obor a mívají platnost pro všechny řeči vzdělaného světa, za druhé jsou zřetelně omezeny ve svém použití na svůj obor a jsou smluvenou řečí těch, kteří pracují v určitém oboru.

Příklady těchto zkratek jsou: chemické: K, N, Cl, H, O; fysikální: HP, KW; zeměpisné: cih. (cihelna), z. (zastávka) cist. (velká cisterna), ct. (malá cisterna); filologické: m, f, n, sg. a pod.

c) Úřední zkratky. Důležitou jejich skupinou jsou zkratky vojenské, jako KOPL, CPO, mob. (mobilisační), pdůst. (poddůstojník). Vojenské zkratky, pokud jde o kancelářskou službu, jsou přesně předepsány řádem. Jiné významné formy zkratek úředních jsou zkratky dopravní, mezi nimi zvl. poštovní a železniční. Rovněž zkratky akademické a zkratky názvů úřadů tvoří významnou skupinu. Všechny tyto zkratky jsou pevně předepsány, po případě zákonem stanoveny. Nelze je nikterak měnit. Příklady: poštovní: postúr (poštovní úřad); dopravní: B (Belgie), D, I (Italie); akademické: JUDr., PhDr., RNDr.

c) Sportovní zkratky jsou velmi běžné, hlavně zásluhou sportovní rubriky denního tisku i sportovních časopisů, na př. AC, SK, ČAFC, LTC, VS (Atletický klub, Sportovní klub, Český atlet. footballový klub, Lawn-tennis club, Vysokoškolský sport).

Zkratky jsou doplňovány značkami. Rozdíl mezi zkratkou a značkou je v tom, že značka se neskládá z písmen, např. §, ♂. Takový útvar, jako „♪ z.“ ukazuje, že značka a zkratka mohou tvořiti celek, který má konvenční smysl (zastávka). Zkratky obchodní, jako na př. £ (libra), mohou být přechodným stupněm od zkratky ke značce, a tak se může posléze zkratka optická v mezném případě octnouti jako značka již mimo jazykový systém.

Hledáme-li důvody, proč se zkratky objevují v určitých oborech, a příčiny jejich vzniku, vidíme, že jedním z důvodů je jistě úspora času, místa i peněz. Pro úředníka by bylo nevýhodné stále psáti „číslo jednací“, proto vznikne zkratka „č. j.“ Je to [40]úspora času i místa. Jestliže tyto důvody vedly ke krácení v řeči úřední a vědecké (vedle snahy po mezinárodním užití), přistupují v obchodu i důvody finanční: zasíláme-li telegram, znamená zkrácení značnou úsporu, totéž platí i o zkratkách insertních. Při reklamě se objevují důvody další. Neobvyklá skupina literek, neobvyklý typ, to vše přitahuje pozornost. Tedy snaha po zdůraznění vede k tvoření takových zkratek. Formy zdůraznění jsou tu četné, jak jsem se již zmínil (zvláštní umístění, světelné reklamy).

Jiný důvod, který vede k tvoření zkratek, je snaha po částečném nebo úplném zatajení plného smyslu zkratky, po případě zakrytí původního názvu, na př. v českém prostředí MEWA (Metall-Warenfabrik), EPIAG (Elbogner Porzellanindustrie Aktien-Gesellschaft). Utajení má zejména význam pro vojenské a bezpečnostní orgány; tu zkratky přecházejí do oblasti řeči tajné a smluvené, řeči klíčové. To platí i pro obchod, zejména pro zprávy bursovní a jim podobné. Konečně si vynucuje vytvoření zkratek i rostoucí specialisace, zejména ve vědách.

K tomu je ještě třeba podotknout, že zkratka nemá své místo jen v dopise, úředním dokladě, vědecké knize, nýbrž i na vývěsních štítech, reklamních obrazech na stěně, dřevě, plátně, na mapách, v jízdních řádech atd. I tím se vyznačuje proti slovům v normálním jazyce jako celku.

Upozornil jsem již na význam typu liter a souvislosti pro zkratku. Tak na př. slovo „teta“ a „Te-Ta“ mají naprosto rozdílný význam. Rovněž „L“ a „£“ mají různý význam. Jinými slovy souvislost a postavení zkratky se v některých případech stává dominantní složkou pro pochopení jejich významu.

Zároveň je zřejmé, že zkratka za určitých okolností se spojuje se značkou v jediný semasiologický celek, a dále, že může klesnouti s jedné strany do oblasti řeči mluvené, s druhé strany do oblasti značek.

 

3. Jasněji si uvědomíme některé vlastnosti zkratky, když proti sobě postavíme zkratku v její akustické formě a ve formě optické. Původní oblast zkratek je optická, ale možnost akustické formy je u všech zkratek. Dokonce později při tvoření (umělém) některých zkratek forma akustická bývá dominantní. Můžeme tedy říci, že máme zkratky, u nichž akustická stránka je dána jako možnost, která buď je nebo není uskutečněna, a potom zkratky, u nichž akustický zřetel převládá.

K rozdělení na zkratky literkové, slabičné, slovní a kombinované přistupuje při akustické stránce zkratek skupina s vyslovovanými názvy počátečních písmen a potom bohatá skupina zkratek s výslovností deformovanou (jako kačka).

Vůbec lze říci, že vzdálenost mezi zkratkou psanou, lépe řečeno optickou, a zkratkou vyslovenou je v češtině větší než u obvyklých slov (s výjimkou slov cizích), a dále, že tento rozdíl psaní a vyslovování je jiného řádu než u českých slov. Je to způsobeno již uvedeným alfabetickým čtením zkratek, jako na př. (emenō), (eska), (асе) a pod. Výslovnost mnohých hlásek kolísá mezi čtením alfabetickým a hláskovým (kopl) i (kāōpēel). Záleží tu i na mluvčím samém, jak je obeznámen se zkratkou, jak je zvyklý ji vyslovovati, na jeho emocionálním vztahu ke zkratce (různá komická čtení zkratek), i na tom, pro koho se zkratka vyslovuje, vyslovuje-li se opravdu po prvé a p. Tedy subjektivní prvek má při výslovnosti zkratek obdobnou úlohu jako při výslovnosti cizích slov.

[41]Kontekst a situace mají při vyslovování zkratek a pro pochopení jejich významu velkou důležitost. Na př. B může podle okolností označovat prvek (v chemii), označovat zemi (Belgii v dopravnictví), zařadění úředníka, ve škole písmeno, paralelní třídu atd. Mnohovýznamnost zkratek je tedy jejich dalším znakem.

Přitom vidíme, že optická zkratka, pokud jde o zkratku opravdu smluvenou, je něčím stálým, kdežto akustická zkratka je proměnlivá, na př. ČAFC vyslovovali lidé, kteří klub znali, (čafka), jiní (čeaefce). První zkratce může rozumět jen ten, kdo opravdu znal pražské sportovní poměry. Podobně ČTK (četēkā) i (četka) a j. Bývá také výslovností už vyjádřen určitý emotivní poměr k věci; pseudosufix -ka (četka, kačka a p.) zároveň zařaďuje zkratky takřka úplně do jazykového systému.

Zkratky s výslovností alfabetickou mají po stránce jazykové a fonetické několik významných vlastností, zejména tu, že staví vedle sebe hlásky, které jinak v jazyce českém vedle sebe nebývají. Vzniká celá řada skupin samohlásek, které mají tendenci státi se diftongy, ať už pevnými nebo nepevnými, objevují se nezvyklé dlouhé samohlásky, jiná stavba slabiky, najdeme ráz na místě, kde jinak nebývá, různé formy hiátů, zkrátka mnohé, co v češtině je jinak buď neobvyklé nebo v ní vůbec není. Příklady, jako gépéú (GPU), Kea, Cépéó (CPO), epiak (Epiak), еm’еn’ó, ukazují některé z těchto zvláštností, které vydělují akustickou formu zkratky, jako optickou zkratku vyděluje její speciální postavení nebo užití neobvyklých typů.

Tento fakt je ještě zesílen zvláštnostmi morfologickými a souvisí těsně se smуslem zkratky v jazykovém systému. V tom se jeví také příbuznost zkratky s cizími slovy. Mnohé zkratky zde uvedené mají svůj původ v cizím jazyce (eventuálně mají úkol zastříti tento cizí původ), jiné mají platnost mezinárodní, jako zkratky dopravní a vědecké. Tím je tato příbuznost s cizími slovy ještě zesílena. Optická forma vystupuje pak u nich jako neměnná základna, kdežto akustická forma jako řada variant, jež se mění od jazyka k jazyku, od skupiny ke skupině.

 

4. Vedle akustické formy zkratek optických máme zkratky, jež jsou dělány v prvé řadě pro potřeby akustické, jak je tomu hlavně u některých zkratek reklamních, (Te-Ta, ASO). Tyto zkratky mají některé vlastnosti, kterými se liší od skupiny první a zároveň se přibližují aspoň po některých stránkách jazykovému systému.

Jsou to většinou zkratky typu slabičného nebo slovního (kulrota, Te-Ta, rodokaps ), Tam, kde v nich slovo představuje poslední část, jak je tomu třeba ve slově „kulrota“, připojují se přímo k morfologickému systému daného jazyka. Lze je skloňovat, lze tu od podstatných jmen v některých případech tvořit adjektiva (kulrota — kulrotný). Už tímto začleněním se odlišují od většiny zkratek prvého typu, které lze zřídka skloňovat, které většinou nejsou schopny derivace, a pod. Také jejich fonetická skladba se obyčejně přibližuje více duchu jazyka. Rovněž výslovnost se neliší od běžné české výslovnosti. Jestliže na zkratkách hláskových je vždy znát, že vznikly úmyslným rozhodnutím, vžívají se některé zkratky typu druhého tolik, že toto vědomí se oslabuje, až případně může zmizet. Tak pro Pražana se ve větě: „Koupil jsem to v Tetě“ zeslabuje toto vědomí skoro úplně. Sem náležejí také zkratky, jichž se zmocnila určitá skupina společenská s konkretním emotivním postojem k nim: kačka, četka.

Tím přicházíme také k otázce, kam vlastně zkratka patří v morfologii. Je to [42]převážně oblast podstatného jména. Je to jednak typ podstatných jmen nesklonných (zamini, CPO) a potom chudší typ zkratek, které se přizpůsobují jazykovému systému aspoň ve sklonění a přijímají rod (Asap m; Mewa f; Aso n). Tato podstatná jména nemají plurálu. Ten je u zkratek typu rodokaps, kačka atd., což úzce souvisí s významem zkratky.

Přihlížíme-li k rozdílu konkret a abstrakt, můžeme říci, že zkratky značí zpravidla něco jedinečného a jejich abstraktnost bývá obvykle jen v tom, že označují složky organisační, ať už kteréhokoli oboru. Tato organisační funkce je vůbec podstatným rysem převážné části těchto substantiv. Tím bychom měli asi souhrn toho, co lze říci podstatného o obou typech akustické zkratky.

Ještě je pozoruhodný vztah celku zkratky k jejím částem. Lze říci, že tento vztah je všeobecně daleko volnější než při obyčejných slovech. Vezmeme-li na př. zkratku (emenō), vidíme, že už spojení hlásek v češtině neobvyklé ukazuje na jiný poměr celku a části. V této zkratce máme totiž při výslovnosti alfabetické připojení těsné, které je v češtině neobvyklé. Někdy jde to ještě dále, že se totiž za jednotlivými názvy písmen objevuje slabý ráz (em’en’ō).

Zkratka tedy vystupuje proti ostatním slovům jako celek, ale vzata sama o sobě je jím daleko méně při srovnání s ostatními slovy. Někde ovšem můžeme v různých výslovnostech sledovat posun do roviny normálního systému (em’en’ō — emeno).

 

Závěr. Řekli jsme, že zkratka je speciální případ jazykového pojmenování. Tvoří celkově po stránce hláskoslovné i tvaroslovné isolovaný a charakteristický systém. Je isolován po stránce formální a obsahové i svým vznikem. Zkratka ve svém protikladu optickém i akustickém, celku i části, systému i oblasti zkratky se jeví jako celek cizí vlastnímu jazyku, je to jakýsi klín vražený do jazykového růstu. Jazyk si ji jen pomalu a částečně přizpůsobuje svým nejhlavnějším tendencím. Většinou zůstává zkratka v oblasti podstatného jména, a to nejčastěji podstatného jména bez plurálu, jedinečného nebo aspoň hodně konkretně určeného. Největšího rozvoje doznala v oblasti lidské organisace; její organisační funkce ji vlastně vynesla k významu, který má. Vrůstá do jazyka jaksi zvenčí, z mezinárodního života vědeckého, obchodního, dopravního i organisačního. A jako je jednou hranicí zkratky jazykový systém sám, tak je druhou hranicí vlastně značka. Je ovšem řada přechodů na obě strany. Zmínil jsem se o akustické zkratce typu (čedok, teta), jež přecházejí takřka do jazykového systému. Na druhé straně je mezí řada zkratek, jako £, &, §.

To je hrubá charakteristika zkratky.

Snad by bylo možné vyvodit několik norem pro tvoření zkratky. Nejdůležitější by byl požadavek většího přizpůsobení základním vlastnostem daného jazyka. Ale tím bychom dosáhli konec konců přizpůsobení jen menší části zkratek. Valná většina k nám přichází z mezinárodního života již hotova. Tím je vyhlídka na odstranění nejnápadnějších vlastností zmařena. Je to nedostatek mezinárodní řeči, který se po odstranění latiny projevuje tímto způsobem. Domácí řeč se stala nositelkou všech oblastí životních. Tím je i dáno to, že v jistých svých úsecích musí trpět klín zkratek a cizích slov.

Slovo a slovesnost, volume 6 (1940), number 1, pp. 37-42

Previous Pavel Trost: Kunhutina píseň a sekvence Tomáše Akvinského „Lauda Sion“

Next Mirko Novák: Osvícenství v české a slovenské estetice