Psycholingvistika a její aplikace ve společenské praxi

Olga Müllerová

[Kronika]

(pdf)

Психолингвистика и eе применение в общественной практике / Psycholinguistics as applied in the social practice

Ve dnech 27.—31. 7. 1987 se konal v prostorách Univerzity v Kasselu (NSR) 2. mezinárodní psycholingvistický kongres. Uspořádala ho společnost ISAPL (International society of applied psycholinguistics); první kongres se konal o dva roky dříve v Barceloně. Už z názvu společnosti a z přesného názvu kongresu (International congress of applied psycholinguistics) je patrné, že jde o jeden ze směrů současné psycholingvistiky, zaměřený především na psycholingvistické aspekty praktické činnosti.

Během pětidenního zasedání se v jedenácti sekcích, devíti plenárních přednáškách a ve třech tzv. dílnách (kolektivní vystoupení pracovního charakteru) vystřídalo na sto účastníků kongresu. Je možno konstatovat, že díky dokonalé organizaci a kázni referentů se u všech vystoupení plenárních i v sekcích dostalo prostoru pro velice živou a bezprostřední diskusi. Jako jednací jazyk až na několik výjimek převládla angličtina.

Už jen z druhů sekcí a z tematiky přednesených referátů, které v této zprávě stručně uvedeme, si lze udělat obraz o předmětu tohoto směru současné psycholingvistiky, o jeho rozsahu a o oblastech společenské praxe, v nichž se psycholingvistické metody a přístupy uplatňují.

V sekci věnované obecné problematice teorie a metodologie psycholingvistiky se hlavně řešily otázky vymezení současné psycholingvistiky a jejích směrů zaměřených na jednotlivé oblasti společenské praxe; jako jedna z nejdůležitějších se jeví oblast vzdělávání a výchovy vůbec (J. Průcha). V této sekci se řešila dále problematika využívání psycholingvistických metod při srovnávacím studiu jazyků (např. využití metody asociačních testů pro stanovení, „extrahování“ významu slov užívaných ve srovnávaných jazycích (P. Ilievová-Baltovová, Bulharsko), při zjišťování rozdílů mezi implicitním a explicitním zapamatováním psaného textu s ohledem na věk testovaných osob (A. Fry a D. Howard, USA). Naprostá většina referátů nejen v sekcích zaměřených na jazykovou praxi, ale i v této sekci s teoretickým zaměřením vycházela z experimentálních materiálových výzkumů.

Nejvíce referátů bylo předneseno v sekci věnované psycholingvistickým aspektům diskursu (textu) v širokém slova smyslu. Různorodá tematika i různé přístupy referátů svědčí o velmi širokém rozsahu předmětu této disciplíny.

Relativně jednotná byla skupina referátů, které prezentovaly výsledky výzkumů zvukové stránky textů, především pauz a intonace. Ze tří referátů o pauzách dva byly založeny na statistickém výzkumu výskytu a trvání pauz jednak v anglickém a německém textu, se zaměřením na rozdíly mezi muži a ženami a mezi mluvčími, čtoucími text v mateřském či cizím jazyce (A. Stuckenbergová, NSR a D. O. Connel, USA), jednak ve třech typech angl. textu, v novinovém článku, interviewu a ve spontánním rozhovoru, se zaměřením na charakteristiku typu textu (C. Johnsová-Lewisová, V. Británie). — Třetí referát se kromě obecných otázek spjatých s výzkumem pauz (vymezení, průběh, délka pauzy) zabýval druhy pauz v monologických a dialogických textech z oblasti školního vyučování a jejich funkcemi (O. Müllerová a J. Nekvapil). — O úloze intonace při interpretaci textu referoval B. Marek (Polsko). Skupinu referátů o zvukové stránce jazykových projevů doplnila klasifikace významů parajazykového zvuku „hm“ (S. Werner, Finsko).

Další referáty této sekce byly zaměřeny na některá speciální hlediska interpretace určitých typů textů, např. na schopnosti mládeže interpretovat texty reklam se zřetelem na souhru jejich jazykových a mimojazykových složek (M. A. Pintová, Itálie), ale i na texty starší doby (interpretací anglických textů 17. stol. se zabýval U. Bach, NSR).

Jiná skupina referátů v sekci věnované textu analyzovala prostředky jeho výstavby, např. funkce deiktických výrazů (B. Kryková, Polsko) nebo prostředky syntaktické výstavby (psané a mluvené vyprávění hlavně z hlediska komplexnosti (složitosti) syntaktických struktur srovnala C. Johnsová-Lewisová, V. Británie).

Je třeba konstatovat, že v této sekci, početně hojně zastoupené, nebylo vždy patrno sepětí tematiky referátů s disciplínou, jíž byl kongres věnován. Na druhé straně na pořadu jednání nebyla problematika, jejíž řešení by mohlo pomoci při vypracovávání současné teorie textu a komunikačního procesu, např. psycho[352]lingvistické aspekty produkce a recepce textu, konstituování pojmů, jako je např. záměr produktora textu, komunikační strategie apod.

V sekci věnované neverbální komunikaci udávala hlavní směr jednání T. Slamová-Cazacuová (Rumunsko), známá mimo jiné svými pracemi o významech gest v dialogu (pro sepětí verbálních a neverbálních prostředků v dialogu užívá obrazného označení „mixed syntax“) a o shodných i rozdílných interpretacích jednotlivých gest v různých jazycích.

Početně dost zastoupené byly také sekce zaměřené na osvojování jazyka jednak mateřského, jednak cizího. O jazykových schopnostech předškolních dětí referovala M. G. Albanová (Itálie), další referáty se zabývaly např. způsoby, jak děti formulují žádosti (J. Bernicot a A. Mahrokhian, Francie), užíváním osobních, přivlastňovacích a zvratných zájmen u tříletých dětí (I. Vila, A. M. Gonzalesová a J. Zanonová, Španělsko), řečí dětí nejmladšího věku ze syntaktického hlediska (E. L. Moerk a R. Vilaseca, USA), syntaxí v dialogu dětí od šesti do deseti let (O. Dutuová, Rumunsko), morfologickými aspekty osvojování mateřského jazyka dětmi (L. Zsolt, Maďarsko), způsoby adresování řeči partnerovi i vlastní osobě (mluvení o sobě) u dětí od nejmladšího věku do osmi let (V. Vasičová, Jugoslávie).

V bloku referátů zabývajících se osvojováním cizího jazyka se hovořilo např. o vlivu jazykového prostředí a rodinné situace při zvládání cizího jazyka dítětem (M. Nikesová, Jugoslávie), o rozdílných schopnostech zvládat různé stránky cizího jazyka u dětí mladší a starší věkové kategorie; výrazně se např. projevil bohatší repertoár komunikačních strategií v rozhovorech starších dětí (A. Niźegorodcew, Polsko), o roli rytmu (ve smyslu pravidelnost) ve vyučování cizímu jazyku, který ale musí být různý ve vztahu k věku (M. Kohno, Japonsko). V této sekci byl dále přednesen referát D. Wolfa (NSR) o vlivu identifikace typu textu na pochopení smyslu cizojazyčného textu (znalost textového typu charakterizoval jako strategický prostředek pro pochopení smyslu textu). Na lexikální stránku zvládání cizího jazyka, zejména na strategické principy hledání ekvivalentu nebo slova významově blízkého ve druhém jazyce se zaměřil R. Zimmermann (NSR). Rozdílnou povahou „chyb“, které mluvčí dělají při osvojování jazyka příbuzného a jazyka typologicky odlišného, se zabýval S. Ivanov, Bulharsko (srovnával „chyby“, jichž se bulharští mluvčí dopouštějí při osvojování na jedné straně ruštiny, na druhé straně angličtiny, němčiny a francouzštiny).

Na referáty s tematikou osvojování cizího jazyka navazovaly referáty v sekci věnované školnímu vyučování cizím jazykům. Z teoreticky zaměřených referátů se např. S. Uthesová (NDR) zabývala vztahem mezi psychologií a metodologií vyučování cizím jazykům, využitím poznatků psycholingvistiky při zvládání cizího jazyka. O práci s poetickým textem při cizojazyčné výuce, zejména o vztahu textu a kontextu, textu a podtextu, textu a mimojazykových faktorů referovala P. Ilievová-Baltovová (Bulharsko). E. Berbuová (Rumunsko) ukázala na možnosti, jak optimalizovat vyučování cizímu jazyku simultánní prezentací vizuálních a audiálních komponentů.

Pozornost byla dále věnována problematice čtení (vztah věku a dovednosti číst, kognitivní procesy při čtení, úloha fonémové segmentace při výuce čtení, uplatňování prozodických prostředků při tichém čtení atp.), psycholingvistickým aspektům bilingvismu, grafematice, překladu i řečové patologii (psycholingvistická problematika afázií a jiných psychických poruch spjatých s poruchami řeči).

Tematika plenárních přednášek se v podstatě kryla se zaměřením jednotlivých sekcí, takže obojí způsob projednávání problémů příslušných tematických okruhů byl v jednotě.

Celkově lze 2. mezinárodní psycholingvistický kongres charakterizovat jako velmi zajímavý, zejména z hlediska šíře okruhu zkoumání tohoto směru aplikované psycholingvistiky i z hlediska toho, jak badatelé přistupují ke zkoumaným problémům. Většině referátů bylo ale jedno společné, totiž že východiskem řešení psycholingvistických úkolů je experiment, realizovaný pomocí moderních přístrojů, a jeho statistické vyhodnocení (to však bylo bohužel jen zřídka dále interpretováno).

Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 4, s. 351-352

Předchozí Miloš Matula: Nový retrográdní slovník češtiny a těsnopis

Následující Petr Karlík: O tzv. účinku