IV. plzeňská konference o slangu a argotu

Jaroslav Hubáček

[Chronicles]

(pdf)

4-ая пльзеньская конференция о сленге и арго / The 4th conference on slang and argot in Plzeň

Konala se ve dnech 9.—12. února 1988 opět pod záštitou Pedagogické fakulty v Plzni. Ve srovnání s konferencí třetí (konanou v lednu 1984, viz SaS, 46, 1985, s. 174) měla větší počet účastníků (přes 50, z toho 7 ze zahraničí), z 42 přihlášených komunikátů (referátů a sdělení) bylo předneseno 37. Týkaly se jak obecné problematiky slangu a argotu, jejich hodnocení a fungování v národním jazyce, tak i jejich praktického popisu a analýzy.

V úvodním referátě „Sociální dialekty a obecně jazykovědná teorie“ podal V. D. Bondaletov (SSSR) nástin hodnocení tzv. sociální dialektologie v Sovětském svazu; tradičně se zde vydělují čtyři typy sociálních dialektů — profesní, slang, argot a žargon —, jež se realizují v rovině lexikální a frazeologické. — J. Bosák se pokusil o vymezení slangu ve vztahu ke komunikačním sférám, oficiální, veřejné a neoficiální, neveřejné, jíž rozumí běžný dorozumívací styk a v níž se slang uplatňuje především. — V. Budovičová sledovala slang z hlediska semikomunikace; její chápání slangu jako všech druhů nekodifikovaných útvarů a prostředků jazykové komunikace překročilo tradiční pojetí. — J. Hubáček v referátě metodicky pojatém shrnul praktické požadavky na zkoumání slangů; formuloval výchozí aspekty sociolingvistické a popsal jednotlivé fáze výzkumu: (1.) sběr materiálu (přímý a nepřímý), (2.) analýzu a hodnocení a (3.) celkovou charakteristiku a závěry (s postižením jazykové specifiky a vývojových tendencí zkoumaného slangu).

Vycházejíc z nových teoretických formulací komplexní analýzy komunikačního procesu, pokusila se A. Jaklová postihnout možnosti analýzy mluvy mládeže; v jejích vývodech však vlastní vymezení slangu — na základě věkových zvláštností — neodpovídá obecně uváděné motivaci slangů. — J. Nekvapil se v referátě „K vysvětlující síle pojmu slang“ zabýval genezí slangu a podrobně popsal jeho pojetí v raných pracích o slangu (Ertl, 1924; Oberpfalcer, 1934; Vančura, 1934); zmíněné pojetí ne zcela odpovídá pozdější koncepci praktické analýzy a studia slangů. — Nad postavením slangu uvnitř národního jazyka se zamyslil B. Dejmek; nastínil možnosti vnitřního členění podle oboru lidské činnosti, expresivity, teritoriálního uplatnění a věku uživatelů; své vývody dokládal příklady zejména ze slangu hudebnického. — V. Flegl se na příkladech nespisovných názvů sportovních znovu pokusil vymezit tzv. profesionalismy. — Obecně teoretický ráz mělo i sdělení J. V. Bečky „Slang, argot a expresivita v běžně mluvené řeči“, opírající se z části o názory Oberpfalcerovy a o Kořánovou práci Slang v překladu.

Ostatní komunikáty se zaměřovaly na analýzu a charakteristiku jednotlivých slangů a argotu. J. Jančáková podrobně charakterizovala slang krejčovský a naznačila jeho vývojové tendence, M. Krčmová sledovala funkci slangu na jazykovém materiálu kroniky dětského turistického oddílu v Brně, E. Minářová spolu s E. Müllerovou srovnávaly studentský slang jazykových oblastí české a moravské, P. Suchá podala zprávu o provedeném průzkumu geografického rozrůznění slangu u žáků 8. tříd základní školy v ČSR, M. Smolíková sledovala uplatnění slangismů v jazykových projevech studentů na VŠSE v Plzni. Bylo přečteno sdělení nepřítomného F. Kopečného „O nejstarším záznamu českého hornického slangu“. O slangu lékařů na Slovensku pohovořila J. Klincková, V. Těšínská doplnila dosavadní poznání slangu pracovníků ve zdravotnictví novými postřehy a řadou slangových neologismů. P. Hauser popsal (na materiálu z brněnského prostředí) současný slang administrativní a poukázal na jeho otevřenost, M. Churavý podal důkladnou charakteristiku slangu českých rozhlasových a televizních pracovníků. O slangu slovenských basketbalistů pohovořil P. Odaloš, o výsledcích podrobné kvantitativní analýzy asi 4500 lexikálních jednotek sportovního slangu podala zprávu M. Terčová. A. Krausová přispěla k analýze slan[78]gu hudebnického, E. Krošláková na rozboru prózy A. Vášové Blíženci z Gemini nastínila funkci slangu ve vědeckofantastické próze. J. Jelenová referovala o využití frazeologismů v české a slovenské psané publicistice sportovní. M. Bartůňková hovořila o využití slangu a argotu v umělecké literatuře (zejména v překladu prózy F. Christiane My děti ze stanice ZOO). J. Kolařík sledoval argot v běžně mluveném jazyce mládeže z dětských domovů, B. Hochel se pokusil klasifikovat funkci nadávek, vulgarismů a obscénních slov ve slovenském jazykovém prostředí. S. Utěšený věnoval pozornost novější brněnské plotně; svou analýzu opřel nejen o důkladnou znalost rozsáhlého lexikálního materiálu, ale i o konfrontaci s mluvou tzv. pražských pepíků a ostravských chacharů. Pregnantně formuloval své poznatky o nespisovných pojmenováních z oblasti narkomanie F. Uher (shromáždil a hodnotil zhruba 120 nespisovných neologismů). O argotickém sociolektu abuzorů na pozadí drogové scény referoval K. Kamiš. O. Mališ se zabýval cikánskými slovy v češtině a poukázal na aktuální procesy deargotizace a deromizace.

Kromě úvodního vystoupení sovětského lingvisty V. D. Bondaletova přednesli své komunikáty další účastnící konference ze zahraničí. H. Naumann (NDR) podal zevrubný nástin hodnoticích kritérií pro analýzu řeči mladistvých v Německé demokratické republice; vzhledem k negativnímu hodnocení pojmu slang považuje za vhodnější užívat obecný pojem sociolekt. — Ch. Bergmann (NDR) se v referátě „Specifika mluvy žen“ zaměřil na postižení zejména lexikálních zvláštností motivovaných biologickým faktorem ženskosti; uvedené poznatky byly prezentovány spíše v rovině stylistické. — O. Hoffmann (MLR) podal výčet některých znaků slangu u školáků ve věku 10—14 let; pozornost věnoval zejména motivaci (humoru, hravosti, metaforizaci, ironii, drzosti aj.). — L. Hajzer (MLR) přednesl sdělení „O problémech překladu studentského slangu z maďarštiny do ruštiny“. — C. Karastojčevová (BLR) charakterizovala slang bulharské mládeže a poukázala na proměnlivou dynamiku jeho užívání. — S. Kania (PLR) provedl stručnou analýzu a srovnání vybraných frazeologismů z polské a slovenské mluvy studentů.

Konference se stala dalším dokladem vzrůstajícího lingvistického zájmu o otázky tzv. sociální dialektologie. Umožnila i bohatou diskusi, v níž se znovu ukázala nejen určitá specifičnost sociálnědialektologického bádání v českém prostředí, ale i trvající částečná nejednotnost v chápání některých základních pojmů (zejména sklon k nerozlišování pojmů slang a mluva a nestejné chápání motivace i funkce slangu a argotu). Kladem plzeňských konferencí je i vydávání sborníků přednesených komunikátů (materiály z poslední konference vyšly pod názvem „Sborník přednášek z III. konference o slangu a argotu“ v roce 1987). Velmi dobrou organizaci a pracovní atmosféru poslední konference zajistili pořadatelé v čele s doc. dr. L. Klimešem, CSc.; konference se stala zároveň důstojnou a užitečnou akcí k 40. výročí Pedagogické fakulty v Plzni.

Slovo a slovesnost, volume 50 (1989), number 1, pp. 77-78

Previous Petr Zima: Mezinárodní kongres o hamitosemitistice

Next Vlasta Straková: Tvoření slov v konfrontačním pohledu rusko-německém