Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (adjektiva) II

Marie Těšitelová

[Články]

(pdf)

К квантификации в области семантики (прилагательные) II / On the quantification in the field of semantics (adjectives) II

V rámci kvantifikace v oblasti sémantiky (k jejímu pojetí srov. Těšitelová, 1988) představují adjektiva zvláštní problematiku. Souvisí to pochopitelně s jejich stránkou jak sémantickou, tak i formální. V poslední době byla oběma těmto stránkám věnována zvláštní pozornost z hlediska kvalitativního zejména v Mluvnici češtiny 2 (1986), stránce sémantické v tomto časopise v stati Zd. Skoumalové (1989); v obou těchto pracích srov. i nejdůležitější literaturu, z ostatní např. J. Petr (1968) aj. V této stati se soustředíme na některé problémy spjaté s kvantifikací jejich sémantiky; základní otázky jsem naznačila jinde (Těšitelová, 1986), některé dílčí otázky zpracovala H. Confortiová (1989).

Svá zjištění opírám o kvantifikaci komplexního významu adjektiv v češtině provedenou na materiále 50 nejfrekventovanějších adjektiv s relativní frekvencí 1000—100 z prvního 1000 nejčastějších slov ve věcném stylu (Těšitelová a kol., 1983; podrobnosti srov. Těšitelová, 1988, s. 82—83).

Mechanický výběr adjektiv byl proveden vzhledem k jejich stránce formální. Jak známo, adjektiva v češtině mají dvojí tvary, dlouhé (tzv. složené) a krátké (tzv. jmenné). Vyčíslíme-li poměr adjektiv dlouhých a krátkých v češtině na základě retrográdního slovníku RSSČ (Těšitelová - Petr - Králík, 1985, 1986), zjistíme, že z celkového počtu adjektiv ve věcném stylu v češtině (102 953 slov, z toho 9573 slov různých, tj. slovník), připadá

 

na adjektiva dlouhá (složená)

9223

slov, tj. 96,31 %,

 

 

na adjektiva krátká (jmenná)

3

slova, tj. 0,03 %.

 

Dodejme, že adjektiva přivlastňovací jsou doložena 350×, tj. 3,66 %.

Rozdělíme-li ve shodě s tradicí (srov. dále) tvary dlouhé podle koncovek na tvrdé a měkké, zjišťujeme, že v češtině věcného stylu připadá

 

na tvary tvrdé

6411

tvarů adjektiv, tj. 69,51 %,

 

na tvary měkké

2812

tvarů adjektiv, tj. 30,49 %.

Můžeme tedy konstatovat, že poměr adjektiv tvrdých a měkkých je v češtině 70 % : 30 %, a proto i ve výběru 50 analyzovaných adjektiv je v tomto článku tento poměr respektován. To znamená, že zkoumáme 35 adjektiv tvrdých a 15 adjektiv měkkých. Stranou byla ponechána adjektiva přivlastňovací a adjektiva krátká, jejichž počet je v kontextu tohoto článku zanedbatelný (srov. statistiku výše).

Ve výběru 50 analyzovaných adjektiv byla dále rozlišena adjektiva kvalitativní a relační (bez zřetele k jevům přechodným, které by vyžadovaly zvláštní rozbor a rozsáhlejší výchozí materiál). Bylo zjištěno, že počet adjektiv relačních nepatrně převyšuje počet adjektiv kvalitativních, a to

 

u adjektiv tvrdých v poměru

51 %

:

49 %,

 

u adjektiv měkkých v poměru

53 %

:

47 %.

Znamená to, že u nejčastějších adjektiv věcného stylu v češtině existuje poměrně vyrovnaný vztah mezi adjektivy relačními a kvalitativními. Ukazuje to i další rozbor těchto adjektiv z aspektu: (1.) syntaktického, (2.) morfologického, (3.) sémantického.

 

1. Rozložení frekvence syntaktických funkcí u adjektiv v češtině

Adjektivum může zastávat ve větě — jak známo — syntaktickou funkci atributu, popř. doplňku, což znamená, že má v rámci větné sémantiky význam de[98]terminantu, nebo syntaktickou funkci jmenné části přísudku (podle potřeby dále zkracuji jm. č. p.), a má tudíž význam predikativu (srov. k tomu Těšitelová, 1988, s. 82—83). Při analýze 50 nejčastějších adjektiv v jazyce věcného stylu (srov. výše) se ukázalo i statisticky nezanedbatelné rozlišit rozložení syntaktických funkcí u adjektiv (1.) tvrdých, (2.) měkkých a v jejich rámci pak podle potřeby provádět jemnější třídění (srov. dále).

Celkově můžeme konstatovat, že ze syntaktických funkcí adjektiv v jazyce češtiny věcného stylu jednoznačně převládá — celkem podle očekávání — syntaktická funkce atributu shodného (tedy větný význam determinantu); početně je relativně významná i syntaktická funkce jmenné části přísudku (tj. význam v predikativu), kdežto syntaktická funkce doplňku je statisticky zanedbatelná (srov. i úlohu doplňku u substantiv, Těšitelová, 1988, s. 85).

1.1. U adjektiv tvrdých jsou např. v analyzovaném vzorku (35 adjektiv) syntaktické funkce rozloženy takto: 

Synt. funkce

Abs. fr.

Frekv. interval v %

Rel. fr.

 

atribut

35

100

71

100

%

 

jm. č. p.

24

29

0,03

69

 

 

doplněk aj.

16

7,2

0,7

46

 

Syntaktickou funkci atributu nacházíme častěji u adjektiv vztahových (v 62 %) než u adjektiv kvalitativních (v 38 %); adjektiva vztahová sama o sobě se v 87,5 % vyskytují jen v syntaktické funkci atributu, srov. adjektiva umělecký (umělecké dílo, vyjádření apod.), pražský (pražská škola, pražské čtvrtě, pražská obec), časový (časový interval, úsek, okamžik) apod.

V syntaktické funkci jmenné části přísudku převládají — podle očekávání — v 62,5 % adjektiva kvalitativní nad vztahovými (doložena v 37,5 %), srov. např.: dobrý (to bude dobré, účast byla dobrá, výsledky jsou dobré), malý (počet je malý, poruchovost je malá), vysoký (cena je příliš vysoká, podíl práce byl vysoký, hodnocení je vysoké) apod.

Dvě nejčastější syntaktické funkce adjektiva (tj. atribut a jmenná část přísudku) jsou v našem vzorku doloženy jen u 13 adjektiv (tj. v 37 %); platí to v 62 % o adjektivech kvalitativních, srov. např. adjektiva malý, dobrý, mladý, volný, široký, dlouhý, např. malá chvíle, malá část, hmotnost je malá; dlouhá doba, dlouhá chvíle, výčet jmen by byl dlouhý, cesta je dlouhá apod. U adjektiv relačních nacházíme obě syntaktické funkce jen v 38 %, např. u adjektiv lidský, socialistický apod., srov. lidská činnost, práce, společnost, síla; vyzvedávat to je lidské apod. Doložení druhé syntaktické funkce lze u těchto adjektiv označit jako celkem výjimečné.

1.2. U adjektiv měkkých jsou v analyzovaném vzorku syntaktické funkce rozloženy takto:

Synt. funkce

Abs. fr.

Frekv. interval v %

Relat. fr.

atribut

 

15

 

100

75

100

%

jm. č. p.

 

6

 

18

1,8

40

 

doplněk aj.

 

5

 

10

0,6

33

 

Také u adjektiv měkkých převládá — jak zřejmo — syntaktická funkce atributu (v 87 %); podle očekávání častěji (v 53 %) u adjektiv relačních, srov. adjektiva výrobní (výrobní náměstek, prostředky, vztahy apod.), vnitřní (vnitřní struktura, dynamika, teplota apod.), mezinárodní (mezinárodní spolupráce, soustava, politika apod.), osobní (osobní automobil, vlak, vůz apod.) atd. Adjektiva kvalitativní, která jsou u adjektiv měkkých doložena relativně méně často (v 47 %) než adjektiva relační (v 53 %), vyskytují se i v syntaktické funkci jmenné části přísudku (srov. výše); [99]jde např. o komparativ/superlativ adjektiv vyšší (vyšší teplota, hodnota, objem je vyšší, životní náklady byly vyšší, ta síla je nejvyšší), lepší (dosáhnout nejlepších výsledků, lepší život, výsledky mohly být lepší), menší (menší rychlost, nejmenší věc, výkon je menší, tyto vzdálenosti jsou nejmenší). Také u pozitivu těchto adjektiv (zejména u dobrý a malý) je syntaktická funkce jmenné části přísudku relativně významně doložena (srov. 1.1.). Jednotlivé další syntaktické funkce jsou u adjektiv měkkých početně zanedbatelné.

 

2. Syntaktická funkce atributu a morfologické kategorie u adjektiv v češtině

Při kvantifikaci komplexního významu adjektiv v češtině je třeba vzít v úvahu vedle syntaktické funkce (v našem případě jde o nejčastější syntaktickou funkci atributu) i některé morfologické kategorie, a to: (1.) jmenný rod, (2.) číslo, (3.) pád. Je známou skutečností, že tyto morfologické kategorie adjektivum vyjadřuje v závislosti na substantivech, s nimiž se spojuje. Zdálo by se tedy, že frekvence těchto kategorií je potom značně nahodilá, ev. redundantní; ovšem studium frekvence morfologických kategorií adjektiv ukázalo (Těšitelová, 1980), že i u těchto kategorií existuje jistá ustálenost ve frekvenci, která je typická pro adjektiva, a je tedy nezbytné znát frekvenci i těchto kategorií, máme-li poznat komplexní význam adjektiva. Je ovšem samozřejmé, že při tom je třeba především přihlížet k morfologickým kategoriím substantiv, která jsou adjektivy ve větě rozvíjena.

2.1. Rozložení frekvence kategorie jmenného rodu u adjektiv v češtině

I při studiu této problematiky ukazuje se nutné odlišit adjektiva tvrdá od adjektiv měkkých. Kategorie jmenného rodu se u těchto dvou základních skupin adjektiv reprezentuje rozdílně, jak dále ukážeme.

2.1.1. U adjektiv tvrdých je frekvence kategorie jmenného rodu ve vzorku 35 adjektiv doložena v těchto relacích:

 

Pořadí

Jm. rod

Abs. fr.

Rel. fr.

Frekv. interval v %

1.

feminina

 

22

 

62,86

%

74

41

2.

maskulina

 

11

 

31,42

 

71

41

3.

neutra

 

1

 

2,86

 

 

38

 

4.

fem. + mask.

 

1

 

2,86

 

 

41

 

Σ

 

 

35

 

100,00

 

 

Poznámka: U adjektiva společný je jmenný rod mužský doložen stejně často jako rod ženský (po 41 %).

Pokud u maskulin rozlišíme životnost, potom v našem materiále jasně převažuje rod neživotný (v 97 %) nad životným (3 %).

 

Z našeho přehledu tedy vyplývá, že adjektiva v syntaktické funkci atributu provázejí nejčastěji substantiva rodu ženského; souvisí to s tím, že v jazyce věcného stylu v současné češtině má větší frekvenci rod ženský (42,13 %) než mužský (39,44 %) a ovšem i rod střední (18,43 %), jak ukazuje norma pro češtinu (Těšitelová a kol., 1985, s. 64—65). Jako norma pro frekvenci jmenného rodu u adjektiv v jazyce věcného stylu v současné češtině platí tyto relace: rod ženský — 43,56 %, rod mužský — 39 %, rod střední — 17,14 % (srov. Těšitelová a kol., 1985, s. 64—65). Základní trend — převaha rodu ženského nad mužským — je v analyzovaném ma[100]teriále shodný a zřejmě podmíněn vytvářením ustálených spojení zvláště v odborných textech, kde se vyskytuje větší počet substantiv rodu ženského (Těšitelová, 1966).

Např. rod ženský je u adjektiva lidový (129)[*] doložen relativně nejvíce, ve srovnání s analyzovanými adjektivy, v 72 % v základním významu ‚týkající se lidu‘, protože se nejčastěji spojuje pouze se substantivy rodu ženského, srov. lidová kultura (19 %), lidová píseň (18 %), lidová tradice (13 %), lidové milice (6 %), lidová republika, lidová kontrola a lidová armáda (po 5 %); dále srov. např. lidová tvořivost, lidová pohádka apod. — U adjektiva současný (370) je rod ženský doložen v 60 %; toto adjektivum se ve významu ‚týkající se určitého časového úseku, období, časové okolnosti‘ v 55 % spojuje se substantivy označujícími určitý časový úsek, období apod.; ta jsou většinou rodu ženského, srov. současná doba, etapa, epocha. Ale i ve významu ‚týkající se nějakého souhrnu, souboru jevů existujících v dnešní době, dnes apod.‘ nejčastěji (v 45 %) provází toto adjektivum substantiva označující souhrn, soubor jevů, poznatků apod., srov. současná situace, současná čeština, současná tradice, současná literatura, současná teorie, současná sociologie, současná společnost, současná filozofie, současná autorita apod.

Poznámka. Příklady v tomto článku uváděné jsou většinou řazeny podle klesající absolutní, ev. relativní frekvence zjištěné v analyzovaném materiále. Významnější frekvence některých spojení se uvádí zvlášť (zpravidla v procentech).

Rod mužský je u adjektiv tvrdých relativně nejčastěji (v 71 %) doložen u adjektiva mladý (285), a to v rodě životném ve významu ‚v prvním období života, růstu apod.‘; toto adjektivum se relativně často (v 40 %) spojuje se substantivem lidé (tedy s plurálem), méně často (v 7 %) se singulárem k němu — člověk, dále s jednotlivými jmény činitelskými, konatelskými apod., srov. mladí pracovníci, chovatelé, umělci, přírodovědci apod.

2.1.2. Kategorie jmenného rodu u adjektiv měkkých ve vybraném souboru 15 adjektiv má tuto frekvenci:

 

Pořadí

Jm. rod

Abs. fr.

Rel. fr.

Frekv. interval v %

1.

maskulina

 

9

 

60

%

77

43

2.

feminina

 

6

 

40

 

60

46

Σ

 

 

15

 

100

%

 

 

Podtrhněme fakt, že u maskulin, která u adjektiv měkkých — na rozdíl od adjektiv tvrdých — převládají, srov. 2.1.1., je rod neživotný doložen u všech 15 zkoumaných adjektiv, rod životný v 13 případech (tj. v 87 %). Tento rod se nevyskytuje u adjektiv mezinárodní a dílčí. Nejvyšší doložení životnosti nacházíme v 35 % u komparativu/superlativu lepší/nej, srov. zejména 3. stupeň ve významu ‚řádný, zdatný‘ ve spojení se substantivy zvl. činitelskými a konatelskými, např. nejlepší pracovníci, představitelé, chovatelé, doplňovat řady nejlepšími příslušníky apod. Jinak je životnost u adjektiv rodu mužského doložena minimálně, jako je tomu u substantiv rodu mužského (srov. Těšitelová a kol., 1985, s. 59n.).

Jak ukazuje přehled výše, adjektiva rodu středního se u adjektiv měkkých v našem souboru nevyskytla (u adjektiv tvrdých bylo jejich zastoupení minimální, srov. 2.1.1.). U adjektiv v jazyce češtiny věcného stylu nacházíme rod střední vůbec poměrně zřídka (v 17,14 %); to ostatně platí i o substantivech středního rodu [101](podle normy pro současnou češtinu vyskytují se v 18,43 %, srov. Těšitelová a kol., 1985). Pokud jde o poměrně řídký výskyt adjektiv rodu středního, souvisí to zřejmě s tím, že většina substantiv rodu středního jsou podstatná jména slovesná. Např. podle RSSČ se hlásí ke vz. stavení celkem 2448 substantiv, z toho je 85 % podstatných jmen slovesných. Ta si podržují do jisté míry „dějový náboj“, takže se adjektivum v syntaktické funkci atributu u nich uplatňuje poměrně zřídka, srov. např. u adjektiva lidský víceméně ustálená spojení lidské chování (v 27 %), lidské poznání (ve 20 %), tj. ‚chovat se, poznávat jako člověk‘. Tato problematika by zasloužila zvláštní pozornosti.

Výskyt jmenného rodu u adjektiv měkkých ukazuje na jistou ustálenost, jako je tomu u adjektiv tvrdých, i když pochopitelně v jiných relacích; to se speciálně projevuje ve spojení zvl. s některými substantivy, srov. např.:

Rod mužský (v 99 % neživotný) je u adjektiv měkkých relativně nejvíce doložen u adjektiva letošní (156); ve významu ‚týkající se tohoto roku‘ se v 77 % spojuje právě se substantivem rok (srov. na počátku, koncem, během apod. letošního roku, v letošním roce (oslavíme), letošní rok (byl úspěšný) apod.), ve 4 % se substantivem ročník (např. při letošním ročníku závodu), dále se jmény měsíců apod. (letošního srpna zmizel, letošní plán bude splněn).

Také u měkkého adjektiva dílčí (125) převažuje rod mužský vzhledem k tomu, že se v 37 % vyskytuje v ustáleném spojení se substantivem úkol (srov. oponentura dílčích úkolů, řešitelé dílčích úkolů apod.), v 7 % se substantivem obvod (konstanty dílčích obvodů), po 6 % se substantivy úsek, aspekt (předpisy upravující dílčí úseky, uplatnění dílčích aspektů), v 5 % se substantivem výsledek (dílčí výsledky), dále s jednotlivými substantivy, zvláště dějovými (počítat s dílčími přenosy, moduly dílčích průběhů apod.).

Rod ženský je u adjektiv měkkých relativně nejčastěji (v 60 %) doložen u adjektiva moderní (151), a to ve významu ‚v nové době vznikající, novodobý‘; spojuje se v 16 % se substantivem technika (využití moderní techniky, moderní technika nás obklopuje apod.), v 8 % se substantivem věda (počátky moderní vědy), v 7 % se substantivem fyzika (poznatky moderní fyziky), dále s jednotlivými jinými substantivy, např. doba (vymoženosti moderní doby), metoda (moderní diagnostická metoda) apod.

Také u komparativu/superlativu vyšší/nej (302) je rod ženský relativně nejvíce zastoupen (v 59 %), zvláště ve spojení se substantivy dějovými (tání za vyšších teplot, zaznamenat nejvyšší teploty apod.), se jmény vlastnosti na -ost (např. jízda při vyšší rychlosti, směr vyznačený nejvyšší souměrností) apod. Jde tu zejména o význam ‚mající větší/největší hodnotu, míru‘ (k tomu srov. i dále).

2.2. Rozložení frekvence kategorie čísla u adjektiv v češtině

Pokud jde o frekvenci kategorie čísla u komplexního významu adjektiv v češtině, můžeme konstatovat, že u adjektiv jak tvrdých, tak i měkkých zhruba shodně převažuje singulár nad plurálem (jako je tomu ostatně u substantiv), a to 

 

u adjektiv tvrdých v poměru

51—99 % sg. :

  1—49 % pl.,

 

u adjektiv měkkých v poměru

51—90 % sg. :

10—49 % pl.

Poměr mezi singulárem a plurálem u adjektiv je „do značné míry podmíněn i funkčním stylem a ovšem i vztahem ke kategorii rodu“ (Těšitelová a kol., 1985, s. 65). Podle normy v češtině je frekvence singuláru relativně nižší (a frekvence plurálu pochopitelně vyšší), než je tomu např. v jazyce stylu uměleckého. Vedle stylu se tu projevuje i vzájemná propojenost morfologických kategorií u substantiv, s nimiž se adjektiva spojují, srov. některé příklady, a to (1.) u adjektiv tvrdých, (2.) u adjektiv měkkých.

2.2.1. Relace singuláru a plurálu u adjektiv tvrdých (srov. výše) u jednotlivých adjektiv se individuálně mění, a to v hodnotách jak nejnižších, tak i nejvyšších.

[102]Např. nejnižší frekvenci singuláru nacházíme v našem souboru u tří adjektiv: různý (609) — 13 %, mladý (275) — 40 %, podobný (128) — 48 %. Adjektivum různý se např. v obou doložených významech, (1.) ‚různého druhu, všelijaký, některý, rozličný‘ a (2.) ‚odlišný, jiný‘, u všech tří jmenných rodů vyskytuje se substantivy v plurálu, srov. např. zkušenosti různých metod, různé formy, v různých barvách, v různých velikostech, různé druhy (masa, zeleniny apod.), z různých důvodů, různí lidé, z různých zařízení, různá čísla apod. Nižší doložení tvarů singulárových u tohoto adjektiva zřejmě závisí na jeho lexikální stránce, která se týká souboru nějakých jevů, srov. věci různé povahy, lidé různého věku apod.

U adjektiva mladý jsme již konstatovali, že se nejčastěji spojuje se substantivy rodu mužského životného, zejména se substantivem lidé, s jmény činitelskými, konatelskými apod. v plurále; ovšem tvary singulárové mají tu podstatně vyšší zastoupení, než je tomu např. u adjektiva různý, srov. u feminin v 55 % spojení se substantivem generace (výchova mladé generace), v 50 % ve významu ‚nedávný, nový‘ v místním jménu Mladá Boleslav apod.

Pod 50 % klesá frekvence singuláru též u adjektiva podobný (128), protože se v jediném nejčastějším významu ‚mající přibližně, celkem stejnou podobu, ráz‘ spojuje se substantivy dějovými, jmény vlastnosti apod., která označují jednotliviny, např. vyjádřit podobným způsobem, udělat podobný výběr, podobná akce, podobné chování; plurálové tvary se u tohoto adjektiva vyskytují častěji se substantivy jako účel (pro podobné účely), podmínka (v podobných podmínkách) apod.

Naopak maximální výskyt tvarů singulárových nacházíme u adjektiva jediný (140), což zřejmě souvisí s jeho lexikálním významem ‚jen, pouze jeden‘, srov. jediný typ, systém, člověk; jediná cesta; jediné řešení.

Nadměrně vysoká frekvence singuláru (nad 80 %) se vyskytuje v našem materiále např. u adjektiva současný (srov. výše), dále u adjektiva lidský (260); toto adjektivum se nejčastěji spojuje se substantivy označujícími činnost, vlastnosti lidí nebo člověka, srov. se substantivem v 16 % činnost (oblast lidské činnosti), ve 14 % práce (produktivita lidské práce), v 13 % společnost (vývoj lidské společnosti); dále to platí o substantivech jako síla (reprodukce lidské síly), v 33 % o substantivu život (zachránit lidský život) apod. — Převahu singulárových tvarů nacházíme též u adjektiva vědeckotechnický, protože velmi často vstupuje v ustálená spojení se substantivy v singuláru, např. v 49 % se substantivem pokrok (vědeckotechnický pokrok), v 38 % rozvoj (vědeckotechnický rozvoj), v 55 % se substantivem rodu ženského revoluce (vědeckotechnická revoluce) apod.

Tvary singulárové dále výrazně převládají u adjektiva umělecký (v 86 %), dále široký (v 86 %), světový (v 85 %), jistý (v 81 %); počet ve prospěch singuláru je podmíněn ustálenými spojeními typu umělecké dílo, široká oblast, světová válka, v jisté míře, do jisté míry apod., tj. se substantivy často odborného charakteru.

Ve všech případech, kde výrazně převažují tvary singulárové, nacházíme nízký, popř. nejnižší výskyt tvarů plurálových. Relativně vyšší výskyt tvarů plurálových (49 %) je doložen např. u adjektiva kapitalistický (97) jako důsledek ustáleného spojení terminologického charakteru, a to se substantivem v 44 % stát/státy (kapitalistický stát /kapitalistické státy), v 11 % způsob (kapitalistický výrobní způsob), v 9 % svět (kapitalistický svět), v 7 % vztah/vztahy (kapitalistický vztah/kapitalistické vztahy) apod.

2.2.2. U adjektiv měkkých jsou ve všech případech (15) častější tvary singulárové než plurálové. Relativně nejvíce jsou tvary singulárové doloženy u adjektiva letošní (156), v 77 % se substantivem rok (letošního roku, v letošním roce), dále u adjektiva moderní (148), srov. výše spojení jako moderní technika, věda, fyzika, svět apod.

Výjimečně poměrně často nacházíme tvary plurálové např. u adjektiva další (970), protože význam ‚následující, pokračující, jiný, nový‘ se vyskytuje ve spojení se substantivy v plurále, v 81 % u maskulin životných (řada dalších pracovníků, zkušenosti dalších zájemců, uživatelů apod.), v 56 % u feminin (řada dalších pomůcek, okolností apod.). — Také u adjektiva konkrétní (163) je frekvence tvarů plurálových poměrně význačná (48 %), protože se u všech tří význa[103]mů spojují se substantivy v plurálu: (1.) v 48 % ‚určitý, jednotlivý‘: případy (ukázat na konkrétních případech), (2.) v 43 % ‚o čem se lze přesvědčit smysly apod.‘: úkoly (plnění konkrétních úkolů), (3.) v 9 % ‚skutečný‘: činy (projevit přátelství v konkrétních činech).

2.3. Rozložení frekvence kategorie pádu u adjektiv v češtině

Jak bylo již konstatováno (Těšitelová a kol., 1985, s. 66n.), také pro rozložení frekvence pádů u adjektiv v češtině platí jistá norma, která se přes značné shody s normou pro rozložení frekvence substantiv vyznačuje i jistými odlišnostmi. Vzhledem k tomu je třeba zjišťovat i frekvenci pádů u adjektiv v češtině, zejména při kvantifikaci jejich komplexního významu.

Podle očekávání má u adjektiv jak tvrdých, tak i měkkých relativně největší frekvenci genitiv, zvl. genitiv sg. Neplatí to však pro všechny tři rody, jak ukazují analyzované soubory adjektiv tvrdých i měkkých.

2.3.1. U 35 analyzovaných adjektiv tvrdých nacházíme 14× (tj. v 40 %) genitiv jako nejčastější pád u všech tří rodů. Platí to o adjektivech jako jiný, různý, socialistický, společenský, lidský, příslušný, vědeckotechnický, teoretický, historický, světový atd., srov.: z jiných důvodů, z jiného místa, z jiných věd; zkušenosti různých metod, věci různé povahy, z různých zařízení; apod.

U 21 adjektiv (tj. v 60 %) jsou u všech tří rodů — vedle genitivu — nejvíce frekventovány akuzativ a nominativ.

Akuzativ jako nejfrekventovanější pád se vyskytuje u adjektiv dlouhý (106) a časový (112). Adjektivum dlouhý má poměrně frekventovaný akuzativ u obou významů: (1.) ‚trvající delší dobu‘ a (2.) ‚mající velký rozměr na délku‘: stát dlouhou dobu, vytvářet dlouhé řady, mít dlouhé trvání apod. U adjektiva časový s významem ‚vztahující se k času‘ jde v podstatě o tyto vazby: to platí pro časové intervaly, stanovit časovou posloupnost, potvrdit časové zařazení apod.

Jako nejméně frekventovaný pád adjektiv u všech tří rodů je doložen nominativ u adjektiva malý (322). Jde zejména o význam ‚nevelký co do rozměrů různého druhu‘ u tvarů rodu ženského a mužského rodu neživotného, srov. např. malá chvíle stačila, malý úsek, malé zamyšlení nad kulturou. Také u maskulin životných je relativně nejčastějším pádem nominativ (u významu ‚nedospělý, velmi mladý‘, srov. malí kluci pískají). Souvisí to s odlišnými syntaktickými funkcemi životných maskulin ve větě (srov. Těšitelová a kol., 1985, s. 67).

Zvláštní zmínky zaslouží doložení lokálu jako relativně nejčastějšího pádu u adjektiva současný (367), a to u rodu ženského v 51 %, u rodu středního v 43 %; srov. zejména u 1. významu (v 55 %) ‚týkající se určitého, časového úseku, období, časové okolnosti‘ u feminin: v současné době, u 2. významu (v 87 %) ‚týkající se nějakého souhrnu, souboru jevů existujících v dnešní době, dnes apod.‘ u neuter: v současném podání apod. V obou případech tedy převažuje frekvence adjektivních tvarů provázejících substantiva v syntaktické funkci příslovečného určení.

2.3.2. Také u adjektiv měkkých má relativně největší frekvenci genitiv; ve všech třech rodech se vyskytuje pouze u 5 adjektiv analyzovaného souboru (tj. v 33 %), a to u adjektiva další (970), mezinárodní (184), letošní (156), zahraniční (128) a hudební (119), srov. např. řada dalších problémů, řada dalších pracovníků, do dalších oblastí, do dalších let apod.; rozšíření mezinárodní spolupráce, rozvoj mezinárodních styků, pochopení mezinárodního oddělení apod.

Druhými dvěma relativně nejvíce frekventovanými pády u adjektiv měkkých jsou — jako u adjektiv tvrdých — akuzativ (u adjektiva lepší/nej (166)) a nominativ (u adjektiva speciální (114)); jsou doloženy jen u dvou rodů: u adjektiva lepší/nej u maskulin (přinášet nejlepší výsledky, žít lepší život) a feminin (soutěž o nejlepší práci), u adjektiva speciální u feminin (v 17 % v ustáleném spojení se substantivem věda speciální vědy) a maskulin (neživ.) — rozebírat speciální problémy.

[104]Z ostatních pádů u adjektiv měkkých má poměrně velkou frekvenci jen instrumentál (v sg.) u adjektiva vnitřní (190) ve tvarech rodu středního, zřejmě vlivem odborného ustáleného spojení žlázy s vnitřním vyměšováním. V rámci frekvence pádů u adjektiv jde jistě o případ celkem ojedinělý. U adjektiva vnitřní má však nezanedbatelný význam vzhledem k jeho postavení v jazyce odborné češtiny, v níž spočívá těžiště jeho frekvence (srov. FSVS).

 

3. Rozložení počtu významů u adjektiv v češtině

Při kvantifikaci komplexního významu adjektiv v češtině jsme sledovali i jejich význam kontextový, tj. doložený v analyzovaných textech u jednotlivých adjektiv, a konfrontovali jej s významem systémovým, slovníkovým (doloženým v SSČ); poměr těchto dvou významů budeme demonstrovat na prvních 20 nejvíce frekventovaných adjektivech tvrdých v souboru 50 adjektiv v jazyce věcného stylu. (Adjektiva jsou seřazena podle klesající absolutní frekvence.) Srov.:

 

Poř. č.

Adjektivum

Abs. fr.

Počet významů

 

 

 

SFS

SSČ

1.

jiný

850

2

3

2.

různý

624

2

2

3.

socialistický

606

1

1

4.

určitý

599

2

3

5.

společenský

541

2

3

6.

současný

370

2

2

7.

malý

350

4

8

8.

dobrý

325

4

9

9.

mladý

285

2

3

10.

vysoký

284

2

6

11.

lidský

263

2

2

12.

starý

193

4

9

13.

společný

188

3

3

14.

příslušný

186

2

2

15.

vědeckotechnický

183

1

1

16.

teoretický

171

1

1

17.

historický

164

3

5

18.

světový

161

2

2

19.

umělecký

155

1

1

20.

jediný

150

2

2

atd.

 

 

 

 

 

Ukázku není jistě třeba dále rozšiřovat, aby se potvrdil základní trend, že polysémní adjektiva mají v kontextu výrazně nižší (průměrně o 50 %) počet významů než ve slovníku, v systému, srov. adjektiva malý, dobrý, starý; dále to v našem souboru platí např. o adjektivech volný (SFS: 4 — SSČ: 9), široký (SFS: 3 — SSČ: 6), pevný (SFS: 5 — SSČ: 8). Jde — jak zřejmo — o adjektiva kvalitativní.

Stejný obraz poskytuje počet významů kontextových a systémových u adjektiv měkkých, která byla do našeho souboru pojata; mají ve 40 % význam jeden, ve 20 % významy dva, ale i tři až čtyři.

[105]Uveďme jako příklad počet významů u frekventovaného polysémního adjektiva dobrý (325): ve věcném stylu je nejčastěji doloženo v publicistice (x̄ = 3,42, v administrativě x̄ = 1,15, v odborné češtině x̄ = 0,07) v těchto významech (s rozlišením vzhledem k jmennému rodu, přičemž bereme v úvahu relativně nejčastěji se vyskytující syntaktickou funkci adjektiva ve větě, atribut): 

Tvary rodu ženského

v 50 %

ve význ. 1. ‚hodnotný, kvalitní, výborný‘, srov. dobrá práce, dobré zkušenosti

v 20 %

ve význ. 2. ‚vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. dobré podmínky, dobrá úroveň

v 17 %

ve význ. 3. ‚správný, náležitý, potřebný‘, srov. dobrá stabilita, dobrá rada

 

 

Tvary rodu mužského neživotného

v 57 %

ve význ. 1. ‚vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. dobré výsledky, dobré vztahy

v 12 %

ve význ. 2. ‚správný, náležitý, potřebný‘, srov. dobrý zdravotní stav, dobrý zrak

v 12 %

ve význ. 3. ‚hodnotný, kvalitní, výborný‘, srov. dobrý výkon, dobrý oběd

v 11 %

ve význ. 4. ‚příjemný, příznivý‘, srov. dobrý večer

 

 

Tvary rodu mužského životného

v 52 %

ve význ. 1. ‚řádný, ušlechtilý“, srov. dobrý člověk, dobrý hospodář

v 48 %

ve význ. 2. ‚vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. dobrý houslista, dobrý brankář

 

 

Tvary rodu středního

v 44 %

ve význ. 1. ‚vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. dobré zaměstnání, dobré nářadí

v 29 %

ve význ. 2. ‚správný, náležitý, potřebný‘, srov. dobré spojení, dobré osvětlení

v 18 %

ve význ. 3. ‚hodnotný, kvalitní, výborný‘, srov. dobré mýdlo, dobrá světla

Poznámka: Jiné významy, které jsou početně zanedbatelné, nejsou zvlášť uváděny; představují doplněk do 100 %. Jde o některé z dalších významů, které SSČ uvádí v rámci 9 významů v tomto pořadí:

(1 .) ‚mravně vyhovující, řádný 2, ušlechtilý 1, čestný 1 …‘

2 .) ‚vyhovující kladeným nárokům pracovním, společenským aj.‘

3.) ‚vyhovující jakostí, účelem ap.; hodnotný, kvalitní …‘

4.) ‚jsoucí bez chyby, správný …‘

5.) ‚užitečný 1, prospěšný, výhodný …‘

6.) ‚postačující, dostatečný‘

7.) ‚hodný 1, laskavý, vlídný, přívětivý, milý 2‘

8.) ‚příznivý 2, příjemný‘

9.) (bez stupň.) s podst. jm. míry vyj. její překročení, naplnění ap.

Jak ukazuje náš přehled, na užití jednotlivých kontextových významů adjektiva dobrý se obráží vztah k jmennému rodu příslušných substantiv; to je celkem pochopitelné u maskulin životných a neživotných, ale méně už u rodu ženského a středního. Závislost užití jednotlivých významů adjektiv na jmenném rodu substantiv, s nimiž se vzhledem k svému významu nejčastěji spojují, ukázala i kvantitativní analýza souboru všech 50 adjektiv v jazyce věcného stylu v češtině. Srovnání kontextových významů adjektiva dobrý s jeho významy v systému, ve slovníku, odhalilo mezi nimi evidentní rozdíly, disproporce, které jsou podle mého názoru jednou z hlavních příčin nedostatků, které se projevují u většiny dosavadních výkladových slovníků.

Rozdíly mezi významy kontextovými a systémovými se u adjektiv zvyšují při jejich stupňování, které se ve slovnících zpravidla zvlášť neuvádí. I když je u ad[106]jektiva dobrý tzv. nepravidelné stupňování (srov. lepší/nej) a slovník (např. SSČ) jej zaznamenává, byly při komplexní kvantitativní analýze zjištěny tyto rozdíly se zřetelem k užití pozitivu: 

U tvarů rodu mužského neživotného

je nejvíce frekventován 3. stupeň (v 65 %), a to:

v 60 %

ve význ. 1. ‚(nejvíce) vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. dosáhnout nejlepších výsledků, v nejlepším slova smyslu …,

v 40 %

ve význ. 2. ‚(nejvíce) hodnotný, kvalitní, výborný‘, srov. (v 50 %) v nejlepším případě

2. stupeň lepší je v 35 % doložen

v 94 %

ve význ. 1. ‚(více) vyhovující jistým požadavkům, nárokům apod.‘, srov. (po 27 %) žít lepší život, boj za lepší svět

 

 

U tvarů rodu mužského životného

je v 96 % doložen jen 3. stupeň

v 100 %

ve význ. 1. ‚(nejvíce) řádný, zdatný‘, srov. nejlepší pracovníci, v rukou nejlepších představitelů

     

Posuny v kontextových významech můžeme zjistit i při stupňování tvarů rodu ženského a středního; z nedostatku místa je zvlášť neuvádíme. Užívání 2. a 3. stupně adjektiv závisí přirozeně na jejich významu i na významu substantiv, která ve větě rozvíjejí. Toto spojení je různého druhu a vyznačuje se i různým stupněm ustálení, jako je tomu u pozitivu. Někdy se ovšem při stupňování adjektiv uplatňuje jiný význam než u pozitivu.

Např. adjektivum vysoký (284) se u všech tří rodů (feminin, maskulin a neuter, seřazeny podle klesající frekvence) vyskytuje ve dvou významech: (1.) ‚mající velkou hodnotu, míru‘, srov. (ve 48 %) vysoká škola, dále vysoké požadavky, vysoké procento apod.; (2.) ‚velký na výšku, dlouhý‘, srov. vysoká postava, vysoké stožáry, vysoká okna apod. V komparativu/superlativu tohoto adjektiva vyšší/nej (302) je u všech tří rodů (ve stejném frekvenčním pořadí jako u pozitivu) častěji doložen komparativ než superlativ. U všech tří rodů se při stupňování uplatňuje — na rozdíl od pozitivu — význam ‚nadřízený, na hořejším/nej stupni postavený‘: u feminin (v 31 %) a u neuter (v 40 %) jako 2. význam (srov. práce na vyšší úrovni, konference na nejvyšší úrovni; ocenění nejvyššími vyznamenáními apod.), u maskulin (než.) v 59 % jako 1. význam komparativu (obsah vyššího stupně), v 48 % jako 2. význam superlativu (nejvyšší stupně osídlení).

Bylo by jistě zajímavé zabývat se i z hlediska kvantitativního případy, kdy se užívá adjektiv v 2., ev. 3. stupni bez zřetele k pozitivu, tj. absolutně, bez srovnání. K tomu účelu by rozsah našeho analyzovaného materiálu nestačil, protože jde o jev, který je sám o sobě relativně málo frekventovaný (srov. Těšitelová, 1987).

 

4. Závěry

Při kvantifikaci komplexního významu adjektiv v češtině se ukazuje užitečné respektovat: (1.) syntaktickou funkci, (2.) morfologické kategorie, (3.) význam kontextový.

4.1. U adjektiv tvrdých i měkkých, kvalitativních i relačních, se nejčastěji uplatňuje — až do 100 % — syntaktická funkce atributu a do jisté míry — až do 30 % — syntaktická funkce jmenné části přísudku. Všechny ostatní syntaktické funkce adjektiva jsou z hlediska kvantitativního zanedbatelné. Respektování syntaktické funkce adjektiva je nutné zejména proto, že rozhodující měrou má vliv i na výskyt morfologických kategorií.

4.2. Pokud jde o frekvenci jmenného rodu u adjektiv v syntaktické funkci atributu, rozlišuje adjektiva tvrdá od adjektiv měkkých, pochopitelně v závislosti na [107]rodu substantiv, s nimiž se adjektiva spojují. U adjektiv tvrdých se projevuje jistá ustálenost v užívání rodu ženského. U adjektiv měkkých to platí o rodě mužském, většinou neživotném. Výskyt rodu středního je minimální, resp. v jazyce věcného stylu jsou substantiva rodu středního (většinou podstatná jména slovesná) minimálně provázena adjektivy v syntaktické funkci atributu shodného.

V rámci komplexního významu adjektiv se tvary singulárové uplatňují relativně častěji než tvary plurálové, a to ve větší míře, než je tomu podle normy u substantiv. Odchylky tu podle očekávání závisejí na morfologických kategoriích substantiv, s nimiž se adjektiva spojují, což ovšem souvisí i s příslušným funkčním stylem, v našem případě se stylem věcným.

Vzhledem k tomu, že adjektiva jak tvrdá, tak i měkká zastávají nejčastěji syntaktickou funkci atributu shodného a vyskytují se ve spojení se substantivy, která zpravidla mají syntaktickou funkci atributu neshodného (Těšitelová, 1988), převažuje u nich frekvence genitivu, která je vzhledem k jmennému rodu a číslu u jednotlivých adjektiv diferencována. Za stejných podmínek se výrazněji projevuje frekvence jen akuzativu a nominativu. Jak pád relativně hodně frekventovaný, tak i pády méně frekventované mohou být v rámci komplexního významu u jednotlivých adjektiv různě relevantní.

4.3. Počet významů kontextových se ukazuje výrazně nižší než počet významů systémových, slovníkových. Tyto rozdíly jsou v základě dány tím, že se jednotlivá adjektiva — zejména ve věcném stylu — spojují s relativně omezeným okruhem substantiv, která bývají provázena (často v ustálených spojeních) specifickým výběrem adjektiv (s relativně více nebo méně vyhraněným významem). S tímto faktem souvisí i výběr jmenného rodu, resp. kolísání v jeho frekvenci. Komparativ/superlativ se projevují i ve formování speciálních významů, resp. významů, s nimiž se u pozitivu nesetkáváme, popř. jen zřídka. Informace o tom, které významy adjektiv se vyskytují na tom kterém stupni, by neměla v moderním výkladovém slovníku chybět.

 

LITERATURA

 

CONFORTIOVÁ, H.: On the semantic analysis of adjectives. PSML, 10, 1989 (v tisku).

HAVRÁNEK, B. - JEDLIČKA, AL.: Česká mluvnice. Praha 1988. 6. vydání.

MLUVNICE ČEŠTINY 2. Tvarosloví. Praha 1986. Dále Mluvnice 2.

PETR, J.: K charakteristice polských adjektiv. SlavPrag, 9, 1986, s. 73—85.

SKOUMALOVÁ, Z.: In margine sémantického pole kvality (vlastnosti) v textu a překladu. SaS, 50, 1989, s. 15—31.

SLOVNÍK SPISOVNÉ ČEŠTINY. Praha 1978. Dále SSČ.

TĚŠITELOVÁ, M.: K frekvenci rodů u substantiv v češtině. SlavPrag, 8, 1966, s. 293—300.

TĚŠITELOVÁ, M.: Využití statistických metod v gramatice. Praha 1980.

TĚŠITELOVÁ, M.: On semantic quantitative analysis. PSML, 9, 1986, s. 9—17.

TĚŠITELOVÁ, M.: Kvantitativní lingvistika. Praha 1987. Skripta UK.

TĚŠITELOVÁ, M.: Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (substantiva) I. SaS, 49, 1988, s. 81—100.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Frekvenční slovník češtiny věcného stylu. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV. Dále FSVS.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Sémantický frekvenční slovník. Praha 1985. Rukopisná práce ÚJČ ČSAV. Dále SFS.

TĚŠITELOVÁ, M. - PETR, J. - KRÁLÍK, J.: Retrográdní slovník tvarů adjektiv v češtině. Praha 1985. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. - PETR, J. - KRÁLÍK, J.: Retrográdní slovník současné češtiny. Praha 1986. Dále RSSČ.

 

[108]R É S U M É

On the quantification in the field of semantics (adjectives) II

In the continuation of a previous paper On the quantification in the field of semantics (nouns) I (SaS, 49, 1988, p. 81—100) the author pays attention to the quantification of the complex meaning of a further important part of speech, the adjective. The present investigation takes account of its (1.) syntactic function, (2.) morphological categories, (3.) meaning in context. On the basis of the quantitative analysis the author arrives to the following conclusions:

1. The adjectives having a different form for each gender (velký, velká, velké — type A) as well as those without gender distinction (jarní — type B), both qualitative and relational, achieve the highest frequency (up to 100%) in the syntactic function of attribute, and, to a certain measure, (up to 30%) also in the syntactic function of nominal part predicate. The other syntactic functions of adjectives in Czech are, from the quantitative point of view, negligible. The syntactic function of adjective is important especially because of its significant influence on the occurrence of adjectival morphological categories.

2. The frequency of nominal gender with adjectives in the syntactic function of attribute is different with adjectives of the type A and with those of the type B, of course, always in dependence on the gender of the governing noun. The gender-distinct adjectives (type A) show a certain stability in the occurrence of the feminine gender. The same holds for the masculine gender, mostly inanimate, with the adjectives type B. The occurrence of the neuter is very low — in the language of non-fiction style in Czech the neuter nouns (as rule, verbal nouns) are very rarely accompanied with adjectives in the syntactic function of a congruent attribute.

Within the frame of the complex meaning of adjectives in Czech the singular forms occur relatively more often than the plural forms, and that to a greater extent than it is the norm with nouns. The deviations depend on the morphological categories of nouns the adjectives are linked to, this again being in connection with the functional style of the underlying text.

As it has been already mentioned, the adjectives of both types A and B most often perform the syntactic function of a congruent attribute, and, at the same time, accompany nouns which, as a rule, function as incongruent attributes; this is why the adjectives show a high frequency of genitive which, for individual adjectives, is differentiated in dependence on nominal gender and number. Under similar conditions we can see an increased frequency only in accusative and nominative. Both the relatively very frequent genitive case and the less frequent other cases can be, for individual adjectives, within the frame of their complex meaning of a varying relevancy.

3. The number of context meanings appears to be notably lower than the number of system meanings, i.e. of those given in dictionary. The differences are, in principle, caused by the fact that the individual adjectives — especially those characteristic of non-fiction style are very often linked with a relatively limited range of nouns, these, in their turn, being accompanied (often in fixed connections) by a specific group of adjectives (with a relatively more or less clear-cut meaning). This fact is also in connection with the occurrence of nominal gender, or, better, with the fluctuation of its frequency with adjectives. The comparative/superlative forms, besides, influence the formation of specific meanings which we practically never meet with the positive degree. The information telling what meanings of adjectives occur at which degree ought not be absent from any modern dictionary of language.


[*] Čísla v závorkách znamenají absolutní frekvenci syntaktické funkce atributu v analyzovaném materiále.

Slovo a slovesnost, ročník 50 (1989), číslo 2, s. 97-108

Předchozí Igor Němec: Principy jazykového vývoje a historie češtiny

Následující Ladislav Nebeský: Znaky a prostředí