en cz

Ke kvantifikaci v oblasti sémantiky (substantiva) I

Marie Těšitelová

[Články]

К квантификации в области семантики (существительные) I / On the quantification in the field of semantics (nouns) I

Kvantifikace v oblasti sémantické narážela ve vývoji kvantitativní lingvistiky na tolik problémů z hlediska jak metodologického, tak i věcného, že její dosavadní práce jsou poměrně málo četné a mají většinou charakter izolovaných pokusů.

Nejschůdnější se již dříve zdála kvantifikace významů v oblasti sémantiky lexikální. Tak v 30. až 50. letech tohoto století vznikly např. sémantické frekvenční slovníky angličtiny (Lorge - Thorndike, 1938; West, 1953), v nichž šlo v podstatě o uvádění frekvence jednotlivých lexikálních významů frekventovaných slov popř. nejčetnějších spojení slov (Těšitelová, 1980). V 60. a 70. letech zejména ve spojitosti s rozvojem informatiky se studovala v zásadě opět sémantika lexikální na pozadí tzv. sémantických polí; platí to zvláště o sovětské matematické lingvistice (srov. Moskovič, 1969; Frumkinová, 1978). Propracovávala se tu aplikace distribučně statické metody (např. Šajkevič, 1976; Plotnikov, 1979, 1984), systémově se zkoumala polysémie (Tuldava, 1979, 1987) apod. Kvantifikoval se lexikální význam slova vzhledem k výskytu a distribuci jiných jazykových jevů, vztahy mezi těmito jevy apod.

Kvantifikace sémantiky na jiných jazykových rovinách než na rovině lexikální dosud prakticky vázla proto, že neměla v jistém předstihu dostatečnou oporu v propracování dané problematiky z hlediska kvalitativního. Od 80. let tohoto století bylo dosaženo významného pokroku při studiu zvláště sémantiky věty (srov. např. u nás Panevová, 1980; Zimek, 1980; Daneš - Hlavsa a kol., 1981; Grepl - Karlík, 1983; Kořenský, 1984; aj.); to se obrazilo i v kvantifikaci v oblasti sémantiky v širokém slova smyslu. Kromě toho zde měla zásadní význam i nová technika lingvistické práce, využití moderní výpočetní techniky, zvláště počítačů, zejména pokud jde o shromáždění materiálu potřebného k takové práci co do kvality (volba jednotky souboru) i co do kvantity (rozsah korpusu a jeho operativnost), srov. Těšitelová, 1987. To vše mělo vliv i na řešení obecné i specifické problematiky kvantifikace v oblasti sémantiky.

K složité otázce pojetí slova přistupovala kvantitativní lingvistika dosud většinou z hlediska formálního (srov. M. Těšitelová, 1987); za „slovo“ považovala tvar slova (slovoformu) nebo lexém, lexikální jednotku. Postupně se toto pojetí specifikovalo. Ukazovala se potřeba přihlížet k hláskoslovnému, ev. grafematickému uspořádání slova, zjišťovala se frekvence fonémů/grafémů ve slově (Těšitelová a kol., 1985). Rozlišování slovních druhů, které si záhy vynutilo pozornost při zjišťování frekvence slov (srov. Jelínek - Bečka - Těšitelová, 1961), vedlo k potřebě všímat si i lexikálních významů, odlišit významy slov podle jejich frekvence v textu (srov. výše a Těšitelová, 1980). Při tom se stále naléhavěji hlásila i potřeba přihlížet k spojovatelnosti slov, k jejich syntagmatice a paradigmatice v kontextu. Bylo třeba i charakteristik morfologických, jako nezbytného doplňku k popisu fungování slova v textu (Těšitelová a kol., 1985). Vedle pojmenovávacích vlastností slova upoutává pozornost jejich uplatnění v textu a v rámci procesu syntetizace našich poznatků o fungování slova i význam slova ve větě. Dostáváme se k pojetí komplexního významu slova (Leisi, 1961), k jehož úplnému popisu patří ovšem i data o jeho frekvenci, kvantifikace.

Je přirozené, že komplexní význam slova v textu závisí na povaze především fundujícího slovního druhu. Existuje pochopitelně rozdíl, jde-li o kvantifikaci komplexního významu slovesa nebo jména (substantiva, adjektiva nebo zájmena) nebo o komplexní význam ostatních slovních druhů. Např. jinou syntakticko-sémantickou úlohu zastává ve větě sloveso, jinou jméno a ostatní druhy slov.

[82]Doložíme to dále na komplexním významu substantiva, o němž je známo, že samostatně obráží jevy objektivní skutečnosti, ale zároveň vyjadřuje myšlenkové procesy, abstraktní jevy a vztahy. Na tom všem závisí i syntaktická úloha substantiva ve větě, jeho význam z hlediska větné sémantiky, jeho komplexní význam.

Máme-li obsáhnout komplexní význam slova (v našem případě substantiva) v naznačeném pojetí a zároveň ho kvantifikovat, znamená to, že musíme při tom respektovat i některé speciální podmínky pro kvantifikaci jazykových jevů. Připomeňme zde alespoň to, že musíme pracovat s relativně jednoznačně vymezitelnou a počitatelnou jednotkou, a proto tu až dosud nejlépe vyhovovala snadno vydělitelná jednotka formální, srov. výše. Při kvantifikaci komplexního významu slova se jako metodologicky nejvýhodnější vstupní jednotka ukázala syntaktická funkce slova (v pojetí Vl. Šmilauera, 1966), podle potřeby doplněná o kvantifikaci příslušných morfologických kategorií (srov. Těšitelová, 1987); jde tedy v zásadě o vstupní jednotku syntakticko-morfologickou. Tato jednotka má v kontextu věty různé sémantické role, které je třeba k postižení komplexního významu slova zachytit. Při tom je ovšem třeba brát v úvahu i lexikální význam slova, který se přiřazuje k syntakticko-/morfologicko-/sémantické analýze (k tomu srov. též Panevová, 1980).

Určování sémantických komponentů při kvantifikaci komplexního významu slova, v daném případě substantiva, ukazuje začlenění slova do sémantiky věty, resp. kontextu, a spolu se syntakticko-morfologickými charakteristikami doplněnými o lexikální význam slova poskytuje o fungování slova v textu zcela jiný obraz, než na jaký jsme zvyklí z dosavadních běžných výkladových slovníků. Statistická data jako objektivní kritéria syntakticko-morfologicko-sémantických složek dotvářejí pak charakteristiku komplexního významu slova.

Při kvantifikaci komplexního významu slova je třeba vzhledem k specifice kvantitativní analýzy stanovit zásady, o něž se pak musí opírat syntakticko-/morfologicko-/sémantická analýza. Pro češtinu byly tyto zásady vypracovány před r. 1980 (srov. Těšitelová a kol., 1980); jde v zásadě o realizaci pojetí větných členů u Vl. Šmilauera (1966) doplněnou v jeho intencích o sémantické komponenty (srov. dále), podle možnosti se zřetelem i k některým novějším pracím, které byly dostupné do r. 1980 (srov. výše). Práce, které vyšly po tomto roce, mohly být vzaty v úvahu jen v jednotlivostech, protože — jak známo — platí v kvantitativní lingvistice základní pravidlo, že se během kvantifikace nějakého jevu zásady pro jeho pojetí nemohou již podstatně měnit.

Např. při kvantifikaci komplexního významu substantiv podle Zásad (1980) zjišťujeme, jakou syntaktickou funkci ve větě zastávají; vycházíme z toho, že vzhledem k predikátu jde o syntaktickou funkci subjektu nebo objektu a jmenné části predikátu, vzhledem k skladebnímu substantivu o syntaktickou funkci atributu, vzhledem k skladebnímu slovesu, adjektivu nebo příslovci o syntaktickou funkci adverbiále. K těmto syntaktickým funkcím určujeme jejich významy ve větě. Vzhledem k dalším výkladům v tomto článku naznačíme pojetí významu nejčastějších syntaktických funkcí substantiva ve větě. Podle Zásad (1080) syntaktická funkce subjektu může mít význam agentu (např. ředitel zahájil schůzi), nositele vlastnosti (např. výrobek je nezávadný), patientu (pasívního děje) (např. výrobky byly označeny cenou) apod. U syntaktické funkce objektu byl rozlišen (v podstatě podle Vl. Šmilauera) význam tzv. předmětu vnějšího (afficientu) (např. podnik dodává zemědělské výrobky), adresáta (např. prodat výrobek spotřebiteli) atd. Atributu odpovídá větněsémantická funkce determinantu (např. jakost výrobků), adverbiále větněsémantická funkce cirkumstantu, místa, času, způsobu, příčiny apod. (např. u výrobků jsou uvedeny návody k přípravě) atd.
Nosnost naznačených zásad syntakticko-sémantické analýzy byla v praxi ověřena v býv. oddělení matematické lingvistiky ÚJČ ČSAV na 1000 nejfrekventovanějších slov z korpusu věcného stylu o rozsahu 540 000 slov (Těšitelová a kol., 1983). Velké množství pomocných dat, [83]která taková analýza vyžaduje, bylo získáno tak, že každé slovo korpusu bylo zakódováno a analyzováno po stránce slovnědruhové, lexikální a gramatické, morfologické a syntaktické, a uloženo na magnetickou pásku počítače IBM 370 ve výpočetním středisku Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. Díky počítači bylo možno vhodnými programy získat pro syntakticko-sémantickou analýzu takový materiál, v němž bylo každé slovo vypsáno ve větném kontextu (v rámci celé věty) spolu se všemi zakódovanými daty lexikálními i gramatickými. Analýzu větněsémantických komponentů bylo nutno při další práci doplňovat. Výsledkem naznačené analýzy komplexního významu prvního 1000 nejčastějších slov věcného stylu je Sémantický frekvenční slovník (rukopisná práce ÚJČ ČSAV); zachycuje fungování komplexního významu slova v textu (srov. i PSML, 9, 1986, s. 9—64). — Za zmínku stojí, že nezávisle na pojetí této české práce užil syntakticko-sémantické analýzy textu k zjišťování významu (i kvantitativnímu) při automatickém indexování pro potřeby informatiky R. Steiger (1982).

V další části článku budu demonstrovat některé výsledky kvantifikace komplexního významu substantiva v češtině na materiálu 100 nejfrekventovanějších substantiv (s frekvencí zhruba 1000—100) z prvního tisíce nejčastějších slov ve slovníku věcného stylu (FSVS). Substantiva byla vybrána mechanicky a podrobena výše naznačené syntakticko-sémantické analýze. Při tom budeme věnovat pozornost: I. rozložení syntaktických funkcí u analyzovaných substantiv (jde o základní přístup ke kvantifikaci komplexního významu slova); II. kombinacím nejčastějších syntakticko-sémantických jednotek při vytváření komplexního významu slova, resp. substantiva v češtině.

I. Rozložení syntaktických funkcí u substantiv v češtině

Zjistíme-li syntaktické funkce jednotlivých substantiv ve větě a kvantifikujeme-li je, ukazuje se jasně, že první tři nejčastější syntaktické funkce, uspořádané podle klesající frekvence, pokrývají 75—90% všech výskytů daného substantiva. U většiny substantiv našeho materiálu suma prvních tří nejčastějších syntaktických funkcí spadá ovšem různě do tohoto intervalu, u některých je zejména horní hranice mírně překračována; jen zřídka některá substantiva nedosahují hranice minimální, srov. u několika substantiv:

Substantivum	Abs. fr.	Σ prvních 3 nejč. synt. funkcí
		v %
doba	1052	87
člověk	475	88
počet	386	79
výrobek	313	85
množství	246	76
energie	230	93
smysl	201	96
termín	181	79
území	147	91
povinnost	103	77

Z hlediska kvantitativní lingvistiky se zde znovu potvrzuje, že první tři, ev. někdy čtyři relativně nejčastější jevy jsou i nejvýznamnější a pokrývají velkou část textu (Těšitelová, 1985), ostatní jevy jsou z hlediska frekvenčního mnohem měné význam[84]né. Jde o jistou zákonitost rozložení jevů uspořádaných podle klesající frekvence a v našem případě ji potvrzuje i kvantifikace jevů syntaktických a, jak dále doložíme, i jevů sémantických.

V rámci 100 zvolených substantiv nacházíme toto rozložení syntaktických funkcí (při uspořádání podle klesající frekvence):

Pořadí	Syntaktická funkce	Fr. v %	x̄ v %
1.	atribut	68	48,59
2.	objekt	14	35,64
3.	adverbiále	13	57,85
4.	subjekt	4	46
5.	ostatní	1	20
Σ		100

U substantiv v češtině je tedy relativně nejčastěji doložena sekundární syntaktická funkce (Mluvnice II, 1986) — atribut (v 68 %); připadá na ni průměrně 50 % všech dokladů na substantivum. Podrobná analýza našeho materiálu pak ukazuje, že substantivní atributy mají nejčastěji význam relační ‚týkající se něčeho‘, co je vyjádřeno substantivem, srov. oblast činnosti, obor činnosti, ředitel závodu, systém jazyka, teorie jazyka apod.; bývá to v 60—100 % po substantivech dějových, srov. rozvoj výrobních sil, vedení podniku, zdroj pitné vody, plnění plánu apod. Znamená to, že syntaktická funkce objektu, srov. např. rozvíjet výrobní síly, vést podnik, plnit plán apod., se u českých substantiv ve věcném stylu většinou transformuje v syntaktickou funkci atributu, a tím se zvyšuje frekvence sekundární funkce substantiva na účet zejména primární funkce objektu. V české větě se tak zvyšuje frekvence sémantické funkce determinantu; primárně se vyjadřuje adjektivem, v češtině rovněž celkem v 50 % (Těšitelová a kol., 1985, s. 106). Atribut po substantivech dějových nacházíme v 75—100 % v gen. sg. nebo pl., srov. plnění plánu, rozvoj nových forem výroby apod. U některých substantiv je výskyt např. kategorie čísla podmíněn jejich lexikálním významem, popř. ustáleným spojením s jinými slovy apod., srov. správa domu; vazba atomů; vliv hromadných sdělovacích prostředků apod.

Za frekvencí syntaktické funkce atributu následuje u analyzovaných substantiv frekvence syntaktické funkce objektu (v 14 %) a vlastně i syntaktická funkce příslovečného určení (v 13 %); rozdíl (1 %) můžeme pokládat za celkem nahodilý. Pro rozlišení obou hodnot použijeme z hlediska kvantitativního tzv. pokrytí textu podle kumulativní (absolutní) frekvence jednotlivých substantiv. Větší váhu má potom ta syntaktická funkce, která má větší kumulativní frekvenci. V našem případě je kumulativní frekvence adverbiále asi o 30 % vyšší než kumulativní frekvence objektu (srov. zde průměrnou frekvenci), a proto by patřila před syntaktickou funkci objektu. Uplatňuje se tu ovšem i lexikální význam jednotlivých substantiv, která se do výběru dostala. Např. substantivum doba (s vysokou absolutní frekvencí — 1052) s lexikálním významem ‚s různou mírou vymezený časový úsek, údobí, období‘ se vyskytuje v 59 % v syntaktické funkci adverbiále (v 96 % s významem času) nebo substantivum případ (538) s lexikálním významem ‚jev, který nastane nebo by nastal, když nastane nebo by nastal jiný jev předpokládaný, možný apod.‘ nacházíme v 68 % v syntaktické funkci adverbiále, v 95 % jen příčiny. Těmito případy pochopitelně narůstá frekvence, a tudíž i význam adverbiále.

[85]Naproti tomu např. jednotlivá substantiva, u nichž převažuje syntaktická funkce objektu, nejsou většinou tak frekventovaná, a tudíž ani nepokrývají tak velkou část textu. Např. substantivum vlastnost (302) s lexikálním významem ‚příznačný rys, znak‘ zastává v 42 % syntaktickou funkci objektu (v 98 % ve významu afficientu) se slovesy výkladového charakteru v 87 % v akuz. (88 % pl., 12 % sg.), např. vysvětlit složité vlastnosti látek, předmět mění, změní své vlastnosti, čas má nespojitou vlastnost apod. Komplement objektový se tedy méně výrazně podílí na výstavbě textu než tzv. adverbiální komplement, resp. sémantický komponent cirkumstancionální.

Z hlediska kvantitativního má minimální doložení (4 %) i druhá primární funkce substantiva — subjekt. Souvisí to zřejmě s tím, že podmět v češtině může být vyjádřen nebo nevyjádřen a že vyjadřování jménem, resp. substantivem je do jisté míry omezeno. Tím je podmíněna i frekvence větněsémantických komponentů, jako jsou agens, patiens, nositel vlastnosti apod., pochopitelně v závislosti na vyjadřování predikačního vztahu.

Ostatní syntaktické funkce substantiv jsou sice početně zanedbatelné, ale z hlediska kvalitativního nepominutelné.

II. Kombinace syntakticko-sémantických jednotek v komplexním významu substantiv

Při kvantifikaci komplexního významu substantiv bereme v úvahu první tři nejčastější syntaktické funkce, které substantivum ve větě zastává, a těm pak přiřazujeme jejich větněsémantické komponenty, popř. lexikální významy. Pracujeme tedy se syntakticko-sémantickou jednotkou a podle potřeby při tom přihlížíme i k frekvenci morfologických kategorií.

Pokusíme-li se utřídit analyzovaná substantiva podle prvních tří nejčastějších syntaktických funkcí, a to se zřetelem k syntaktické funkci na prvém místě, tj. nejčastější, můžeme rozlišit čtyři typy kombinací:

1. typ (dále typ₁) začínající syntaktickou funkcí atributu (zkr. atr.),

2. typ (dále typ₂) začínající syntaktickou funkcí adverbiále (zkr. adv.),

3. typ (dále typ₃) začínající syntaktickou funkcí objektu (zkr. obj.),

4. typ (dále typ₄) začínající syntaktickou funkcí subjektu (zkr. subj.).

Všechny uvedené typy se dále dělí na podtypy podle dalších dvou syntaktických funkcí seřazených podle klesající frekvence.

1. Typ₁

Podle očekávání nacházíme nejvíce podtypů u typu₁, srov.:

Pořadí	Typ₁	Frekvence		Pokrytí textu
Pořadí	podtyp	abs.	%	abs.	%
1.	atr. + obj. + subj.	17	24,64	3613	24,96
2.	atr. + adv. + obj.	9	13,04	2323	16,05
3.	atr. + subj. + obj.	10	14,49	2306	15,93
4.	atr. + adv. + subj.	10	14,49	2121	14,65
5.	atr. + obj. + adv.	8	11,59	1362	9,41
6.	atr. + subj. + adv.	6	8,70	1267	8,75
7.	atr. + adv. + apoz.	2	2,90	484	3,34
8.	atr. + adv. + ost.	2	2,90	470	3,25
[86]9.	atr. + obj. + jm.č.p.	1	1,45	166	1,14
10.	atr. + jm.č.p + obj.	2	2,90	145	1,00
11.	atr. + adv. + ∅	1	1,45	117	0,81
12.	atr. + subj. + ost.	1	1,45	103	0,71
Σ		69	100,—	14 477	100,—

Poznámka: V přehledu zavádíme další zkratky: apoz. — apozice, ost. — ostatní, jm. č. p. — jmenná část predikátu.

1.1. Podtyp₁₁:

atr. + obj. + subj.

Tato kombinace syntaktických funkcí (tj. sekundární funkce substantiva — atribut a funkce primární — objekt a subjekt) jednoznačně převládá u 25 % českých substantiv v tomto poměru:

	atribut	v 58 %
	objekt	v 25 %
	subjekt	v 17 %

Přiřadíme-li k těmto syntaktickým funkcím funkce větněsémantické, můžeme konstatovat, že u 25 % českých substantiv vytváří komplexní význam:

v 58 %	atribut/determinans (v 100 %),
v 25 %	objekt/afficiens (v 95 %), /adresát, ev. ostatní (v 5 %),
v 17 %	subjekt/agens (v 53 %), /patiens (v 26 %), /nositel vlastnosti (v 18 %), /ostatní (v 3 %).

K podtypu₁₁ se hlásí substantiva, zejména maskulina neživotná a feminina původu domácího i cizího. Relativně nejvyšší výskyt (60 %) atributu/determinantu nacházíme např. u substantiva energie (230); v 94 % v gen. sg. se vyskytuje v ustáleném spojení s adjektivy elektrický, jaderný apod., srov. spotřeba elektrické energie, uvolňování jaderné energie apod. — Relativně nejméně (v 26 %) je doložen výskyt atributu/determinantu u substantiva pojem (229) s lexikálním významem ‚základní představa o jevu‘: setkáváme se s ním po substantivech dějových (v 83 % sg. a pl.), např. zavedení pojmu, aplikace pojmu, obsah a rozsah pojmu/pojmů apod.

Syntaktická funkce objektu je v našem materiále maximálně (v 31 %) doložena ve významu afficientu (v 96 %) u substantiva rys (157), a to v 80 % v akuz. (v 81 % pl.), v 15 % v instr. (v 57 % pl.) se slovesy znamenajícími něco zjišťovat, odhalovat apod., srov. osvětlit, objasnit charakteristické rysy, zanedbávat důležitý rys, vyznačovat se určitými rysy apod. — Jako relativně nejméně frekventovaná (v 12 %) je syntaktická funkce objektu (s významem afficientu v 90 %) doložena u substantiva kov (177) ‚neprůhledná, lesklá látka vodící teplo a elektřinu‘; vyskytuje se v 63 % v akuz. (v 92 % pl., v 8 % sg.) se slovesy znamenajícími různé odborné manipulace s nějakou látkou, srov. tavit kovy, řezat kovy, šetřit kov apod.

Třetí nejméně frekventovanou syntaktickou funkcí v podtypu₁₁ je funkce subjektu. Relativně nejvíce (v 21 %) je v našem materiálu doložena u substantiva pojem (229), nejméně často (v 11 %) u substantiva kov (srov. výše). Souvisí to zejména s charakterem slovesa v predikátu a s jeho vazbou. U substantiva pojem to jsou slovesa odborné povahy, srov. pojem něco znamená, uplatňuje se apod.: u substantiva kov jsou to slovesa znamenající něco tvořit, v něčem převažovat apod., srov. těžkotavitelné kovy tvoří skupiny, základní kov převládá apod.

[87]Jak ukázal náš přehled na s. 86, syntaktická funkce subjektu má v textu v 53 % význam agentu. Maximální výskyt (v 81 %) tohoto významu nacházíme v našem materiálu u substantiva jev (226), a to se slovesy s významem existence, vzniku apod. (v nom. pl. v 76 %, v nom. sg. v 24 %), srov. tyto jevy patří do jiné sféry, objevil se zajímavý jev apod. — Nejméně často (v 30 %) je význam agentu doložen u substantiva kvalita (147); vyskytuje se (v 86 % v nom. sg. a 14 % v nom. pl.) se slovesy znamenajícími různé činnosti, srov. nejvyšší kvalita převažuje, vyšší kvality něco představují apod. Naproti tomu u tohoto substantiva význam patientu dosahuje nejvyšší frekvence (48 %); bývá to se slovesy znamenajícími stanovit něco apod. (v 82 % v nom. sg. a v 18 % v nom. pl.), srov. kvalita se zvyšuje, zhoršuje, používají se dvě kvality výrobků apod. Relativně nejnižší doložení významu patientu (v 13 %) se vyskytuje u substantiva jev (226) se slovesy s významem explikace, studia apod., srov. výchovný jev je sledován, přírodní jevy byly vysvětlovány apod.

U analyzovaných substantiv podtypu₁₁ je relativně nejvíce (v 42 %) doložen význam nositele vlastnosti u substantiva kov (v nom. pl. v 63 %, v nom. sg. v 37 %), srov. kovy jsou dobré vodiče, ten kov není chemicky ušlechtilý apod. U některých substantiv, jako jsou např. jednotka, pojem a jev, se význam nositele vlastnosti vůbec nevyskytuje, což nasvědčuje tomu, že u těchto substantiv vlastnosti v textu věcného stylu zřejmě nevyjadřujeme.

1.2. Podtyp₁₂:

atr. + adv. + obj.

Kombinace dvou sekundárních funkcí substantiva (atributu a adverbiále) s funkcí primární (objektem) představuje druhý nejčastější podtyp u komplexního významu analyzovaných substantiv. Vyskytuje se v 13 % dokladů a pokrývá 16 % textu.

U substantiv podtypu₁₂ jsou syntaktické funkce doloženy takto:

	atribut	v 53 %,
	adverbiále	v 30 %,
	objekt	v 17 %.

U větněsémantických funkcí zjišťujeme toto rozložení:

53 % atribut/determinans (v 100 %),

30 % adverbiále/místa (v 66 %), /způsobu (v 23 %), /času (v 8 %), /ostatní (v 3 %),

17 % objekt/afficiens (v 95 %), /adresát, ev. ostatní (v 5 %).

Srovnáme-li relativní frekvenci jednotlivých syntakticko-sémantických jednotek (funkcí) podtypu₁₁ a podtypu₁₂, zjišťujeme, že atribut/determinans má u druhého podtypu zastoupení o 5 % nižší, druhá nejčastější syntaktická funkce (adverbiále) je vyšší (o 5 %), třetí má u obou podtypů zastoupení shodné (17 %). Příčiny toho nám ukáže následující analýza některých substantiv, která se hlásí k druhému podtypu. Jsou to substantiva všech tří rodů (u maskulin většinou neživotná) označující věci, např. země, plán, čas apod.

Syntaktická funkce atributu ve významu determinantu je u podtypu₁₂ doložena maximálně (v 81 %) u substantiva procento (134); v lexikálním významu ‚setina čísla (celku) považovaného za základ‘ následuje v textu zejména po číslovkách základních, zvláště určitých (v 72 % v gen. pl. a 28 % v gen. sg.), srov. jev nastal v 60 procentech případů, soutěže se zúčastnilo až 90 procent diváků, plán byl splněn na setinu procenta apod. Z číselného významu řídícího členu zřejmě plyne, že jeho komplexní význam je omezen v podstatě na funkci atributu/determinantu. — U substantiva [88]forma (378) s abstraktním lexikálním významem ‚způsob podání, zpracování, opatření apod. něčeho‘ je naopak rozložení tří nejčastějších syntaktických funkcí rovnoměrnější (atribut v 30 %, adverbiále v 23 %, objekt v 20 %); proto je tu omezen i výskyt funkce atribut/determinans (v 81 % s gen. pl.), srov. rozvoj nových forem výroby, existence družstevní formy apod. Relativně rovnoměrné rozložení tří nejčastějších syntaktických funkcí je jedním z otevřených problémů kvantifikace v oblasti sémantiky.

Druhá relativně nejčastější syntaktická funkce u podtypu₁₂ je adverbiále; rozložení jeho významů (srov. s. 87) je zřejmě podmíněno lexikálním významem substantiv. Např. substantivum země (519) je doloženo jen ve významu místa (v 100 %), a to ve třech jeho nejčastějších významech (1. ‚stát, kraj/ina, politický útvar, vlast‘, 2. ‚(zemský) povrch, půda‘, 3. ‚nebeské těleso, zeměkoule‘), srov. v socialistických zemích se rozšiřuje výroba, holubi běhali po zemi, meteorit dorazil k Zemi apod. Také u substantiva oblast (685) je v 96 % doložen jen význam místa rovněž u tří jeho nejčastějších lexikálních významů (1. ‚obor, okruh, úsek činnosti, zájmu, sféra‘, 2. ‚území, územní úsek‘, 3. ‚místo na nějakém předmětu‘). Význam místní narůstá u tohoto substantiva tím, že v 59 % jeho předložkový pád (v oblasti) funguje jako odborná sekundární předložka, často nadbytečně v platnosti primární předložky v, srov. v oblasti vědy, techniky, výzkumu apod., v některých, jiných, uvedených oblastech, být, žít v této oblasti, elektrické pole je v této oblasti apod. Ve všech uvedených příkladech je význam místní vyjádřen lokálem v 60—70 %.

U substantiva čas (237) je podle očekávání nejčastější okolnostní význam času (v 73 %), i když zřejmě nikoli v takové číselné převaze, jako tomu bylo u předcházejících dvou substantiv s významem místním. Časový význam (na rozdíl od významu místního) je vyjadřován tvary častěji doloženými ve více pádech, a to převážně v sg., srov. gen. v 37 % (v 77 % v sg., 23 % v pl.), akuz. v 26 % (v 89 % sg., 11 % pl.), lok. v 26 % (jen v sg.), srov. svého času na to upozornil, na čas uniknout, zmizet, v daném čase dosahují nejlepších výsledků apod.

Těžiště v okolnostním významu způsobu (v 83 %) u podtypu₁₂ má substantivum forma (378) se slovesy znamenajícími různou realizaci něčeho (převážně (v 57 %) v instr. (v 77 % sg., 23 % pl.), v 37 % v lok. (v stejném poměru jako u instr.)), srov. spolupracovat formou závazků, zpracovat jinými formami, vyjádřit ve stručné formě, povědět ve formě otázek a odpovědí apod.

Uvedené příklady okolnostních významů u substantiv podtypu₁₂ země a čas ukazují, že se tu do velké míry prosazují lexikální významy substantiv, které jsou příčinou toho, že jeden z významů výrazně převažuje. Rovnoměrné rozložení okolnostních významů je celkem řídké, srov. např. u substantiva analýza (237) ‚rozbor‘; je doloženo v 22 % jako adverbiále, a to způsobu (v 39 %), času (v 34 %), místa (v 21 %), ostatní (v 6 %). Souvisí to zřejmě s málo vyhraněným lexikálním významem tohoto substantiva.

Třetí syntaktická funkce u podtypu₁₂ — objekt se v 95 % uplatňuje ve významu afficientu, v některých případech jako jediný význam objektu, srov. substantiva země, plán, čas, obvod apod.; bývá nejčastěji (v 60—100 %) se slovesy administrativního a technického charakteru, vyžadujícími komplement v akuz. sg., srov. plnit plán; vytvořit, doplnit náhradní obvod apod. — Poměrně nejnižší doložení významu afficientu (v 77 %) nacházíme u substantiva analýza (srov. výše), a to jen v sg. (v 58 % akuz., v 21 % gen.) rovněž se slovesy odborného charakteru, srov. vypracovat analýzu, jak plyne z analýzy apod. U tohoto substantiva se v syntaktické funkci objektu dost výrazně (v 23 %) vyskytuje i význam adresáta, srov. podrobit analýze, vzpírat se analýze apod. Uvedené příklady ukazují zřejmě vliv sémantiky slovesa, s nímž se ve větě spojují, resp. na jeho vazbu.

[89]1.3. Podtyp₁₃:

atr. + subj. + obj.

Kombinace sekundární syntaktické funkce substantiva — atributu s dvěma primárními funkcemi subjektu a objektu vytváří třetí početně významný podtyp u komplexního významu analyzovaných substantiv; pokrytí textu je u podtypu₁₃ zhruba shodné (16 %) jako u podtypu₁₂. Významné rozdíly mezi oběma podtypy jsou však kvalitativní, v obsazení druhé nejčastější syntaktické funkce; místo sekundární funkce adverbiální je v podtypu₁₃ primární funkce substantiva — subjekt, jehož frekvence je poměrně malá (srov. výše).

U podtypu₁₃ jsou tři nejčastější syntaktické funkce rozloženy takto:

	atribut	v 51 %,
	subjekt	v 29 %,
	objekt	v 20 %.

Větněsémantické komponenty mají pak u tohoto podtypu toto rozložení:

51 %	atribut/determinans (v 100 %),
29 %	subjekt/agens (v 59 %), /nositel vlastnosti (v 16 %), /patiens (v 13 %), ostatní (v 12 %),
20 %	objekt/afficiens (v 77 %), /adresát, ev. ostatní (v 23 %).

Zatímco frekvence první syntaktické funkce atributu i v tomto podtypu klesá, u druhé syntaktické funkce — subjektu je pokles nepatrný, u třetí se naopak v daných relacích projevuje jistý vzestup; souvisí to zřejmě s významem slovesa v predikačním vztahu (srov. i výše).

Pokud jde o funkci atributu/determinantu, dosahuje maximální hodnoty (55 %) u substantiva sociologie (112); vyskytuje se jako obvykle po substantivech dějových, ev. po jménech vlastnosti (v 84 % v gen., jen sg.), srov. rozvoj sociologie apod. Nejnižší frekvenci atributu/determinantu (v 35 %) ukazuje jen substantivum číslo (337). To zřejmě souvisí s jeho lexikálním významem ‚přesné označení nějakého množství, počtu‘; je doloženo po substantivech označujících počitatelné jevy mající hodnoty apod., nejčastěji (v 59 %) v nom. jen sg., dále (v 34 %) v gen. (61 % v pl., 39 % v sg.), srov. hustota provozu dosahuje stupně číslo 4, tramvaj číslo 5, zákon velkých čísel, uvedení pořadového čísla apod.

Syntaktická funkce subjektu dosahuje maxima u substantiv podtypu₁₃ u životného substantiva člověk (475), a to 36 %, a u substantiva děti (469), podle rodu přirozeného životného, 26 %; obě tato substantiva ukazují — zřejmě vzhledem k své životnosti — i maximální frekvenci ve významu agentu, substantivum děti v 82 %, substantivum člověk v 62 %. Nejméně často (v 14,5 %) je význam agentu doložen u dějového substantiva napětí (233), které funguje jako elektrotechnický termín; vyskytuje se ve spojení se slovesy vyjadřujícími nějakou aktivitu, pohyb apod., srov. napětí lineárně narůstá apod., takže vznikají celá spojení terminologického charakteru.

Druhým nejčastějším významem subjektu ve větě je v podtypu₁₃ význam nositele vlastnosti (srov. výše). Nejvíce (v 56 %) je doložen u druhého lexikálního významu substantiva závod₂ (38) ‚sportovní soutěž při měření sil‘, srov. např. významný byl i závod Monte Carlo, Závod míru se stal pojmem apod. Relativně nejnižší (v 8 %) je výskyt významu nositele vlastnosti u substantiva děti, srov. děti jsou ospalé apod. a (v 9 %) u substantiva rostlina (125) v lexikálním významu ‚živý, organismus, zprav. s listy, květy a kořeny‘, srov. některé rostliny jsou vápnobojné apod.

Význam patientu je u analyzovaných substantiv podtypu₁₃ relativně nejnižší (srov. výše). Nejčastěji (v 34 %) jej nacházíme u substantiva systém (352) ve spojení [90]se slovesy operativního charakteru (60 % v pasívu složeném), např. systém právních zásad byl novelizován, kořenový systém je ukryt v zemi apod. K frekvenci významu patientu přispívá i lexikální význam substantiva systém ‚soustava, uspořádání jednotlivin v nějaký celek, struktura‘. Naproti tomu relativně nejméně (ve 2 %) je doložen význam patientu u životného substantiva člověk se slovesy vyjadřujícími zasahování něčeho apod., srov. člověk byl pohnán k zodpovědnosti apod. I zde má vliv na význam ve větě i lexikální význam substantiva, resp. jeho morfologická kategorie (životnost).

Syntaktická funkce objektu u podtypu₁₃ — v pořadí třetí — má v 77 % význam afficientu. Relativně nejvyšší doložení (100 %) tohoto významu nacházíme u substantiva závod₂, a to v akuz. (71 % v sg., 29 % v pl.), ve spojení se slovesy s ustálenými lexikálními významy činnosti apod., srov. uspořádat závod, vyhrát závod/závody apod. Naopak nejnižší doložení (56 %) významu afficientu se vyskytuje u substantiva teorie (457) s lexikálním významem ‚systém zobecněných poznatků, k němuž se děj nějak vztahuje, nějak se jej dotýká apod.‘; nejčastěji tu jde o akuz. (74 % v sg., 26 % v pl.) se slovesy znamenajícími realizaci něčeho apod., srov. vytvořit, zakládat, vysvětlit teorii apod.

U životného substantiva člověk (475) má právě objekt relativně nejnižší frekvenci (12 %), z toho ve významu afficientu v 66 %, ve významu adresáta v 34 %, což je hodnota poměrně vysoká. Významu afficientu nabývá toto substantivum se slovesy znamenajícími různé metody působení na někoho, srov. vychovávat člověka, donutit člověka k něčemu apod. Význam adresáta má substantivum člověk se slovesy znamenajícími prospěch, ev. neprospěch někoho, srov. otevřít člověku možnosti, vzít člověku radost z úspěchu apod. Také u substantiva děti (469) je frekvence významu adresáta relativně významná (37 %), srov. věnovat se dětem, hra je určena dětem apod. Uplatňuje se tu zřejmě kategorie životnosti substantiv, která se u objektu/afficientu projevuje naopak frekvencí nižší.

1.4. Podtyp₁₄:

atr. + adv. + subj.

Zastoupením prvních dvou syntaktických funkcí se podtyp₁₄ shoduje s podtypem₁₂, liší se v třetí syntaktické funkci — subjektu, která je u substantiv v češtině jako obvykle nejméně zastoupena.

U podtypu₁₄ jsou syntaktické funkce u komplexního významu substantiva rozloženy takto:

	atribut	v 59 %,
	adverbiále	v 25 %,
	subjekt	v 16 %.

Odpovídající větněsémantické komponenty u tohoto podtypu jsou doloženy takto:

59 %	atribut/determinans (v 100 %),
25 %	adverbiále/místa (v 81 %), /způsobu (v 16 %), /ostatní (v 13 %),
16 %	subjekt/agens (v 55 %), /patiens (v 21 %), /nositel vlastnosti (v 17 %), /ostatní (v 7 %).

Dominantní postavení atributu/determinantu je v tomto podtypu zvyšováno zřejmě vyhraněným lexikálním významem substantiv, která se k němu hlásí. Jsou to většinou substantiva znamenající nějaké místo, útvar, předmět, zařízení apod., srov. závod₁ (‚útvar, jednotka, organizace zabývající se určitou hospodářskou činností‘), škola, město, dům, prostor, pracoviště, pole, objekt apod. Jejich lexikálním významem vysvětlíme nejen význam determinantu, vztah k nějakému místu apod. (srov. [91]ředitel/ředitelé závodu, učitelé vysoké školy, výstavba města, realizace volebního programu apod.), ale i převahu druhé nejčastější syntaktické funkce u těchto substantiv, tj. adverbiále (v 25 %). Zde pak nejčastěji (v 81 %) jde podle očekávání o význam místní, srov. v domech se dokončují bytové jednotky; pracovat na jednom pracovišti; pracuje se ve starých objektech apod. Rozhodující úlohu lexikálního významu substantiva při vytváření komplexního významu se syntaktickou funkcí adverbiále potvrzuje i srovnání s podtypem₁₂.

S charakterem substantiv hlásících se k podtypu₁₄ a sloves v predikátu souvisí i frekvence třetí nejčastější syntaktické funkce — subjektu. I když převažuje — jako u substantiv vůbec — syntaktická funkce subjektu ve významu agentu (v 55 %), je druhým nejčastějším významem subjekt/patiens (v 21 %). V rámci podskupiny₁₄ se s ním relativně nejčastěji (v 72 %) setkáváme u substantiva dům (251) se slovesy znamenajícími operace s budovou apod. (v 62 % v nom. sg., v 38 % v nom. pl.), srov. dům je uzavřen, dům bude zbourán, stavějí se obytné domy apod. Relativně nejméně (ve 2 %) je význam patientu doložen u substantiva pole (165), které funguje jako odborný termín ve spojení elektrické, magnetické apod. pole, srov. magnetické pole je těmito silami zmítáno apod. Také význam nositele vlastnosti je u podtypu₁₄ doložen poměrně významně (v 17 %), nejčastěji (25 %) u substantiva město (368), srov. město bylo střediskem obchodu apod., a u substantiva v podobě prostor (v 73 % v nom. sg.), srov. prostor na nástupišti je omezený apod.

Za zmínku stojí fakt, že substantivní podoby prostor a prostora se stejným lexikálním významem ‚různými znaky vymezené prostředí, místo‘ se ve svých komplexních významech liší: podoba prostor převažuje (v 80 %) a má toto rozložení syntaktických funkcí — atribut, adverbiále, subjekt, u podoby prostora (ve 20 %) je nejčastější adverbiále, dále atribut a subjekt. Tento fakt by zasloužil zvláštního ověření na větším materiále.

1.5. Ostatní podtypy_15—112

Z těchto podtypů si všimneme jen těch, které pokrývají alespoň 1000 slov v textu; týká se to podtypu₁₅ a podtypu₁₆. S tendencí stoupavou se v nich ustaluje jako první relativně nejfrekventovanější syntaktická funkce atribut, resp. atribut/determinans (na 60 %). Výše druhé a třetí syntaktické funkce se rovněž relativně ustaluje: druhá syntaktická funkce (objekt a subjekt) na 22 %, třetí syntaktická funkce (adverbiále) na 17 %.

Pokud jde o významy druhých dvou syntaktických funkcí, můžeme konstatovat: U objektu jednoznačně převládá jako obvykle význam afficientu, a to u substantiv jako prostředek (372), struktura (233), osa (112) a konstrukce (107), srov. např. se slovesy obecné aktivity jako hledat, vytvářet, navrhnout prostředky (v 82 % v akuz. pl.), se slovesy odborného charakteru (v 96 % v akuz. sg.), např. odhalit strukturu atomového jádra apod. — U syntaktické funkce subjektu má jednoznačně převahu význam agentu; kolísání v počtu je u významu patientu a nositele vlastnosti. Jak u nejčastějšího významu subjektu, tak i u významů méně frekventovaných se projevuje spojení se slovesem, resp. slovesná intence. Např. substantivum metoda (283) se slovesy existence, uplatnění něčeho apod. má nejčastěji (v 53 %) význam agentu (v 73 % v nom. pl.), srov. existující metody zjištění, metody našly uplatnění, uplatňují se apod. Se slovesy znamenajícími různé stupně vypracování, uplatnění nějakého pracovního postupu apod. má význam patientu (v 52 % v nom. pl., v 48 % v nom. sg.), srov. metody byly vypracovány, vyvozovány, metoda je založena apod. Ve významu nositele vlastnosti nacházíme substantivum metoda relativně nejméně často (v 10 %), v 67 % v nom. sg., srov. metoda je spolehlivá, původní apod.

Naopak např. u substantiva socialismus (133) se vedle významu agentu (v 53 % v nom. sg.) se slovesy s významem různě formovaného vztahu k něčemu, srov. [92]socialismus odmítá formálnost apod., uplatňuje jen význam nositele vlastnosti se sponou, ev. sponovými slovesy (v 33 % v nom. sg.), např. socialismus se stal skutečností apod.

Jako třetí relativně nejvíce ustálená syntaktická funkce se ukazuje adverbiále (na 17 %). Jeho význam kolísá v závislosti na lexikálním významu příslušného substantiva a do značné míry i slovesa v řídícím členu. Např. u substantiv jako tvar (209), struktura (233), prostředek (372) apod. jednoznačně převládá význam způsobu (v 86 %), nejčastěji v lok. sg. (v 83 %) se slovesy znamenajícími různý druh realizace vnějšího vzhledu apod., srov. vyjádřit něco ve tvaru kruhu, přepsat ve tvaru rovnice apod. Analogicky je tomu u substantiva struktura: v 54 % má význam způsobu (v 43 % v lok. sg. a 29 % v gen. sg.) ve spojení se slovesy odborného charakteru, srov. kulturní potřeby se mění ve své struktuře apod.

Ostatní kombinace prvních tří syntaktických funkcí u analyzované ukázky substantiv v češtině (srov. s. 85—86) lze pro malý počet výskytů považovat za nahodilé, a proto je v tomto článku ponecháváme stranou.

2. Typ₂

Kombinace syntakticko-sémantických jednotek typu₂ při studiu komplexního významu u českých substantiv jsou méně četné a mají pochopitelně i menší počet podtypů než typ₁, srov.:

Pořadí	Typ₂	Frekvence		Pokrytí textu
Pořadí	podtyp	abs.	%	abs.	%
1.	obj. + atr. + subj.	8	53,33	1580	49,80
2.	obj. + subj. + adv.	2	13,33	556	17,52
3.	obj. + adv. + atr.	1	6,67	384	12,10
4.	obj. + subj. + atr.	2	13,33	334	10,53
5.	obj. + atr. + adv.	1	6,67	175	5,51
6.	obj. + atr. + jm.č.p.	1	6,67	144	4,54
Σ		15	100,—	3173	100,—

2.1. Podtyp₂₁:

obj. + atr. + subj.

K tomuto podtypu patří zhruba 50 % všech substantiv, u jejichž komplexního významu je první nejčastější syntaktickou funkcí objekt, tedy primární funkce substantiv; k ní se řadí sekundární funkce substantiva, atribut, třetí nejvíce frekventovanou funkcí je tu subjekt, tedy opět primární funkce substantiva. Uvedené syntaktické funkce jsou u podtypu₂₁ doloženy v tomto poměru:

	objekt	v 46 %,
	atribut	v 33 %,
	subjekt	v 21 %.

Těmto syntaktickým funkcím substantiv odpovídá ve větě toto rozložení významů:

46 %	objekt/afficiens (v 93 %), /adresát (v 7 %),
33 %	atribut/determinans (v 100 %),
[93]21 %	subjekt/agens (v 56 %), /patiens (v 24 %), /nositel vlastnosti (v 15 %), /ostatní (v 5 %).

Jde tedy o jiné, zejména číselné relace mezi syntakticko-sémantickými jednotkami než u typu₁. Pokusíme se ukázat na příčiny toho:

Funkci objektu zastávají analyzovaná substantiva ve značně vyrovnaných relacích (46 %), rozpětí mezi minimem (26 %) a maximem (48 %) je ve srovnání s analogickou situací u typu₁ a jeho podtypů nepříliš významné. Maximální výskyt (v 48 %) syntaktické funkce objektu má substantivum charakter (182) v lexikálním významu ‚ráz, rys‘, a to jen ve významu afficientu (v 83 % v akuz. sg.) zejména se slovesy s významem vlastnit něco apod., srov. mít politický, internacionální charakter, charakter výrobních sil apod. Naproti tomu minimální výskyt nacházíme u substantiva pojem (229) ve spojení se slovesy odborného charakteru (v 78 % v akuz., v 67 % sg.), srov. vymezit, vyjasnit pojem, zavést pojem apod.

Všechna substantiva podtypu₂₁ s nejčastější funkcí objektu na prvém místě mají v 93 % význam afficientu; jsou to substantiva jako otázka, vlastnost, skutečnost, pojem, informace apod. Význam adresáta je ve větší míře doložen u substantiva skutečnost (293), a to v 13 % se slovesy dicendi (jen v dat. sg.), srov. názor odpovídá, neodpovídá skutečnosti apod., dále u substantiva charakteristika (159) ve spojení se slovesy administrativní povahy (v 67 % v dat. sg.), srov. k charakteristice jádra se používá apod.

Pokud jde o druhé dvě relativně nejvíce frekventované syntaktické funkce u komplexního významu substantiv podtypu₂₁, atribut (33 %) a subjekt (21 %), mají relativně vyšší frekvenci než jim odpovídající syntaktické funkce typu₁; poměrně ustálené hodnoty s mírnou vzestupnou tendencí si podržují i ostatní podtypy, srov.

podtyp₂₂:	subj.	36 %,	adv.	26 %,
podtyp₂₃:	adv.	35 %,	atr.	26 %,
podtyp₂₄:	subj.	36 %,	atr.	25 %,
podtyp₂₅:	atr.	30 %,	adv.	26 %
podtyp₂₆:	atr.	34 %,	jiné	26 %.

Naproti tomu v první nejčastější syntaktické funkci — objektu — jsou výkyvy v intervalu 46—37 %, což ukazuje na větší citlivost na význam slovesa, zejména na jeho intenci.

Ustálenost ve frekvenci atributu/determinantu lze vysvětlit jeho relativně vysokou frekvencí u substantiv vůbec, srov. typ₁. Ustálenost v hodnotách třetí nejčastější syntaktické funkce u typu₂ můžeme hledat v tom, že ji představuje vedle syntaktické funkce atributu syntaktická funkce adverbiále, které se rovněž vyznačuje poměrnou ustáleností. Je to zřejmě opět podmíněno především lexikálním významem příslušných substantiv, ev. sloves v členu řídícím.

Jako další doklad na výše uvedená tvrzení můžeme uvést frekvenci subjektu u komplexního významu substantiv podtypu₂₁. Od průměrné hodnoty (21 %) se tu odchyluje např. substantivum skutečnost (293): v syntaktické funkci subjektu dosahuje maxima — 25 %, a to v 56 % ve významu agentu ve spojení se slovesy administrativního charakteru (v 97 % v nom. sg.), srov. tato skutečnost jasně vystupuje, socialistická skutečnost pokročila apod. Minimálně (v 13 %) je syntaktická funkce subjektu doložena u substantiva informace (221); nejčastěji se vyskytuje ve významu nositele vlastnosti (v 57 % v sg.) se sponou, ev. sponovým slovesem, srov. informace je pravdivá, má být úplná apod.

Pokud jde o rozložení významů syntaktické funkce subjektu v podtypu₂₁, můžeme v hrubých rysech konstatovat shody s rozložením v podtypu₁₁,

[94]srov.	podtyp₂₁:	podtyp₁₁:
agens	56 %,	53 %,
patiens	24 %,	26 %,
nos. vlastnosti	15 %,	18 %,
ostatní	5 %,	3 %.

Vzhledem k tomu, že jde o dva nejsilnější podtypy v komplexním významu analyzovaných substantiv v češtině, lze toto rozložení významů subjektu v základním trendu považovat za celkem typické v daném kontextu.

2.2. Podtypy_22—26

Jsou celkem málo doloženy, a proto je zatím ponecháváme stranou. Zvláštní zmínky zaslouží jen podtyp₂₂, který pokrývá asi 18 % textu a vyskytuje se u dvou relativně frekventovaných substantiv: řada (473) a množství (246). U třetí relativně nejčastější syntaktické funkce — adverbiále (v 26 %) je zřejmě vzhledem k lexikálnímu významu analyzovaných substantiv a řídícího členu (zvláště slovesného) nejvíce doložen význam způsobu. U substantiva množství je to (v 64 %) v lexikálním významu ‚počet‘, jen v sg. (v lok. v 48 %, v instr. v 22 %) ve spojení se slovesy různého významu, srov. v jakém množství byly vzorky odebrány, definovat látku množstvím prvků apod. U substantiva řada jde v 43 % o význam způsobu v lexikálním významu ‚především‘ (v lok. sg.) se slovesy dicendi apod., srov. v prvé (první) řadě hovořit o tom, v neposlední řadě je třeba uvážit apod. Význam místa nachází uplatnění (v 31 %) zejména u substantiva řada ve spojení se slovesy existence (v 81 % v lok. sg.), např. být, existovat v řadě případů apod.

3. Typ₃

Kombinace syntakticko-sémantických jednotek typu₃ má stejný počet podtypů jako typ₂, pokrývá však o 10 % větší část textu, srov.:

Pořadí	Typ₃	Frekvence		Pokrytí textu
Pořadí	podtyp	abs.	%	abs.	%
1.	adv. + atr. + subj.	4	30,77	1610	56,57
2.	adv. + atr. + obj.	4	30,77	678	23,82
3.	adv. + atr. + ost.	2	15,39	208	7,31
4.	adv. + obj. + ost.	1	7,69	177	6,22
5.	adv. + atr. + apoz.	1	7,69	100	3,51
6.	adv. + subj. + atr.	1	7,69	73	2,57
Σ		13	100,—	2846	100,—

3.1. Podtyp₃₁:

adv. + atr. + subj.

K tomuto podtypu patří asi 57 % substantiv analyzovaného vzorku. Jde o kombinaci dvou nejčastějších sekundárních funkcí substantiv — adverbiále a atributu [95]s třetí, relativně nejméně frekventovanou funkcí primární — subjektem. Syntaktické funkce u substantiva tohoto podtypu mají toto rozložení:

	adverbiále	v 68 %,
	atribut	v 21 %,
	subjekt	v 11 %.

Jim odpovídající významy ve větě nacházíme v těchto relacích:

68 %	adverbiále/času (v 54 %), /příčiny (v 31 %), /místa (v 9 %), /způsobu (v 1 %), /ostatní (v 5 %),
21 %	atribut/determinans (v 100 %),
11 %	subjekt/agens (v 38 %), /nositel vlastnosti (v 31 %), /patiens (v 29 %), /ostatní (ve 2 %).

Funkci adverbiále zastávají např. substantiva doba, případ, praxe, kategorie, jejichž lexikální významy samy naznačují, kde bude těžiště jednotlivých okolnostních významů. Podle očekávání má u frekventovaného substantiva doba (1052) s lexikálním významem ‚s různou mírou vymezený časový úsek, období‘ relativně největší frekvenci (v 96 %) význam časový, nejčastěji ve spojení se slovesy modálními, existence apod.; předložkový pád (v 98 % v lok. sg.) tu často funguje jako adverbium s významem vzhledem k přítomnosti (‚nyní, teď, dnes‘), minulosti (‚nedávno, v nedávném čase, dříve‘) nebo budoucnosti (‚brzy, v krátké budoucnosti‘), srov. v dnešní době, v dřívější době, v nedávné době, v blízké, nejbližší době musíme zařídit apod. Naopak u substantiva případ (538) převládá okolnostní význam příčiny (podmínky) v 95 % ve spojení se slovesy sponovými, modálními, dicendi apod. (v 66 % v lok. sg.), srov. v tomto případě, v krajním případě, v prvém případě, v takových případech říkáme apod. Význam místní se u syntaktické funkce adverbiální vyskytuje v relativně malém množství (9 %), např. u substantiva praxe (188) a kategorie (147); týká se to spojení se slovesy administrativního charakteru (v 85 % v lok. sg.), srov. použít, používat v praxi, zařízení se osvědčilo v praxi; v druhé kategorii obsadil druhé místo; ve věkové kategorii se postavila do popředí apod.

Pokud jde o frekvenci atributu/determinantu, zaslouží zvláštní zmínky relativně nejvyšší frekvence (40 %) u substantiva praxe (188) po substantivech dějových, jménech vlastnosti (v 52 % jen v gen. sg.). srov. potřeby společenské praxe, spojitost teorie a praxe apod. Nejméně často se setkáváme s funkcí atributu/determinantu (v 11 %) u substantiva případ (538), které má těžiště v syntaktické funkci adverbiále (v 68 %), srov. výše; ve funkci atributu se vyskytuje po substantivech s číselným významem, ev. po číslovkách (v 67 % v gen., 90 % pl., 10 % sg.), srov. ve většině případů, vyskytovat se ve 20 % případů apod.

Třetí — nejméně frekventovaná (11 %) — syntaktická funkce subjektu je opět nejčastěji doložena ve významu agentu (v 38 %), zejména u substantiva případ (v 66 %, z toho v 64 % v nom. pl.) ve spojení se slovesy existence, modality apod., srov. existují, jsou případy, mohou se vyskytovat případy, kdy … apod. Druhým nejčastějším významem syntaktické funkce subjektu je význam nositele vlastnosti (v 31 %): Poměrně nejčastěji (v 67 %) je tento význam doložen u substantiva kategorie (147); v 50 % v nom. sg., 50 % v nom. pl. se sponou apod., srov. kategorie zaměstnanců je širší, takové kategorie pracovníků jsou těžko umístitelné apod. Relativně nejnižší (16 %) je výskyt významu nositel vlastnosti u substantiva případ, srov. případ je obvyklý apod.

3.2. Podtyp₃₂:

adv. + atr. + obj.

U tohoto podtypu nacházíme asi 24 % substantiv analyzovaného korpusu. Jejich komplexní význam se vyznačuje tím, že první dvě nejčastější syntaktické funkce [96]představují opět sekundární funkce substantiv, adverbiále a atribut, třetí syntaktická funkce je primární funkce substantiv — objekt; jsou doloženy takto:

	adverbiále	v 57 %,
	atribut	v 31 %,
	objekt	v 12 %.

Těmto syntaktickým funkcím odpovídá toto rozložení významů ve větě:

57 %	adverbiále/času (v 55 %), /způsobu (v 20 %), /místa (v 17 %), /ostatní (v 8 %),
31 %	atribut/determinans (v 100 %),
12 %	objekt/afficiens (v 83 %), /adresát (v 11 %), /ostatní (v 6 %).

Protože mezi substantiva tohoto podtypu patří substantiva jako období (350), smysl (201), konec (177), území (147), má u adverbiále již podle odhadu relativně nejvyšší frekvenci především význam času (v 55 %), srov. i podtyp₃₁, např. u substantiva období s lexikálním významem ‚vymezený časový úsek, údobí, etapa, doba’ v lokále v 76 % (v 98 % sg.) se slovesy znamenajícími jisté fáze, trvání nějakého děje, nějaké činnosti apod., srov. v tomto období, v zimním období, v nejbližším období nastane, bude se konat apod. U substantiva smysl naopak jednoznačně převládá význam způsobu (v 99 %) ve spojení se slovesy administrativního charakteru, zvl. záležet, spočívat v čem apod. (jen v lok. sg.), srov. platí to v jistém smyslu, informovat v jistém smyslu apod. Jako třetí nejčastější význam adverbiále je v 17 % doložen význam místa, a to v 97 % u substantiva území s lexikálním významem ‚různými znaky vymezená část zemského povrchu‘; vyskytuje se v 69 % v lok. (v 95 % sg.) ve spojení se slovesy existence apod., srov. na ostatním území bylo polojasno, na území Československa byly za války boje apod.

Pokud jde o druhou nejčastější syntaktickou funkci atributu (v 31 %), je nejčastěji (v 38 %) doložena ve významu determinantu u substantiva území po substantivech významu číselného, ev. po substantivech dějových apod., v 66 % v lok. (v 97 % sg.), srov. v jižní polovině území, ochrana území apod.

Syntaktická funkce objektu má i u substantiv podtypu₃₂ nejčastěji význam afficientu (v 83 %); např. v 100 % u substantiva smysl ve spojení se slovesy s významem ‚vlastnit něco, ochraňovat něco apod.‘ (v 96 % v akuz., z toho 92 % sg.), srov. to má/nemá smysl, nemělo by smysl něco zastírat apod.

Ostatní podtypy_33—36 jsou doloženy celkem minimálně, a proto na jejich základě nemůžeme vyvozovat obecné závěry.

4. Typ₄

Kombinace syntakticko-sémantických jednotek, kde syntaktická funkce subjektu stojí na prvním místě, a je tudíž relativně nejčastější, týká se pouze jednotlivých substantiv, u nichž je značný rozptyl v povaze druhé a třetí syntaktické funkce komplexního významu. Vytvářejí čtyři samostatné podtypy:

Pořadí	Typ₄	Frekvence		Pokrytí textu
	podtyp	abs.	%	abs.	%
1.	subj. + obj. + atr.	1	25	302	44,74
2.	subj. + obj. + adv.	1	25	186	27,56
3.	subj. + z.s.v. + adv.	1	25	103	15,26
4.	subj. + atr. + obj.	1	25	84	12,44
Σ		4	100	675	100,—

Poznámka: Zkratka z.s.v. = základ substantivní věty jednočlenné.

[97]Relativně nejvýznamnější je podtyp₄₁, k němuž se hlásí substantivum počet (386); má velkou frekvenci, a tudíž pokrývá i poměrně velkou část textu (45 %). Syntaktickou funkci subjektu zastává v 45 %, nejčastěji s významem agentu (v 63 %, jen v nom. sg.) ve spojení se slovesy znamenajícími zejména ‚zvyšování nebo snižování množství počitatelných jednotek, osob, věcí apod.‘, např. stoupá, klesá, kolísá počet obyvatel, bytů, krav, stromů apod. Také zastoupení patientu je u syntaktické funkce subjektu substantiva počet kvantitativně nezanedbatelné; nacházíme je se slovesy znamenajícími různé činnosti s počitatelnými předměty (v 88 % v nom. sg.), srov. byl snížen počet hodin, počet je dán rovnicí apod.

K druhému podtypu₄₂ patří substantivum množství (246) s podobným lexikálním významem jako substantivum počet, tedy ‚počet, určitý i neurčitý, celkový‘, ale též s významem ‚velký počet‘, u něhož má relativně stejnou frekvenci (38 %) syntaktická funkce subjektu a objektu. Na rozdíl od substantiva počet má syntaktická funkce subjektu u substantiva množství nejčastěji význam patientu (v 38 %) ve spojení se slovesy znamenajícími zacházení s číselnými údaji (v 94 % v nom. sg.), srov. množství kovu je stanoveno, množství písku se udává objemově apod.; platí to i u druhého substantiva množství, ‚velký počet‘, srov. velké množství případů bylo popsáno, značné množství věcí se poškodí apod. Vedle významu patientu je i význam agentu u substantiva množství početně nezanedbatelný (34 %), a to v obou zmíněných významech tohoto substantiva, srov. naměřené množství srážek se pohybuje …, za těmito čísly se skrývá množství poctivé práce apod.

U komplexního významu substantiva množství stojí ještě za zvláštní zmínku třetí syntaktická funkce — adverbiále; má těžiště ve významu způsobu (v 64 %), ve 48 % v lok. (jen sg.), dále ve 22 % v instr. (jen sg.) ve spojení se slovesy nejrůznějšího lexikálního významu, srov. v jakém množství byly vzorky odebrány, definovat látku množstvím prvků apod.

U málo frekventovaných substantiv typu₄ zjištěná statistická data platí jen pro jistá konkrétní substantiva (v našem případě pro substantiva termín a předseda):

Např. u životného substantiva předseda (107) nepřekvapuje, že se vyskytuje v syntaktické funkci subjektu (v 53 %), jen (ve 100 %) ve významu agentu ve spojení se slovesy dicendi a administrativního charakteru (v 98 % v nom. sg.), srov. předseda informoval, uvítal hosty, zúčastnil se zasedání; dále substantivum předseda zastává (v 30 %) syntaktickou funkci atributu s významem determinantu po substantivech dějových administrativní povahy (v 79 % v gen. sg.), srov. schůze za účasti předsedy, vykonává funkci předsedy organizace apod. Třetí nejčastější syntaktická funkce u substantiva předseda — objektu (v 17 %) má v 79 % význam afficientu, a to (v 75 % v akuz.) ve spojení se slovesy s významem organizačního charakteru, srov. volit předsedu, představit předsedu celozávodního výboru apod., v 21 % význam adresáta (v dat. sg.) se slovesy častými v publicistice, srov. položit předsedovi několik otázek apod.

Uvedený příklad komplexního významu substantiva předseda měl zároveň doložit, jaká data o jednotlivých slovech, konkrétně substantivech, obsahuje výše zmíněný Sémantický frekvenční slovník současné češtiny. Zároveň je dokladem toho, jako ostatně celý tento článek, jaké informace by měl — podle mého názoru — přinášet výkladový slovník nového typu (k tomu srov. N. Ju. Švedovová a kol., 1987).

Závěry. Na základě výsledků analýzy syntakticko-sémantické a podle potřeby i morfologické byla naznačena problematika kvantifikace komplexního významu slova při jeho fungování v textu. Doložena byla na příkladu kvantifikace komplexního významu substantiva ve větě.

Kvantitativní analýza uvedeného materiálu ukázala, že syntaktické funkce jsou v komplexním významu substantiv rozloženy takto: (1.) atribut (68 %), (2.) objekt [98](14 %), (3.) adverbiále (13 %), (4.) subjekt (4 %), (5.) ostatní (1 %). U jednotlivých substantiv, popř. i u některých jejich významů první tři nejčastější syntaktické funkce, uspořádané podle klesající frekvence, pokrývají 75—90 % textu. Podle jejich kombinací lze rozlišit čtyři základní typy komplexních významů substantiv: 1. typ (s 12 podtypy) začínající atributem pokrývá 68 % textu, 2. typ (se 6 podtypy) začínající objektem 15 % textu, 3. typ (se 6 podtypy) začínající adverbiálem 14 % textu, 4. typ (se 4 podtypy) začínající subjektem 3 % textu.

U jednotlivých syntaktických funkcí vytvářejících uvedené čtyři typy komplexního významu substantiva byly kvantifikovány i jejich významy ve větě a bylo zjištěno: U syntaktické funkce atributu se uplatňuje jen význam determinantu (ve 100 %). Syntaktická funkce objektu nese v 90 % význam afficientu, v 10 % význam adresáta, ev. jiného významu. Syntaktické funkce adverbiále má nejčastěji význam místa (v 31 %), času (v 26 %), způsobu (v 24 %), příčiny (v 7 %), ostatní významy (ve 12 %). Syntaktická funkce subjektu se vyskytuje nejčastěji — v 57 % ve významu agentu, ostatní významy výrazně méně, význam patientu v 20 %, význam nositele vlastnosti v 18 %, ostatní významy v 5 %.

Podrobná kvantitativní analýza všech čtyř typů komplexního významu substantiv i jejich jednotlivých reprezentantů, relativně nejvíce a relativně nejméně frekventovaných, došla k těmto závěrům: Významy syntaktické funkce atributu a adverbiále jsou do velké míry podmíněny lexikálním významem substantiva, druhotně (zvláště u adverbiále) spojením se slovesem, resp. jeho lexikálním významem. Významy syntaktické funkce objektu a subjektu jsou podmíněny slovesnou intencí.

Všechny naznačené problémy kvantifikace v oblasti sémantiky, doložené výsledky statistické analýzy komplexního významu substantiva v češtině, názorně dokládají, jaké informace by neměly chybět v slovníku nového typu, slovníku budoucnosti.

LITERATURA

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.

FRUMKINA, R. M.: O metode izučenija semantiki cvetooboznačenija. In: Semiotika i informatika, vyp. 10. Moskva 1978, s. 142—161.

GREPL, M. - KARLÍK, P.: Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury. Brno 1983; rec. v SaS, 46, 1985, s. 343—346.

JELÍNEK, J. - BEČKA, J. V. - TĚŠITELOVÁ, M.: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha 1961.

KOŘENSKÝ, J.: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha 1984; rec. v SaS, 46, 1985, s. 45—49.

LEISI, E.: Der Wortinhalt. Seine Struktur im Deutschen und Englischen. Heidelberg 1961.

LORGE, I. - THORNDIKE, E. L.: A semantic count of English words. New York 1938.

MLUVNICE ČEŠTINY 2. Tvarosloví. Prahu 1986. Dále Mluvnice II.

MOSKOVIČ, V. A.: Statistika i semantika. Moskva 1969.

PANEVOVÁ, J.: Formy a funkce ve stavbě věty. Praha 1980.

PETR, J.: Klasikové marxismu-leninismu o jazyce. Praha 1977.

PLOTNIKOV, B. A.: Distributivno-statističeskij analiz leksičeskich značenij. Minsk 1979.

PLOTNIKOV, B. A.: Osnovy semasiologii. Minsk 1984.

STEIGER, R.: Die syntaktisch-semantische Textanalyse und automatisierte Indexierung. Leipzig 1982.

ŠAJKEVIČ, A. J.: Distributivno-statističeskij analiz v semantike. In: Principy i metody semantičeskich issledovanij. Moskva 1976, s. 353—378.

[99]ŠMILAUER, VL.: Novočeská skladba. Praha 1966. 2. vyd.

ŠOLTYS, O.: Verba dicendi a metajazyková informace. Linguistica VIII. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

ŠVEDOVA, N. JU. - ŠMELEV, D. N. - LOPATIN, V. V. - ŠIRJAJEV, JE. N. - BELOUSOV, V. N.: Russkij jazyk kak sredstvo mežnacional’nogo i meždunarodnogo obščenija. Izv. AN SSSR, ser. lit. i jaz., 46, 1987, s. 391—401, zvl. s. 398—399.

TĚŠITELOVÁ, M.: Sémantika a statistika. SaS, 41, 1980, s. 100—105.

TĚŠITELOVÁ, M.: Über eine Gesetzmässigkeit in der quantitativen Linguistik. Recueil linguistique de Bratislava, 8, 1985, s. 42—45.

TĚŠITELOVÁ, M.: On semantic quantitative analysis. PSML, 9, 1986, s. 9—17.

TĚŠITELOVÁ, M.: Kvantitativní lingvistika. Praha 1987. Učební text UK Praha.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Zásady pro vypracování Sémantického frekvenčního slovníku současné češtiny. Rkp. 1980. Dále Zásady.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Frekvenční slovník češtiny věcného stylu. Praha 1983. Interní tisk ÚJČ ČSAV. Dále FSVS.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985; rec. v SaS, 47, 1986, s. 241—247.

TULDAVA, JU.: O nekotorych kvantitativno-sistemnych charakteristikach polisemii. In: Linguistica XI. Tartu 1979, s. 107—141.

TULDAVA, JU.: Problemy i metody kvantitativno-sistemnogo issledovanija leksiki. Tallin 1987.

WEST, M.: A general service list of English words with semantic references and a supplementary word-list for the writing of popular science and technology. London 1953.

ZIMEK, R.: Sémantická výstavba věty. Praha 1980.

R É S U M É

On the quantification in the field of semantics (nouns) I

On the basis of results of the syntactico-semantic analysis and, if need be, also of the morphological analysis the author outlines the problem of quantification of the complex meaning of word in text. This type of semantic investigation is demonstrated on the quantification of the complex meaning of noun in Czech. As a unit of research the syntactic function of noun in sentence was applied; the sample of 100 relatively frequent nouns from Czech non-fiction texts served as the underlying linguistic material.

The quantitative analysis of the material shows that the syntactic functions in the complex meanings of nouns are distributed as follows: (1.) attribute 68%, (2.) object 14%, (3.) adverbial 13%, (4.) subject 4%, (5.) other 1%. With the particular nouns, or with some of their meanings the three most frequent syntactic functions, arranged according to the decreasing frequency, cover 75—90% of text. As to their combinations, four basic types of complex meanings of nouns maybe distinguished: 1. the type (with 12 subtypes) beginning with attribute covers 68% of text; 2. the type (with 6 subtypes) beginning with object covers 15% of text; 3. the type (with 6 subtypes) beginning with adverbial covers 14% of text; 4. the type (with 4 subtypes) beginning with subject covers 3% of text. Additional statistical data were obtained by quantifying the sentence meanings of the syntactic functions constituting the four types of the complex meaning of noun. The results are as follows: With the syntactic function of attribute the meaning of determinant is prevailing (100%). The syntactic function of object bears the meaning of afficient in 90%, that of addressee or another meaning in 10%. The syntactic function of adverbial most often occurs with the meaning of place (31%), then with that of time (26%), of manner (24%), of cause (7%), or with another meaning (12%). The syntactic function of subject very often occurs with the meaning of actor (57%); other meanings are less [100]frequent, the meaning of patient making 20%, the meaning of bearer of property 18%, other meanings 5%.

A detailed quantitative analysis of all the four types of the complex meaning of nouns and of their — relatively most frequent and relatively least frequent — individual representatives makes possible to pronounce the following conclusions: The meanings of the syntactic function of attribute and of that of adverbial are, to a great extent, conditioned by the lexical meaning of noun; the connection with verb or with its lexical meaning and intention are of secondary importance. The meanings of the syntactic functions of object and subject show a dependence on the connection of noun and verb, especially on the verbal intention.

All the suggested problems of the quantification in semantics documented by the results of a statistical analysis of the complex meaning of noun in Czech, in the author’s opinion, clearly demonstrate what kinds of information ought to be included in a dictionary of a new type, a dictionary using quantitative data for more detailed and more deepened descriptions of lexical items.

Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 2, s. 81-100

Předchozí Marie Těšitelová: Anglická práce o statistice pro lingvisty

Následující Milada Hirschová: Uplatňování negace ve výpovědích s performativní platností

Menu
O archivu
Archiv
Nová domovská stránka
Hledání v archivu: