dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K vydání slavistických statí N. S. Trubeckého

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

К изданию работ Н. С. Трубецкого по славистике / The publication of N. S. Trubetzkoy’s works on Slavonic languages

Rakouská akademie věd vydala u příležitosti 50. výročí smrti Nikolaje Sergejeviče Trubeckého (16. 4. 1890—25. 6. 1938) soubor jeho časopiseckých a sborníkových statí slavistického jazykovědného zaměření pod názvem Opera slavica minora linguistica (Wien 1988, LXXI + 344 s.). Některé z nich původně vyšly v pražských periodikách, časopise Slavia nebo v řadě TCLP. Stati jsou uveřejněny fototypicky podle originálů se zachováním původního stránkování a s dotištěním nového průběžného v edici. Do souboru nebyly zařazeny recenze, ale kromě statí ještě nekrology o V. K. Poržezinském (1930—31) a E. Bernekerovi (1937) a Trubeckého dopis Ľ. Novákovi z r. 1936; vyslovil se v něm k některým otázkám slovenské historické fonologie ve srovnání s historickým hláskoslovím českým a ruským (podle Linguistica Slovaca 1939—40).

Úvod kromě předmluvy editorů, edičních poznámek a seznamu zkratek obsahuje pojednání o životě a díle N. S. Trubeckého z pera S. Hafnera (s. IX—XXXVII) a úplnou bibliografii jeho prací, zpracovanou W. Kühneltovou-Leddihnovou a M. Trummerem (s. XXXIX až LXVII). Bibliografie zahrnuje položky jazykovědné, literárněvědné, kulturně filozofické a další tištěné dokumenty včetně vydání některých Trubeckého dopisů a dosud publikované výbory z jeho prací (např. v SSSR v r. 1987). Jazykovědné stati uveřejněné v recenzovaném souboru se vztahují k současné a historické fonologii a morfonologii slovanských jazyků, nezahrnují tedy studie o dalších ide. jazycích a jazycích kavkazských, kterým N. S. Trubeckoj věnoval nemalý badatelský zájem ze srovnávacího a typologického hlediska a v obecně fonologických studiích.

Bibliografie, která navazuje na soupis prací uveřejněný B. Havránkem u příležitosti úmrtí N. S. Trubeckého (TCLP, 8, 1939, s. 335—342), ukazuje široký okruh jeho vědeckých zájmů. Ukazuje také postupný zrod funkčně pojaté jazykovědy a vztahy tehdejší vídeňské lingvistiky, zvláště slavistiky, ke světové vědě. Je příznačné, že N. S. Trubeckoj kromě jazykovědy, v níž dosáhl světového ohlasu jako zakladatel fonologie, se také s osobním zaujetím zabýval ruskou literaturou 19. a 20. stol. (vyd. 1956, 1973) a ruskou lidovou slovesností. Od zimního semestru 1923—24 jako řádný profesor slovanské filologie (byl jmenován v prosinci 1922) o obou literárních odvětvích několikrát konal přednášky na vídeňské univerzitě. K jeho raným zájmům také patřil ugrofinský národopis a poté, jak jsme již uvedli, kavkazské jazyky. Zvláštní analýzy by si zasloužily jeho kulturně filozofické stati, protože by osvětlily jeho politické názory na soudobé uspořádání Evropy. Víme, že v r. 1935 vystoupil v ruském emigrantském tisku článkem O rasizme proti zrůdné nacistické ideologii. Tento jeho postoj také způsobil, že po začlenění Rakouska k Německu byl N. S. Trubeckoj policií vyslýchán a několikrát byly u něho, již těžce nemocného, provedeny brutální domovní prohlídky.

Slavisticky zaměřené stati uveřejněné v recenzovaném výboru doplňují celkový vědecký profil N. S. Trubeckého, jak jej známe především z jeho hlavních knižních publikací Grundzüge der Phonologie (1939), Altkirchenslavische Grammatik (1954, 2. vyd. 1968) a [175]Polabische Studien (1924) nebo ze studií s fonologickou problematikou v TCLP. V nich se projevuje jako znalec psl. zvukového systému, zvláště prozodických poměrů, předcyrilometodějského a cyrilometodějského staroslověnského jazyka a fonologické interpretace jeho zápisů hlaholským písmem, ruštiny a západních slovanských jazyků. Soubor zahrnuje např. známé studie o raně stsl. střídnicích za psl. *tj, *dj (1936) jako odezvu na Durnovovu hypotézu, o střídnicích za psl ę v češtině (1927—28), o vývoji zadopatrových souhlásek ve slovanských jazycích (1933) nebo o psl. prozodickém systému (1924) a povaze psl. intonací (1921) atd. V nich také vyslovil svou významnou pracovní zásadu, že dějiny vzniku praslovanštiny, jak je rekonstruujeme, jsou současně dějinami jejího rozpadu a že nejsou ostré hranice mezi psl. obdobím a obdobím, kdy se jednotlivé slovanské jazyky vyčlenily z tohoto společného východiska.

Reedice slavistických statí N. S. Trubeckého a jejich soustředění v jednom svazku nepochybně přispěje k dalšímu a širšímu využití jeho slavistického vědeckého odkazu pro rozvoj oboru a k poznání jeho autora, který předčasně zemřel (aniž se dožil svých 50. narozenin). I když si některé jeho dílčí poznatky nezachovaly trvalou platnost, jeho slavistické práce jsou stále podnětné a myšlenkově vskutku bohaté.

Slovo a slovesnost, ročník 50 (1989), číslo 2, s. 174-175

Předchozí Petr Karlík: Miroslav Grepl šedesátiletý

Následující Věra Petráčková: Sborník o úloze F. L. Čelakovského v slavistice