K projektu Slovanského antroponomastikonu

Miloslava Knappová

[Discussion]

(pdf)

К проекту Славянского антропономастика / The project of a Slavonic anthroponomasticon

1. Pro současné antroponomastické výzkumy realizované v slovanském měřítku jsou charakteristické tradiční synchronní a diachronní výzkumy snažící se v rámci jednotlivých národních jazyků o komplexní popis základních druhů osobních jmen (dále OJ) a jejich vývoje či repertoáru v jednotlivých etapách historie národů. Jejich cílem zpravidla bývá sestavit slovník konkrétních druhů OJ daného období či současnosti (často obsahují historické doklady, etymologické výklady, odvozeniny, cizojazyčné paralely, frekvenční údaje aj.) nebo monografie různýho typu, zaměřující se např. na typologii OJ, vývoj konkrétního druhu OJ, na analýzu jednotlivých slovotvorných postupů či využití slovotvorných prostředků, na popis dílčí problematiky vymezené územně apod.

O vývoji slovanských osobních jmen s porovnáním jejich historických podob existuje několik fundamentálních konfrontačních prací, jejichž autory jsou F. Miklošič, J. Svoboda, G. Schlimpert aj.; patří sem i historické slovníky osobních jmen (např. v polštině). Porovnání synchronního stavu onymických systémů OJ jednotlivých slovanských jazyků nám zatím chybí.

 

2. Stav synchronních výzkumů v slovanské antroponomastice je takový, že většina slovanských jazyků má slovníky (křestních) rodných jmen (dále RJ) užívaných, ev. uživatelných v současnosti; takový slovník má ruština a ukrajinština, bulharština, srbocharvátština, slovenština, čeština a polština. Rovněž o příjmeních (dále P), přesněji o jejich původu, existují již v některých slovanských jazycích buď slovníky — má jej ruština, bulharština, čeština, dílčím způsobem je zpracován i v polštině, slovinštině a srbocharvátštině — nebo alespoň soupisy příjmení, podávající zpravidla aspoň údaje o lokalizaci, popř. i o frekvenci. O OJ v lužické srbštině vznikla souhrnná monografie se slovníkem (Wenzel, 1979). Kromě toho byly v některých slovanských jazycích vypracovány různé monografie zabývající se fungováním OJ ve společnosti a popularizačně zaměřené příručky zpracovávající OJ z hlediska potřeb a zájmů praxe.

 

3. O přípravě konfrontačních antroponomastických prací (např. atlasů) zpracovávajících antroponomastický materiál geograficky či chronologicky se zatím — především vzhledem k nedostatečné materiálové bázi (Rymut, 1982) — konkrétně neuvažovalo. Vznikly ovšem dílčí návrhy na zpracování některých subsystémů antroponym; nejpropracovanější je nepochybně modelová analýza tzv. živých jmen (podrobněji viz zde 5.2.), kterou její autoři V. Blanár a J. Matejčík (1978, 1983) prezentují jako precizní, i když heuristicky náročný způsob použitelný pro všechny slovanské jazyky. Uvedený návrh zatím nenašel širší odezvu.

V současné době lze konstatovat, že literatura existující o současných osobních jménech (více o RJ, méně už o P) je natolik materiálově podložená a zastoupením jednotlivých slovanských jazyků reprezentativní, že nastal čas pomýšlet na syntetické konfrontační práce nadstavbového charakteru. Jejich cílem by bylo ukázat shodné rysy onymických systémů a typů OJ v současných slovanských jazycích a jejich fungování v komunikaci a zároveň i jejich odlišnosti podmíněné specifikou jednotlivých jazyků, jejich národních zvyklostí a strukturních odlišností.

Pro porovnávací slovanské výzkumy se nabízí příprava Slovanského antroponomastikonu (spíše než atlasu), jehož součástí by se měly stát i konfrontační, tematicky vymezené syntetické studie. Proto byl na zasedání mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku Mezinárodního komitétu slavistů v r. 1987 v Novém Sadu předložen návrh M. Knappové na přípravu Slovanského antroponomastikonu, který [326]by tvořil volnou paralelu Slovanského oikonomastického atlasu. Podle tohoto návrhu by v Slovanském antroponomastikonu měly být obsaženy oba aspekty, tj. diachronní a synchronní. Protože diachronním aspektům již byla jistá pozornost věnována, soustředíme se v tomto příspěvku na aspekty synchronní, kterým by měly být věnovány tři části (oddíly) Slovanského antroponomastikonu. Uvedeme zde návrh jejich koncepce a obsahového zaměření (viz dále oddíly 4, 5), pro třetí část pak také metodologický návod pro přípravu jeho složky určené oficiálním podobám rodných jmen (oddíl 6).

 

4. Ze synchronního pohledu je vhodné koncipovat Slovanský antroponomastikon tak, aby zahrnul především oba základní funkční členy antroponomických soustav všech slovanských jazyků, tj. rodná jména a příjmení, samozřejmě s omezením na ta, která jsou slovanského původu. Oba dva základní druhy slovanských osobních jmen by bylo nejvhodnější prezentovat prostřednictvím tří souborů základních slovníků či rejstříků (ilustrační příklady jsou dále uvedeny především pro RJ), které by tvořily první část (synchronní složky) Slovanského antroponomastikonu (SA).

4.1. Slovník (rejstřík) lexémů, které se staly základy nebo komponenty slovanských OJ, např. rad, slav, mil, mir, boj atd., a to s jejich variantami v jednotlivých národních jazycích a s doklady konkrétních jmen, např. slav: česky (čes.) Slavomír, Jaroslav, Slávek atd., rusky (rus.) Stanislav, Slav, Slavij atd., srbocharvátsky (srboch.) Slavoljub, Slavomir, Slavij, Slavko atd., bulharsky (bulh.) Slavomir, Slav, Slavin, Slavko atd.; rad: čes. Radmila, Radoslava, Radka atd., rus. Radomira, Radislava, Rada atd., srboch. Radoslava, Radana, Radojka atd. — Stejně jako u RJ, i u příjmení je třeba zahrnout též lexémy apelativního původu, např. nov-: čes. Novák, Novotný atd., rus. Novikov, srboch. Novak; kov-: čes. Kovář, Kovářík atd., pol. Kowal atd., srboch. Kovač, Kovačević atd.

4.2. Slovník (rejstřík) antropoformantů, opět s jejich formami a doklady v konkrétních slovanských jazycích, např. pro základní, neutrální podoby mužských RJ přípony -ek, -im, -an, -o, -ko, -ad aj. (-im: čes. Radim, Vadim, rus. Radim, Vadim aj., pol. Radzym aj.), ženských RJ přípony -a, -ka, -ena, -ana, -ava atd. (-ka: čes. Zdeňka, Radka atd., srboch., bulh. Zlatka, Slavka atd.) — Patřily by sem např. i sufixy vyjadřující přivlastnění, do současnosti zachované v příjmeních apelativního i propriálního původu: srov. čes. -ů (Matějů), -ův (Jankův), -ých (Šerých), rus. -ov (Popov), -ev, -in, -ich (Dolgich), srboch. -ić (Petrović) aj.

Uvedené dva slovníky (tj. lexémů a antropoformantů) by bylo vhodné doplnit údaji o současném využití (např. pomocí frekvenčních charakteristik) a lokálním rozvrstvení (nejlépe s použitím mapových příloh) v jednotlivých slovanských jazycích.

4.3. Slovník synchronně užívaných OJ slovanského původu by uváděl doložené národní podoby, např. (pro neutrální podoby RJ) čes., slov., rus., srboch., bulh. Miroslav, pol. Mirosław); čes., slov. Vladimír, rus., ukraj., bulh., srboch. Vladimir, pol. Włodzimierz; čes. Libuše, slov. Libuša, pol. Libusza, rus. Ljubov, srboch. Ljubuša, bulh. Ljuba, čes. Ludmila, Lidmila, slov. Ľudmila, pol. Ludmiła, rus., srboch., bulh. Ljudmila.

 

5. Druhou část (synchronní složky) Slovanského antroponomastikonu by mohla tvořit modelová analýza

5.1. soustav oficiálních, úředních osobních jmen, tedy kombinací rodných jmen a příjmení, popř. jmen po otci, v jednotlivých slovanských jazycích, např. čes. Radek Navrátil, srboch. Milan Moguš — jde o soustavu, model dvoujmenný (dvoučlenný), zatímco v ruštině představuje pojmenování Vjačeslav Vadimovič Fedosjuk (soustavu a zároveň) model trojjmenný (trojčlenný);

[327]5.2. soustav neoficiálních (tzv. živých) jmen, včetně hypokoristik, obměn příjmení, přezdívek, nářečních podob, jmen „po chalupě“ apod. a jejich eventuální komunikační závislosti na různých sociálních prostředích; této analýze by ovšem musel předcházet náročný terénní výzkum, realizovaný např. obdobně jako nářeční výzkumy, tj. ve vybrané síti bodů.

Pro soustavu živého, tj. neoficiálního pojmenování byla na základě materiálu získaného terénním výzkumem na středním Slovensku modelová analýza již vypracována (Blanár - Matejčík, 1978, 1983). Podle ní jsou funkčními členy takového antroponymického modelu vedle rodných jmen a příjmení individuální charakteristiky (přezdívky ap.), živé jméno rodiny (Horákovic), domu (U Horákových), event. apelativní člen (strejček ap.), které dostávají konkrétní jazykovou podobu na základě různých pojmenovacích motivací. Ty mohou být shrnuty také v (sémantických) příznacích vyjadřujících individuální charakteristiku vyplývající z vlastnosti (Piškotka — má ráda sladkosti), zaměstnání (Jano z MNV), záliby, bydliště ap. pojmenované osoby nebo jejího příbuzenského vztahu. Konkrétně např. živé jméno Zdeno Heleny Miry Koreníka autoři modelově vyjadřují takto: [K + K + (K̲ + P)₃]₁₁ — pojmenování syna jeho rodným jménem (Zdeno) ve vztahu k jeho matce (Heleny), která je pojmenována ve vztahu k rodnému jménu (Miry) a příjmení (Koreníka) svého manžela (3); 11 značí, že jde o matku, K = rodné (krstné) jméno, P = příjmení.

 

6. Třetí část (synchronní složky) Slovanského antroponomastikonu by mohly tvořit konfrontační, tematicky ohraničené monografické studie zabývající se jednotlivými elementy synchronního antroponymického systému. V úvahu tedy připadají jednak oba základní prvky (rodná jména a příjmení) úředních pojmenovacích systémů, jednak další prvky antroponymických soustav sloužící k neoficiálnímu pojmenování a rozlišování jedinců; jde tedy např. o hypokoristika, přezdívky, pseudonymy atd. a konfrontační analýzu jejich současného fungování a tvoření v jednotlivých slovanských jazycích (existují např. četné shodné rysy v tvoření a fungování přezdívek v češtině a polštině). V první fázi přípravy této části antroponomastikonu se jako synchronně nejvíc zpracované ve většině slovanských jazyků nabízejí k výzkumu oficiální, úřední, tj. nikoli hypokoristické podoby RJ. Pokud jde o příjmení, je to pochopitelně dáno tím, že systém příjmení je v podstatě uzavřen, P se dědí, tj. nevolí pro každého jedince nově, a nová P se netvoří, zatímco repertoár RJ podléhá vývojovým změnám (a doplňuje se). Bylo by proto vhodné zahájit výzkumem RJ, který by na základě zkušeností a výsledků z dosavadních českých výzkumů bylo z teoreticko-metodologického hlediska žádoucí jednotně zaměřit takto:

6.1. Porovnat repertoár RJ jednotlivých slovanských jazyků z hlediska jejich původu a vývoje a zjistit poměr jmen slovanských a neslovanských, odkdy a odkud pronikala do národních soustav cizí jména, jaké vlivy se přitom uplatňovaly apod. (tato problematika je ve všech jazycích poměrně podrobně zpracována) a způsoby současného obohacování repertoáru RJ v jednotlivých jazycích. V češtině a slovenštině jde např. o osamostatňování, zoficiálňování hypokoristik (Slávek, Mirek, Naďa), dotváření ženských podob k mužským (Milan - Milana, Tibor - Tibora) a mužských k ženským (Diana - Dian), oživování jmen starých, dnes již neužívaných (Zdislava, Vojen) a konečně přejímání jmen z cizích jazyků (Olaf, Ronald, Jenifer, Samanta). Při konfrontačním výzkumu by byla zajímavá jednak zjištění, zda se obdobnými způsoby obohacují systémy RJ i v jiných slovanských jazycích, jednak konfrontace způsobů začleňování nově přejímaných cizích jmen po stránce pravopisné, tvaroslovné a výslovnostní. Speciálním problémem zůstává tvorba nových jmen, která je (prý) stále živá v bulharštině (Kroužilová, 1987). Jde tam jednak o nové odvozování (Vasil - Vasilin), jednak o tvorbu hybridních jmen (Georgi + Ana - Gergana, Vasil + Elena - Vasilena). Je otázka, zda daný jev je [328]specificky bulharský, nebo zda existuje i v dalších jihoslovanských jazycích (v západoslovanských není tento způsob doložen a ani k tvoření zdvojených jmen typu Hans-Dietrich v nich nedochází).

6.2. Srovnat předpisy sloužící v jednotlivých jazycích a státech pro zápis RJ, resp. jej usměrňující, a zároveň zjistit, do jaké míry se na jejich tvorbě podílejí jazykovědci, tj. porovnat jazykovou politiku v této oblasti.

Výsledky podobné konfrontace by nepochybně prospěly především jazykovědcům v těch zemích, kde jsou předpisy relativně „přísné” a umožnily by jim formulovat jakási pravidla pro přejímání jmen z ostatních slovanských jazyků. Např. v Československu nelze zvolit pro zápis do matriky jméno domácké, tj. hypokoristickou podobu. Často může jít o podoby, které jsou v některých slovanských jazycích již běžně užívány jako podoby oficiální, nebo o takové domácké podoby, jejichž volbě předpisy užívané v jiných jazycích nebrání.

6.3. Srovnat současnou frekvenci jednotlivých volených RJ a na základě jejich analýzy usuzovat na vývojové tendence. (Výsledky takové analýzy existují pro češtinu a bulharštinu, dílčí pro polštinu a slovenštinu.) Šlo by tedy o registraci jmen volených pro novorozence a sestavení pořadí obliby těchto jmen, např. na 1.—20. místě podle klesající frekvence. Optimální je komplexní výzkum RJ dětí zapsaných v jednom roce na území jednoho státu, resp. jednoho národního jazyka. Není-li tento jev oficiálně celostátně vyhodnocován statistickými úřady, může být sledován alespoň formou sondážních výzkumů ve vybraném reprezentativním vzorku několika areálů; do výzkumu je třeba zahrnout i hlavní město, a to vzhledem k specifice složení jeho obyvatelstva, dané jeho velkou migrací, pohybem cizinců (smíšená manželství) ap. — Z dílčích výsledků se např. ukazuje, že móda jednotlivých jmen mívá celoevropský charakter (od 70. let jsou mezinárodně oblíbena např. jména Michal, Marek, Tomáš, Kateřina, jejichž módnost zasáhla i západoslovanské jazyky).

6.4. Srovnat současné motivace volby RJ. Průzkumy, byť jen dílčí, lze nejsnáze realizovat formou dotazníkového výzkumu u rodičů nově narozených dětí prostřednictvím matrik, u nichž se hlásí narození dítěte. Průzkum by se měl soustředit do několika tematických okruhů, v nichž nelze pominout široce pojaté jazykové vlivy (národní — cizí charakter RJ, jeho forma, estetické faktory), rodinné zvyklosti, dobovou společenskou oblibu (RJ je módní, je voleno podle populární osobnosti, televizní postavy ap.), individuální podněty (vliv povolání, zálib, známých ap.), místní zvyklosti, náboženské aj. důvody. Z porovnání výsledků výzkumů realizovaných v Čechách a na Moravě a v Polsku se např. ukazuje, že motivační vlivy působící na volbu jmen jsou obdobné, liší se jen v procentuálním zastoupení (v Polsku se ovšem na rozdíl od ČSR uplatňují i náboženské vlivy).

6.5. Porovnat vliv života současné společnosti na volbu RJ. Fungování RJ ve společnosti je odrazem dané objektivní reality s jejími sociálními, ideologickými aj. aspekty, projevujícími se v rovině jazykové, mimojazykové i v rovině fungování soustavy rodných jmen. Při výzkumu se tedy vychází z faktu, že pro současnou vývojovou společenskou etapu (zvláště socialistických států) je typická řada obecně platných jevů, ke kterým patří postupné odstraňování rozdílů mezi městem a venkovem, prací duševní a tělesnou a v souvislosti s tím i mezi úrovní vzdělání a života jednotlivých tříd a sociálních vrstev obyvatelstva. Je tedy otázka, do jaké míry se tyto sociálně historické, demografické faktory, jakož i změněné poměry národnostní (v duchu spravedlivého řešení národnostní otázky) odrážejí v současné volbě jmen a zda např. v nějaké formě zde přetrvávají dřívější areálové a sociální rozdíly. Lze zkoumat tyto sociální faktory:

6.5.1. Vztah územní stratifikace k volbě jmen. Zkoumá se jednak vztah [329]město — venkov, jednak se porovnává situace v několika územních areálech, tj. nesousedních správních oblastech. Z průzkumu lze zjistit jednak početní rozdíly mezi jmény volenými ve městech a na venkově (počet jmen zapsaných u 1000 dívek a u 1000 chlapců), jednak kvalitativní rozdíly (typičnost, charakter jmen) v městském a venkovském repertoáru.

Uveďme příklad: Je-li úhrn porodnosti realizován z 60 % na venkově a z 40 % ve městech a jméno Milan bylo zvoleno 80× na venkově a 20× ve městech, znamená to, že jméno Milan je vzhledem k porodnosti typické pro venkov.

6.5.2. Vztah sociální stratifikace k volbě jmen. Zkoumá se vztah volby jména jednak ke vzdělání obou rodičů, jednak k jejich sociálnímu postavení a zaměstnání.

Aby výsledky průzkumu byly dostatečně reprezentativní, je z metodologického hlediska třeba realizovat jej alespoň ve dvou nesousedních areálech. Jako výchozí podkladové údaje při tom poslouží počet obyvatelstva obého pohlaví ve věku plodnosti a jeho procentuální rozvrstvení podle jednotlivých stupňů vzdělání a (statisticky daných) sociálně profesionálních skupin.

Výsledky průzkumu v ČSR např. jistou závislost na uvedených sociálních faktorech ukázaly, tj. vedle řady jmen neutrálních lze vyčlenit skupiny jmen typické pro určité stupně vzdělání a sociálně profesní skupiny rodičů volících jméno pro své dítě.

Např. ženské jméno Petra bylo v Severočeském kraji v r. 1980 zapsáno celkem u 4,5 % narozených děvčat. Téměř 42 % jejich matek byly dělnice v průmyslu. Protože v průměru Severočeského kraje podle sčítání lidu z téhož roku tvořily průmyslové dělnice pouze 27,5 % žen produkčního věku, znamená to, že průmyslové dělnice volily jméno Petra v nadprůměrném množství, že jeho volba byla pro tuto sociální skupinu charakteristická. Rovněž matky ostatních dělnických profesí (služby, obchod, doprava) volily jméno Petra více než dvojnásobně. Rozdíl vynikl o to více, že matky — pracovnice technické (vysokoškolské a středoškolské) volily toto jméno o 50 % méně, než je průměr; matky ostatních profesí (školství, zdravotnictví aj.) volily toto jméno ve shodě s průměrem. Obdobné výsledky poskytlo pro jméno Petra i sledování vzdělání a zaměstnání u otců zkoumané populace. — Průzkum tedy ukázal, že jméno Petra je typické pro rodiče dělnických profesí, a to u otců se vzděláním středním bez maturity, u matek se vzděláním základním. Pro ostatní rodiče, zejména se vzděláním vysokoškolským nebo středoškolským s maturitou, je jméno Petra netypické, vyskytlo se u nich podprůměrně.

Lze též zjistit, které sociální skupiny mají rozhodující vliv na velkou frekvenci konkrétního jména a z kterých vrstev obyvatelstva se šíří móda jmen určitého typu (např. jmen přejímaných z ciziny, jmen starých, nově oživovaných, dále jmen literárních a historických postav, populárních osobností ap.).

6.5.3. Vztah národnosti rodičů k volbě jmen. Nejdůležitější je zde soustředit pozornost na styk dvou jazyků, ke kterému dochází především v pohraničních oblastech, v jazykově smíšeném území. Otázkou je, do jaké míry se soužití repertoáru RJ dvou národních jazykových celků odráží při volbě RJ pro děti nově narozené. Při tomto výzkumu je ovšem důležité odlišit, zda jde o manželství smíšená či jednonárodnostní (popř. s jinonárodnostními předky). Zvláštní problematiku vytvářejí smíšená manželství ve vnitrozemí. Podle českých výzkumů se např. ukazuje, že v těchto případech má rozhodující slovo ten z rodičů, který má národnost jinou než českou. Průzkumy v ČSR jistou závislost volby jmen na národnosti rodičů ukázaly.

6.5.4. Vztah věku rodičů k volbě jmen. Při výzkumu je třeba vycházet z věku matky, neboť stáří otce bývá daleko méně konstantní. Konkrétní otázkou je, v jakém vztahu jsou matky různých věkových skupin k různorodým typům RJ tvořícím součást užívaného repertoáru RJ, ke jménům módním, neobvyklým, zastara[330]lým ap. Průzkumy v češtině např. ukázaly, že existuje závislost volby RJ nejen na rozumové vyspělosti, ale také sociální zralosti matky (např. sociální závislost nezletilých matek se odráží ve volbě jmen po prarodičích dítěte).

Na závěr oddílu 6.5. věnovaného návrhu obsahového pojetí konfrontačního výzkumu základních (oficiálních) podob RJ v jednotlivých slovanských jazycích dodejme, že z metodologického hlediska lze průzkumy nejsnáze realizovat na základě reprezentativního podkladového materiálu získaného z institucí, u kterých se soustřeďují hlášení o narození dítěte (ta obsahují i výše uvedené sociální údaje). Základem těchto výzkumů je především zjistit častost výskytu všech volených jmen, dále pak vztah těchto jmen (resp. jejich vzorku reprezentujícího zastoupení jmen různého stupně obliby, původu, typu ap.) k objektivně daným přehledům o sociálním postavení, stupni vzdělání, národní příslušnosti, bydlišti i věkovém rozvrstvení obyvatelstva — vycházejí zpravidla z výsledků sčítání lidu v jednotlivých státech — a procentuálnímu zastoupení těchto společenských faktorů u rodičů volících jednotlivá jména. — Jde o náročné výzkumy; výsledky z nich existují pro češtinu a zčásti pro některé germánské jazyky (např. v NSR).

 

7. Závěr. Výsledky současného stavu bádání v oblasti slovanské antroponymie, zvláště synchronní, dospěly v jednotlivých slovanských jazycích do takového stadia, že je žádoucí přistoupit k pracím konfrontačním. Nabízí se příprava Slovanského antroponomastikonu, který by pro oblast synchronní antroponomastiky obsahoval tři oddíly, a to (1.) slovník a) lexémů, b) antropoformantů OJ s jejich formami a variantami v jednotlivých slovanských jazycích, dokumentovanými konkrétními doklady a c) slovník synchronně užívaných OJ slovanského původu s existujícími národními podobami; (2.) modelovou analýzu a) oficiálních a b) neoficiálních soustav synchronně užívaných osobních jmen různého původu (v případě b) v jejich sociálně podmíněných komunikačních souvislostech); (3.) tematicky vymezené sociologické studie z konfrontační antroponomastiky, u nichž se jako nejaktuálnější (vzhledem k stále se opakující volbě pojmenování pro novorozence) jeví zaměření na synchronní, oficiální podoby rodných jmen (původu slovanského i neslovanského). Jde především o a) porovnání způsobů obohacování repertoárů RJ i směrnic pro jejich zápis do matrik, b) výzkum odrazu života současné společnosti ve volbě jmen, projevujícího se v motivaci volby a ve vlivu sociálních faktorů, tj. územní a sociální stratifikace společnosti i jejích národnostních poměrů, na volbu a frekvenci jmen.

Nastíněná socioonomastická problematika je v české antroponomastice zpracována na základě původních teoretickometodologických východisek. Pokud by podobné výzkumy byly realizovány v několika slovanských jazycích, přinesly by cenné závěry celoslovanské objektivní platnosti.

 

LITERATURA

 

BĂLGARSKI IMENNIK. Sofia 1971.

BLANÁR, V. - MATEJČÍK, J.: Živé osobné mena na strednom Slovensku. I. Bratislava 1978; II. Banská Bystrica 1983.

FEDOSJUK, JU.: Russkije familii. Moskva 1972.

GRKOVIĆ, M.: Rečnik ličnich imena kod Srba. Beograd 1977.

ILČEV, S.: Rečnik na ličnite i familni imena u bălgarite. Sofia 1969.

JANOWA, W. - SKARBEK, A. - ZBIJOWSKA, B. - ZBINIOWSKI, J.: Słownik imion. Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1975.

KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude jmenovat? Praha 1978, 2. vyd. 1986.

KNAPPOVÁ, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha. (V tisku.)

KNAPPOVÁ, M.: Možnosti a metody konfrontačních výzkumů v synchronní slovanské antroponomastice. Novi Sad (v tisku).

[331]KOPEČNÝ, F.: Průvodce našimi jmény. Praha 1974.

KOVAČEV, N. P.: Čestotno-tălkoven rečnik na ličnite imena u bălgarite. Sofia 1987.

KUPIŚ, B.: Księga imion. Warszawa 1975.

KROUŽILOVÁ, L.: O procesech konzervace a obnovy bulharských osobních jmen. In: Referáty na 2. čs. onomastické konferenci 1987. Bratislava (v tisku).

LEKSIK PREZIMENA SOCIJALISTIČKE REPUBLIKE HRVATSKE. Zagreb 1976.

MAJTÁN, M. - POVAŽAJ, M.: Meno pre naše dieťa. Bratislava 1983.

MIKLOSICH, F.: Die Bildung der slawischen Personennamen. Denkschriften der Akademie der Wissenschaften. Philosophisch-historische Klasse 10. Wien 1960, s. 215—330.

MOLDANOVÁ, D.: Naše příjmení. Praha 1983.

PETROVSKIJ, N. A.: Slovar’ russkich ličnych imen. Moskva 1966.

ROSPOND, S.: Słownik nazw śląskich. I. A—F, II. G—K. Wrocław - Warszawa - Kraków -Gdańsk 1967, 1973.

RYMUT, K.: Uwagi o aktualnym stanie onomastyki słowiańskiej. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, 23, 1982, s. 576—582.

SCHLIMPERT, G.: Slawische Personennamen in mittelalterlichen Quellen zur deutschen Geschichte. Berlin 1978.

SLOVAR’ SOBSTVENNYCH IMEN LJUDEJ. Red. S. F. Levčenko. Kijev 1967.

SŁOWNIK STAROPOLSKICH NAZW OSOBOWYCH. T. I.—VII. Wrocław - Warszawa -Kraków 1966—1985.

SPRAVOČNIK LIČNYCH IMEN NARODOV RSFSR. Red. A. V. Superanskaja - Ju. M. Guseva. Moskva 1979.

SVOBODA, J.: Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha 1964.

WENZEL, W.: Studien zur sorbischen Anthroponymie. I.—II. Leipzig 1979.

WENZEL, W.: Studien zu sorbischen Personennamen 1. Bautzen 1987.

ZAČASNI SLOVAR SLOVENSKIH PRIIMKOV. Ljubljana 1974.

Slovo a slovesnost, volume 50 (1989), number 4, pp. 325-331

Previous Iva Nebeská, Jasňa Šlédrová: K pojetí textu v nových sovětských publikacích

Next Jana Hoffmannová: Práce českého teatrologa o (dramatickém) textu a (divadelní) komunikaci