Práce o porovnávacím studiu gramatiky češtiny a ukrajinštiny

Jan Kořenský

[Chronicles]

(pdf)

Работа о сопоставительном изучении грамматики чешского и украинского языков / A work on the contrastive study of Czech and Ukrainian grammar

Monografie ukrajinského bohemisty J. F. Anderše Tipologija prostich dieslivnich rečen’ u českij movi v zistavlenni z ukrajins’koho (Kyjiv 1987, 188 s.) je zajímavou vědeckou prací z několika hledisek:

(1.) z hlediska obecnělingvistického a metodologického, neboť přispívá k prohloubení valenčně-intenčních modelů základových větných struktur a k prohloubení teorie tzv. vzorcových gramatik; i na této práci se ukazuje, že se tyto typy modelů jeví jako zvláště vhodné pro popis systému jazykových prostředků slov. jazyků.

(2.) Práce je příkladem moderního pojetí porovnávacích gramatik, v jehož rámci se porovnávání neomezuje pouze na oblast hláskosloví a tvarosloví, ale postihuje i typy syntaktických struktur. Zdánlivě méně výrazné diference mezi jazyky geneticky příbuznými, jako je ukrajinština a čeština, dovolují autorovi postihnout jemné diference ve způsobech využití jednotlivých vzorců a valenčních struktur i diference v paradigmatice struktur v obou jazycích. Tímto přístupem se Anderš řadí k těm našim domácím tendencím, které jazykovědnou slavistiku nechápou jako záležitost tradičních petrifikovaných témat a badatelských postupů, ale naopak jako záležitost specifického objektu, jehož porovnávací analýza musí být dnes uskutečňována nejen prostředky současných „morfosyntaktických“ teorií, ale i prostředky teorie textu; dostává se tak do kontextu s tendencemi uplatňovanými v lingvistické slavistice u nás, zejména v ÚJČ.

(3.) Práce je přínosem i pro rozvoj typologického zkoumání jazyků, protože prokazuje, že teoretické prostředky vzorcových a valenčních gramatik prohlubují parametry typologického zkoumání, a dostávají se tak za hranice klasické typologie jazyků.

Anderšova disertace se opírá o značnou znalost nejen sovětské, ale i západní literatury (srov. ostatně i autorovy práce zabývající se významnými sémantickými teoriemi západoevropskými). Zvlášť výrazná je znalost české a slovenské lingvistické, zejména syntaktické literatury včetně nejnovějších statí a monografií. Soudíme, že Anderšova práce je dobrým příspěvkem k prohloubenému poznání syntaxe a sémantiky základových větných struktur (minimálních vět), příspěvkem pro porovnávací popis současné ukrajinštiny a češtiny.

Slovo a slovesnost, volume 51 (1990), number 2, p. 167

Previous Alena Šimečková: Nová mluvnice současné němčiny

Next Jiří Kraus: K pramenům latinské teorie řečnictví