Konstantin-Cyril autorem dvou původních básní

Vladimír Kyas

[Chronicles]

(pdf)

-

Dlouho zůstávaly stranou hlavního ruchu badatelského o osobnosti apoštola Slovanů jeho dva básnické výtvory, Abecední modlitba (Azbučnaja [175]molitva) a Předzpěv k evangeliu (Proglas sv. evangelia). Příčinou toho bylo, že se tyto básně připisovaly už od dob Šafaříkových biskupu Konstantinu Prěslavskému neboli Bulharskému z pozdější doby Symeonovy, v jehož spisech se zachovala jedna z nejstarších versí Abecední modlitby. Tato záměna Konstantina Prěslavského s Konstantinem-Cyrilem se však pomalu odstraňovala a v poslední době podařilo se dokázati Cyrilovo autorství bulharskému slavistovi Emilu Georgievovi[1]. Po kritice dosavadních názorů přichází Georgiev rozborem zpráv o kulturním zjevu Cyrilově a prozkoumáním památek k přesvědčivým závěrům, že není vlastně dobrých důvodů, aby byly obě básně Cyrilovi upírány; obsahová a formální stránka básní i označení autora ve většině rukopisů, které se vesměs zachovaly v redakci ruské a srbské, jasně dosvědčují Cyrilovo autorství a dosavadní důkazy pro Konstantina Prěslavského nelze držeti. Georgiev oceňuje oba výtvory také literárně a stanoví i jejich souvislost s básnictvím byzantským, jež se projevuje zvláště v dvanáctislabičném verši, potomku klasického trimetru jambického.

Georgievovou prací však problém zcela rozřešen není. Předně je třeba provésti tekstovou kritiku obou básní a podati nový rekonstruovaný tekst, protože dosavadní již nevyhovují novým požadavkům (Georgiev přejal ne příliš spolehlivou rekonstrukci Frankovu). Dále je nezbytně třeba důkladného jazykového rozboru, který by přesvědčil, že tyto památky i jazykově náleží do nejstaršího období staroslověnštiny. U Abecední modlitby pak se musí hlouběji prozkoumati její vztah k nejstarší hlaholské a cyrilské abecedě a vysvětliti některé nesrovnalosti v básni. Slabiny Georgievovy knihy týkají se tedy důkazů vnitřních, které musí doplniti jeho celkem zdařilé důkazy vnější.

Největší zásluha nového bádání na tomto poli je v tom, že se znovu ukazuje, jak velikou osobností byl Konstantin-Cyril. Jeho básně vyjadřují nejenom velikou učenost a kazatelskou schopnost, nýbrž i nadšení a vroucnost k svému dílu. „Abecední modlitba“, složená tak, že každý verš počíná jedním písmenem podle řady hlaholské abecedy, je mohutná velekněžská prosba k Bohu o dar slova, které by působivě hlásalo boží divy. „Předzpěv k evangeliu“, básnicky slabší, ale s hojnými znaky rétorského umění, nastiňuje hlavní rysy křesťanské kultury a apologeticky zaníceně zvěstuje nové učení. Tyto dvě první básně jsou jazykově velmi vyspělé, neprojevují žádné počáteční tápání a dokreslují dobře postavu sv. Cyrila, mistra slova, vzdělaného nejvyšší tehdejší kulturou.

Slovo a slovesnost, volume 6 (1940), number 3, pp. 174-175

Previous Bohuslav Havránek: Spisovná čeština posuzována jako nástroj myšlení a dorozumění

Next P. T. (= Pavel Trost): Fonometrie